Ať už jste o Camino de Santiago snili dlouho, nebo jste si prostě  jednou večer plácli s kamarády u piva, máte se na co těšit! Tahle cesta je zážitek na celý život.

Camino jsem šla hned dvakrát – 260 km Camino Portugés v roce 2022, na zkoušku a hlavně 800 km Camino Francés v roce 2023, tentorkát už sólo.

Ze zkušeností jsem potom pro vás sepsala tento článek o Camino de Santiago – kompletní průvodce pro začátečníky.

Co je Camino de Santiago a proč vůbec jít

Camino de Santiago (česky Svatojakubská cesta) je poutní trasa končící u katedrály sv. Jakuba ve španělském Santiagu de Compostela.

Původně měla náboženský význam, ale dnes se na ni vydává spousta lidí z úplně jiných důvodů – vyčistit si hlavu, nadechnout se od každodennosti, najít odpovědi na otázky, které v běžném životě odkládáme… nebo si zkrátka dopřát aktivní dovolenou, která má přesah.

Camino je zážitek na celý život. Je fascinující, jak se všem, koho potkám a kdo Camino prošel, rozzáří oči – jako po málokteré dovolené.

Pro mě osobně bylo Camino prvním dálkovým trekem sólo. Otevřelo mi svět, o kterém jsem neměla tušení. Bez Camina bych nešla třeba Fisherman’s Trail nebo na West Highland Way, kde jsem poprvé spala úplně sama ve stanu. A hlavně – bez Camina by vůbec nevznikl tenhle blog.

Camino: Jakou cestu vybrat

Camino není jenom jedno, nebo tři, nebo pět. Možností je opravdu hodně! Rozhodnout se vám může pomoct hlavně posouzení vaší fyzické kondice a toho, kolik máte na cestu času. Oficiálně je minimální vzdálenost pro splnění podmínek poutě 100 km pěšky (200 km na kole). Tuto vzdálenost můžete velmi pohodlně ujít za 5–7 dní a nejznámějšími začátky nejkratší varianty jsou města Sarria (Camino Francés)) a Tui (Camino portugés). Pokud máte času víc, máte z čeho vybírat:

Camino francés

Ve světě nejznámější trasa začíná ve francouzském Saint-Jean-Pied-de-Port a pokračuje 800 km až do Santiaga de Compostela. Časově cesta zabere obvykle 30–35 dní. Tempo je samozřejmě individuální a záleží i na tom, jestli cestou oceníte poznávání místní architektury, kuchyně a lidí, nebo jestli je váš cíl čistě sportovní.

Rekord zdolání 800 km dlouhé trasy patří jistému Miguelovi, který cestu uběhl za týden. Já byla o něco pomalejší a cestu si rozložila na 36 dní s „volnými dny“ na poznávání kultury v Logroño, Burgos a León.

Pokud si z časového hlediska můžete dny volna dovolit, moc je doporučuji. Fyzicky si asi moc neodpočinete, protože nejspíš nachodíte kilometry po městě a po muzeích, na druhou stranu jsou na cestě krásná místa.

Camino Francés můžete začít i v Pamploně (vyhnete se náročnějšímu přechodu Pyrenejí), Logroño, Burgos, León, nebo v Sarria (100 km od Santiaga).

Příbehy z mého Camino Francés si můžete přečíst etapu po etapě v sérií článků, která začíná Camino: Pyreneje a Navarra.

Camino portugués

Portugalské camino je nejoblíbenější volbou českých poutníků. Konkrétně pobřežní cesta, která vede podél Atlantského oceánu z města Porto. Není se čemu divit, vlastní moře nemáme a přirozeně většinu z nás láká.

Jinou variantou je portugalská vnitrozemní cesta (Camino Central), která je výrazně méně oblíbená a frekventovaná. Právě tu jsem šla.

Porto je oblíbeným začátkem 260 km dlouhé cesty Camino portugués. Začít ale můžete už v Lisabonu a na cestě vás čeká 643 km (asi jeden měsíc).

Ať už si vyberete kteroukoliv z variant portugalské cesty, mají jednu výhodu oproti Španělsku – nižší ceny. Posledních 100 km už vždy půjdete Španělskem.

Náš itinerář na Camino Portugés najdete v článku Itinerář: Camino Portugés.

Další oblíbené trasy:

• Camino del Norte (severní) – 900 km severním Španělskem podél pobřeží Atlantského oceánu. Říká se, že je to nejkrásnější trasa a zároveň jedna z těžkých kvůli převýšení a počasí.
• Camino Primitivo – 320 km z Ovieda, relativně náročná a méně oblíbená. Někdy se označuje jako nejnáročnější, a to samozřejmě láká sportovní nadšence.
• Camino Inglés – 113 km z Ferrol. Výhodou je kratší vzdálenost (týden), ale menší přetlak poutníků oproti krátké variantě ze Sarria a Tui.
• Fisherman´s Trail – nejedná se sice už o Camino, ale tato portugalská stezka podél Atlantského oceánu je skvělou alternativou, nebo prodloužením.

To byly nejoblíbenější trasy na španělském a portugalském území. Ve skutečnosti ale můžete začít už v Čechách a cestu si tak výrazně prodloužit. Původní středověká tradice dokonce říká, že byste měli vyrazit od prahu svého domu. Pokud se rozhodnete vyrazit z ČR, můžete se českými trasami inspirovat na webu Ultreia.

Začátek a varianta je tedy na vás a aby to nebylo tak jednoduché, nemusíte ani skončit putování v Santiago de Compostela. Oblíbená cesta pokračuje ze Santiaga až k misu Fisterra (Finistera). Finistera znamená konec světa a dál na západ už se přes oceán nedá pokračovat.

Credenciál – jak začíná a končí Camino

Pro oficiální uznání cesty potřebujete průkaz poutníka, kterému se říká Credencial. Každý den, který strávíte na pouti byste do něj měli získat alespoň jedno razítko a posledních 100 km od Santiaga minimálně dvě razítka denně.

Jak získat Credencial

Většinou za drobný příspěvek (2 eura). V katedrále v Porto (odkud vede Portugalská cesta), v poutnické kanceláři v Saint-Jean-Pied-de-Port, v kostelech, albergues (poutnická ubytovna), nebo v turistických informacích.

Pokud si Credenciál pořídíte až na místě, odkud vyrážíte, budete na něm mít obrázek z tohoto místa a poznáte tak i ostatní poutníky, kteří vyrazili na stejnou cestu. Pokud ale přeci jen budete chtít český Credencial, dá se pořídit dopředu tady.

Kde získat razítka do Credencialu

Na delších trasách potřebujete jen jedno razítko za den. Já jsem tak Credencial nechávala v batohu až do večera, kdy jsem dostala razítko v albergue (ubytování). Pokud jsem tedy cestou nenavštívila kostel nebo katedrálu, kde mají razítka téměř vždycky.

V neposlední řadě mají razítka v kavárnách, barech a restauracích.

Kde a jak končí Camino

Přijdete do Santiaga před katedrálu, odhodíte batoh a potkáváte ostatní, kteří šli cestu ve stejnou dobu.

V Santiago navštivte katedrálu svatého Jakuba, kde jsou uloženy také jeho ostatky. Podle středověké tradice jste do Santiaga koneckonců z tohoto důvodu přišli. Pokud nepokračujete do Fisterra, začnete se pomalu z poutníka proměňovat v turistu. Konec cesty je pro hodně lidí emocionálně silný zážitek a umocní ho zážitek z poutnické mše, která se koná dvakrát denně. Pokud budete mít štěstí, bude se na mši kývat pověstné obří kadidlo (poprvé jsem neviděla, podruhé ano).

Další kroky už povedou jen do poutnické kanceláře, ke které se dostanete, když se ke katedrále otočíte zády a vydáte se z náměstí napravo dolů. Hned další ulici zahnete doprava a půjdete až dokud nenarazíte na frontu u dveří na levé straně ulice. Před dveřmi najdete QR kód, který naskenujete, vyplníte a dostanete pořadové číslo. Jako na poště si počkáte na vydání Compostely (osvědčení o absolvování poutě). Compostela byla zdarma. Pokud budete chtít diplom se jménem a počtem kilometrů, můžete mít za poplatek taky. Obojí je myslím moc krásná památka na zážitky z cesty.

Jak se dostat ze Santiago de Compostela domů?

V Santiago je letiště, ze kterého můžete lětet zpátky do ČR (s přestupem nejčasteji v Barceloně). Z města se dá na letiště dostat jednoduše autobusem, linkou 6A (městská hromadná doprava) a v roce 2023 mě stál lístek 1 euro.

Autobusová zastávka je na ulici rúa do Hórreo a aktuální informace můžete najít na webu letiště a jízdní řády tady.

Nejlepší období pro Camino

Na Camino se můžete vydat v podstatě celoročně, nicméně každé období s sebou nese svoje specifika, se kterými je fajn předem počítat.

Camino – jaro a podzim

Obecně ideální doba je jaro (duben–květen) a podzim (září – říjen). V těchto období může více pršet a vyplatí se sebou vzít pláštěnku na sebe i na batoh. Na druhou stranu teploty jsou převážně přívětivé (žádné extrémy), ubytovny jsou otevřené, ale ne přeplněné.

Svoje Camino francés jsem absolvovala právě na přelomu dubna/května a bylo to ideální.

Camino – zima a léto

Pokud se rozhodnete vydat na cestu v zimě (tuto variantu jsem zatím nevyzkoušela) potkáte výrazně méně dalších poutníků. Nicméně kromě nižších teplot počítejte i s tím, že velké množství poutnických ubytoven přes zimu zavírá a otevírá zase až na jaře. Doporučuji proto ověřit předem každé ubytování telefonicky, ať nechodíte promrzlí ve tmě od vesnice k vesnici.

V létě se na Camino vydává vetší množství lidí a hlavně skupin. Studenti mají letní prázdniny a cestovky organizují poznávačky. Může to být vhodná doba, pokud rádi potkáváte nové lidi a nevadí vám vysoké teploty. Výhodou je lehčí batoh, protože není potřeba ani spacák ani teplejší oblečení.

Sama jsem první Camino absolvovala v červenci a teploty byly kolem 40°C. Ideální bylo vycházet za svítání a konec etapy si naplánovat na poledne. Zkrátka pravé letní Španělsko s odpolední siestou.

Vlna horka odradila větší množství lidí, kteří mohli cestu odložit a cestu i ubytování jsme měli často jen sami pro sebe. Podruhé už bych se ale rozhodla jinak a červenec bych pro Camino nedoporučila.

Co a jak si zabalit na Camino?

Pokud si batoh necháte posílat, balení na lehko řešit nemusíte. Pokud si stejně jako já rozhodnete nést vše poctivě na zádech, platí jednoduchá zásada: Čím méně, tím lépe. Batoh by měl vážit maximálně 20 % vaší váhy (pokud máte třeba 70 kg, batoh by měl mít maximálně 14 kg a reálně potřebujete tak půlku!).

Nejdůležitější je vzít si s sebou:

• Dobré boty (každý poradí něco jiného a ve finále je každému pohodlné něco jiného)
• Kvalitní batoh (s bederním pásem, ideální objem za mě je kolem 30 l)
• Pláštěnka na sebe + na batoh
• Spacák nebo vložka do spacáku (pokud budete spát v ubytovnách)
• Něco teplejšího na sebe proti prochladnutí (mikinu/vestu)
• Trekové hole (já je na Camino neměla, ale taky jsem potom měla problémy s kolenem. Od té doby beru svoje hole Fizzan* na každý trek).

*affiliate odkaz

Dál pár kusů oblečení a ostatní věci jsou už více méně vychytávky a nejsou v podstatě až tak důležité.

Podrobnější tipy co a jak si vzít na Camino nejdete v Průvodce balením na Camino de Santiago: 5 klíčových tipů.

A kompletní informace o mé výbavě na treky, najdete v článku Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.

TIP NAVÍC

Mnoho poutníků s sebou nese nějakou maličkost (vlastní výrobek, nebo něco typického pro jejich kulturu). Tyto maličkosti cestou rozdávají lidem, které potkali a šli s nimi kousek cesty. Pokud se vám myšlenka líbí, nezapomeňte si na cestu pár maličkostí přibalit do batohu.

Vzpomínky na ostatní poutníky

Nejkrásnější věc, která pro mě má zvláštní význam je ručně háčkovaný kříž jako záložka do bible od staršího páru z Jižní Afriky. Potkala jsem je původně při večeři, ale zarazilo je, že nejsem věřící. Následující den mě na cestě hledali, aby mi mohli dát  jeden z dovezených osobně ručně háčkovovaných křížků i za tu cenu, že si s ním budu zakládat jiné knížky.

Uvědomili si totiž, že rozdíly ve věcech jako jsou náboženství nebo politika by neměli být důvod k tomu, abychom nemohli být přáteli. Ještě 5 měsíců po návratu mi u této vzpomínky slzí oči. Je to jedna z krásných a ve světě stále velmi aktuálních myšlenek, které se vás na Camino dotýkají zvlášť do hloubky.

Jak je cesta značená a potřebujete mapu?

Na hlavních nejfrekventovanějších trasách je Camino velmi dobře značené – žádná mapa není potřeba. Sledujte symbol mušle svatého Jakuba, nebo jednoduše žluté šipky. Pokud si vyberete jednu z hlavních tras, uvidíte navíc pravidelně další poutníky a prakticky se nemáte moc šancí ztratit.  

Pokud chcete mít jistotu, jdete jednu z méně známých tras nebo zkrátka máte rádi mapy, doporučuji stáhnout si mobilní aplikaci Buen Camino de Santiago.

Existují i knížky, ale nemám s nimi osobní zkušenost. Jejich nevýhodou je, že zkrátka nikdy nemůžou být úplně aktuální a zároveň se často omezují na jednu z variant cesty, kterou prošel a zmapoval autor.  

Kde se na Camino ubytovat, jídlo a voda

Většina poutníků volí přespávání v poutnických ubytovnách, zvaných „albergue“. Albergue si můžete představit jako hostel, kde se dá ubytovat jen na jednu noc a pouze s průkazem poutníka – Credenciálem.

Jak vypadá albergue na Camino

V typickém ubytování na Camino najdete postel (často palandy), jednorázové papírové prostěradlo na postel (někdy v těch „lepších“ povlečení) a sprchy. Často je k dispozici i společná místnost, případně i kuchyně, ve které si můžete připravit vlastní jídlo, sdílet jídlo s ostatními a zkrátka se potkávat. Zároveň si tady můžete vyprat oblečení. Buď v pračce za poplatek (3–5 euro) a za další poplatek použít sušičku, nebo na zahradě ve studené vodě vyprat ručně a pověsit prádlo na zahradě/balkóně.

Vychytávkami do albergue jsou špunty do uší a maska na oči proti světlu. Většinou někdo chrápe a někdo další si zapíná čelovku, aby si ve 4 ráno zabalil batoh. Přesto nedám na spaní albergues dopustit. Je to levné a dostatečně pohodlné. A hlavně potkáte nové lidi a když už to v některých případech nebude pozitivní zážitek, o to víc to bude zážitek, o kterém můžete dlouho vyprávět.

Ubytovat se můžete ale i v hotelech nebo spát ve stanu. Sama jsem spala v hotelu za šest týdnů asi třikrát, abych se dospala a dala se trochu dohromady. Do albergue jsem se vracela další noc ráda a odpočatá. Stan jsem s sebou neměla, ale viděla jsem několik lidí se stanem v posledních 100 km.

Rezervace na Camino – albergue

Novinkou posledních let jsou rezervace. Dříve se na Camino chodilo bez plánu, protože míst v albergues bylo jednoduše dost, a i když pro vás někde neměli postel, nechali vás přespat na matraci na zemi.

V posledních letech se zájem o Camino zvyšoval rychleji, než množství postelí v albergues a hygienické a bezpečnostní normy jsou po covidu přísnější.

V oblíbených měsících se tak začíná vyplácet rezervovat si ubytování alespoň den dopředu. Do albergue pak musíte přijít do stanoveného času (nejčastěji kolem 5 hodiny), jinak rezervace propadá a místo dostane první příchozí bez rezervace. Na Portugalské centrální cestě rezervace nebyly potřeba, na Francouzské cestě na 100 % doporučuji rezervaci v Roncesvalles.

Jídlo a voda na Camino

Co se týče jídla a pití, záleží, na kterou se vydáte cestu. V případě Camino Francés i Camino Portugués není potřeba nést si zásoby jídla prakticky vůbec. Na Portugalskou cestu jsem potřebovala větší láhev na vodu, na Francouské cestě mi stačila půl litrová lahvička, kterou jsem doplňovala.

Kromě jídla z obchodu se cestou skvěle najíte i z poutnického menu „menu pelegrino“ za 11–15 euro. V menu jsou většinou dvě jídla (velikostně dvě normální porce), dezert a pití. Na začátku jsem nebyla schopná menu sníst, ale postupně se zásoby těla kaloricky vyčerpávají a v půlce už jsem menu spořádala celé a bez problémů.

Po cestě vesnicemi narazíte na malé obchůdky, ve větších městech na supermarkety a doslova všude na bary, kde mají tortilla de patatas (smažené brambory s vejci).

Nezapomeňte, že ve Španělsku se dodržuje siesta! Většina restaurací, barů a obchodů zavírá mezi třetí a sedmou odpoledne. Zkrátka pokud prošvihnete oběd, musíte si počkat do večeře.

Kolik stojí Camino?

Vydat se na Camino může být opravdu hodně levné, nebo taky vůbec. Zkrátka záleží na zvoleném rozpočtu a pohodlí. Takový dostatečně pohodlný základ podle mě bude spaní v albergues (kde potkáte ostatní poutníky), jedno menu peregrino denně, další dvě jídla denně si připravit ze surovin z obchodu, jednou za týden si vyprat v albergue/samoobslužné prádelně.

Albergue obecně vyjde v průměru na 15 euro za noc (některé budou levnější, jiné dražší). Vyprat si v pračce a vysušit prádlo stojí průměrně 8 euro a ideální je se s někým domluvit a podělit se o cenu, ale ne vždy je ta možnost. Jídlo v supermarketech a obchůdcích po cestě stojí podobně, jako u nás. Pokud si budete chtít dát menu del día (menu peregrino = poutnické menu), vyjde v průměru na 15 euro a najíte se opravdu bohatě (předkrm, hlavní jídlo, dezert a nápoj). Někdy jsem se ale místo menu rozhodla pro tortilla de patatas (ais 6 euro), nebo naopak zašla ve městě do tapas baru s poutníky, které jsem na cestě potkala.

Jak vypadal můj rozpočet?

Francouzskou cestu jsem šla celkem 35 dní. Většinou jsem spala v albergue, ale čtyřikrát jsem měla dražší ubytování v soukromí (hotel nebo hostal se soukromým pokojem a sdílenou koupelnou). Průměně jsem každý den jedla jedno teplé jídlo venku a zbytek jídla si připravila sama. Pokud jsem se zastavila v baru ve vesnici, dala jsem si kafe a občas i něco malého k tomu.

Můj rozpočet níže nezahrnuje věci navíc a „nesmysli“, jako je náramek s mušlí, vstupné do katedrály, churros a zkátka věci, které nejsou nutně potřeba, ale chtěla jsem si je dopřát.

Rozpočet se dá snížit spaním ve stanu a nejlevnějších albergues a omezením jídla v restauracích. Naopak výrazně se navýší spaním v hotelech, posíláním zavazadla dopředu (asi 4 eura) a častějším kupováním jídla v restauraci.

Sama na Camino aneb bezpečnost pro ženy

TIP: Sólo cestování – Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama

Camino a Španělsko/Portugalsko obecně jsou pro sólo cestovatelky velmi bezpečné cestovatelské cíle. Samozřejmě se vždycky (nejen na Camino) vyplatí dodržovat základní zásady. Zkrátka na sebe dávejte pozor přiměřeně, jako doma.

Varování se týká chůze po silnici a přecházení. Téměř každý rok někoho na Camino srazí auto. Je fajn na sobě mít nějaký reflexní prvek.

Pro dobrý pocit je super být v kontaktu s někým doma, komu pravidelně řeknete, kde se právě pohybujete a co máte zhruba v plánu. Případně existuje i Facebook skupina pro ženy na Camino CAMIGAS. Sama jsem jí nevyzkoušela, ale potkala jsem na Caminu ženy, které ano. A funguje.

Zkrátka stačí dávat na sebe pozor stejně, jako to děláte doma. Na Camino totiž nebudete o nic více v nebezpečí.

Jak se vyhnout puchýřům na Camino?

Na puchýře neexistuje jeden univerzální návod. Hodně záleží na tom, jak moc se vám potí nohy. Ukážu vám svoje vychytávky, které mě osobně dobře fungují. Za 800 km se mi na noze udělal jeden jediný puchýř, který jsem si přivodila svojí chybou. A moc dobře jsem předem věděla, že puchýř riskuji (šla jsem v mokrých sandálech z potoka rovnou do kopců).

Tipy jak na chodidla bez puchýřů a jiných problémů:

• Před odjezdem si zajít na profi pedikúru do salónu
• Kvalitní prodyšné boty (nízké trekové) O ČÍSLO VĚTŠÍ
• Ponožky s merino vlnou (pokud se vám hodně potí nohy, měňte je v půlce etapy za čisté)
• Mimo etapy si nohy umýt, usušit a chodit v otevřených botách (sandálech)
• Při jakémkoliv zarudnutí kůže hned přelepit na chvíli náplastí

Na internetu najdete radu mazat si nohy před každou etapou vazelínou/krémem. Sama jsem nezkoušela a nepotřebovala, ale můžete to určitě vyzkoušet a dát mi vědět – doplním to sem.

Jak na Camino trénovat a připravit se

Camino není extrémní sport a dá se upravit podle aktuální kondice. Přesto se může hodit být připravený na delší chůzi – fyzicky i psychicky.

Fyzická příprava znamená zvyknout si chodit víc pěšky – do práce, do školy, po městě, po lese… zkrátka kdekoliv. Já začala před Caminem chodit denně pěšky do práce i z práce (asi 5 km dohromady). Bylo to nejlepší rozhodnutí a už takhle chodím tři roky.

Psychická příprava může být pro někoho ještě důležitější. Vyplatí se vyzkoušet si pár delších tras a zjistit, jak tělo a hlava reaguje. Na mě třeba extrémně působí nízká hladina cukru. Musím si zkrátka občas připomenout, že nejsem v depresi – jenom mám hlad.

Q&A – Nejčastější otázky

Pokud si teď lámete hlavu, co si na Camino sbalit, mrkněte na můj článek Moje výbava na trek – je to přesně ten seznam, se kterým chodím Camino, Fisherman’s Trail i další dlouhé trasy. A jestli vás zajímá balení úplně od základu, tady je Průvodce balením na Camino: 5 klíčových tipů.

Doufám, že se vám průvodce přípravou na Camino de Santiago líbil. Pokud ano, budu ráda za komentář, ve kterém mi povíte, na kterou cestu se chystáte.

A pokud vás zajímá moje vyprávění z Camino de Santiago etapu po etapě, můžete se začít do mé deníčkové série: Camino: Pyreneje a Navarra

Článek Camino: Kompletní průvodce přípravou na cestu se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

A vytvořila jsem tento průvodce balením na Camino, díky kterému se můžete z mých chyb snadno poučit při přípravě na vlastní putování.

Co si vzít na Camino: 5 naprosto základních tipů:

1. Méně = Nejvíc!
2. Základ= pohodlné boty, kvalitní batoh a trekové hole
3. Teplé suché oblečení – v každém ročním období
4. Výbava na noc v albergue
5. Žádné další zbytečnosti

Vzít nebo nevzít si s sebou spacák? Kolik si zabalit náplastí na puchýře? A co jsem tedy měla v batohu já? Pojďme se na to podívat trochu podrobněji.

O mojí konkrétní výbavě na dálkové treky píšu i v tomto dalším článku.

Některé odkazy v článku jsou affiliate. Pokud přes ně nakoupíte, získám malou provizi – vás to nic nestojí navíc a pomáháte mi dál tvořit blog. Děkuji

1. Méně = Nejvíc!

Pokud neplánujete batoh posílat z etapy do etapy (i to můžete, pokud batoh nést nemůžete!), ponesete si všechno den za dnem na zádech. Co se celkové váhy batohu týká, obecná poučka zní, že by váha včetně vody a svačiny, neměla překročit 10 – 20 % vaší vlastní váhy.

Pro muže s 80 kg to znamená batoh s hmotností 16 kg, pro ženu s váhou 60 kg potom batoh o váze maximálně 12 kg. Váha je počítaná včetně vody a jídla. Upřímně, pokud nespíte venku pod stanem, můžete se ideálně vejít do spodního limitu 10 % a mít cestu o hodně pohodlnější. Čím víc se k tomu dokážete přiblížit, tím lépe se vám půjde.

Zkrátka to znamená: Nechte doma cokoliv, bez čeho se dokážete obejít. Zabalte si skutečně jen to, co každý den k životu bezpodmínečně potřebujete a nic navíc na „coby kdyby“. Moje strategie, jak toho docílit je dát si přehledně na hromadu všechno, co si chci vzít s sebou a potom postupně redukovat. Moje balení začíná velkou hromadou, ze které postupně odebírám.

Nejdřív jde pryč cokoliv, co je na hromadě dvakrát (Dvoje kraťasy nebo dvě mikiny? Přednost má to s lepšími vlastnostmi jako je rychlé schnutí, lepší skladnost, větší pohodlí…). V druhé fázi se zamyslím, co by šlo něčím jiným z hromady nahradit (jedno mýdlo na tělo i praní prádla) a podle místa se rozhodnu pro kompromis mezi váhou batohu a dodatečným komfortem.

Malé tipy navíc pro ušetření místa:

• Přemýšlet nad skladností už při nákupu – některé super lehké věci mám z pod7kilo.
• Do batohu rolovat (neskládat)
• Jedno mýdlo na tělo + ruční praní prádla (=klasické tuhé mýdlo)
• Tuhý šampón (tenhle mám vyzkoušený na camino, vydržel mi přes měsíc!)

2.     Základ= pohodlné boty, kvalitní batoh a trekové hole

Špatné nekvalitní a nepohodlné boty nebo batoh dokážou cestu pěkně znepříjemnit a můžete si způsobit i řadu zdravotních problémů. Dobré boty a batoh jsou dlouhodobé investice do zdraví. To ale neznamená, že musíte kupovat to nejdražší. Na Camino vám stačí dobrá kvalita za rozumnou cenu.

Jaké boty na Camino?

Značek vyrábějících turistickou obuv je více a výběr bude individuální. Sama mám ozkoušené značky Salomon a Merrel, z toho Merrel mi vyhovuje na 100 %, Salomon o trochu méně, ale je levnější. Doporučuji si jít boty různých značek vyzkoušet a před cestou boty „rozšlápnout“ na kratších výletech.

Camino i všechny svoje následující treky jsem šla v nízkých trekových botách Merrel moab 3 gtx, které jsem si koupila dvakrát po sobě (a koupím si je znovu).

Často jsem se setkala s názorem, že Camino se jde nejlépe v běžeckých botách. S tím osobně nesouhlasím (jako celoroční běžec), ale pokud se pro běžecké boty rozhodnete, volte raději ty s nulovým dropem. Pokud máte kvalitní rozšlápnuté pohorky, vzala bych klidně ty (nízkou bych extra kupovala místo vysoké jen pokud už nemáte pohodlné pohorky doma).  

Měly by být boty nepromokavé? Potřebujete Goretex? Opět vám musím „zklamat“ tím, že je to tak trochu individuální. Já mám třeba nepromokavé boty s Goretexem. Výhodou je, že mám nohy v suchu, nevýhodou je menší prodyšnost a pokud se vám více potí nohy, v méně prodyšných botách riskujete více puchýřů.

Do jakýchkoliv bot patří kvalitnější ponožky – fakt to udělá velký rozdíl. Nedám dopustit na ponožky s příměsí merino vlny. Výhodou je, že hřejí i pokud navlhnou, odvádí vlhkost a pot a tím pomáhají předcházet puchýřům (a snižují zápach).

TIP: Doporučuji koupit si o půl až jedno číslo větší boty, než běžně. Při dlouhé chůzi nohy otékají a větší bota omezí vznik puchýřů z otlačení.

Batoh s bederním pásem

Batoh je další věc, na které se nevyplatí šetřit. Zajděte si do specializované prodejny a batoh si předem vyzkoušejte na zádech ideálně i se zátěží. V dobré prodejně do batohu zátěž doplní (ale můžete si přinést i vlastní) a batoh vám na zádech pomůžou upravit tak, aby vám seděl.

Doporučuji batoh s bederním pásem, který se dá v průběhu dne utáhnout nebo povolit a měnit tak rozložení váhy mezi ramena a kyčle. Já mám batoh pro ženy, které jsou uzpůsobené na užší záda. Na druhou stranu není dobré se tohoto rozdělení držet úplně nutně, pokud máte záda naopak širší. Ze značek mám konkrétně ve výbavě dva batohy Osprey (30l a 45l). Na Camino mi stačil batoh o objemu 30l (Osprey Tempest 30).

Trekové hole na Camino

Trekové hole umí pořádně ulevit tím, že část zátěže přenesou z nohou na horní polovinku těla. Zcela upřímně – já je na Camino neměla. A taky jsem na to při posledních 200 kilometrech doplatila.

Poprvé jsem si trekové hole vyzkoušela, když jsem neušla 70+ km pochod Praha – Prčice. Od té doby se bez nich neobejdu na žádném dálkovém treku!

Moje ultralehounké, skládací trekové hole Fizan Compact se mnou prošly GR221 – Přechod Mallorky, Tour du Mont Blanc, West Highland Way, Fishreman´s Trail… no prostě všechno!

Na Camino je rozhodně doporučuji taky. A o to víc, že jsem je tam sama neměla. Byla to bolestivá lekce.

3.     Teplé suché oblečení

Vzít si s sebou tak akorát oblečení je asi to největší umění. Jako univerzální věci na jakoukoliv sezónu bych si zabalila:

1. Něco teplého, co vám zakryje a udrží v suchu záda a hrudník
2. Dostatek ponožek

Všechno ostatní je vlastně jedno a dá se operativně vyřešit. Nejhorší je řešit podchlazení, a právě tomu byste se teplou vrstvou a ponožkami měli vyhnout. Zbytek záleží na sezóně. V létě oblečení oblečení po vyprání rychleji schne, v chladnějších a vlhkých měsících schne déle, ale zase se nejspíš méně zapotíte a neperete každý den.

Toto je seznam oblečení, který jsem měla na Camino v květnu. V květnu obecně hodně prší a teploty na cestě se pohybovali mezi -2 °C (ráno, Meseta) do 30 °C (odpoledne, La Rioja).

Seznam oblečení na Camino de Santiago:

• 1x turistické kalhoty (větru odolné a vodoodpudivé)
• 1x legíny
• 1x  kraťasy
• 4x tričko (stačily by i 3. Jedno kvalitní merino s dlouhým rukávem, jedno merino s krátkým, dvě jednoduchá lehká rychlescnoucí tílka)
• 1x mikina (fleecová – materiál hřeje, je lehký a rychle schne)
• 1x zateplená vesta s umělou výplní (oproti peří hřeje i pokud navlhne a rychleji schne)
• 1x hardshellová bunda (proti větru a dešti)
• 2x sportovní podprsenka
• 3x kalhotky
• 4x ponožky (merino)
• Nízké trekové boty
• Obyčejné sandále do vody ( za mě jeden z nejlepších příkladů, kdy za málo peněz dostanete hodně muziky. Hodili se na přezutí na odpoledne, na brodění potoka i do sprchy v ubytovně. V roce 2022 jsem v nich půlku Camino neplánovaně šla a jejich přínos bych ohodnotila na desetinásobek toho, kolik v Decathlonu stojí).
• Obyčejnou pláštěnku na sebe + lepší padnoucí pláštěnku na batoh

Ideální si zabalte oblečení v batohu do nepromokavých tašek, ať už speciálních, nebo jako já prostě igelitových tašek, které máte doma. Oblečení nenavlhne a budete mít vždy něco suchého na převlečení.

4.     Příprava na spaní v albergue – poutnicích ubytovnách

Pokud se denně chystáte ujít desítky kilometrů a chcete u toto zůstat v pohodě, je potřeba myslet i na kvalitní odpočinek. Pokud se rozhodnete spát v albergues – poutnických ubytovnách (a já vám to rozhodně doporučuji!), můžete se vyspat skvěle, když se na to jen trochu připravíte.

Vzít si s sebou spacák, nebo vložku do spacáku? Obecně bych řekla, že v létě není spacák potřeba a s vložkou do spacáku si vystačíte. Většina albergues na portugalské cestě měla povlečené postele, a i tu vložku do spacáku jsem využila jen párkrát. Naopak v chladnějších měsících na francouzské cestě jsem byla ráda za spacák. Ne v každé albergue se na začátku a na konci sezóny topí a na francouzské cestě (kde je větší počet poutníků), jsou často matrace plastové potažené jednorázovým papírovým povlečením. Vlastní spacák tak nejen zahřeje, ale dodá pocit hygieničtějšího komfortu.

Měla jsem s sebou ultra lehký a maličký spacák po sbalení Cumulus 200.

Pokud máte lehké spaní, doporučuji masku na oči kvůli světlu a špunty do uší. Sama mám tajnou super schopnost – na pravé ucho slyším jen ze 60 %. Pokud si lehnu na bok na to levé, žádné špunty do uší nepotřebuji a slyšet tlumené chrápání mi ve spánku nebrání. Naopak se mi stalo, že jsem se v noci probudila s tím, že je něco špatně, protože z 20 lidí v místnosti tu noc nikdo nechrápal.

A jak se cítit bezpečně?

Jak se cítit bezpečně, když spíte sami s 20 cizími lidmi v místnosti? Před spaním se s někým v pokoji seznamte. Prohoďte spolu pár vět, řekněte mu/jí, jak se jmenujete a zkrátka se posnažte o to, abyste pro všechny v místnosti nezůstali úplně anonymní.

Spaní s dvaceti lidmi v místnosti není z logiky věci o nic nebezpečnější než spát úplně sám v pokoji, kam pokud se za vámi dostane někdo cizí, vám nikdo další nepomůže. A je velmi malá šance, že z 20 postelí by na 11 a více spali nebezpeční magoři. Normální lidi (jako jste vy) jsou v pokoji zkrátka statisticky vždycky v přesile a není proto potřeba se bát

5.     Zbytek je vlastně tak trochu jedno

Další věci, které si s sebou zabalíte jsou vlastně tak trochu jedno. Z věcí, které jsem si s sebou vzala já a které bych si s sebou vzala znovu jsou to:

• Skládací láhev na vodu
• Rychleschnoucí ručník
• Tuhý šampón a tuhé mýdlo
• Malý látkový batůžek (na večerní procházku nebo na nákup)
• Magnézium (na relax svalů)
• Paracetamol (ostatní léky se dají koupit až když je potřeba)

Naopak bych si s sebou příště nevzala:

• Náplasti na puchýře (nepotřebovala jsem a jdou snadno koupit)
• Korektor na kruhy pod očima a gel na obočí (bez komentáře Nepoužila jsem ani jednou)
• Bezdrátovou klávesnici (chtěla jsem věci zažít, ne psát a klávesnice, která se mnou prošla celý sever Španělska dala vzniknout dohromady 1 blogovému článku).

Neberte si toho zkrátka zbytečně moc. Věci, které opravdu potřebujete si cestou buď od někoho půjčíte (často se stačí jenom zeptat), nebo si je koupíte (když už to bude opravdu tak důležité).

Přečtěte si taky Kompletní průvodce přípravou na Camino de Santiago.

Buen Camino!

Článek Průvodce balením na Camino de Santiago: 5 klíčových tipů se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Praktické informace k přípravě na vlastní Camino, najdete tady: Camino: Kompletní průvodce přípravou na cestu

V Sarria začíná cestu přibližně 30 % všech poutníků. Pokud si Sarria zvolíte jako začátek, nemusíte se opravdu vůbec ničeho bát. Cesta je skvěle značená, bezpečná a existuje řešení pro různou fyzickou kondici a úroveň zkušenosti. Můžete jít na vlastní pěst, nebo si nechat vše zorganizovat cestovkou. Můžete si stejně jako já nést všechny věci na zádech, nebo si nechat posílat batoh z albergue do albergue. Spát v albergue nebo v hotelech a penzionech.

Jasně, někteří poutníci, kteří mají v nohách stovky (nebo tisíce) kilometrů, nad vámi můžou ohrnovat nos a říkat, že „tohle není to pravé Camino“, ale za mě „není to pravé camino“ naopak právě takové rychlé soudy! Je skvělé, že cesta může být v nějaké formě opravdu pro všechny. Nenechte se odradit.   

Sarria -> Portomarín – 22 km

Abyste se mohli vydat na cestu, budete potřebovat kredenciál = průkaz poutníka. Aktuální seznam míst, kde je možné si kredenciál vyzvednout najdete na oficiálních stránkách poutnické kanceláře. Kamarádka (Jája) kredenciál dostala v albergue.

Jednoduše není potřeba kredenciál před cestou řešit, pokud z nějakého důvodu vyloženě nechcete mít průkaz s českými texty. Ten si samozřejmě můžete pořídit ještě v Čechách a seznam míst najdete tady. Do kredenciálu v průběhu cesty potřebujete získat dvě razítka denně – v albergue, kostelech, kavárnách, nebo i jen tak na cestě.

Ubytování na etapy ze Sarria jsem rezervovala předem, buď na booking.com, nebo přímo. Měly jsme pevné datum začátku i konce kvůli letenkám a chtěla jsem, abychom měly ubytování společně a aby si Jája svatojakubskou cestu užila a měla na ní hezké vzpomínky. Pokud půjdete sami a nemáte pevný termín, můžete jít určitě i bez rezervovaného ubytování.

Sarria je malinké městečko, které jsem si prošly večer před cestou. Zašly jsme na večeři a na mši do kostela pro požehnání pro poutníky. I pokud nejste věřící, doporučuji na mši zajít na začátku a na konci. Je to historická a kulturní součást poutě. První den je, co se týče chůze celkem pohodový a já si na Camino už dávno připadala jako doma. Sem tam mě někdo zdravil jménem a často jsem po cestě potkávala známé, které jsem neviděla několik dní. Jáje jsem povyprávěla pár historek z cesty a nesla jsem si v sobě směs paniky a smutku z toho, že je moje sólo putování u konce. Těšila jsem se, až půjdeme ve dvou, ale zároveň to byla velká změna.

Po návratu jsem o tom mluvila s kolegou v práci a stěžovala si, že nerozumím tomu, proč si užívám  cestování nejvíc sama. Jeho odpověď mi vyrazila dech „No to je přece jasný! Ty jsi pečující osoba a cítíš zodpovědnost za všechny ostatní, takže když jsi sama, jsi konečně v klidu“. A asi má pravdu, i takhle jednoduché to může být.  

Došly jsme do Portomarín a ubytovaly se v Casona de Ponte. Rezervace je možná  přímo na jejich webu.  Moc hezká, a tak trochu fancy albergue, která má i hotelovou část. Za celý měsíc jsem se nepoučila, a tak jsme se nejdříve osprchovaly, aby se mezitím zavřely všechny restaurace na odpolední siestu a hladové jsme čekaly na otevření kuchyně (cca půl osmá večer). Místo španělského jídla jsme zašly na pizzu a italskou zmrzlinu, protože italská restaurace otevírala o půl hodiny dřív než ty Španělské.

Portomarín -> Palas de Rei – 25 km

Z Portomarín jsme se vydaly do Palas de Rei a užívaly si Galícii se vším, co k ní patří. S mlhou, vlhkem a drobným mrholením. Na chůzi ideální podmínky, žádné horko. Další typickou věcí, na kterou v Galícii narazíte jsou malé „domečky“ postavené tak, aby byly minimálně metr nad zemí. Stojí volně, nebo u domů na zahradě a než jsme se zeptaly místních, stačily jsme si vymyslet několik různých teorií jako  třeba že slouží jako chrámy pro malé bůžky. Tady ale nejsme v Japonsku a Španělé jsou nejen většinou křesťané, ale očividně i prakticky založení lidé.

Jedním z nejdůležitějších odvětví zemědělství v Galicii je pěstování obilnin, především kukuřice. A právě sklizni a skladování kukuřice slouží tyto kamenné nebo dřevěné stavby na sloupech zvané „hórreos“. Mají nezaměnitelný tvar, a především jsou umístěny nad zemí. Není to zkrátka žádná záhada, jde prostě o ochranu kukuřice proti myším a vlhkosti. Ale zároveň to z mého pohledu vypadá krásně.

Svatojakubská cesta je skvěle značená, jak už jsem psala, ale často je možné vybrat si mezi více variantami, které se zase později potkávají. Povedlo se nám zvolit si více méně omylem alternativní variantu, delší než tu hlavní, a na chvíli jsme se ocitly skoro samy. Nebojte se zkrátka ani sem tam zaimprovizovat a vybrat si alternativní trasu, která je také značená a často méně frekventovaná.  

V Palas de Rei jsme spaly v Albergue Valin Lama.

Opět jsme vybírala hezké místo a podařilo se. V Albergue je sice hodně postelí, ale každá postel má na obou stranách zatahovací rolety a od celého pokoje se tak můžete třeba i zcela oddělit (pokud nepotřebujete při spaní moc dýchat ).

Palas de Rei -> Arzúa – 28 km

Dopoledne vede cesta lesem a příroda působí jako balzám na duši. Tentokrát ale ne pro mě. Naopak ve mně všechno explodovalo. Cítila jsem smutek, že cesta končí, byla jsem unavená a měla jsem pocit, že si cestu kvůli mně Jája neužije tak jsem pro ni plánovala. Byla jsem na ní nepříjemná a poslala jí před sebe s tím, že půjdeme každá chvíli sama a potkáme se na chobotnici (Vydržte. Slibuji, že ta věta bude později dávat smysl ).

Menší hádka, která byla ze 100 % mojí vinou, mě mrzela. Na druhou stranu jsem cítila velkou úlevu, že jsem zase chvíli sama. Ale ne na dlouho. Potkala jsem Riche z USA a nasmála se nad porovnáváním kdo je větší poutník, kdo „není poutník, ale turista“ a co je a není „to pravé Camino“. Přibližně od poloviny cesty se najdou lidé, kteří potřebují soutěžit a porovnávat se. Kolik: …kilometrů jsi celkem ušla? …za den bylo tvoje maximum? …dní jsi na cestě? …váží tvůj batoh? Čísla! Dej mi čísla!!! Pro někoho může být výzvou oprostit se od tlaku na výkon a podle mě by i právě o tom měla cesta být.

Přibližně v půlce etapy se nachází obec Melide, která je vyhlášená vařenou chobotnicí. Sešly jsme  s Jájou před restaurací, usmířily se a chobotnici vyzkoušely. Zajímá vás, kde si tu nejlepší chobotnici dát? Jakmile vejdete do Melide, narazíte na několik restaurací a každá bude zaručeně tvrdit, že je ta nejlepší. Přesně proto je podle mě úplně jedno, kam zajdete.

V Melide byla dříve opravdu vyhlášená specialita z čerstvé chobotnice. Nicméně dávno je zájem tak obrovský, že je nemožné sehnat čerstvé chobotnice tolik a většina restaurací musí sahat po mražené. Je to zkrátka turistická atrakce a vy se můžete rozhodnout, jestli jsou vám podobné věci proti srsti, nebo občas stejně jako já zavřete obě oči a trochu toho turistického kouzla si umíte užít.

Z Melide už jsme s Jájou vyrazily spolu a došly až do rezervovaného kempu Teiraboa Base camp.  Ubytovaly jsme se v chatičce a šly se vykoupat do bazénu, který je v kempu zdarma k dispozici. Ve stejném kempu jsme náhodou narazily na Riche s dalšími lidmi, které cestou potkal a pronajali si společně chatku. Strávili jsme část večera všichni společně u vína s historkami z Camina i ze života. A pořádně se u toho nasmáli.

Arzúa -> Pedrouzo (O Pino) – 19 km

Etapa z Arzúa měla být kratší, a tak jsme se ráno zastavily na snídani v baru, kde se zastavil čas. Dekorace a umělé květiny připomínali bary v devadesátkách a já z toho byla prostě nadšená. Kdyby tenkrát v devadesátkách existovaly mobily s foťákem, bar bych pro vás vyfotila. Ale bohužel, takhle je to autentičtější.

Cesta pokračuje po lesních cestách i vesničkami a občas narazíte na autobusy s důchodci, kteří vystoupí a jdou třeba jen tři kilometry, než je autobus zpátky vyzvedne. Vyhnout se jim můžete tak, že vyrazíte brzy ráno, nebo jejich existenci prostě přijměte. Každý už s batohem na zádech víc než 3 kilometry už jít zkrátka nemůže.

Došly jsme do dalšího krásného ubytování, Albergue Mirador de Pedrouzo. Těsně před bouřkou jsem stihla skočit do bazénu. Byl sice oficiálně zavřený, ale stačilo se zeptat majitel, který nebyl proti. Studená voda významně přispěla k tomu, že jsem přes velké bolesti před několika dny byla poměrně v pohodě. I když nebudu vám lhát, poslední dny už jsem si plně uvědomovala, že jsem překročila mez, kdy je pěší chůze obecně zdraví prospěšná.

Po bouřce jsme vyrazily najít něco k jídlu a narazily na malý obchůdek. Váhaly jsme, jestli jít dovnitř, a nakonec tam strávily skoro celou hodinu! Povídaly jsme si s úžasnou majitelkou, která většinu věcí v obchůdku sama vyrábí a nakoupily u ní náramky na památku. Obchůdek najdete tady a jestli tam půjdete, moc ode mě pozdravujte.  

Pedrouzo (O Pino) -> Santiago de Compostela – 20 km

Poslední den jsme vyšly brzy, abychom stihly vyzvednout certifikát ještě před mší v poledne. Katedrálu jsme proto nejprve minuly a vydaly se do kanceláře pro poutníky, protože jsme slyšely fámy o tom, že je potřeb vyzvednout si pořadové číslo a čekat na vydání certifikátu několik hodin. Plán proto byl jít si sednout před katedrálu až s vyzvednutým pořadovým číslem. Čekání na výdej certifikátu o absolvování poutě ale zabralo nanejvýš 30 minut. U dveří stačilo načíst QR kód, vyplnit údaje, vystát krátkou frontu, nechat si zkontrolovat kredenciál, vzít si certifikát a u východu zaplatit. Celá zkušenost je podobná vyzvednutí balíku na poště. To ale nevadí, certifikát je krásná památka, ale zdaleka to není cíl celé cesty.

Na mši v poledne jsme to nakonec nestihly a šly si tak alespoň konečně sednout před katedrálu na náměstí Praza do Obradoiro. Postupně přicházeli další a další poutníci, zdravili se, radovali se nebo plakali a všichni se samozřejmě u katedrály vyfotí. Na mši pro poutníky jsme zašli alespoň večer a měly jsme štěstí na pověstné rozkývání kadidla. Dříve se kadidlo zapalovalo, aby překrylo pach poutníků. Dnes se zapaluje z tradice a ne vždy, takže jsem měly zrovna štěstí.

Další den jsem navštívila střechu katedrály, která rozhodně stojí za návštěvu a je potřeba si jí rezervovat dopředu, protože kapacita je omezená. Jája odjela na výlet do Muxia a já se jen tak procházela městem, několikrát si sedla před katedrálu a jen tak pozorovala poutníky, kteří právě dorazili do cíle. Přestávala jsem být součástí.

Jaká byla Svatojakubská cesta?

Camino pro mě bylo nádherným a nezapomenutelným životním zážitkem a vy si teď na blogu můžete přečíst všechny moje zážitky i návod jak se připravit na vlasní Camino.

A jak na svatojakubskou cestu vzpomínají ti, které jsem potkala a šla kousek s nimi? Jak Camino změnilo život Jáje, Richovi nebo třeba Montemu?

Velmi podobná zkušenost byl i Fisherman´s Trail v Portugalsku, který je skvělou alternativou ke Camino de Santiago.

Hasta luego!

Článek Camino Francés: Etapy 29-33 ze Sarria do Santiago de Compostela se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.