Co si zabalit na trek jsem poprvé začala řešit před Camino Portugés. A udělala jsem napoprvé samozřejmě spoustu chyb! Některé z nich jsem si zopakovala na Camino Francés a nové jsem posbírala třeba GR221 Přechodu Mallorky, nebo na Tour du Mont Blanc.

Letos jsem si ale naplánovala 5týdenní sólo cestu kombinující Fisherman´s Trail v Portugalsku a West Highlands ve Skotsku se spaním ve stanu. A svoji výbavu na dálkový trek jsem tak musela vyladit téměř k dokonalosti – ultralight (protože toho moc neunesu ), s ohledem na maximální pohodlí v různých podmínkách a minimální objem batohu.

Co si tedy zabalit na dálkový pochod? Inspirujte se mými tipy a ideálně se poučte z mých chyb… a udělejte třeba raději nějaké jiné – vlastní.

Batoh na trek – jak vybrat a sbalit

Dobře padnoucí a pohodlný batoh na trek dokáže neuvěřitelně ovlivnit celý zážitek. A nejen to! V případě delších treků může mít vliv na zdraví. Podle mě je proto právě batoh jedna z věcí, do kterých se prostě vyplatí investovat peníze, a hlavně čas k jeho výběru!

Jak vybrat batoh na trek a jaký zvolit objem

Při výběrů batohu je úplně nejdůležitější, aby správně seděl. Batoh by proto měl mít možnost přizpůsobení a nastavení – délka zad, popruhy a bederní pás by měly při správném nastavení dobře sedět na těle.

Existují batohy určené pro ženy, které jsou konstrukcí přizpůsobeny užším ramenům. Na druhou stranu ale ne každý máme stejnou tělesnou konstrukci, a proto se ani jako žena na tyto batohy speciálně pro ženy při výběru vůbec neomezujte.

Batoh zkoušejte vždycky zatížený, protože jenom tak poznáte, že vám sedí více méně dobře. Nejlépe ale takový batoh prověří až právě nějaká kratší testovací cesta.

Další otázka za milion je ohledně kapacity. U té podle mě existuje obecné pravidlo – co nejmenší objem, do kterého se dokážete zabalit. Na cesty, kde nespím ve stanu (nenesu výbavu na spaní), si vždy vystačím s 30 l batohem. Osprey Tempest 30 l jsem měla třeba na Camino de Santiago nebo na GR221 Přechodu Mallorky.

Batoh na trek, na kterém spím ve stanu, už musí být samozřejmě trochu větší a se stanem, spacákem, karimatkou i trochu teplejším oblečením doporučuji batoh o objemu 45–60 l. Svůj Osprey Viva 45L jsem využila například na Tour du Mont Blanc nebo West Highland Way.

Osprey Viva je skvělý, ale ocenila bych kapsičku nahoře, jako mám u Osprey Tempest. Proto doporučuju jako alternativu Osprey Eja 48 nebo Osprey Eja 58. Batohy od Osprey obecně používám dlouhodobě a jsem s nimi moc spokojená.

A nakonec určitě nesmím zapomenout na pláštěnku na batoh! Hodí se nejen, když prší, ale i jako obal na batoh, pokud ho odbavuji v letadle.

Jak sbalit batoh na trek

Než začnu balit batoh, vždycky si dobře rozmyslím, co si s sebou budu brát a vyskládám si všechno přehledně na podlahu. Absolutní prioritu mají věci, které mě udrží v suchu a teple, ve dne i v noci. Potom přichází na řadu voda – láhve nebo hydrovak.

Hodně začátečníků dělá tu chybu, že první řeší jídlo a často si ho zabalí až moc. Mít hlad není příjemná zkušenost, ale ve skutečnosti je z hlediska bezpečnosti potřeba v první řadě předejít podchlazení a dehydrataci, až potom přichází na řadu jídlo.

Podle očekávaného podnebí a počasí, se hodí dát si věci do nepromokavých obalů, nebo alespoň do igelitových tašek. A potom už můžeme začít se samotným balením.

Do spodní části batohu dávám spacák a případně nafukovací karimatku. Dál se snažím mít nejtěžší věci co nejblíže zádům (kvůli těžišti) a cokoliv bych mohla potřebovat během dne, nahoře při ruce. Většinou to bude teplejší vrstva oblečení, pláštěnka, svačina a případně čelovka a lékárnička.

Batoh by ideálně neměl vážit víc, než 20 % vaší vlastní váhy. Pro ženu s 60 kg je to batoh o váze 12 kg.

Můj batoh na trek

Já mám aktuálně dva batohy na treky, oba od značky Ospray. První je Osprey Tempest 30 l, který mi skvěle posloužil na Camino de  Santiago, přechod Mallorky, ale třeba i na cestu do Severního Vietnamu.

Na tenhle batoh nedám dopustit a na 100 % ho doporučuji. Má malou kapacitu, takže nikdy není těžký a padne skvěle – vůbec necítím, že nějaký batoh nesu. Kromě hlavní kapsy má kapsu nahoře, vepředu a po stranách, takže mám všechno při ruce.

Druhý batoh mám Osprey Viva 45L, který jsem kupovala online ve slevě před cestou na Tour du Mont Blanc. Kromě větší kapacity na něm oceňuji možnost otevřít ho zepředu skoro jako kufr. Výrazně to usnadňuje organizaci. Na druhou stranu nemá kromě bočních kapes žádné další. Výborně mi ale posloužil na Tour du Mont Blanc i West Highland Way.

Jak vybrat stan a vybavení na spaní

Dobře se vyspat je na treku k nezaplacení. Už jenom jedna špatná noc dokáže celkový zážitek ovlivnit a nespat několik nocí za sebou promění trek tak trochu v noční můru.

Stan na trek a trhu-hike

Výběr mého prvního stanu mi zabral asi 20 hodin práce.

Nejdůležitější pro mě byla celková váha, velikost po sbalení, a to všechno v kombinaci s ochranou, který stan poskytne proti dešti a větru. Ponořila jsem se hluboko do studia výšek vodního sloupce a zjistila, že nejen tento parametr znamená v realitě u každé značky trochu něco jiného, že i v případě stanů, je ve hře hodně marketingu a že perfektní stan, který vyniká absolutně ve všech ohledech není „jenom“ drahý… takový stan prostě neexistuje.

Nakonec jsem zvolila stan MSR Hubba Hubba, pro dvě osoby, a později koupila ještě MSR Elixir 1 pro jednu osobu. Cena je vyšší, ale za mě se na 100 % vyplatí. Oba stany mě udržely v suchu při Tour du Mont Blanc a West Highland Way, kde mi pršelo doslova každý den i noc.

Kromě perfektní ochrany před deštěm a dobré ochrany před větrem jsem ocenila možnost stan zabalit od vnitřku (strašně praktické, když prší!), dva vchody u modelu Hubba Hubba, pohodlně řešený vnitřek s vyšším stropem a praktické předsíňky. Jednoduché je rozložení i složení.

Místo stanu existuje možnost tarpu, který je lehčí a menší po sbalení. Jeden mám, ale zatím jsem ho nevyzkoušela, protože na Mallorce nakonec nebyl potřeba. Tarp bych volila jen na treky, kde nepředpokládám možnost neustálého deště.

Spacák na trek – syntetika vs. péřový

Spacáky na trek mám taky dva. Na léto a teplejší destinace používám ultralehký péřový spacák Cumulus Lite Line 200. Je skladný, váží jen pár set gramů a skvěle se hodí na evropské treky.

Druhý spacák mám Sea to Summit Venture VtII – syntetický, komfort do -5°C. Oproti péřovému spacáku je trochu těžší a větší, ale výhodou syntetiky je, že částečně ochrání i pokud navlhne a oproti peří rychle schne. Jakmile je totiž mokrý péřový spacák, trvá opravdu hodně dlouho, než vyschne. Syntetický spacák proto ráda používám, když jdu trek v deštivém počasí a spím ve stanu. Další výhodou syntetiky je možnost spacák vyprat normálně v pračce a samozřejmě jde o vegan friendly variantu.

Při výběru spacáku je důležitý údaj o teplotním komfortu, ostatní čísla nás v zásadě nemusí zajímat. Pro ženy je důležitá informace, že teplotní komfort je měřen u mužů – tedy typicky nemusí stačit pro štíhlou ženu. Můj spacák do -5 °C je pro mě skutečně pohodlný kolem 0 °C, ale při -3 °C už mi byla zima a budila jsem se.

Existují navíc zkrácené varianty (jako mám třeba já), takže pokud jste menší, můžete ušetřit pár gramů.

Karimatka na trek – pohodlí a izolace

Při výběru karimatky máme na výběr mezi skládací pěnovou, samonafukovací a nafukovací. Každá pá svoje pro a proti, o kterých si povíme.

Skládací karimatka bývá objemnější, ale často je možné připevnit jí na batoh zvenku. Výhoda je její větší odolnost, možnost posadit se na ní kdykoliv během dne, jednoduché rozložení i složení. Nevýhoda může být menší pohodlí při spaní (oproti nafukovací karimatce).

Samonafukovací a nafukovací karimatky jsou podle mě zkrátka pohodlnější. Jsou menší po sbalení, lehké a dobře izolují od země. Na druhou stranu jsou náchylnější na poškození.

Nejdůležitější ukazatel při výběru bude teplotní komfort, se značením R. Laicky čím vyšší hodnota R, tím vyšší izolace. Hodnota 2–4 by měla být pro karimatky použitelné od jara do podzimu, 4–6 pro celoroční použití.

Pokud bude nekvalitní izolace od země, nezachrání to žádný spacák. Nejhorší kombinace bude nekvalitní izolace karimatkou od země a péřový spacák, i kdyby byl do -20°C. Pokud plánujete trek v chladnějších podmínkách (třeba do hor), investice do kvalitně izolující karimatky je nutností.

Moje oblíbená karimatka je NEMO Tensor. Je pohodlná, lehká a spí se na ní skoro jako doma v posteli. Má R-value 5,4 , která mi poskytla skvělou izolaci od země i v horách (v noci hodnoty pod nulou).

Oblečení na trek do hor i do deště

Základ mého oblečení na treky je v podstatě stejný, ať se vydávám kamkoliv.

Ve výbavě mám základní vrstvy, které mají za úkol zahřát, odvádět pot a zajistit komfort. Úplně ideální je za mě merino a mám merino trička i ponožky. Výhodou merina je pro mě hlavně dobrá termoregulace, hřeje i vlhké a není cítit. Na West Highland Way jsem šla 6 dní v jednom tričku absolutně bez zápachu. Většinou mi na trek stačí 3 kvalitní merino trička (jedno z nich na spaní).

Mám moc ráda merino oblečení od Icebreaker. Po vyzkoušení několika značek mám od této značky všechny trička a ponožky na treky. Skvěle regulují teplotu a nezapáchají. V létě nosím lehčí merino trička s krátkým rukávem, v chladnějším počasí trička s dlouhým rukávem a na ně zateplenou vestu, nebo bundu.

Druhá vrstva je izolační nebo hřejivá. Vždy vozím fleecovou mikinu a syntetickou prošívanou vestu. Výhoda obou je, že rychle schnou a hřejí i vlhké. Vestu používám většinou při chůzi (pokud je zima a je potřeba), protože ochrání nejdůležitější část těla proti prochladnutí a zbytek zahřeju pohybem. Fleecovou mikinu se snažím udržet v suchu a používat večer a ve stanu.

Poslední vrstva je nepromokavá. Pokud jdu na trek, kde předpokládám možnost častějšího deště, beru si nepromokavou bundu a případně nepromokavé kalhoty. Na druhou stranu podle mě nemá ani jedno smysl, pokud je možnost deště malá. V takovém případě stačí plastová pláštěnka. Zároveň je plastová pláštěnka prostě účinnější. Sice „nedýchá“, ale můžu se na ní spolehnout i při vytrvalém silném dešti. To se bohužel nedá říct o většině nepromokavých bund.

Můj seznam oblečení na trek

• 3x spodní prádlo
• 2x podprsenka
• 3x merino ponožky
• 3x merino tričko
• 1x turistické kalhoty (pokud není horko)
• 0 – 2x legíny (pokud je chladno, 1x legíny jsou na spaní)
• 0 – 3x kraťasy (3x, pokud je horko a neberu nic jiného, 1x jsou na spaní)
• 1x fleecová mikina
• 1x syntetická zateplená vesta
• 1x nepromokavá bunda/pláštěnka (nebo obojí, pokud má pršet celý trek)
• Nepromokavé kalhoty (jen pokud má hodně pršet)

Řídím se pravidlem raději se ráno obléct do mokrého oblečení a začínat nový den trek v mokru, než použít poslední suché oblečení na chůzi a nemít suché oblečení na spaní. Jeden set oblečení (1x tričko + 1x legíny) tak používám výhradně v suchu a na den balím do nepromokavého obalu.

Na West Highland Way jsem tak někdy ráno začínala ve vlhkých ponožkách a tričku, ale večer měla ve stanu vždy suché a teplé oblečení.

Volitelně podle treku se může hodit i kšiltovka/klobouk a sluneční brýle.

Boty a trekové hole

Boty jsou hodně individuální a každému bude sedět něco jiného. Doporučuji jít si nějaké vyzkoušet do prodejny, i když samozřejmě z jednoho vyzkoušení nic moc nepoznáte. Nové boty je každopádně lepší vzít si párkrát na jednodenní výlet, nebo je rozchodit alespoň cestou do práce, než v nich vyrazíte na delší trek.

Já osobně nedám dopustit na značku Merrel, aktuálně mám model Merrell Moab 3, který jsem kupovala už podruhé za sebou. V podstatě všechny treky na tomto blogu, kromě Camino Portugés, jsem šla v tomto konkrétním modelu bot. Bez bolesti a bez puchýřů (v kombinaci s merino ponožkami).

Moje boty jsou nízké trekové, ale na treky po kamenech – jako je třeba přechod Mallorky GR221 – nebo v mokru – jako je West Highland Way – bych asi doporučila spíš vysoké trekové boty.

Někdo nedá dopustit na běžecké boty typu Altra. Nemám je osobně vyzkoušené, ale výhodou bude jejich váha a rychlé uschnutí. Naopak předpokládám, že snadněji navlhnou uvnitř… ale jak říkám, nemám vlastní zkušenost.

Obecným doporučením bude vybírat boty o číslo větší, než nosíme normálně. Noha při treku může lehce otékat a bota tlačit.

Na treky si navíc vždycky beru ještě turistické sandále nebo žabky. Hodí se na večer, do kempu, případně do vody.

Trekové hole – proč je brát a jak pomáhají

Trekové hole jsem dlouho nepoužívala a na treky bez převýšení podle mě nejsou úplnou nutností pro každého. Na druhou stranu opravdu dokáží ulevit kolenům a usnadní pohyb, třeba v písku (jako třeba na Fisherman´s Trail).

Poprvé jsem si hole vyzkoušela při mém neúspěšném Pochodu Praha-Prčice, kdy jsem neušla 70+ km, protože mě začala bolet kolena. Hole mi tenkrát někdo půjčil, aby došla na vlak.

Na Tour du Mont Blanc už jsem jela se svými holemi Fizan Compact, protože 10 000 metrů převýšení a 12kg batoh už by byla pro moje kolena zbytečně velká zátěž. Od té doby se mnou trekové hole jezdí všude bez ohledu na převýšení. A nedám na ně dopustit!

Fizan Compact jsou skládací a pohodlně se uchytí na batoh. Jsou lehounké, ale pevné a spolehlivé. Dají se použít i k postavení tarpu. Jediná nevýhoda je, že je není možné vzít na palubu letadla (žádné trekové hole), takže je potřeba batoh i s holemi odbavit.

Vaření, voda a jídlo na treku

Myslet na pitný režim, je na každém treku jedna z nejdůležitějších věcí (hned za udržením se v teple a ideálně relativně v suchu). Před trekem si vždycky hledám informace o dostupnosti pitné vody a mám s sebou dostatečně nádob na vodu podle její dostupnosti.

Pokud vím, že vodu seženu na každém rohu (jako je to třeba na Camino, nebo TMB), beru si s sebou dvě litrové láhve. Aktuálně jsem si zamilovala placaté lehce balitelné Platypus Platy a případně ještě Tefal Bludrop. Tato láhev totiž perfektně udrží teplé i naopak studené nápoje a hodí se tak v horkém létě pro osvěžení i v chladnějším počasí na horký čaj.

Pokud vodu nejde často doplňovat, je skvělou variantou větší hydrovak. Hlavně v místech, kde není voda k dispozici ani ne-pitná, jako je třeba Mallorca. Naopak na treku, kde voda je, ale není pitná, je skvělý filtr na vodu, nebo dezinfekční tablety.

Jídlo na treku je zatím moje slabší stránka. Protože, jak jsem už psala, je prioritou až potom, co máte dobře vyřešené zajištění tepla, sucha a vody. Na žádném treku jsem si zatím nevařila a jídlo řešila velkým množstvím vysokoenergetických svačinek a nakupováním po cestě.

Mezi moje oblíbené menu patří kuskus s Decathlonu, který jde zalévat studenou vodou. Dál různé ořechy, sušené ovoce, sušené vegan maso a hroznový cukr pro případ rychlé potřeby. Snažím se vyhýbat umělým sladkostem a na treku jich prostě nejíst víc než doma. Zvlášť pokud trek trvá více než týden.

Výhodou mého dosavadního stylu řešení je, že je poměrně ultra light. Nenesu vařič, ani velké zásoby. Nevýhoda je, že mám někdy prostě hlad.

Hlavně pokud jdete ve více lidech a dělíte si váhu v batohu, nebo jdete trek, kde na jídlo několik dní nenarazíte, doporučuji zvážit vařič. Jak jsem ale psala, zatím nemám osobní zkušenost.

Drobná výbava, která nesmí chybět

Kromě vybavení na chůzi a na spaní by ve výbavě neměly chybět věci jako:

• Lékárnička
• Čelovka
• Powerbanka
• Věci na osobní hygienu

Několik dalších věcí se mi vždycky hodilo:

• Rychleschnoucí ručník
• Plastové sáčky
• Lžička

A podle destinace a ročního období zvažuji vždycky ještě:

• Malý batůžek (na večer do města/na jídlo…)
• Kšiltovka, opalovací krém
• Repelent
• Kompresní podkolenky

A existuje samozřejmě i celá řada dalších ultra light vychytávek, které možná nejsou nezbytné, ale zajistí větší pohodlí.

Výbava na trek pro ženy a sólo cestovatelky

Jako žena na treku nebo při sólo cestování řeším oproti mužům typicky několik dalších věcí. Jsou to hlavně pocit bezpečí, menstruace a občasná potřeba cítit se upraveně.

Bezpečí na treku pro ženy a sólo cestovatelky

Každý budeme mít hranici komfortu trochu jinde a v rámci rozumné míry je fajn si jí posouvat. Ideálně ale postupně a se snahou nedostat se do reálného nebezpečí. Z mojí zkušenosti jde ale mnohem častěji o pocit než reálnou hrozbu.

Na každé cestě dělám pro svůj pocit bezpečí několik věcí:

• Zjistím si předem  informace o destinaci (bezpečnost, zvyky)
• Nenosím na sobě nic výrazného ani drahého
• Pokud se ocitnu v situaci, kdy mám pochybnosti, snažím se z ní rychle dostat
• Pokud už se bojím, tvářím se co nejvíc sebejistě a nedávám to znát
• Mobil + doklady si nosím všude s sebou (třeba i v kempu na toaletu)
• Každý večer dávám někomu z domova vědět, kde jsem (pokud je v místě signál)

Tolik k teorii. V praxi se mi stalo, že jsem několik dní signál nečekaně neměla, od té doby i s touto variantou přítel počítá. Taky jsem se vinnou vlastního úsudku nebo náhod párkrát ocitla v situaci, která úplně bezpečná nebyla a měla jsem prostě fakt štěstí. Na druhou stranu, v absolutním bezpečí nejsme ani u sebe doma, takže za mě platí – maximum pro prevenci, trocha odvahy k tomu a prostě vyrazit!

Více tipů na téma sólo cestování pro ženy najdete v článku Sólo cestování: Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama.

Menstruace na treku

Toto téma jsem řešila hodně a několikrát. Menstruace na jakékoliv dovolené je „za trest“ a na treku to platí dvojnásob.

Ze zkušenosti doporučuji zvážit menstruační kalíšek – ale jen pokud je na treku denně přístup k vodě. Je to ekologická, pohodlná varianta, pokud máte kde ho bezpečně vymýt. Za mě nejlepší volba!

V opačném případě, pokud není dobrý přístup k vodě, volím ne-ekologickou variantu jednorázových hygienických potřeb, které mi ale bez vody zajistí větší hygienu a zdravotní bezpečnost. Je jen potřeba mít s sebou uzavíratelný sáček, který vyhodíte, až to půjde.

Hodí se i dezinfekční ubrousky a ubrousky na intimní hygienu. Vše samozřejmě po použití zabalit do sáčku a odnést z přírody s sebou až k nejbližší popelnici.

Beauty na treku

Pokud půjdete vyloženě jen mimo civilizaci, nemá asi úplně smysl něco takového řešit. Na druhou stranu jsou i treky a pěší trasy, jako je třeba Camino, které prochází přes města.

Občas se mi zkrátka stalo, že jsem se na treku chtěla cítit hezky. Pokud tohle o sobě víte, můžete přibalit třeba řasenku a barevný balzám na rty. Zátěž navíc je to minimální a někdy to udělá opravdu hodně pro vlastní pocit. A všechny dobře víme, že nakonec nejde o to, jak vypadáme, ale jak se cítíme.

Při řešení toho, co si zabalit na trek je nejdůležitější předejít podchlazení, dehydrataci a nedostatku energie. Přesně v tomto pořadí.

Minimalistická, lehká a kvalitní výbava na trek podpoří nejen bezpečnost, ale i celkový zážitek z treku a určitě se jí proto vyplatí nepodceňovat.

Spoustu ultra lehké výbavy najdete na mém oblíbeném pod7kilo.cz. Kde jsem si já osobně kupovala třeba právě karimatku, spacák nebo třeba ručník (který jsem ztratila ve Skotsku ).

A teď když už máte sbaleno, dejte mi vědět do komentářů, kam vyrážíte!

Článek Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Ačkoliv Madeiru najdete v nabídkách nejedné cestovky, skvěle si ji užijete i na vlastní pěst. Bez plánů pro turisty a podle vlastního tempa. Za mě prostě nejlepší způsob!

My jsme byli na ostrově dva týdny, ale většinu top míst zvládnete i za 7–10 dní. Většinu treků jsme absolvovali v prvním týdnu a druhý se hlavně váleli na pláži na jižní části ostrova.

V článku najdete tipy, co vidět na Madeiře, spolu s tipy na ubytování, treky, levády a pláže. Nechybí ani rady k půjčení auta, řízení a parkování. A v neposlední řadě spoustu opravdu užitečných odkazů.

Madeira je prostě ráj. A tenhle průvodce vás do něj vezme.

Co vidět na Madeiře

Madeira je poměrně malý ostrov, který toho má ale opravdu hodně co nabídnout! My na Madeiře strávili celkem dva týdny, ale z našich tipů si můžete pohodlně poskládat itinerář i třeba na 7–10 dní.

Co vidět na Madeiře – mých TOP 5

Kdybych mohla vybrat jenom 5 míst z celé Madeiry, pro ultra krátkou návštěvu, byla by to pro mě tato místa:

• Fanal Forest – pro tajemnou neopakovatelnou atmosféru
• Seixal přírodní bazény a pláž s černým pískem – pro nejlepší koupání
• Ponta da São Lorenço – pro krásné výhledy na oceán
• Hory ve vnitrozemí (Pico Ruivo, Pico Aiero) – pro krásné výhledy na hory
• Levada do Calderão Verde – levada se vším, co k ní patří (výhledy, tunely, vodopády)

Funchal

Hlavní město Madeiry, Funchal, jsme navštívili na dva celé dny.

Je to pěkné město a pokud máte čas, určitě se tady zastavte. Na druhou stranu, pokud moc času na Madeiře nemáte, za mě je Funchal jedno z míst, které můžete vynechat. Příroda na ostrově je zkrátka tak nádherná, že bych se při omezeném času zbytečně nezdržovala ve městě.

Ve Funchalu jsme navštívili Katedrálu Sé, která nepatří k největším, ale její strop je krásný – dřevěný, vyřezávaný z madeirského cedru.

Navštívili jsme i park de Santa Catarina, čtvrť São Martinho, nebo třeba Zona Velha – stará rybářská čtvrť, s velkým množstvím barů a restaurací. Tam mě nejvíce zaujaly malované dveře, které se v rámci uměleckého projektu snaží zkrášlit často zchátralé budovy. Ve čtvrti Zona Velhla jsme si poslechli pouliční koncert fado – typickou hudbu, která sice nevznikla na Madeiře, ale uslyšíte jí tady na každém rohu.

Z celého Funchalu se mi nejvíc líbila čtvrť Monte, kam se dostanete buď lanovkou, nebo autem. Informace a ceny lanovky najdete tady. Aktuální cena zpáteční jízdenky je 20 € dospělý, 10 € dítě.

A pokud budete ve Funchulu, rozhodně jí nevynechte. Je totiž místem jednoho z nejtypičtějších zážitků – sjezd na proutěných saních po ulici Livramento. Další zajímavostí je kostel Igreja Nossa Senhora, vedle kterého je kaple a hrob rakouského císaře Karla I., který na Madeiře zemřel. Monte je tedy místem odpočinku posledního českého krále a posledního Habsburka.

Na Monte jsme navštívili i Tropickou zahradu Monte Palace. Vstupné byo 15 euro na osobu a za mě je to pěkný zážitek, ale jak už jsem psala, jsou podle mě na Madeiře celkově krásnější místa k vidění.

Ve Funchalu můžete navštívit i muzeum slavného rodáka Cristiana Ronalda, tržnici mercado dos Lavradores (podívejte se na budovu, ale nenechejte se zlákat k nákupu, je to prý předražená past na turisty), nebo botanickou zahradu Jardins Botânicos da Madeira. My jsem ale tyto atrakce vynechali, protože jsem byla nedočkavá a chtěla z města co nejrychleji do přírody.

Severní Madeira

Z Funchalu jsme se přesouvali na severní pobřeží a ubytovali se nejdříve kousek od Porto Moniz a později ve Faial.

Skalnaté severní pobřeží je divočejší, co se týká počasí a možná budete potřebovat trochu teplejší oblečení, ale příroda je na této části ostrova nádherná!

Porto Moniz a okolí

První den na severu jsme se prošli v Porto Moniz a podívali se na přírodní bazény. Nebylo počasí na koupání, tak jsem se jenom kochali výhledy na skály a oceán.

Kousek od Porto Moniz vede i krásná Levada do Moinho, která bude nejspíš patřit mezi ty méně známé, protože jsme na ní za celou cestu potkali jen dva další lidi. Oproti více turistickým levádám (které jsou taky krásné), tak pro mě byla právě tato nakonec nejhezčí.

Levádou do Moinho jsme se nechali dovést až k lanovce Achadas da Cruz. Jde o nejstrmější lanovku, jakou jsme kdy viděla a jízda v ní je opravdu zážitek. My jsme jeli dolů lanovkou a nahoru šli pěšky, ale kombinovat to jde i opačně, nebo se dolů i nahoru dostat pěkně po svých. Počítejte s delším čekáním, protože do lanovky se najednou vejde jen 6 osob, má dohromady dvě kabiny (jedna jede nahoru, druhá dolů) a jedna jízda trvá asi 5 minut.

Lanovka je téměř vertikální, takže připomíná prosklený výtah. Nebudu lhát, trochu jsem se bála, ale v lanovce s námi jely dvě vyděšené děti, takže já jsem se musela tvářit statečně.

Fanal Forest

Kousek od Porto Moniz je Fanal Forest. Jde o velmi turistické a fotogenické místo. Určitě sem vyrazte dopoledne, kdy je v lese mlha a místo má tajemnou atmosféru.

Pozor na krávy, které se pasou u cesty a někdy přes cestu přechází, což může být v kombinaci s mlhou trochu výzva. V jednu chvíli jsem musela vystoupit a snažit se ze silnice odehnat větší tele. Byla to vtipná situace, protože jsem protě holka z paneláku….Místo, abych tele zahnala na trávu vedle silnice (jak bylo v plánu), zahnalo po chvíli naopak tele mě hezky zpátky do auta.

Seixal

Na severním pobřeží je i Seixal, kde je pláž s černým sopečným pískem a skvělé koupání s výhledem na skály. Kousek od pláže jsou i další přírodní bazény, které působí přirozenějším dojmem než ty v Porto Moniz. Právě tady bylo za mě úplně nejlepší koupání na celé Madeiře!

Přírodní bazény byly krásné a já si představovala, jak si sednu na okraj a budu koukat na oceán. Odtud mě ale vyhnaly velcí červení kraby, kteří okraje bazénu okupovaly. Byla to nádherná podívaná, ale nepřiblížila jsem se na víc než dva metry k okraji.

Santana a Faial

Mezi oblíbené zastávky patří i Santana, kde najdete tradiční domy ve tvaru A s doškovou střechou. Nachází se tady i park s madeirskou tématikou, kde je expozice o Madeiře a atrakce pro děti. My jsme návštěvu vynechali, ale pro děti může být návštěva nejspíš vítaným zpestřením.

Místo v turistické Santaně, kde najdete množství moderních restaurací, jsme se ubytovali v klidnějším Faialu. Kousek odtud je pěkná vyhlídka – Miradouro do Guindaste.

Kousek od Santana jsme navštívili i levadu do Caldeirão Verde, oblíbenou trasu značenou PR9. Patří mezi hodně frekventované, ale zároveň mezi ty nejkrásnější. Na výlet si nezapomeňte dobré boty a baterku (nebo telefon s baterkou), pro průchod tunely.

Východní Madeira

Na východě ostrova jsme na krátkou zastávku navštívili Machico a Caniçal, kde najdete uměole vytvořené písečné pláže. Největším zážitkem byla ale návštěva poloostrova.

Ponta da São Lourenço

Tato okružní trasa nejvýchodnější částí ostrova poskytuje nádherné výhledy na oceán a vulkanický poloostrov.

Je to hodně frekventovaná trasa, která ale podle mě i přes to stojí za návštěvu. Nejlépe uděláte, když se sem vydáte brzy ráno a užijete si cestu s méně dalšími turisty. V létě je ranní návštěva výhodou i vzhledem k tomu, že na poloostrově není kam se schovat před sluníčkem.

Asi 15–20 minut od začátku můžete sejít na pláž, kde je za hezkého počasí možnost se vykoupat. My jsme měli smůlu na velké vlny a já se tak vykoupala tak trochu nedobrovolně. Šla jsem si „jenom namočit nohy“.

Vnitrozemí Madeiry

Ačkoliv by se výhledy na oceán mohly zdát bezkonkurenční, za návštěvu stojí i vnitrozemí. V něm se totiž nachází nejvyšší hory ostrova a velké množství dalších krásných levád.

Pico Ariero – Pico Ruivo

Nejznámější horská pěší trasa na Madeiře spojuje tři nejvyšší vrcholy ostrova. Začátek je na Pico do Ariero (1818 m), pokračuje přes Pico das Torres (1853 m) a končí na Pico Ruivo (1862 m). Celá trasa měří asi 5 km a zabere cca 4 hodiny.

My jsme se ale po stezce vydat nemohli, protože byla bohužel stále ještě zavřená po rozsáhlých požárech, které Madeiru zasáhly loni na podzim. Byla jsem dost zklamaná, ale vliv požárů bych opravdu hodně patrný a bezpečnost je zkrátka na prvním místě.

Vystoupali jsme alespoň na Pico Ruivo, nejvyšší horu Madeiry a třetí nejvyšší horu Portugalska.

Stezky podél levád

Procházky podél levád, zavlažovacích systému, jsou typickým madeirským zážitkem a mnoho turistů se na Madeiru vydává právě kvůli nim. Určitě si proto vyberte alespoň jednu.

Většina z nich není fyzicky náročná, nebývá na nich velké převýšení a některé krásné levády jsou v délce jen několika málo kilometrů.

Mezi nejznámnější levády patří Rabaçal – levada do Risco a levada das 25 Fontes. Obě jsme navštívili, jsou krásné, ale taky opravdu hodně frekventované. Potkáte na nich i organizované zájezdy, a to zážitek může trochu ovlivnit.

Pokud budete chtít prozkoumat méně známé levady, nebo si předem zkontrolovat které levady jsou aktuálně přístupné (průchozí), hodně se mi osvědčila webová stránka Walkmeguide.

Nejdete tam informace o počtu kilometrů, časovém odhadu, mapy i hodnocení dalších turistů.

Přístupnost levád, horských i jiných tras se může měnit a oficiální informace najdete na těchto stránkách.

Jižní Madeira

Na jihu ostrova jsme se ubytovali na druhou půlku našeho dvoutýdenního pobytu na Madeiře. Je to slunnější část a teplejší část ostrova, kde si můžete užít povalování na pláži.

My jsme zvolili ubytování na dvou místech – Calheta a Ribiera Brava.

Calheta je za mě skvělé místo na tak trochu válecí dovolenou. Najdete tu hotely, dvě umělé písečné pláže a velké množství restaurací a kaváren. Tady jsem měla i svoje nejlepší kafe na Madeiře – v malém stánku s venkovním posezení u pláže – Gato legal.

My měli štěstí, protože se v Calhetě zrovna náhodou konali městské slavnosti a večerní koncerty. Zašli jsme na rapera Bispa a ačkoliv nemám nejmenší tušení o čem v portugalštině rapoval, koncert na pláži jsem si moc užila.

Jak se dostat na Madeiru

Madeira je ostrov v Atlantském oceánu a nejlépe se tam proto dostaneme letecky. Aktuálně jsou z Prahy přímé lety se společností  Smartwings, kterou jsme využili i my. Dá se ale letět i s Wizz Air z Vídně (aktuálně levnější), nebo z Mnichova, Berlína… zkrátka okolních letišť.

Let trvá něco přes 4 hodiny, přistanete v hlavním městě Madeiry Funchal.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Možná jste stejně jako já slyšeli, že na Madeiře je jedno z nejnebezpečnějších letišť na světě. Je pravda, že je složitější na přistání a celkově je vlivem oceánu výrazný vliv počasí. Nicméně piloti prochází speciálním výcvikem a jsou na všechny tyto faktory připravení. My měli oba lety naprosto v pohodě – celkově se prostě není třeba zbytečně bát.

Z letiště se dostanete autobusem (40 minut), nebo pohodlně Uberem (asi 25 minut). Porovnejte ceny, protože nás třeba Uber vyšel jen o 3 eura více než autobus. Autobus navíc v některé časy nejezdí úplně často.

Kdy jet na Madeiru – počasí

Madeira je celoroční destinace – ostrov věčného jara. Pokud vás zajímá hlavně příroda, jsou ideální měsíce duben–červen, nebo září–říjen. Pro koupání a vodní sporty je ideální léto, tedy červenec a srpen. I v zimě se ale teploty pohybují okolo 15–20 °C a počet turistů i ceny jsou nižší.

My byli na Madeiře začátkem června a počasí bylo perfektní na procházky i ležení na pláži.

Počasí se navíc může hodně lišit v různých částech ostrova. Když například na severu prší, stačí popojet na jih ostrova a užívat si sluníčka. Ostrov je navíc poměrně malý a itinerář si tak můžete podle počasí jednoduše přizpůsobit.  

Oficiální stránky pro předpověď počasí v různých částek ostrova najdete tady. 

Madeira bez cestovky – pronájem auta

Největší svobodu získáte pronájmem auta.

My porovnali několik variant, a nakonec jsme zvolili Funchal EASY. Z vlastní zkušenosti můžu tuto půjčovnu moc doporučit.

Po vyplnění několika dokumentů jsme dostali brožurku s tipy k řízení na Madeiře a plno užitečných tipů pro návštěvu ostrova. A samozřejmě klíčky od auta. V průběhu cesty jsme řešili drobné dotazy a vždy jsme se bez problémů do půjčovny dovolali. V pořádku proběhlo i vrácení auta a depozitu.

Celkově byl pronájem auta nejlepší rozhodnutí z hlediska svobody a volnosti pohybu po ostrově. Na druhou stranu se musím přiznat, že já jsem neřídila a bude to důvod toho, že jsme oba dovolenou přežili. Řízení na Madeiře není pro začátečníky a pro přítele to byl asi upřímně trochu horor.

Tipy pro řízení na Madeiře

Parkování

Parkovat bezplatně je většinou možné v bílých zónách na místech, která nejsou označená písmenem „M“ (tato místa jsou pro rezidenty). V modře značených zónách je možné parkovat za poplatek.

V praxi je na Madeiře míst k parkování zoufale málo v porovnání s množstvím aut (místních i turistů). Brzy zjistíte, že auta parkují prostě všude a často přímo u kraje silnice. Všeobecně se to toleruje, pokud neparkujete v nebezpečném úseku nebo v zatáčce.

Problém zaparkovat je i ve většině turistických míst. Ideální je přijet buď hodně brzy ráno, nebo naopak o hodně později, kdy už může někdo další odjíždět.

Kruhové objezdy

Kruhové objezdy mají dva pruhy – vnitřní a vnější. Ve vnějším pruhu zůstaňte, pokud vyjíždíte hned prvním výjezdem. Pokud vyjíždíte jakýmkoliv dalším než prvním výjezdem, vjíždíte do vnitřního pruhu.

Bohužel to ale ne všichni respektují, proto pokud si nejste jistí záměrem auta ve vnějším pruhu, je bezpečnější objet objezd ještě jednou dokola.

Řízení na Madeiře

Prudké kopce nahoru i dolů zpestřuje velké množství tunelů. Dobrý řidič to zvládne, ale mezi ty já bohužel nepatřím, a tak jsem si „řízení“ užila z pozice spolujezdce.

Nejzajímavější zážitek byl, když jsme zastavili na vrcholu kopce a já musela vystoupit z auta na silnici, abych se podívala, jestli před námi silnice pokračuje. Sjezd před námi byl tak prudký, že jsme z auta neviděli, jestli je to opravdu pokračování silnice, nebo silnice končí a následuje sráz. Následovala tříminutová diskuse, jestli si myslíme, že tohle nějaké auto zvládne ubrzdit. No a nakonec jsem zavřela oči a rozhodla „Dobře, tak teda jeď, ale hned.“

Nechci nikoho zbytečně děsit, není to takové drama, to spíš já jsem posera. Řízení na Madeiře ale zkrátka podle mě patří mezi dobrodružnější zážitky.

Kde se ubytovat na Madeiře

Na Madeiře najdete velké množství ubytování různého typu. Já jsem hledala a rezervovala všechno ubytování přes Booking.com.

Střídali jsme lokality a z nich vyráželi pronajatým autem na výlety po okolí, případně chodili pěšky. Můžete se ale samozřejmě ubytovat v jedné lokalitě a odtud vyrážet na všechny další výlety.

Doporučení na lokality a ubytování z vlastní zkušenosti

Všechna tato ubytování byla hezká a měla různé výhody. Jedno z nejvíce osobních a příjemných bylo Paraíso Resiliente, kde byla společná kuchyň s domácími vajíčky a zeleninou k dispozici pro hosty. Koncept sdílené kuchyně se mi líbil, protože jsme se díky tomu seznámili s dalšími hosty a posdíleli si tipy na zbytek pobytu na ostrově.

Obecně pokud vás lákají více pěší výlety, může být ideální základnou severní část ostrova. Pokud hledáte spíš pohodu a odpočinek, je skvělým místem naopak jih – Calheta, Porta do Sol nebo Ribeira Brava.

Na Madeiře se dá spát i ve stanu a všechny kempy najdete na těchto stránkách.

Co si zabalit na Madeiru

Madeiru jsme navštívili v červnu a za dva týdny se nám vystřídalo všechno počasí, kromě sněžení. Oceán přináší rychlé změny a platí proto stejné pravidlo jako při výletu do hor – vždy mít s sebou něco teplejšího na přioblečení a něco nepromokavého.

Kromě klasických plážových věcí a plavek tak doporučuji přibalit i teplejší mikinu, nepromokavou bundu, pláštěnku, a hlavně dobré turistické boty.

Z méně obvyklých věcí se vám budou hodit boty do vody (kvůli kamenitým plážím) a čelovka/baterka do tunelů na některých levádách.

Kromě opalovacího krému doporučuji i repelent na klíšťata (jedno jsem na Madeiře totiž chytla ).

Co ochutnat na Madeiře

Tkaničnice (espada) s banány

Jedno z nejtypičtějších jídel Madeiry. Úhoři podobná ryba i banány jsou lokální a tohle jídlo tak najdete na menu většiny místních restaurací. Ochutnala jsem ho celkem třikrát a pokaždé bylo trochu jinak připravené. V zásadě se ale jedná o kombinaci sladko slané chuti, podobně jako je třeba kuře s broskví nebo losos na pomerančích.

Překvapivě mi hodně chutnalo a na 100 % doporučím alespoň jednou vyzkoušet.

Espetada

Kousky hovězího masa ochucené máslem a česnekem, napíchané na pruty a grilované na uhlících.

Jako vegetarián jsem tuhle specialitu vynechala. Milovníky masa ale určitě nadchne!

Bolo do caco

Typické místní bílé pečivo, které se plní různou náplní jako sendvič. Mají ho opravdu všude a my ho často jedli jako rychlý oběd mezi výlety.

Závěr a pro koho je Madeira vhodná

Pro milovníky přírody nabízí Madeira úplně všechno. Krásné hory, levády, procházky podél skalnatého pobřeží, ale i koupání v přírodních bazénech, plážích s černým pískem i plážích s uměle navezeným pískem z Maroka.

Naopak by ostrov mohl možná zklamat milovníky nákupů a nočního života, který je v podstatě jen ve Funchalu.

Máš otázky k plánování Madeira na vlastní pěst? Napiš mi do komentářů nebo na Instagram – ráda pomůžu. 

Další tipy na cestování v Portugalsku: Fisherman’s Trail v Portugalsku: Kompletní průvodce a Camino Portugés – Svatojakubská cesta z Porto

Článek Madeira bez cestovky: Top místa, treky, pláže a tipy z vlastní zkušenosti se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Trasa je dobře značená, převýšení je mírné, a pokud si nesete stan, můžete si etapy přizpůsobit vlastním silám. Jen s jedním nepočítejte – že zůstanete v suchu. Skotské počasí je výzva samo o sobě.

WHW jsem měla dlouho v hlavě. Lákala mě svou bezpečností pro sólo cestovatelky a tím, že je možné spát v kempech i volně v přírodě. Byla to moje první delší cesta, kde jsem spala sama ve stanu – a chtěla jsem si tím posunout vlastní komfortní zónu.

V článku najdete praktické tipy k plánování i moje osobní zážitky. Klidně přeskakujte – a vezměte si z něj přesně to, co hledáte.

West Highland Way – Základní fakta

Název	West Highland Way
Délka	Cca 154 km
Trasa	Milngavie (severně od Glasgow) – Fort William (z jihu na sever)
Doba	6–8 dní (možné uzpůsobit)
Terén	Štěrk, lesní cesty, trochu stoupání
Značení	Dobré – ukazatele, patníky
Nejlepší období	Duben–květen, září (možné celý rok, ale vyžaduje zkušenosti a vybavení)
Počasí	Rychlé změny, častý déšť (ale i duha )

Etapy West Higland Way

West Higland Way se jde obvykle od jihu na sever, protože tak roste obtížnost terénu. V Milngavie najdete oficiální začátek, ve Fort Wiliam konec a takto je cesta i značená. Na druhou stranu vám ale nic nebrání ani otočit směr (a nebudete jediní). WHW se samozřejmě dá jít oběma směry.

WHW si můžete rozdělit podle vlastní kondice, počasí a možností přespání – oficiální etapy neexistují.

Níže najdete, jak jsem šla trasu já – se spaním ve stanu v kempech.

Etapa 1: Milngavie -> Drymen Camping

Vzdálenost: 17,6 km

Čas: 5 h

Po výstupu z vlaku v Milngavie se vydejte podchodem a nechte se přivítat nápisem „Welcome to Milngavie“. Pokud jste si cokoliv zapomněli zabalit, seženete to cestou do centra. Potkáte lékárnu i několik obchodů s vybavením na kempování.

Oficiální začátek stezky je v centru Milngavie u žulového obelisku. Dál pokračuje přes městský park Mugdock Country Park.

První část WHW je nenáročná a téměř bez převýšení. Potkáte na ní několik menších jezer a říček a ke konci vstoupíte do národního parku Loch Lomond a The Trossachs.

Deník z etapy 1:

Přijela jsem vlakem do Milngavie unavená po návratu z Fisherman’s Trail v Portugalsku.

Po vystoupení z vlaku jsem ušla pár kroků a sundala si svůj 12kg batoh na lavičku. Přišel mi dost těžký a začala jsem pochybovat, jestli tohle vůbec zvládnu. V tu chvíli mi na bundě přistálo něco bílého – letěl nade mnou pták.

Kousek od lavičky vidím kavárnu, která právě otevírá a místo abych hned vyšla na trek, jak jsem si plánovala, zamířím raději na čaj a sušenky. V kavárně mě uvítají otázkou „What can I get you, love?“, což mi společně s dávkou cukru a kofeinu dodává zpátky chuť vydat se na cestu.

Fotím se u žulového obelisku a vycházím na úžasně zelenou West Highland Way. První den mám navíc štěstí na krásné počasí a celkově si užívám nádhernou skotskou přírodu.

Etapa je krátká a do kempu tak dojdu hodně brzy. Dozvídám se, že má v noci hodně pršet a „že si mám dobře vybrat, kde si postavím stan, aby mi do něj nestékala voda“. Dlouho nepršelo a při silném dešti nebude ztvrdlá půda schopná vodu nasáknout. Vzhledem k mým poměrně malým zkušenostem s kempováním chvíli chodím po kempu a hledám vhodné místo, až to prostě vzdám a vyberu si plácek, který alespoň není pod viditelným kopečkem.

Chvíli zápasím se stavěním stanu, který jsem si zkoušela postavit jednou doma v obýváku. Vedle mě je postavený stejný stan, ve kterém je Fleur z Nizozemska. Nabízí mi pomoc, kterou odmítám s tím, že se musím naučit stan postavit sama, zvlášť když tuším, že následující dny to budu dělat v dešti (takže ideálně rychle ).

Dostavila jsem stan a spustil se silný déšť. Jsem na sebe pyšná, první den byl perfektní.  

Kemp Drymen Camping

První noc jsem spala v Drymen Camping. Rezervovala jsem si místo na stan na jejich webu.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně
• Společný prostor: pod střechou, prostorný
• Prostor pro sušení věcí: venku, ve společném prostoru pod střechou
• Nabíjení telefonů: Zásuvky ve společném prostoru
• Jídlo: Malý obchůdek, možnost objednat domácí pizzu přes WhatsApp.
• Cena za stan pro 1 osobu: £12
  

Etapa 2: Drymen Camping -> Cashel Campsite

Vzdálenost: 17 km

Čas: 5 h

Z Drymen vede cesta nahoru na Conic Hill, odkud poprvé uvidíte výhledy na Loch Lomond. Je to prý jeden z nejkrásnějších výhledů na West Highland Way.

Já měla smůlu na počasí, byla mlha a neviděla jsem nic. Přesto jsem na Conic Hill potkávala opravdu hodně výletníků. Za hezkého počasí musí být výhledy nádherné!

Cesta pokračuje sestupem do vesnice Balmaha, kde je možné se najíst a pokračovat dále podél jezera. V této oblasti je možné zahlédnout orlovce říční, kteří v jezeře loví ryby.

V oblasti národního parku kolem Loch Lomond se od 1. 3. do 30. 9. nesmí volně kempovat a je proto lepší si rezervovat místo v kempu.

Deník z etapy 2:

Ráno balím mokrý stan. S tím mám naštěstí zkušenost z Tour du Mont Blanc a tak mě to moc nerozhodí. Vycházím sice do deště, ale pořád nadšená z nádherně zelené skotské přírody.

Jsem trochu zklamaná při výstupu na Conic Hill, protože vím, že přímo přede mnou je Loch Lomond a není vůbec nic vidět, ale není čas se litovat. Cesta po kamenech klouže a já si musím dávat pozor. Po chvíli si přesto sedám přímo do bláta ve svých světle zelených turistických kalhotách.

Nakonec mě to ale uklidní. Jsem úplně mokrá a špinavá – už si pozor dávat nemusím.

V Balmaha už si užívám krásné výhledy na jezero a než dojdu do kempu, procházím se po pláži s výhledem na vysočinu. V kempu jsem první, stavím mokrý stan pod stromem, aby stihl do večera trochu uschnout.

Taky se seznamuji s midges!

V Glasgow jsem před trekem zašla do obchodu, kde byl moc milý prodavač. Řekla jsem mu, co mám s sebou v batohu a zeptala se, co si mám dokoupit, pokud mám úplně minimum místa na to nést cokoliv dalšího. Prodal mi tři věci: nejlevnější nepromokavé kalhoty (nejlepší poměr váhy vs výkonu), síť na obličej a repelent na midges. Druhý den na treku to byl můj nejoblíbenější člověk na světě!

Kemp Cashel Campsite

Kemp přímo u Loch Lomond – Cashel Campsite jsem rezerovala přímo přes jejich stránky.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně
• Společný prostor: omezený – pár stolků venku, dva stolečky pod střechou
• Prostor pro sušení věcí: ne
• Nabíjení telefonů: Neoficiálně, možnost poprosit na recepci/v obchodě (v otevírací době)
• Jídlo: Obchod s čerstvým pečivem, teplé nápoje
• Cena za stan pro 1 osobu: £16

Etapa 3: Cashel Campsite -> Inversnaid Bunkhouse

Vzdálenost: 20 km

Čas: 6,5 h

Třetí den cesta pokračuje podél jezera Loch Lomond. Uvidíte nádherné výhledy na jezero a kopce za ním.

Terén je v části podél jezera trochu obtížnější, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout v dobrých botách. Pokud vyjde hezké počasí, můžete se i vykoupat na jedné z mnoha pláží po cestě.

Deník z etapy 3:

Ráno jsem balila přiměřeně mokrý stan po nočním dešti a jakmile jsem dobalila, začalo pršet znovu. V kempu si proto dávám kafe pro zlepšení nálady a kupuji letenku do Portugalska (abych došla Fisherman´s trail).

Mezitím přestává pršet a já se vydávám na jeden z nejkrásnějších dní podél jezera. Výhledy jsou překrásné! Moc se ale nezastavuji, protože jakmile přestane pršet, objevují se midges. Při chůzi vás tyto typické skotské mušky nechají žít, ale jakmile se chcete zastavit, třeba jen na svačinu, jsou připravené vás sníst za živa!

Přestože jsem vycházela poměrně pozdě, díky midges docházím do kempu zase jako první. Stan mě ale nechají postavit až ve 3 hodiny odpoledne.  Tak sedím alespoň venku pod střechou se síťkou na hlavě a snažím se pod ní rukou prostrčit co největší kus sendviče a zároveň pustit co nejméně midges.

Stan se mi podaří postavit za 10 minut v krátké pauze mezi deštěm a… dalším deštěm. Kemp je na kopci mimo trasu a je potřeba se tam vydrápat poměrně zarostlou cestou, která je v dešti úplně podmáčená – měla jsem vodu po kotníky.

Na druhou stranu ale můžete využít vše, co je k dispozici v ubytování v hostelu, včetně místnosti pro sušení bot a oblečení. V místnosti s topením a odvlhčovačem mi přes noc uschlo všechno včetně bot.

Hostel má i restauraci, kde jsem potkala Fleur, daly jsme si spolu večeři a chvíli si povídali se dvěma dalšími trekery. Po chvíli si ale každý šel zase po svém. Celkově jsem první část WHW trávila převážně sama přes den i večer.

Inversnaid Bunkhouse

Kemp je u hostelu/buňkového ubytování a není přímo na trase. Vede k němu výstup a lesní cesta, která byla dost podmáčená. Stan si můžete postavit na zahradě ubytování a výhodou je, že můžete využít všechny společné prostory – restauraci, sprchy s fénem, drying room (vyhřívaná místnost s odvlhčovačem vzduchu pro vysušení věcí).

Rezervovala jsem přímo na webu.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně (k dispozici fén na vlasy)
• Společný prostor: restaurace se stoly a gaučem
• Prostor pro sušení věcí: ano
• Nabíjení telefonů: Neoficiálně, možnost nabít si telefon v restauraci
• Jídlo: Restaurace s možností večeře, snídaně a zakoupení sendviče k obědu
• Cena za stan pro 1 osobu: £15

Etapa 4: Inversnaid Bunkhouse -> By the way hostel Tyndrum

Vzdálenost: 31 km

Čas: 9 h

Čtvrtý den začíná u největšího vodopádu na trase v Inversnaid a pokračuje podél jezera Loch Lomond. Terén je tady pravděpodobně nejnáročnější z celé West Highland Way.

Cesta se klikatí podél jezera, stoupá a klesá a většinou půjdete po kamenech a přes kořeny. Při dešti to klouže. Není to nic nepřekonatelného, jen je potřeba s tím počítat časově (12 km jsem šla 4 hodiny) a ideálně mít turistické hole, které cestu terénem maximálně usnadní.

Druhá část je méně náročná a vede podél řeky Falloch. Na jaře půjdete přes ohrady plné jehňátek.

Deník z etapy 4:

Když se mě v Inversnaid Bunkhouse při ubytování recepční-barman ptal, jestli si chci na ráno koupit snídani, řekla jsem, že bohužel nemůžu. Snídaně byla od 8 a já měla v plánu ujít 31 km. Zeptal se „Why?“ a byla to vlastně skvělá otázka.

Ráno jsem sbalila mokrý (jak jinak!) stan a v 6 vycházela do deštivého skotského rána. Přemýšlela jsem, jak dlouho mi krásně vyhřáté boty vydrží suché. V 6:16 už si je fotím promáčené. V 6:59 se zakusuji do sendviče, který jsem si vzala s sebou k obědu. Jsem bez energie, vyčerpaná z chůze a neustálého deště.

Nejsilnější a nejvíc v klidu se ale cítím právě v takových chvílích na treku. Vím, že se musím spolehnout sama na sebe a že to zvládnu.

West Highlands Way je poměrně frekventovaná trasa, kde potkáte hodně dalších trekerů. To ale neplatí, když vyjdete v dešti v 6 ráno. Nepotkala jsem nikoho celé 4 hodiny a cestu podél jezera jsem si tak opravdu užívala.

Kolem 10 hodiny zastavuji v Beinglas Farm, kousek za Inverarnan. Objednávám si Vegetarian Full English Breakfast. A vůbec mi nevadí, že už jsem snědla Flapjack k snídani a sendvič (ten měl být k obědu).

Mám za sebou první 4 hodiny chůze a čeká mě dalších 5 hodin.

Na konci etapy mám v plánu jedinou noc s přespáním v hostelu, kde byl volný jen soukromý dvoulůžkový pokoj.  

By the way hostel Tyndrum

Vzhledem k vytrvalému dešti jsem si čtvrtý den rezervovala pokoj v By the way hostel Tyndrum, přes jejich stánky.

Kromě pokojů je ale možné spát i ve stanu a využít všechno zázemí ubytování. Popis níže se týká hostelu, kde jsem spala – nevím, jak vypadaly sprchy pro kemp.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně (hostelu)
• Společný prostor: jídelna (v hostelu)
• Prostor pro sušení věcí: ano (pro všechny, včetně stanujících)
• Nabíjení telefonů: V jídelně hostelu (nevím, jak pro stany)
• Jídlo: Přímo v ubytování ne, ale v Tyndrum (asi 1 km) je velký obchod i restaurace
• Cena za stan pro 1 osobu: £65 (dvoulůžkový pokoj), £28 (postel v hostelu), £16 (stan)

Etapa 5: By the way hostel Tyndrum -> Glen Coe Mountain Resort

Vzdálenost: 29 km

Čas: 8,5 h

V druhé části West Highland Way se krajina výrazně promění a z výhledů na jezero se stanou působivé výhledy na hory. Nepředstavujte si ale zase ani Alpy, nejvyšší vrchol Skotska – Ben Nevis leží v nadmořské výšce 1 345 m (Sněžka 1 620 m).

Krátce za Tyndrum půjdete kolem vrcholů Beinn Odhar, Beinn Dorain a dalích hor, jejíž názvy nejspíš ani přes veškerou snahu nevyslovíme.

Cesta vede až do Bridge of Orchy, kde je možnost občerstvení. Za Bridge of Orchy budete procházet pod viaduktem, kde trasa navazuje na starou vojenskou cestu. Postupně budete mít výhledy na Loch Tulla, pohoří Black Mount a vřesovišně Rannoch Moor.

Deník z etapy 5:

Ráno balím vysušený stan, který jsem nechala uvnitř doschnout a do nového dne mě vítá sluníčko. Předpověď hlásí jediný den na trase, kdy nemá pršet – jupí!

Prší asi za hodinu. Ale já už jsem zvyklá a statečná.

V Tyndrum jsem nakoupila zásoby jídla, protože jsem se dočetla, že v následujícím úseku není možnost si nic k jídlu dokopit. Nebyla to pravda. Pokud půjdete etapy podobně jako já, najíte se  pohodlně v Bridge of Orchy a následně v Glen Coe Mountain Resort. Pokud nejedete super low cost a nešetříte na jídle, velké zásoby nepotřebujete.

Krajina je nádherná a já jdu už pátý den úplně sama. S lidmi se mi nedařilo se moc seznámit ani večer, takže se z monologu v mojí hlavě chvílemi stává monolog nahlas. Občas si cestou pro sebe nahlas něco řeknu. Většinou slova podpory. Zní to vtipně – ale pomáhá to.

Jeden rozhovor proběhl i se stromem. Něco jsem si řešila v hlavě a zastavila se u velkého statného stromu u cesty. Když jsem se ho dotkla rukou, zeptala jsem se „Can you advise me what to do, please?“ a v mojí hlavě se objevila odpověď „Just stand still, everything around you will keep moving and falling into place“.

To byl asi můj nejšílenější moment cesty po West Higland Way a jeden z těch nejsilnějších.

V Glen Coe Mountain Resort jsem postavila stan a šla na večeři. Potkala jsem Suzie z UK a moc krásně jsme si popovídaly o Camino de Santiago.

Glen Coe Mountain Resort

Místo na stan v Glen Coe Mountain Resort jsem rezervovala přímo přes jejich webovky. 

Dejte si pozor na sprchu, která je na časovač a čas běží hned po vhození mincí. Ideálně se vysvléct do ručníku a až potom zaplatit.

• Teplá sprcha: £ 1 za 5 minut, vhodíte mince a voda okamžitě teče!
• Společný prostor: ne, ale možnost posedět v restauraci
• Prostor pro sušení věcí: ano (pro všechny, včetně stanujících)
• Nabíjení telefonů: ne
• Jídlo: restaurace s velkým výběrem
• Cena za stan pro 1 osobu: £10

Etapa 6: Glen Coe Mountain Resort -> Black Water Hostel

Vzdálenost: 16,5 km

Čas: 5,5 h

Šestý den začíná výhledy a na hory, jako je Buachaille Etive Mòr. A pokračuje po známém „Ďáblově schodišti“ – klikaté cestě vedoucí na nejvyšší bod West Highland Way (550 metrů nad mořem). Z vrcholu je výhled na pohoří Mamores.

Z vřesovišť cesta postupně sestupuje směrem dolů.

Přes výstup do nejvyššího bodu trasy je tato etapa oproti předchozím relativně méně náročná a bohatá na krásné výhledy.

Deník z etapy 6:

Ráno vylezu ze stanu a vidím nejkrásnější duhu, jakou jsem kdy viděla!

Pokračuji snídaní. Dávám si zase celou vegetariánskou anglickou a vůbec mi nepřijde možné, že jsem před pár hodinami měla k večeři burger s hranolkama. Stala se ze mě černá díra na jídlo.

Vycházím sama a po pár kilometrech před sebou vidím tři kluky, jak něco zkoumají v trávě. Když kolem nich procházím (a snažím se zahlédnout na co se dívají), volají na mě a ukazují mi nějakou housenku. Nakonec jdeme kousek spolu a povídáme si.

Později se rozejdeme a znovu je potkám na kopci za „Ďáblovým schodištěm“. Jdeme zase kousek spolu, až zjistíme, že spíme ve stejném kempu. Večer s nimi chvíli posedím v hospodě, kde se přidávají další lidé a já si sice nepamatuji jejich jména, ale naučila jsem se novou karetní hru Shithead.

Šestý den jsem zkrátka konečně zase na chvíli vyměnila kontakt se stromy za kontakt s lidmi.

Black Water Hostel

Hostel nabízí i místo pro stany a právě toho jsem využila i já. Rezervovala jsem přímo na webu.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně
• Společný prostor: ano, venkovní posezení pod střechou
• Prostor pro sušení věcí: ano (pro všechny, včetně stanujících)
• Nabíjení telefonů: ano (ve venkovním posezení)
• Jídlo: v okolí je obchod i restaurace
• Cena za stan pro 1 osobu: £15

Etapa 7: Black Water Hostel -> Fort William

Vzdálenost: 25 km

Čas: 7,5 h

Poslední den vede cesta zalesněnými oblastmi a postupně odkrývá pohled na nejvyšší horu Skotska – Ben Nevis. Za hezkého počasí se můžete další den vydat nahoru.

Na konci trasy se vydejte do centra Fort Wiliam a nezapomeňte se vyfotit u bronzové sochy poutníka na Gordon Square.

Stejně jako mnoho populárních dálkových treků, i West Highland Way končí uprostřed města. Čeká vás tak skok z přírody rovnou do víru bezpočtu restaurací a suvenýrů. Můžete tak oslavit úspěšné zdolání West Highland Way!

Deník z etapy 7:

Poslední den ráno silně prší a já chvíli čekám, jestli přestane, ale nepřestává. Nakonec se rozhodnu balit stan v dešti. Vlezu dovnitř pod plachtu a zabalím celý vnitřek. Potom chvíli sedím pod plachtou a přemýšlím, co dál.

Nakonec zkrátka vnitřek stanu přenesu pod střechu a v dešti zabalím venkovní plachtu. Jsem úplně mokrá a stan taky, takže se vzdávám původního plánu spát poslední noc v kempu a rozhodnu se ještě jednou kouknout na booking.com, kde bylo noc předtím všechno rezervované.

Na bookingu je volná jedna postel v pokoji pro ženy v hostelu ve Fort Wiliam! Někdo musel zrušit rezervaci a já to okamžitě beru. Nevěřím, jak velké jsem měla štěstí.

Vycházím a míjím autobusovou zastávku plnou lidí, kteří čekají na autobus. Prší a fouká silný vítr, ale já se nechci vzdát poslední etapy. Jdu!

Většinu trasy toho moc nevidím, protože mi teče voda do očí. Vítr se mi opírá o batoh a hází mě do strany. Dávám si sluchátka do uší, abych se namotivovala hudbou. Jenže sluchátka jsou promáčená a přestala fungovat. Mobil ukládám do voděodolného obalu a jdu – na sílu, na vůli.

Nesmysl. Hned, jak jsem došla do Fort Wiliam vysvitlo sluníčko a bylo krásně.

Došla jsem na konec trasy a zamířila do hostelu. Ten byl nádherný, čistý, suchý a nechali mě v něm vysušit si úplně všechny věci včetně stanu. Všechno prádlo jsem dala vyprat a vysušit a užívala si výhled z okna na hory v suchu a s teplým čajem v ruce. Takhle si představuji nebe!

West Highland Way byla nádherná a díky dešti mi dala pořádně zabrat!

Fort William Backpackers

Nádherný hostel, s klidnou společnou místností s výhledem na hory. Ideální volba po propršeném treku Skotskou vysočinou.

Rezervovala jsem přes booking.com – Fort William Backpackers

• Cena: £30

Spaní na West Highland Way

Na West Highland Way můžete zvolit pohodlné spaní v hotelech a B&B nebo hostelech. V takovém případě je ale potřeba plánovat poměrně dlouho dopředu, protože ubytování může být plně rezervované až rok dopředu.

Kapacita je omezená a stejně jako jiné oblíbené trasy si na WHW ubytování rezervují i cestovky, které potom trek nabízí jako zájezd. Na druhou stranu toto omezení v ubytovací kapacitě zajistí, že není trek úplně přehlcený.

Další možností je spaní ve stanu, které jsem zvolila i já.

Stanování na West Highland Way

Výhodou stanování na West Highland Way je větší flexibilita. Můžete si cestu naplánovat po kempech, jako jsem to udělala já, nebo vůbec nic neřešit a přespat tam, kam dojdete.

Pokud budete chtít spát v kempech a půjdete v oblíbené období (jaro–podzim), doporučuji rezervace. Rezervovala jsem asi měsíc před cestou a v některých kempech už nebylo na moje vybrané datum místo. Je to jeden z důvodů, proč mám  itineráři delší a kratší denní etapy.

Stanovat ve Skotsku můžete i mimo kempy, při dodržení místních předpisů. To ale neplatí pro oblast národního parku a okolí Loch Lomond, proto se právě v této části stává, že jsou kempy obsazené.

Kempy na West Highland Way

Seznam kempů, ve kterých jsem spala a můžu je doporučit z vlastní zkušenosti:

*Ceny v květnu 2025

Podrobnější informace o vybavení každého kempu najdete na konci popisu každé etapy.

Většina těchto kempů měla teplou sprchu bez doplatku (s výjimkou Glen Coe Mountain Resort) a Drying room, tedy místnost s topením a odvlhčovačem vzduchu, kde se daly vysušit boty a oblečení.

Spaní ve stanu jako sólo žena na treku

Pocitově byla celá West Highland Way velmi bezpečná i pro ženy sólo cestovatelky. Spaní ve stanu v kempech bylo 100 % bezpečné a zpětně bych se nebála ani přespání na divoko.

Samozřejmě se nikdy nedá zcela vyloučit, že se něco stane. To ale nejde ani doma.

West Highland Way je bezpečná, dostatečně frekventovaná trasa, kterou z vlastní zkušenosti doporučuji i jako úplně první sólo cestu se spaním ve stanu.

Výbava na West Highland Way

Vzhledem k tomu, že jsem měla v plánu do jednoho batohu zabalit na 4týdenní sólo cestu, během které jsem měla v plánu jít Fisherman´s trail v Portugalsku a West Highland Way ve Skotku, musela jsem nad výbavou opravdu hodně přemýšlet.

Seznam níže je sestavený z toho, co jsem opravdu potřebovala a využila. A zároveň zredukovaný na pohodlné minimum.

Mimochodem, pokud vás moje osvědčená výbava na treky zajímá podrobněji, mrkněte na můj článek o výbavě na dálkové treky.

Batoh a boty

Nejdůležitější výbava každého treku – dobrý batoh a boty.

Na West Highland Way jsem měla batoh Osprey VIVA 45L, do kterého se mi vešlo vše, co jsem potřebovala. Celková váha batohu i s vodou byla 12 kg. Měla jsem vybavení na kempování v přírodě, ale nenesla jsem s sebou věci na vaření, ani velké zásoby jídla.

Nutností je i pláštěnka na batoh.

Boty mám na treky jenom jedny a chodím v nich všude. Jsou to nízké trekové boty Merrell Moab 3 Gtx. Určitě je na zvážení, jestli nízké nebo vysoké trekové a na West Highland Way si myslím, že se více hodí vysoké trekové. Zvlášť pokud více prší a voda do bot teče svrchu.

Značku Merrel mám ale ráda, protože podle mě poskytuje skvělý poměr kvality a ceny.

Kromě dobrého batohu a bot doporučuji i trekové hole, které odlehčí kolenům. Já mám lehoučké trekové hole Fizzan Compact.

Vybavení na spaní venku

Měla jsem s sebou stan pro jednu osobu MSR Elixir 1. Ve většině kempů se velikost stanu neřeší, takže i pokud jdete sólo, můžete s sebou vzít stan pro 2 osoby. V některých kempech ale můžete narazit na platbu za velikost stanu – stan pro dvě osoby = platba za 2 osoby. Setkala jsem se s tím za celou cestu ale jenom jednou.

Izolaci od země zajistí kvalitní karimatka. Pokud výběr podceníte, nepomůže ani sebelepší spacák. Já jsem na spaní náročná, proto jsem sebou měla nafukovací karimatku NEMO Tensor All-Season. Je maličká po sbalení, ultra lehká, rychle se nafoukne i zabalí a je pohodlná na spaní.

Spacák jsem zvolila syntetický. Po zkušenosti z GR 221 Přechodu Mallorky, kde mi péřový spacák navlhl hned první noc, jsem se do Skotska rozhodla vzít syntetický spacák  SEA TO SUMMIT Venture VtII (komfort -6°) a byla jsem spokojená. Ačkoliv je větší a těžší, rychleji schne a funguje i ve vlhku.

Oblečení na West Highland Way

Bude samozřejmě záležet na počasí, ale tady je můj ideální seznam na deštivý týden v květnu:

• 2–3 trička (ideálně merino, hřeje i vlhké), měla jsem 1 s dlouhým a 1 s krátkým)
• 3x ponožky (merino, hřeje i mokré), 2x na chůzi, 1x do stanu/na spaní
• 3x spodní prádlo
• Turistické kalhoty (rychle uschnout, i úplně mokré jsou suché do rána)
• Nepromokavé kalhoty (jednoduché, nejlevnější, lehce sbalitelné)
• Legíny/lehké kalhoty (na spaní, do stanu, na večer)
• Mikina (fleece, hřeje i vlhká)
• Zateplená syntetická vesta (malá po sbalení, hřeje i vlhká)
• Nepromokavá bunda (odolá lehčímu dešti, vytrvalý déšť většina nevydrží, ale to nevadí)
• Turistické sandály do vody/žabky

Midges a klíšťata

Midges dokáží na West Highland Way pěkně potrápit a hodila se mi proto jednoduchá síťka na hlavu (hat net), kterou jsem přehodila přes kapuci bundy.

Při chůzi není s midges problém, ale jakmile se zastavíte i jen na chviličku (třeba při stavení stanu), tak vás prostě sežerou. Síťka na obličej stojí pár korun a pořídíte ji i kdekoliv – v Glasgow, Milngavie, i ve většině kempů.

Druhou vychytávkou je repelent proti midges a klíšťatům, který doporučuji koupit až ve Skotsku.

Voda a jídlo na West Highland Way

Na West Highland Way si samozřejmě můžete vzít vařič a vlastní zásoby, které potom po cestě není problém doplňovat. Obchodů bylo po cestě dostatek a prodávali i plynové bomby do vařičů.

Na druhou stranu, pokud stejně jako já, vaření nosit nechcete (v mém případě kvůli váze a velikosti batohu), není problém se na West Highland Way stravovat po cestě v restauracích, kempech a nakupovat si v obchodě. Každý den byla minimálně jedna možnost se najíst a koupit si něco na zbytek dne/večer.

Ceny jsou samozřejmě trochu vyšší než v Česku. Ideální je nakombinovat si jídlo v restauracích a nakupování v obchodech, podle osobního budgetu.

Byla jsem nadšená z poměrně dobré nabídky vegetariánských a někdy i veganských variant.

Žádný problém není ani s doplněním pitné vody. Každý den byla možnost napustit si zdarma pitnou vodu v kempech nebo veřejných zdrojů po cestě.

Mám moc ráda tyhle skladné lahve Platypus, které mi ukázala kamarádka. Když jsou prázdné, nezaberou žádné místo. Mám tři a plním podle potřeby buď jednu, dvě nebo všechny.

Doprava – Jak se dostat do Milngavie a Fort Wiliam

Z Česka se na začátek treku dostanete nejlépe letecky. Aktuálně jsou nejlevnější letenky do Edinburgu s Ryanair. Podívat se ale můžete i na Easy Jet a lety do Glasgow.

Jak na hledání letenek a levné cestování po Evropě se dozvíte v článku: Levné Cestování po Evropě: Jak na to?

Pokud poletíte do Edinburgu, můžete přímo na letišti nasednout na autobus do Glasgow. Autobus staví hned u východu z letiště vpravo a lístek koupíte u řidiče. Platba byla možná i kartou a nic jsem nezařizovala dopředu.

Zbývá vyřešit, jak se dostat do Milngavie. Z Glasgow jezdí přímý vlak a cesta trvá jen 25 minut. Zadejte si cestu z bodu, kde se nacházíte (například kde se ubytujete v Glasgow, nebo kam přijdete z letiště autobusem) na Google maps a Milngavie jako cíl cesty. Mapy vám ukáží nejbližší stanici vlaku v Glasgow, kde si koupíte lístek v automatu a na vlak sednete podobně jako v Praze na metro. Opět jsem nic nerezervovala dopředu a nebylo to potřeba.

A jak se dostat zpět z Fort Wiliam do Edinburgu nebo do Glasgow? Máte hned dvě možnosti. Jednou je vlak, který je známý pro své výhledy a zážitek z cesty po železnici. Na druhou stranu jde ale i o výrazně dražší variantu.

Já proto volila autobus od společnosti Ember bus. Cesta byla pohodlná a projížděla přes místa, která jsem na West Highland Way prošla pěšky.

Lístek na autobus jsem rezerovala předem přes webové stránky Ember bus.

Jak zvládnout trek a kempování v dešti

Skotské počasí je nepředvídatelné, kromě jediného – na 99 % procent prostě nejde zůstat celý trek v suchu. Pokud budete mít „štěstí“ jako já, budete si pravého skotského deště užívat celou West Highland way.

Jak nepřízeň počasí „přežít“ bez traumat?

Kromě pláštěnky na batoh si spacák a oblečení balím do igelitových tašek a až potom ukládám do batohu. Úplně ideální je pořídit si Dry bag (já do nich zatím neinvestovala).

Dál se raději ráno na chůzi obleču do mokrého, včetně ponožek, než abych použila něco ze setu suchého oblečení do stanu na spaní. Je mnohem lepší se přes den hýbat v mokrém oblečení než nemít suché oblečení na spaní. Tohle je pro mě zlaté pravidlo kempování v dešti.

Mokrý stan balím tak, aby vnitřek zůstal co možná nejvíc suchý, co možná nejdéle. Venkovní plachtu a vnitřek balím zvlášť a vnitřek dávám do igelitové tašky, aby se od ostatních věcí v batohu nezamokřil. Suším stan kdykoliv je k tomu příležitost.

Ve Skotsku je v kempech často možnost využít Dry room, místnost s odvlhčovačem vzduchu a topením. Každý večer jsem si tam nechávala vysušit boty, bundu a kalhoty. I když třeba pršelo a já musela kolem stanu pobíhat v sandálech. Před sednutím si do stanu jsem se v předsíňce utřela ručníkem a ve stanu natáhla jediné suché ponožky na spaní.

Vytrvalý déšť dokáže někdy pěkně potrápit, ale pokud dokážete udržet sucho na spaní a dobrou náladu, nemusí vám déšť zážitek pokazit, ale naopak umocnit!

Závěr a konec West Higland Way

West Highland Way byla nádherná a díky dešti mi dala pořádně zabrat!

V některých chvílích jsem byla upřímně vyčerpaná, většinu času jsem šla sama a byla jsem tak odkázaná jenom sama na sebe – fyzicky i psychicky. To mi připomnělo, kolik síly si v sobě nesu.

Zároveň mi celou dobu úplně nepřálo počasí, přišla jsem o některé krásné výhledy a často jsem byla skrz naskrz promočená. Přesto jsem si dokázala udržet pozitivní náladu a cestu si maximálně užít. To mi připomnělo, že v životě je hodně věcí o úhlu pohledu.

Bez ohledu na to, jak moc zrovna prší – je na nás, jak s tím vnitřně naložíme.

Hledáš další kratší trek, který by se dal zvládnout za týden? Mohl by se ti líbit méně známý Via degli Dei (=Stezka bohů) v Itálii! Nebo třeba krásná trasa v Česku na prodloužený víkend Máchova cesta.

Článek West Highland Way: Kompletní průvodce + moje sólo zkušenost se stanem ve Skotsku se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Ať už hledáte tipy na vánoční dárky pro cestovatele, dárky pro milovníky hor, nebo třeba pro turisty, shrnula jsem 20 konkrétních tipů, které opravdu ocení. A k tomu pár bonus tipů navíc, kdybyste chtěli něco originálního, protože článek průběžně aktualizuji – vždy před Vánoci přidávám nové tipy, které se mi osvědčily.

Jak vybrat ten nejlepší dárek pro cestovatele?

Kupovat dárek pro někoho, komu chceme opravdu udělat radost, je vždycky tak trochu stres. Minimálně teda pro mě. Vždycky najdu spoustu věcí, které bych si chtěla koupit nebo dostat jako dárek já sama. Ale ocenil by to i můj bratr/partner, moje sestra/kamarádka?

Proto než začnete hledat v seznamu dárků, položte si pár otázek, které vám pomůžou najít ten nejlepší dárek pro cestovatele, kterého chcete obdarovat:

• Cestuje spíš do přírody, nebo do měst?
• Jak nejčastěji cestuje – pěšky, autem, nebo letadlem?
• Jaké destinace preferuje (zima/teplo…)
• Má rád trochu luxusu, nebo je spíš minimalistka?
• Jak moc věcí a které už pravděpodobně má?

Na druhou stranu, pokud cestovatele ještě úplně dobře neznáte, nevěste hlavu a čtěte dál i tak. Existují totiž samozřejmě i dárky pro cestovatele, které ocení nejspíš úplně každý z nich!

Praktické dárky na cesty

Právě tyhle dárky pro cestovatele se hodí úplně pro všechny:

1. Ultralehký rychleschnoucí ručník

Pro koho: turisté, trekaři, baťůžkáři, sportovci

Orientační cena: 200 – 500 Kč

Skladný, lehký a rychleschnoucí ručník ocení skutečně každý. Hodí se na trek, kdy si všechno neseme na zádech a řešíme každý gram. Úplně stejně jej ale oceníme i na dovolené u moře, kde takových ručníků můžeme mít na pláži několik – na jeden si lehnout, dalším se usušit.

Sama mám aktuálně dva rychleschnoucí ručníky a nejspíš bych využila i třetí.

Konkrétně mám ručník Sea to Summit, který jsem dostala jako dárek k narozeninám od svojí sestry a jsem strašně spokojená! Je ultra lehký, skladný a rychle schne. Neutřete se s ním sice úplně do sucha, ale mě to za tu miniaturní velikost v batohu prostě stojí.

Druhý mám z jednoho kempu ve Skotsku a je méně skladný a těžší než ten první. Kupovala jsem ho, když jsem šla West Highland Way a svůj ručník cestou ztratila. Takže se nebojte ani pokud už „váš“ cestovatel jeden cestovní ručník má – další nejspíš využije taky.

2. Multifunkční šátek/Pareo/Sarong

Pro koho: milovníci městské turistiky, baťůžkáři

Orientační cena: 60 – 1500 Kč

Dobrý multifunkční šátek nebo pareo je podle mě dost podceňovaný kousek cestovatelského šatníků. A přitom to ani nemusí být žádný zvlášť speciální.

Když jsem před pár lety jeden takový dostala od kamarádky, říkala jsem si k čemu ho tak asi budu nosit?! Potom jsem s ním ale vyrazila na 3 týdny s 20l batohem do Andalusie a…

• Přehodila jsem si ho přes ramena v klimatizovaném letadle
• Lehla jsem si na něj na zem při spaní na letišti při přestupu
• Zakryla si ramena/kolena před vstupem do kostela/mešity
• Použila ho jako šaty, když jsem chtěla vyrazit na party v Seville
• Dala si ho na hlavu pro ochranu přes sluncem v horách v okolí Granady
• Ležela jsem na něm na pláži v Malaze
• Utřela jsem si do něj nohy po procházce na pobřeží

A samozřejmě jsem ho hodně prala, ale byl skoro hned zase suchý a připravený na další použití.

3. Merino tričko a ponožky

Pro koho: turisté, trekaři, baťůžkáři, sportovci

Orientační cena: 200 – 3000 Kč

Vlna merino a oblečení z ní podle mě patří mezi ty nejlepší dárky pro cestovatele vůbec. A pravděpodobně se nikdy nestane, že by takového oblečení už někdo měl doma až moc.  

Merino má úžasné termoregulační vlastnosti, hřeje i pokud je mokré a odolá zápachu. Je proto ideální, pokud se zapotíme cestou do kopce a nahoře je potřeba se přiobléknout kvůli větru, ale i pokud cestujeme dlouhé hodiny v letadle nebo třeba nočním vlaku.

Sama mám pět merino triček a troje ponožky a mám toho prostě málo!

Když budete pořizovat oblečení nebo ponožky z merino, podívejte se na složení. V případě oblečení je za mě ideální 100 % merino bez příměsí. U ponožek to ale neplatí a pro jejich elastické vlastnosti je potřeba kombinace merino a dalších materiálů.

Pokud chcete konkrétní tip, já mám třeba ráda merino oblečení od icebreaker. A dám za něj ruku do ohně.

Outdoor & camping dárky

Tyhle dárky pro cestovatele ocení každý nadšenec do outdoor aktivit, milovník kempování a treků v přírodě i na horách.

Spostu dalších tipů pro turisty a trekaře najdete i v článku o mé výbavě na dálkové treky.

4. Termoska, hrníček a láhev na pití cesty

Pro koho: turisté, trekaři, kempeři

Orientační cena: 300 – 1000 Kč

Kvalitní a lehká termoska nebo termo láhev, která udrží nápoje teplé i studené, se v žádné výbavě určitě neztratí.

Osobně mám nejradši právě tvar láhve, ze které se pije dobře a jednoduše i bez zastavování. V zimě si do ní připravím horký čaj a po 5 hodinách venku ho v hrníčku nechávám ještě chladnout. Naopak v letních měsících si tuhle láhev beru na pláž a dávám si do ní vodu s ledem. Mám láhev Tefal a doporučuji 10/10!

Další skvělou variantou může být plechový hrníček, který můžete jednoduše přivázat na batoh. Dělají se nádherné designy a dá se i personalizovat. Vyberete si tak motiv na míru přesně podle vkusu cestovatele.

Nebo láhev na pití, protože vodu potřebujeme při cestování všichni. Já miluju tyhle skládací láhve Platypus. Mám hned 3 a skvěle se mi hodily mimo jiné při přechodu Mallorky po GR221.

5. Trekové hole

Pro koho: turisté, trekaři

Orientační cena: 400 – 2000 Kč

Trekové hole jsem dávala jako dárek své kamarádce Jáje, která se mnou měla jít Tour du Mont Blanc. Udělala jsem rešerši a koupila ty podle mě nejlepší trekové hole, které jsem sama chtěla pro sebe.

Jája mi potom naštěstí přesně ty stejné trekové hole, jen v jiné barvě, koupila k narozeninám.

Vybrala jsem Trekové hole Fizan Compact. A po Tour du Mont Black se mnou prošly i Fisherman´s Trail v Portugalsku, nebo třeba GR 221 na Mallorce.

6. Nepromokavý vak

Pro koho: turisté, trekaři, kempeři

Orientační cena: 150 – 600 Kč

Nepromokavý vak je „zbytečnost“, kterou už si hrozně dlouho chci koupit, ale vždycky je něco důležitější. A přesně proto si myslím, že je to skvělý dárek!

Takový nepromokavý vak v batohu totiž zachrání oblečení nebo i spacák, když při silném dešti nestačí pláštěnka na batoh, nebo se do batohu třeba „jenom“ rozlije pití.

Žádný nemám, tak nemůžu doporučit konkrétně. Rozhodně ale patří mezi skvělé dárky pro cestovatele a hlavně milovníky vícedenní turistiky a spaní ve stanu.

7. Čelovka

Pro koho: turisté, trekaři, kempeři, běžci

Orientační cena: 300 – 2000 Kč

Spolehlivá čelovka je základ výbavy do přírody a do hor. O tom, jak vybrat čelovku podle dosvitu, výdrže, hmotnosti, odolnosti… se toho můžete na internetu dočíst spoustu.

Já se vám to pokusím trochu ulehčit a řeknu vám, že jsem spokojená s čelovkou od Petzl. Světlo se dá nastavit tak, aby svítilo buď přímo dopředu, nebo naopak pod nohy. Výdrž je tak dlouhá, že baterky měním jednou ročně (a to ještě spíš pro jistotu) a používám jí i na běhání. Mám doma hned dvě v různých barvách.

Technologie na cesty

Technologické vychytávky dokážou hodně ulehčit život i cestování. Jaké technologické vychytávky cestovatelé na 100% ocení?

8. Powerbanka

Pro koho: pro všechny

Orientační cena: 400 – 1500 Kč

Většina technologie se zatím neobejde bez elektrické energie, a ne vždycky je při cestování po ruce zásuvka. Powerbanka pomůže dobít telefon ve stanu, abychom si další den mohly otevřít staženou mapu a neztratit se. Nebo abychom se při dlouhém letu mohly dívat na Netflix.

Při výběru cestovní powerbanky dejte pozor na kapacitu. Ta by neměla překročit 100 Wh, aby jí bylo možné vzít bez problémů do letadla (příruční zavazadlo).

Další otázkou je jaké má powerbanka vstupy (jakým otvorem a kabelem nabíjíme powerbanku) a výstupy pro nabíjení (jakým otvorem a kabelem můžeme nabíjet z powerbanky další zařízení). Pokud víte, jaký má cestovatel telefon, pokuste se vybrat takovou powerbanku, aby mohl stejným kabelem nabíjet powerbanku i telefon ze sítě a telefon z powerbanky.

9. E-book čtečka knih

Pro koho: pro cestovatele – čtenáře

Orientační cena: 2500 – 7000 Kč

Patřím mezi umíněné milovníky papírových knih. Ale to jen do okamžiku, než jedu na delší dovolenou. E-book čtečka knih v sobě totiž „uveze“ třeba všechny díly Harryho Pottera, pět detektivek a tři romány. Když před odjezdem nevíme, co budete mít náladu na dovolené číst.

V roce 2018, před svým prvním velkým sólo výletem do Andalusie, jsem proto vyměnila všechny přečtené knížky od Ladislava Zibury za starou čtečku knih. Ta už se ale bohužel rozbila, tak čekám, až si ke mě najde cestu nějaká nová a mezitím prostě tahám papírové knihy.

Pokud hledáte dárky pro cestovatele, který je zároveň vášnivým čtenářem, je čtečka knih skvělá volba!

10. Externí disk s velkou kapacitou

Pro koho: pro cestovatele – fotografy

Orientační cena: 500 – 3000 Kč

Skvělými dárky pro cestovatele můžou být i věci, které využije po cestě právě pro uchování vzpomínek. Externí disk s velkou kapacitou může sloužit na uložení fotek z cest bez strachu z jejich ztráty ve chvíli, kdy „umře“ počítač.

11. Bezdrátová nebo drátová sluchátka

Pro koho: pro cestovatele – milovníky hudby

Orientační cena: 100 – nekonečno Kč

Bezdrátová sluchátka se skvěle hodí do dopravních prostředků, i třeba do hostelů. Kromě poslechu podcastů a hudby můžou zajistit třeba i potlačení okolního hluku.

Hygiena a bezpečí na cesty

Podle toho, jak dobře se s cestovatelem, pro kterého vybíráte dárek znáte, můžete pořídit i trochu osobnější dárky. Jako je třeba cestovní kosmetika.

12. Kosmetické taštičky s háčkem a lahvičky na kosmetiku

Pro koho: pro všechny

Orientační cena: 100 – 500 Kč

Skvělými a jednoduchými dárky pro cestovatele můžou být i takové „obyčejné“ látkové kosmetické taštičky s háčkem pro zavěšení ve stanu, v hostelu, nebo zkrátka v koupelně.

K taštičce můžete přihodit lahvičky pro odlití kosmetiky, kterou používá doma. Tyhle malé lahvičky seženete v každé drogérce a ikdyž se jedná o maličkost, která moc nestojí, určitě každého cestovatele potěší.

13. Tuhý šampón, mýdlo a koncentrovaná kosmetika

Pro koho: trekaře, baťůžkáře

Orientační cena: 50 – 250 Kč

Tuhý šampón a mýdlo (třeba i v jednom) může být skvělým dárkem, který využije na příštích cestách. Já sama pro snížení váhy batohu vozím tuhé mýdlo i šampón, ideálně v ekologické variantě.

Stejně jako u merino oblečení platí, že takových kosmetických vychytávek nemůže mít cestovatel nejspíš nikdy „příliš“. Jednoduše je spotřebuje.

Mám vyzkoušený třeba ten od Ponio 30g (+ jsem měla Ponio kondicionér), který mi vydržel na celých 6 týdnů Camino de Santiago. A to jsem si myla vlasy denně!

14. Ledvinka pod oblečení proti krádeži

Pro koho: sólo cestovatelé

Orientační cena: 200 – 700 Kč

Mým poměrně novým úlovkem, který jsem tedy bohužel nedostala jako dárek, je právě ledvinka pod oblečení.

Tenhle dárek se bude hodit spíš asi pro cestovatele, kteří preferují městskou turistiku. V horách ledvinku úplně nevyužijeme, ale ve městech je to skvělá a pohodlná jistota a skvělý dárek pro sólo cestovatelky!

Inspirativní dárky – knihy & zážitky

Pokud vybíráte dárky pro cestovatele, který už „všechno má“, může být ideálním tipem nová knížka nebo zážitek. Těch není nikdy dost!

15. Cestovatelské knihy

Pro koho: cestovatele – čtenáři

Orientační cena: 500 – 800 Kč

Zajděte se zeptat do knihkupectví a vyberte knihu s tématikou přesně podle toho, jaký styl cestování má obdarovaný cestovatel rád.

Zeptejte se, které knihy jsou zrovna novinky a pokud to půjde, zjistěte si od někoho blízkého, jestli knížku ještě doma nemá. Sama jsem několikrát dostala tu stejnou knížku dvakrát.

16. Kurz focení na telefon nebo tvorba videí na sítě

Pro koho: cestovatel – fotograf/influencer

Orientační cena: 2000 Kč

Pokud hledáte dárky pro cestovatele, který se zároveň rád dělí o fotky a zážitky z cest třeba na sociálních sítích, můžete mu pořídit kurz focení na telefon.

Skvělou variantou může být i kurz pro tvorbu obsahu na sociální sítě, pokud je sdílení spojené s cestovatelským koníčkem.

17. Dárkový poukaz na zážitek

Pro koho: dobrodruh

Orientační cena: záleží na zážitku

Dárkový poukaz na zážitek může být skvělým dárkem pro každého, kdo má rád dobrodružství a rád zkouší nové věci – takže pro každého cestovatele.

Ať už jde o tandemový seskok, let balónem, nebo třeba kurz přežití v divočině, vyberte zážitek, který si obdarovaný užije sám nebo možná ještě lépe – s vámi.

18. Cestovatelský deník nebo zápisník

Pro koho: kreativní cestovatele

Orientační cena: 100 – 600 Kč

Pokud je cestovatel zároveň nadšenec do DIY a rád si organizuje vzpomínky z cest, může být krásným dárkem i třeba takový cestovní deník nebo zápisník.

Já sama tuhle variantu neocením, protože mi organizační (ne)schopnosti neumožňují najít si na takové psaní čas. Navíc už pro vás píšu blog. Existuje ale spousta cestovatelů, pro které může být takový cestovatelský zápisník perfektní dárek!

19. Dárkové poukázky na nákup

Pro koho: pro všechny

Orientační cena: jakákoliv

Dárkové poukázky můžou na první pohled působit neosobně, ale opak je pravdou. Cestovatelé jsou často lidé, kteří jsou sice otevření různým možnostem, ale zároveň vědí, co chtějí.

Než koupit stan, trekové boty nebo nepromokavou bundu, za které zaplatíte hodně peněz a které cestovatel třeba nevyužije (protože chtěl nízké trekové boty a ne pohorky, stan se dvěma vchody…), je mnohem lepší koupit poukázku a nechat obdarovaného vybrat si přesně podle toho, co zrovna využije.

Poukázky nabízí outdoorové obchody i některé portály pro ubytování. Nakonec ale může být skvělou volbou i doma vyrobený poukaz na letenky v nějaké hodnotě.

20. BONUS ORIGINÁLNÍ TIPY:

Šperky od Natura do Mar

Před odletem z Portugalska po dokončení Fisherman´s Trail jsem v Lagos objevila obchůdek Natura do Mar. Koupila jsem si řetízek se sluncem, kterým jsem se potom koupala v moří 2 týdny na Madeiře a další týden ve Španělsku. Mám ho přes půl roku, nesundávám ho ani do sprchy a pořád má stejnou barvu!

Sama přemýšlím o objednání na letošní Vánoce, protože jsem opravdu strašně spokojená. (Toto není spolupráce!!!)

Poukaz na tetování

Pokud hledáte originálnější dárek pro cestovatele a víte, že není proti tetování, můžete mu darovat krásnou památku na cesty. Sama jsem si letos jednu takovou památku na Fisherman´s Trail darovala. (Teda vlastně dvě takové památky )

Společný výlet

Velmi speciální dárky pro cestovatele můžete sami vyrobit a naplánovat. Můžete třeba doma vyrobit poukaz na společný výlet, který celý naplánujete a zařídíte. I kdyby to mělo být jen vlakem pár kilometrů od domu na nějaký český hrad nebo zámek. Zabalte s sebou věci na piknik a věnujte cestovateli trochu času a pozornosti.

Společně strávený čas a naplánování aktivit, které má cestovatel rád, neseženete na žádném e-shopu.

FAQ – Nejčastější otázky a odpovědi

Jaký je podle vás ten úplně nejlepší cestovatelský dárek? Piště do komentářů!

Článek Top 20 tipů na dárky pro cestovatele – z vlastní zkušenosti se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Od konce střední školy se mě často někdo ptal „Jak to děláš, že jsi pořád někde?“ nebo přímo „Jak si můžeš dovolit tolik cestovat?“ A já naprosto souhlasím s tím, že cestování je obrovské privilegium! Není to ale nakonec vůbec tolik o penězích, jak se na první pohled zdá. Po Evropě se dá cestovat poměrně levně. Jde jen o to, vědět jak na to!   

TIP: Sólo cestování: Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama

Jak najít levné letenky do Evropy?

Po Evropě se dá rychle a pohodlně cestovat letecky. Zcela upřímně to není můj nejoblíbenější způsob dopravy. Bojím se a mám lehké výčitky kvůli ekologii. Na druhou stranu na některá místa se jinak, než letecky prostě nepodíváte. Plus létáme za rodinou.

Ceny letenek se po covidu nevrátily na původní úroveň. Pořád se dají ale sehnat levné akční letenky za pár stovek, stačí si na ně počíhat.

Kde hledat levné letenky?

Pro vyhledávání letenek můžete vyzkoušet cenové srovnávače letenek, jako jsou:

• Google flights
• Letuška
• Skyscanner
• Kiwi
• Pelikán

Před vyhledáváním letenek si v prohlížeči zapněte anonymní prohlížení. Proč vyhledávat letenky v anonymním režimu? Vyhnete se tak umělému navýšení ceny, které se někdy stává, pokud stránku se stejným vyhledáváním navštěvujete opakovaně.

Pokud používáte prohlížeč Chrome, stačí vpravo nahoře v prohlížeči kliknout na tři tečky a vybrat možnost „Nové anonymní okno“. Dál přejdete na stránky vyhledávače letenek, který chcete použít a zadáte požadavky k vyhledávání.

Já nejraději využívám Google flights, které nabízí možnost zadat pouze „Odkud“ a místo „Kam“ nabídne možnost „Kamkoliv“. Vy se tak můžete porozhlédnout po akčních letenkách do různých destinací v datech, kdy chcete vyrazit. Po vybrání destinace můžete navíc „Vyhledávat podle data“ a posunout si dny odletu a příletu tak, aby byla cena co nejvýhodnější. Nejvíc zkrátka ušetříte, pokud jste flexibilní v destinaci i datech.

Lenky přes vyhledávač najdu, ale potom jdu a kupuji je na stránce konkrétní letecké společnosti. Je to bezpečnější z hlediska komunikace reklamací, zpoždění nebo změn letů.

Kdy kupovat letenky?

Obecně se uvádí, že nejlevnější letenky bývají 2–3 měsíce před odletem. Ceny mají být nejnižší při nákupu v úterý nebo ve středu. Rozhodně to neplatí vždy a sama mám často zkušenosti, které těmto obecným pravidlům protiřečí.

Často můžou být levnější noční lety, nebo lety s delším nočním přestupem. My takto letěli levně třeba na Tenerife, kdy jsme strávili 7 hodin na nočním přestupu na letišti v Barceloně.

Alternativní letiště

Věděli jste, že přímé lety do Alicante seženete z letiště v Pardubicích? Nezapomeňte proto vždy prozkoumat vyhledávání i z menších regionálních letišť a neomezujte se jenom na Prahu. Stejně tak vyzkoušejte jiná letiště, která máte poblíž (třeba Vídeň, pokud jste z Jižních Čech).

Jak ušetřit za zavazadlo

Před nákupem letenek se podívejte, jaké zavazadlo si můžete vzít na palubu v ceně. Může to být pouze malý batůžek/kabelka pod sedadlo před vámi, nebo příruční zavazadlo do letadla. Případně samozřejmě odbavené zavazadlo. Rozměry najdete na stránkách leteckých společností a můžou se od sebe lišit.

Low cost cestování je skvělá příležitost naučit se cestovat na lehko a brát si s sebou jen to opravdu důležité.

Pokud budete potřebovat větší zavazadlo, než jaké je v ceně letenky, často se mi vyplatilo přidat ho do rezervace až při online odbavení (ne při nákupu letenky). Při nákupu letenky je často totiž dokup zavazadla spojený s nákupem dalších východ, jako je třeba přednostní nástup do letadla. Ten ale asi potřebuje málokdo a není proto důvod si za něj připlácet jen kvůli zavazadlu.

Nejlevnější doprava po Evropě

Pro low budget cestování můžete využít i jiné způsoby dopravy než jen létání. Kromě nižší ceny bude výhodou i menší ekologická stopa. Naopak je potřeba počítat s tím, že strávíte na cestě víc času a možná bude cestování méně pohodlné. Za mě je to ideální varianta pro studenty!

Vlakem po Evropě

Vlak je jedním z nejbezpečnějších dopravních prostředků, v porovnání s autobusem vede v pohodlí a cestou se můžete kochat výhledy.

Znáte Interrail? Jde o souhrnnou jízdenku, která podle vybrané varianty umožní levné cestování po Evropě vlakem. Existují dvě varianty Interrail Global Pass, který vám umožní cestovat v rámci všech zúčastněných zemí, a Interrail One Country Pass (pro cestování v rámci jedné země).

Cena se odvíjí od vybrané varianty (délky cestování) a věku (od 28 let, od 60 let, od 12 do 28 let a od 4 do 12 let).

S Intrerrail Global Pass mám vlastní zkušenost a moc ráda ho doporučím! Na vysoké jsme o prázdninách koupili variantu 10 dní na cestě v rámci 2 měsíců. Znamenalo to, že jsme mohli 10 dní v rámci cesty využít vlaky (a některé autobusy) bez dalších doplatků. Cestovali jsme tak po Evropě celý jeden měsíc. Aktuální cena této varianty do 28 let je asi 8 500 Kč (tenkrát to bylo méně, ale inflace je inflace). Procestovali jsme tak Rakousko, Slovinsko a Itálii.

Připadám si jako dinosaurus, protože my tenkrát museli dojít na nádraží, abychom si Interrail Global Pass koupili. Dneska už to jde samozřejmě online – Interrail Global Pass.

Noční vlaky

Noční vlak je skvělou low cost volbou, která sloučí náklady na dopravu a ubytování. Stačí si koupit místo v lůžkovém voze. Jedinou nevýhodou je, že nemáte k dispozici sprchu.

Nočním vlakem jsme vyrazili třeba do Chorvatska s Regiojetem, nebo loni z Hanoje do Sapy.

TIP: Vždycky si na cestu vezměte víc pitné vody, než kolik byste jí potřebovali na uvedený počet hodin. Jednou se nám stalo, že měl vlak větší zpoždění a my byli asi posledních 5 hodin už bez vody.

Autobusem po Evropě

Cestovat asi úplně nejvíc low cost se dá právě autobusem. Výhodou je kromě nízké ceny taky možnost mnohem většího zavazadla (než v rámci nízkonákladové letenky). Naopak kompromisem bude větší nepohodlí.

Nejčastěji jsem jela autobusem na trase Praha – Paříž, když jsem studovala ve Francii. Celkem jsme tuhle cestu absolvovala 23x. Za 13 hodin jsem přes noc spala a zbytek studovala (čti: koukala jsem na filmy a psala si s někým na mobilu ).

Mezi moje nejoblíbenější dopravce pro levné cestování po Evropě patří Regiojet a Flixbus. Moje poslední delší cesta vedla loni v létě Flixbusem do Milána.

Spolujízda a BlaBlaCar

BlaBlaCar je systém spolujízdy, kdy si řidič do systému zadá odkud, kdy a kam pojede a nabídne volná místa ve svém autě na spolujízdu. Určí si za to taky cenu. Vy si můžete přes aplikaci místo zarezervovat.

Když jsem studovala ve Francii, jezdili jsme BlaBlaCar spolu s ostatními studenty pořád. Bylo to často levnější, než vlaky a autobusy. V každé zemi ale může služba fungovat různě dobře (vždycky záleží na tom, kolik jí využívá řidičů) a ceny si určují právě řidiči. Výhodou je kromě dopravy i možnost seznámit se s novými lidmi.

Cestování pěšky

Ten nejlevnější způsob cestování a zároveň můj úplně nejoblíbenější je chodit prostě pěšky! Výhodou je nulová cena a maximální svoboda. Zároveň cestou poznáte i místa, která by vás ani nenapadla. Nevýhodu je časová náročnost a všude se v rámci dovolené pěšky úplně snadno prostě dopravit nejde.

Prošla jsem takhle přes 600 km přes sever Španělska od východu na západ po Camino de Santiago, nebo alpský okruh okolo Mont Blanc (Tour du Mont Blanc). Taky jsem přešla Mallorcu po GR221, prošla se krásným Portugalskem podél pobřeží po Fisherman´s trail a zdolala West Highland Way ve Skotsku.

Pěšky se dá ale dojít třeba i jen z vlakového nádraží na ubytování. I tak se dá trochu ušetřit.

Levné cestování po Evropě – ubytování?

Levné ubytování při cestách po Evropě seženete ve většině destinací snadno. Otázkou je jen, jak moc nepohodlí ještě zvládnete nebo chcete na cestách podstupovat.

Hostely vs. Airbnbs vs. Couchsurfing

Osobně nedám doporučit na hostely. V hostelu sdílíte místnost na spaní s více neznámými lidmi a sdílené jsou samozřejmě i další prostory jako je koupelna, nebo kuchyň. Hostely využívám nejraději při cestování sólo, kdy se pronájem pokoje pro jednoho zkrátka nevyplatí. Navíc se v hostelu cítím mnohem bezpečněji než sama v hotelovém pokoji.

Do hostelu nejčastěji jezdí studenti a sólo cestovatelé všeho věku, kteří ocení seznámení se s dalšími cestovateli. Zkrátka normální lidé, jako jste vy. Zabalte si špunty do uší a spací masku a jednou si to prostě vyzkoušejte. Maximálně zjistíte, že to není nic pro vás.

Na své cestě sólo cestě do Andalusie jsem se v hostelu seznámila s dalšími cestovateli a s některými jsem dodnes v kontaktu.

Airbnb není moje oblíbená varianta, ale využila jsem jí několikrát při cestování ve více lidech. Jedná se o pronájem pokoje nebo bytu od přímého majitele, na krátkou dobu. Výhodou je, že máte k dispozici často i kuchyň a je to skvělé a levné, pokud vás cestuje víc a máte pronajatý celý byt nebo dům. Nevýhodu vidím občas v pohodlí a bezpečí, pokud si pronajímáte jen pokoj u někoho doma.

Couchsurfing je platforma, kde můžete najít ubytování zdarma u místních lidí. Jejich motivací může být poznat vaši kulturu, procvičit si cizí jazyk, nebo bohužel v některých případech i něco jiného. Výhodou je, že je to zdarma. Nevýhodu vidím v bezpečí, a navíc není jednoduché se s někým domluvit nebo se na ubytování skutečně spolehnout. Dobrým vodítkem jsou recenze. Sama jsem přes Couchsurfing nebydlela (chtěla jsem, ale nenašla jsem žádného hostitele s recenzemi), ale ubytovávala jsem dvě holky z jižní Ameriky a bylo to moc fajn.

Jak najít nejlevnější hotely?

Hotely, hostely i ubytování v soukromí hledám nejčastěji na Booking.com. Vede za mě věrnostní program, kdy občas dostanu slevu, jindy třeba snídani zdarma. Rezervace je jednoduchá a platba bezpečná. Na Booking si můžete nastavit různé filtry a vidíte tam fotky i hodnocení jiných cestovatelů.

Dřív jsem ráda využívala i Hostelworld.com. Dlouho jsem tuto stránku už nepoužívala, ale předtím jsem byla spokojená.

Můžete porovnat nabídku na těchto stránkách s Airbnb a rozhodnout se podle ceny a potřeby, kterou zrovna využijete.

Ubytování mimo centrum

Pokud jedete do města, kde dobře funguje městská hromadná doprava, podívejte se po ubytování mimo centrum, které může být často mnohem levnější. Zvlášť pokud plánujete v ubytování jen přespávat.

Vlastní stan a kempování

Nákup stanu z vašeho prvního kempování neudělá zrovna low cost cestu. Jakmile už ale jednou stan máte, bydlíte zadarmo (případně levně v kempu). Se stanem jsme s Denčou obešly Tour du Mont Blanc a sama jsem stanovala na West Highland Way. Kempování je rozhodně skvělá low cost varianta pro levné cestování po Evropě!

Jak ušetřit na jídle?

Když jsem byla v době studia v Barceloně na prodloužený víkend, jedla jsem tam jenom jednou denně. Plus pár supermarketových sušenek ráno, protože „snídaně je základ“.

Vy ale pro levné cestování určitě nemusíte zacházet do takových extrémů.

Místní trhy a street food – jak najít nejlevnější varianty

Porozhlédněte se po místech, kde jedí místní. Zajděte na trhy a určitě narazíte na street food (pouliční stánky s jídlem), které bývají často levnější než restaurace. Sice si u jídla nesednete ke stolu, ani vás nikdo neobslouží, ale dost často ochutnáte místní kuchyni i kulturu. Co třeba takové fish&chips v novinovém papíru v Londýně?

Na místní trhy a street food se zeptejte v ubytování. Stejně tak se nestyďte zeptat se na doporučení low cost restaurací (například kantýny pro okolní kanceláře). V jedné takové kantýně jsem se výborně a levně najedli na cestě do Santiaga z Porta.

Vaření vs. restaurace – jak si rozumně rozložit rozpočet

Pokud máte k dispozici kuchyň v ubytování, můžete si částečně vařit sami. Při nákupu v supermarketu se zaměřte na lokální potraviny, které bývají levnější (a může jít o jiné potraviny, než jaké jíme běžně u nás). V Jižním Španělsku jsou třeba levné pomeranče i avokáda, ale jablka jsou naopak drahá.

Moc doporučuji zajít si alespoň jednou do restaurace, ať ochutnáte místní kuchyni. Pokud ale cestujete na ultra low cost budget a jídlo pro vás není priorita, prostě zrovna tenhle typ poznávání kultury vynechte. Konec konců si tu paellu nebo curry wurst můžete jednou udělat doma, nebo dát v restauraci v Čechách.

Jak šetřit na vstupném a zážitcích?

Na zážitcích se přeci šetřit ne… počkat? Jasně, že dá!

Muzea a památky zdarma

Muzea a památky mají často vyhrazené dny v týdnu nebo v měsíci, kdy jsou pro veřejnost otevřené zcela zdarma. Zjistěte si předem tyto informace a naplánujte si svoji návštěvu v den, kdy je zrovna tato akce.

Zdarma jsem takto navštívila třeba katedrálu v Córdobě, která je otevřená zdarma každý den na hodinu ráno (potom za vstupné). Nebo všechna muzea v Ženevě, v rámci dne kultury.

Prozkoumejte webové stránky muzeí a památek, které vás zajímají už před návštěvou destinace a naplánujte si itinerář přesně podle těchto časů zdarma.

Slevy pro studenty

Slevy pro studenty, případně vstup zcela zdarma nabízí opravdu velké množství muzeí a památek. Této výhody jsem využila na plno a doporučuji to všem, kterých se tyto slevy ještě týkají!

Zdarma jsem byla třeba celkem 5x v Louvru v Paříži! Pro mladé lidi do 26 let, kteří jsou občany států Evropské unie je totiž vstup do Louvre zdarma. Stejně tak třeba i na Vítězný oblouk, odkud budete mít výhled na Paříž včetně Eiffelovy věže. Stejně tak jsem navštívila zdarma Muzeum Picassa v Barceloně (zdarma do 25 let).

Zkrátka se automaticky nemusíte vyhýbat návštěvám památek a muzeí jen proto, že jste „chudí studenti“. Naopak! Využijte všech výhod, dokud je máte.

Městské karty (city pass)

Pokud plánujete navštívit více muzeí a památek a zároveň se po městě pohybovat hromadnou dopravou, podívejte se po městských kartách. Porovnejte si plánovaný itinerář a jeho cenu se zvýhodněnou kartou a pokud se to vyplatí, nakupte výhodněji.

Pozor ale na „falešnou slevu“, kdy vás ve skutečnosti většina nabídky vlastně nezajímá. Neplaťte za to, co nechcete.

Procházky a půjčení kol

Nejlevnější aktivitou, při které destinaci poznáte docela dobře, je procházet se pěkně po svých. Případně si půjčit jízdní kola a projet se po okolí. Dobrý nápad může být spojit procházku třeba i s piknikem v parku.

Jak si naplánovat rozpočet na levnou cestu?

Nebudu vám lhát. Myslím si, že jsem si asi nikdy rozpočet před cestou úplně neplánovala. Od dětství mám zvláštní vztah k penězům a jejich řešení mě stresuje (jasně, není to asi normální). Právě kvůli tomu stresu jsem ale vždycky tak nějak cestovala low cost a pokračuji v tom, i kdybych asi úplně nemusela. Výdaje si ale naopak někdy počítám po návratu, třeba právě proto, abych to sepsala pro vás na blog.

Rozhodně zodpovědnější ale bude přichystat si rozpočet před cestou a můžete pro to použít jednoduchou tabulku:

Čím více budete cestovat, tím lépe odhadnete náklady.

Nouzový fond – jak být připraven na nečekané situace?

Vždy mějte po ruce nouzový fond pro případ, že něco nepůjde podle plánu. Peníze stranou, které neplánujete utratit, ale můžete je použít, pokud by se stal průšvih.

Třeba jsme takhle nasedli do špatného vlaku v Belgii a platili pokutu 100 euro. Bylo mi dvacet, obrečela jsem to, ale pořád jsme kvůli tomu nemuseli prodávat boty.

Na čem při cestování nešetřit?

Nedoporučuji šetřit na cestovním pojištění. V ideálním případě to bude „zbytečný výdaj“. Pokud se ale stane průšvih, je dobré mít jistotu, že si můžete třeba tu horskou záchrannou službu dovolit třeba právě díky pojištění.

Seznam 10 nejlepších tipů na levné cestování

• Sledujte akce na letenky a jízdenky – Přihlaste se k odběru různých newsletterů
• Před nákupem dopravy si zjistěte, jaké jsou ceny v destinaci
• Plánujte dopředu, ale zůstaňte flexibilní
• Nebojte se vyzkoušet spaní v hostelu nebo ve stanu
• Nakupujte jídlo v supermarketu a zaměřte se na lokální potraviny
• Zjistěte si, kdy a která muzea a památky můžete navštívit zdarma
• Využijte slevy, na které máte nárok (student, senior, učitel…)
• Vyrazte na procházku a poznávejte okolí pěšky
• Nešetřete na pojištění
• Připravte si nouzový fond pro nečekané situace a kontakt na někoho doma

Tipy na levné cestování po Evropě na blogu

Jako low cost cestu můžete vyzkoušet třeba Camino de Santiago z Porta, nebo rovnou ze Saint-Jean-Pied-de-Port. Pokud máte rádi přírodu, určitě vás nadchne Tour du Mont Blanc se spaním ve stanu a pokud vás lákají města a památky, můžete se vydat do Španělské Andalusie.

Jaké jsou vaše oblíbené tipy pro levné cestování po Evropě?

Článek Levné cestování po Evropě: Jak na to? se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Moje první větší sólo cesta (když nepočítám Erasmus) vedla do Andalusie. V roce 2018 jsem dala výpověď ve své první práci po škole, kde jsem nevydržela ani rok. Za našetřené peníze jsem si koupila jednosměrnou letenku do Madridu, knihu o Andalusii od Lonely Planet a domluvila si ubytování u kamarádky na první tři dny. Pět týdnů jsem se toulala (na víc mi nestačily úspory ). Zatím poslední sólo cesta mě zavedla opět do Španělska na Camino de Santiago.  

Přečtěte si, proč stojí za to vyzkoušet si cestovat sólo a jak se na takovou sólo cestu můžete připravit.  

Pozitiva i negativa sólo cestování 

Sólo cestování představuje skvělý způsob, jak si rozšířit hranice komfortní zóny a zvýšit sebevědomí. Poznáme při něm o trochu více nejen sami sebe, ale i spoustu zajímavých lidí s jejich životními příběhy. Od této skvělé zkušenosti nás často dělí jenom iracionální strach z neznámého. Pojďme si nejdříve zrekapitulovat pro a proti:  

Pozitiva sólo cestování:  

• Posunutí hranic komfortní zóny: Komfortní zóna je všechno, co známe a je pro nás bezpečné. Vystavování se novým a zatím neznámým situacím tuhle komfortní zónu rozšiřuje a otevírá prostor pro nová dobrodružství, zážitky a osobní rozvoj. 
• Zvednutí sebevědomí: Při sólo cestování nastane spousta situací, kdy je potřeba si poradit a vyřešit nenadálé situace. To vede ke zvýšené sebedůvěry.
• Poznání sama sebe: Mimo svůj běžný život není potřeba nic předstírat, nemusíme svoje chování přizpůsobovat očekávání rodiny nebo kolegů. Můžeme se naopak uvolnit a být sami sebou.  
• Poznávání nových lidí: Při cestování ve skupině nebo v páru se s cizími lidmi bavit nemusíte. Při sólo cestování skoro až není na výběr. A právě tato setkání můžou být nakonec z celé cesty tím největším přínosem.  
• Svoboda: Nemusíte čekat, až bude mít někdo čas jet s vámi. Na cestě si potom můžete chodit, jíst a spát kdy a kde chcete.  
• Klid a odpočinek: Pro typy lidí (jako jsem i já), kteří cítí zodpovědnost za svoje okolí, je sólo cestování nakonec ten největší odpočinek. Nestarat se chvíli o nikoho jiného než sami o sebe, přináší spoustu klidu.  

Negativa sólo cestování:  

• Strach: Největší překážkou bývá strach, který je ale často iracionální. Je normální bát se neznámých věcí a při první sólo cestě bude potřeba strach tak trochu překonávat.  
• Finance: Pokoj pro dva a více osob je vždycky ekonomičtější varianta, než pokoj pro jednoho. Náklady se ale dají snížit spaním v hostelu.  
• Pocit osamělosti: Na cestách se můžete někdy cítit osamělí a mít pocit, že zážitky není s kým sdílet. I tohle se dá vyřešit spaním v hostelech a seznamování s novými lidmi. Na druhou stranu je sólo cestování příležitost naučit se užívat si čas jen sám se sebou.  
• Bezpečnost: Při cestování ve skupině nás často rizika ani nenapadnou. Když ale vyrazíme sami, jako by na nás na každém rohu čekalo nebezpečí. Je dobré si uvědomit, že většina obav je iracionální. A na ten zbytek najdete tipy na konci článku.  

Sólo cestování je zkrátka výzva. A jako každá výzva vás může posunout dál, stačí jenom překonat strach a vyzkoušet si to. No a pokud to nakonec nebude pro vás, alespoň jste to zkusili.  

Jak naplánovat první sólo cestu 

První výlet můžete podniknout po Česku, nebo klidně vyrazit rovnou do zahraničí. Ať už se rozhodnete přejít Krkonoše, prohlédnout si České Budějovice, nebo třeba rovnou vyrazit na Camino de Santiago, čeká vás trocha plánovaní, a nakonec hlavně hodně improvizace.   

Kam cestovat sólo 

Cestovat sami můžete skoro kamkoliv, ale některé destinace budou pro méně zkušené cestovatele jistější volbou. Tady je několik tipů a nápadů z mojí zkušenosti a wishlistu:  

• Krkonoše: Pokud vás láká chození po horách, jsou Krkonoše skvělý začátek pro horský prvovýlet. Trasy jsou skvěle značené a budete potkávat další výletníky.  
• Evropská města: Pokud vás láká zahraničí a návštěva měst, je ideálních destinací spoustu. Já sama si sólo vyzkoušela například Madrid, Paříž, nebo Budapešť.  
• Přímořské oblasti v Evropě: U moře jsem sama byla ve Španělské Andalusii a na jihu Francie, ale skvělá je i Itálie, Chorvatsko, nebo třeba Řecko.  
• Fisherman Trail v Portugalsku: Šla jsem sama a byl to životní zážitek.
• West Highland Way ve Skotsku: Šla jsem sama se stanem.
• Vietnam

Ať už se rozhodnete pro jakékoliv místo, přečtěte si informace o destinaci a místních zvycích. 

Kde se ubytovat na sólo cestách 

Úplně stejně jako na cestách v páru, s rodinou, nebo přáteli, se i sami můžete ubytovat v různých tipech ubytování.  

• Hostely: Pro mě jednoznačný favorit, pokud zůstávám krátkou dobu na jednom místě. Sdílení pokoje má totiž mnoho výhod. Nejen, že ušetříte nemálo peněz, budete mít zároveň možnost hodně rychle poznat lidi, kteří stejně jako vy cestují sólo. Některé hostely nabízí možnost ubytování v pokoji pouze pro ženy.  
• Hotel: Pokud chcete cestovat sami, ale hostel pro vás není to pravé, můžete se ubytovat klasicky v hotelu. Jen je potřeba počítat s podobnou cenou za pokoj, jako pro dvě osoby.  
• Airbnb: Můžete si pronajmout pokoj nebo rovnou celý byt. Je to skvělá možnost, pokud budete déle na jednom místě a chcete si vyzkoušet žít jako místní.  

Sama si nejčastěji hledám ubytování přes booking.com, ale dobrou zkušenost mám i s hostelworld.com.  

Existuje celá řada dalších možností, jako je Couchsurfing (mám s ním převážně horší zkušenosti) nebo Host a sister (zatím nemám zkušenost). Těmito způsoby se dá bydlet skoro zadarmo, u někoho doma. Vše je na vzájemné domluvě a zvážení pro a proti.  

Jak zjistit informace o destinaci 

Vyžívám několik zdrojů informací o tom, co v destinaci podniknout. Něco si načtu, a nakonec je to taková lehce informovaná improvizace. Kde vzít tipy, co dělat a začít?

• Tištěný průvodce: Budoucnost  Přítomnost je digitální, ale já si stejně pořád ráda kupuji tištěné průvodce a mapy Někdy si je skutečně přečtu před cestou, někdy si v nich jenom tak listuju a čtu si je až po návratu. Takhle jsem se jednou v letadle domů dozvěděla, že jsem se procházela v „nebezpečné čtvrti“.  
• Informační centra: Pokud cestuji po městech, ráda zajdu do informačního centra. Často dostanu zdarma mapu a základní informace co se dá stihnout za den nebo dva. Informace jsou aktuální a například v Itálii jsem ušetřila za vstupné do muzeí nákupem kombinované vstupenky a v Ženevě dokonce dostala vstupy do muzeí zdarma.
• Itinerář cestovních kanceláři: Najděte si na internetu organizovaný zájezd do místa, kam se chystáte a podívejte se na itinerář. Je sestavený tak, aby turisté viděli to nejznámější. Můžete se inspirovat, nebo jeho části klidně celé okopírovat.  
• Google: Zadejte do vyhledávání „Co dělat v Budapešti/Paříži/Normandii, …) a proklikejte si výsledky, které jsou vám sympatické.  
• Instagram: Na Instagramu se skvěle hledají tipy na restaurace a kavárny.  

Co dělat sám/sama na cestách 

Samozřejmě bude záležet na tom, kam vyrazíte a co rádi děláte. Obecně ale na sólo cestě můžete dělat úplně všechno, co byste dělali při cestování s někým dalším. Tohle třeba dělám já:  

• Hodně chodím – Poznám tak nejen největší turistické atrakce, ale i „normálnější místa“ a trochu toho lokálního života
• Bavím se s lidmi – V hostelech, v kavárnách, nebo i kdekoliv jinde. Při sólo cestování je jednoduché a přirozené navazovat kontakt s okolím.
• Zajdu do muzea/na výstavu – Vyberu si, která kulturní akce mě zajímá a vyrazím.
• Objevuji bistra a kavárny – Na začátku není možná úplně jednoduché sednout si ke stolu pro jednoho a užit si jídlo bez nervózního koukání do telefonu. Nakonec je to ale o zvyku. Bistra jsou skvělou alternativou k restauracím, pokud jíte sami.
• Čtu si – Podle délky cesty s sebou beru jednu knihu, nebo čtečku knih (tam se knížek vejde víc).
• Fotím a postuji na sítě – Sdílím zážitky se svým okolím hlavně prostřednictvím Instagramu. Částečně tak můžu sdílet cestu se svými přáteli, a zároveň nemusím posílat extra fotky do různých konverzací.
• Přemýšlím hodně nebo naopak vůbec – Čas o samotě, ideálně spojený s pohybem je pro mě ten nejlepší způsob meditace.

Sami zkrátka můžete podnikat všechny aktivity, na které jste při cestování zvyklí. Program ale záleží jenom na vás a můžete si tak navíc užívat pocit svobody.

Jak poznat lidi při sólo cestování

Na sólo cestování mám nejradši, že jsem často v kontaktu s lidmi. Většina konverzací je navíc otevřenějších a méně povrchních. Proč to tak je? Nejspíš proto, že se s lidmi, které potkávám na cestách už pravděpodobně nikdy neuvidím. Neznáme se navzájem, neznáme navzájem naše okolí a oběma je vlastně nakonec jedno, co si o nás ten druhý v danou chvíli myslí. Za hodinu nebo třeba za týden, se pravděpodobně vidíme naposledy v životě.

Moje nejoblíbenější místo k seznámení jsou hostely. Často je využívají sólo cestovatele a je proto jednoduché s někým se přirozeně zapovídat v pokoji, sdílené kuchyni, nebo na některém z pořádaných akcí (některé hostely pořádají společné akce). Takto jsem se v Malaze seznámila s Annou z Lyonu, kterou jsem úplnou náhodou po týdnu potkala v Córdobě a po pěti letech už plánovaně v Lyonu.

V kavárnách a restauracích. Tohle už je trochu vyšší dívčí, protože musíte být v pohodě s tím, že se dostanete i do trochu nepříjemných situací – riskujete odmítnutí. Když mám náladu si povídat a vidím někoho sedět samotného, zeptám se, jestli si můžu přisednout. Obvykle jenom pozdravím a řeknu, že cestuji sama, ale ráda bych se k někomu přidala na čas jídla/na vypití kafe. Většinou se snažím vytipovat jiného sólo cestovatele. Zatím asi nejzajímavější byla konverzace s jihoafrickým starším párem, kdy jsme naráželi na samé kulturní rozdíly, ale stejně jsme se spolu nasmáli. Dostala jsem od nich při loučení ručně háčkovaný křížek jako záložku do knihy.

Další možnost je zajít na organizované akce typu Language Exchange, International meetup, setkání expatů… Akce jsou často k nalezení na Facebooku.

Bezpečné sólo cestování

Nemyslím si, že by cestovat sólo bylo o moc nebezpečnější než cestovat ve skupině. Na druhou stranu je vždycky lepší dávat na sebe pozor než se ocitnout v nepříjemné situaci.

Nejdůležitější zásada je dát na svojí intuici a selský rozum. To se dělá poměrně těžko, pokud jste vyrůstali v době (nebo v rodině), kde se děti od nežádoucího chování odrazovali důkladným strašením. Dodnes si pamatuji třeba historku o holce, která šla na party ke spolužákovi a nikdy se nevrátila domů (barvitých detailů vás ušetřím). Ve zdravých mezích je zásadní dát na intuici, ale nebýt ani zbytečně paranoidní.

Jak cestovat sama a cítit se bezpečně?

• Udělejte si cestovní pojištění – už se mi dvakrát vyplatilo
• Naskenujte nebo vyfoťte si cestovní doklady – uložte si je na uložiště nebo do e-mailu
• Peníze a platební kartu mějte na rozdílných místech
• Zjistěte si informace o kultuře a zvycích a dodržujte je
• Snažte se nevypadat na první pohled jako turista – To může být vzhledem k batohu nebo mapě někdy nemožné, ale v každém případě se tvařte sebejistě – víte přesně kde jste a cestujete sami už od narození.
• Pravidelně informujte někoho doma – Můžete vyzkoušet permanentní sdílení polohy (v horách se na to nedá spolehnout), nebo jednoduše komunikovat s někým doma (rodiče, přítel, kamarádka, …), kdo bude vědět kde přibližně jste, jaké máte/nemáte plány a kdy se přibližně zase ozvete.

S tím si většinou úplně vystačíte! Pokud ale přeci jen bojujete se strachem, můžete absolvovat kurz sebeobrany, nebo si pořídit něco na osobní obranu. Pozor, ne všechno, co je legální v ČR je legální i jinde. Například elektrický paralyzér je u nás legální, ale ve Francii ne. Pepřový sprej zase nejde vzít do příručního zavazadla. Pokud si chcete vzít něco na obranu, předem se informujte o pravidlech v dané zemi.

Na svojí první větší sólo cestě jsem vyzkoušela taky alarm na klíčence. Tyto alarmy fungují tak, že pokud zatáhnete za uzávěr, alarm se spustí. V Granadě na autobusovém nádraží se mi alarm připevněný na batohu zaklínil do mezery v lavičce a jakmile jsem batoh zvedla, alarm se rozkřičel. Dokud jsem nenašla uzávěr pod lavičkou, zvuk se stupňoval. Doteď si vzpomínám na tu bolest v uších a jak ani na frekventované autobusové stanici nikdo (vzhledem k situaci naštěstí) nepřišel, aby se zeptal, co se stalo. Vyndala jsem baterky a alarm letěl do koše.

Sólo cestování je ve většině případů nakonec podobně (ne)bezpečné, jako třeba cestování ve dvou. Takže přehnaný strach nechte doma, dávejte na sebe pozor jako ostatně vždycky a jeďte si to pořádně užít!

TIP: Plánujete vyrazit sólo na Camino de Santiago? Přečtěte si Kompletní průvodce přípravou na cestu

Článek Sólo cestování: Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.