Tenhle článek je ideální pro všechny, kdo mají na Lisabon minimum času. Pro ty, kdo z něj odlétají na trek, nebo naopak přilétají a chtějí si město užít ještě před tím, než se vydají na stezku.

Najdete tu rychlou trasu na jeden den, tipy, co vidět a ochutnat, kde se cítit bezpečně, kterým čtvrtím se raději vyhnout (anebo v ní rovnou přespat – jako já ). A taky o tom, jak se mi Lisabon na první dobrou vlastně vůbec nelíbil… ale dneska bych se tam nejradši přestěhovala.

Pokud plánujete Fisherman’s Trail, mrkněte i na mého detailního průvodce. A až si budete bavit batoh, může se hodit Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.

Co se dá stihnout v Lisabonu za 1 den

Tady je ideální celodenní okruh, který zvládnete pěšky:

• Alfama
• Miradouro Portas do Sol
• Miradouro de Santa Luzia
• Sé katedrála
• Baixa + Rua Augusta
• Praça do Comércio
• Elevador de Santa Justa (zvenku)
• Ruinas do Carmo
• Bairro Alto
• Time Out Market

Po cestě se určitě zastavíte u spousty azulejos, malých kaváren a uliček — to k Lisabonu patří.

Máte více času?

• Torre de Belém
• Mosteiro dos Jerónimos
• Padrão dos Descobrimentos
• Antiga Confeitaria de Belém (Pastéis de Belém)

Máte více energie?

• Castelo de São Jorge
• Tramvaj č. 28 (ikonická, ale často přeplněná)

Itinerář na 1 den v Lisabonu – moje doporučená trasa

Z itineráře níže si můžete poskládat vlastní trasu podle toho, kde máte ubytování a co vás nejvíc zajímá. Sama jsem pro sebe neměla itinerář ta hezky poskládaný (jako ho teď skládám pro vás ) a šla jsem mnohem méně logicky.

Nenavštívila jsem třeba Ruinas do Carmo (což mě strašně mrzí!), ale místo toho jsem stihla Mosteiro dos Jerónimos, který rozhodně moc doporučuji, ale do jednodenního itineráře je prostě méně praktický.

Nejstarší čtvrť v Lisabonu – Alfama

Nejstarší čtvrť Lisabonu, Alfama, se nachází mezi řekou Tajo a hradem svatého Jiří. Ráno je ideální na procházku úzkými uličkami s malými náměstíčky a neuvěřitelným množstvím schodů.

Tato autentická čtvrť je skvělou první ochutnávkou Lisabonu – visící prádlo, modré dlaždičky, Fado (tradiční portugalská smutná hudba) …

To všechno tady najdete, ale… Možná to bylo únavou po Vltava Run, možná tím, že Alfama je turisticky hodně oblíbená – ale atmosféra mi prostě úplně nesedla.

Výhledy na město – Miradouros

Co mě ale naopak uchvátilo, byly vyhlídky na město, které najdete ve čtvrti Alfama (a dalších). Určitě si na jednu nebo dvě vystoupejte – stojí to za to!

Mezi turisticky nejoblíbenější patří Portas do Sol a Miradouro de Santa Luzia. Obě jsme navštívila a jsou opravdu krásné, ale taky hodně oblíbené.

Moje nejoblíbenější vyhlídka je Miradouro da Senhora do Monte – São Vicente. Ta je sice ve čtvrti Graça, ale za 20 minut jste tam i z Alfama. Miradouro da Senhora do Monte je klidnější a užijete si tady nádherné západy slunce s vyhlídkou na město, čtvrť Alfama a řeku Tejo.

Na téhle vyhlídce jsem strávila svůj první večer v Lisabonu a o pár týdnů později i ten poslední. V Lisabonu jsem začínala a končila svojí čtyřtýdenní sólo cestu, během které jsem prošla Fisherman´s Trail v Portugalksku a West Highland Way ve Skotsku. Začít a skončit na stejném místě mi dalo pocit vděčnosti a uvědomění, jak moc se může (nebo spíš já sama můžu) za čtyři týdny na cestě změnit.

Lisabonská katedrála Sé – Santa Maria de Lisboa

Lisabonská katedrála Sé, která byla postavená ve 12. – 13. století, byla původně v románském slohu. Později se přidal gotický styl, a nakonec barokní věže. Stojí za to projít se před katedrálou a podívat se dovnitř. Návštěva zabere asi 10 minut – jedná se o krátkou mini zastávku.

Osobně navštěvuji kostely moc ráda, i když jsem vyrůstala v ateistické rodině. Často v nich cítím podobný klid jako v přírodě a dovolují mi při cestování malý únik od městského shonu.

Srdce Lisabonu – Baixa

Čtvrť Baixa (dolní čtvrť) je považována za centrum města. Je novější, protože byla výrazně poničená při zemětřesení v roce 1755, po kterém musela být opravená. V monumentálních budovách najdete mnoho obchodů i kaváren.

Směrem k řece se nachází náměstí Praça do Comércio, na které se dostanete ulicí Rua Augusta s výhledem na oblouk Arco da Rua Augusta.  

e krásné tudy projít, ale kavárny doporučuji spíš v jiných částech města – mnohem autentičtější a klidnější najdete mimo hlavní třídu.

Výtah Santa Justa (Elevador do Carmo)

Elevador do Santa Justa je architektonicky zajímavou památkou, která tak trochu připomíná Eiffelovu věž po Portugalsku. A není to vlastně daleko od pravdy – navrhl jí inženýr Raul Mesnier de Ponsard, který se narodil v Portu francouzským rodičům.  (Proč Francouzi tak rádi staví železné věže? )

Celý 45 metrů vysoký výtah je postavený v novogotickém stylu a nahoře je vyhlídka. Doporučuji navštívit z venku a na vyhlídku si vyjít na některý z kopců. U výtahu bývají poměrně velké fronty.

Zvenku je navíc vidět celé kovové zdobení, což podle mě působí ještě impozantněji než výhled z vršku.

Ruiny kláštera Carmo

Kousek od výtahu Santa Justa, ve čtvrti Chiado, se nachází Ruiny kláštera Carmo. Jak už jsem přiznala, tohle místo jsem nenavštívila a absolutně toho lituji.

Ruiny jsou pozůstatkem kláštera zničeného při zemětřesení v roce 1755, kdy byl klášter ze 14. století zničen a už nebyl opravován. Dnes je spojený s archeologickým muzeem a patří k hlavním lisabonským památkám.

Bairro Alto

Čtvrť Bairro Alto je centrem nočního života, ale najdete tady i spoustu restaurací, kaváren a alternativních obchůdků. Je to poměrně malá čtvrť, takže se vyplatí sem zajít, když budete poblíž, nebo pokud večer rádi zajdete do baru.

Time Out Market

Time Out Market je největší tržnice v Lisabonu. Nabízí tradiční portugalské pokrmy a stylovou atmosféru.

Zároveň je ale samozřejmě zaměřený na turisty a ceny jsou řádně přemrštěné. Pokud jste unavení a potřebujete vydechnout, je to fajn bezpečná volba. Pokud chcete víc autenticity, doporučuji hledat menší podniky v okolních ulicích.

Lisabon – pokud máte více času nebo energie

Další část je trošku dál od centra, ale přesto se podle mě vyplatí jí nevynechat. Pěšky je to trochu dál a proto doporučuji autobus 15E, který jezdí od Praça do Comércio.

Vystoupit se dá nejlépe na zastávce Mosteiro Jerónimos, nebo dál na Lg. Princesa (blíž k Torre de Belém – Belémské věži).

Kláštěr Jeronymitů – Mosteiro de Jerónimos

Klášter byl založený v roce 1501 jako výraz díků za úspěšnou výpravu Vasca da Gamy, který objevil cestu do Indie po moři. Spolu s Belémskou věží je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Když jsem dorazila na místo, překvapila mě dlouhá fronta, která se táhla okolo budovy.

Naštěstí ale postupovala celkem rychle (čekala jsem asi 40 minut) a rychle jsem se seznámila s americkou vysokoškolskou profesorkou umění, Kim. Nakonec jsme celou prohlídku absolvovaly společně a já to tak měla i s odborným výkladem (jak můžu mít takové štěstí? ).

Belémská věž – Torre de Belém

Kousek od Kláštera Jeronomitů, směrem k vodě, se nachází Belémská věž. Jedná se o původně obrannou stavbu, která dnes připomíná sílu Portugalska v době zámořských plaveb a objevů.

Stejně jako klášter je zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Já si věž prohlédla jen zvenku, protože byla zrovna zavřená pro veřejnost, ale i jen zvenku je pěkná, k doplnění návštěvy Mosteiro de Jerónimos (ze kterého jsem byla úplně paf).

Pastéis de Belém – Pastéis de nata

Pokud se sem vydáte, rozhodně nevynechejte návštěvu originální cukrárny – Antiga Confeitaria de Belém.

Na Pastéis de Belém si sice vystojíte frontu, ale stojí to za to!! Jsou to originální typické portugalské koláčky pastel de nata, které byly v roce 1837 poprvé upečené právě tady.

Jediné, čeho lituji, je, že jsem si koupila jen jeden. Opravdu totiž chutnají stokrát lépe než ty ze supermarketu.

Tramvaj 28

Tramvaj 28 je ikonický zážitek z jízdy typicky žlutou tramvají centrem Lisabonu – Graça, Alfama, Baixa, katedrála Sé i hrad. Za 3,20 € uvidíte město za 45 minut.

Jízda je ale pochopitelně velmi oblíbená a tramvaj plná. Může být skvělou alternativou pro ty, kteří pěšky chodit nemůžou nebo nezvládnou.

Já naštěstí chodit můžu, a ještě mě to i baví, takže jsem si ikonickou tramvaj 28 vyfotila zvenku a město si prošla po svých.

Pokud chcete jet, doporučuji nastoupit co nejdříve ráno, nebo až večer, kdy je méně lidí.

Castelo de São Jorge – Hrad svatého Jiří

Dominantou města, kterou vidíte z mnoha vyhlídek, je i Hrad svatého Jiří. Je skvěle zachovalý a může být taky pěkný pro návštěvu.

Pokud máte rádi výhledy, může to stát za tu cestu nahoru. Já jsem ale dávala přednost klidnější a osobnější Miradouro da Senhora do Monte.

Kde se ubytovat v Lisabonu

Skvělé čtvrti pro ubytování můžou být Alfama (autentická), Baixa (ideální poloha), nebo Cais do Sodré (večerní zábava).  

Obecně se doporučuje vyhnout se čtvrti Intendente, kvůli vyšší koncentraci lidí bez domova a uživatelů drog. A právě tam jsem bydlela já.

Po večerním příjezdu jsem šla k hostelu ulicí, kde jsem viděla lidi brát drogy. Zcela upřímně, tohle mě vyděsilo. Hned jak jsem dorazila na hostel, začala jsem si hledat, jaké čtvrti se v Lisabonu vyhnout. Tušila jsem to. Byla to přesně ta, ve které je můj hostel.  

Nakonec jsem se ale do tohoto hostelu vrátila ještě dvakrát a při příští sólo cestě do Lisabonu nezaváhám ani vteřinu a rezervuji si tento hostel znovu!

Hostel Be Lisbon Intendente byl bezpečný, potkala jsem v něm skvělé kluky z Jižní Ameriky a večer jsme společně vyrazili na večeři a západ slunce na Miradouro da Senhora do Monte.

Čtvrť Intendente je navíc výrazně levnější a pro nás, co chceme cestovat co nejvíc a proto musíme myslet low cost, je to ideální varianta blízko centra.

Často kladené otázky (FAQ)

Závěr: Jaký byl můj Lisabon a proč stál za to?

Lisabon pro mě nebyl láskou na první pohled.

Přijela jsem do města unavená a těšila jsem se na přírodu a oceán. Hned večer po příjezdu jsem navíc zjistila, že bydlím ve čtvrti, které všichni doporučují se vyhnout.

Láska mezi mnou a Lisabonem kvetla postupně, jedna ulička se street art za druhou. Potkávala jsem úžasné lidi a neplánovaně se v rámci 4týdenní sólo cesty do Lisabonu několikrát vrátila. Stal se pro mě uzlem, který propojil všechny části mého příběhu.

Lisabon mě viděl na začátku, když jsem přijela unavená po Vltava run. Uprostřed, když jsem odlétala v polovině Fisherman´s Trail do Skotska na West Highland Way se slzami v očích a na konci, když jsem se z Edinburghu rozhodla letět zpátky do Faro a dokončit Fisherman´s Trail.

Poslední fotka je z hostelu, z té „špatné čtvrti“ Intendente, před odletem z Lisabonu domů. Jsem na ní vděčná, šťastná a zamilovaná (do Lisabonu i celého Portugalska).

Plánujete navázat na Lisabon právě Fisherman´s Trail? Určitě si přečtěte i můj kompletní průvodce tímto dechberoucím trekem podél oceánu.

Pokud máte dotaz k trase nebo bezpečnosti, napište mi klidně do komentářů.

Článek Lisabon v 1 dni: itinerář, tipy a moje zkušenost se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Ačkoliv Madeiru najdete v nabídkách nejedné cestovky, skvěle si ji užijete i na vlastní pěst. Bez plánů pro turisty a podle vlastního tempa. Za mě prostě nejlepší způsob!

My jsme byli na ostrově dva týdny, ale většinu top míst zvládnete i za 7–10 dní. Většinu treků jsme absolvovali v prvním týdnu a druhý se hlavně váleli na pláži na jižní části ostrova.

V článku najdete tipy, co vidět na Madeiře, spolu s tipy na ubytování, treky, levády a pláže. Nechybí ani rady k půjčení auta, řízení a parkování. A v neposlední řadě spoustu opravdu užitečných odkazů.

Madeira je prostě ráj. A tenhle průvodce vás do něj vezme.

Co vidět na Madeiře

Madeira je poměrně malý ostrov, který toho má ale opravdu hodně co nabídnout! My na Madeiře strávili celkem dva týdny, ale z našich tipů si můžete pohodlně poskládat itinerář i třeba na 7–10 dní.

Co vidět na Madeiře – mých TOP 5

Kdybych mohla vybrat jenom 5 míst z celé Madeiry, pro ultra krátkou návštěvu, byla by to pro mě tato místa:

• Fanal Forest – pro tajemnou neopakovatelnou atmosféru
• Seixal přírodní bazény a pláž s černým pískem – pro nejlepší koupání
• Ponta da São Lorenço – pro krásné výhledy na oceán
• Hory ve vnitrozemí (Pico Ruivo, Pico Aiero) – pro krásné výhledy na hory
• Levada do Calderão Verde – levada se vším, co k ní patří (výhledy, tunely, vodopády)

Funchal

Hlavní město Madeiry, Funchal, jsme navštívili na dva celé dny.

Je to pěkné město a pokud máte čas, určitě se tady zastavte. Na druhou stranu, pokud moc času na Madeiře nemáte, za mě je Funchal jedno z míst, které můžete vynechat. Příroda na ostrově je zkrátka tak nádherná, že bych se při omezeném času zbytečně nezdržovala ve městě.

Ve Funchalu jsme navštívili Katedrálu Sé, která nepatří k největším, ale její strop je krásný – dřevěný, vyřezávaný z madeirského cedru.

Navštívili jsme i park de Santa Catarina, čtvrť São Martinho, nebo třeba Zona Velha – stará rybářská čtvrť, s velkým množstvím barů a restaurací. Tam mě nejvíce zaujaly malované dveře, které se v rámci uměleckého projektu snaží zkrášlit často zchátralé budovy. Ve čtvrti Zona Velhla jsme si poslechli pouliční koncert fado – typickou hudbu, která sice nevznikla na Madeiře, ale uslyšíte jí tady na každém rohu.

Z celého Funchalu se mi nejvíc líbila čtvrť Monte, kam se dostanete buď lanovkou, nebo autem. Informace a ceny lanovky najdete tady. Aktuální cena zpáteční jízdenky je 20 € dospělý, 10 € dítě.

A pokud budete ve Funchulu, rozhodně jí nevynechte. Je totiž místem jednoho z nejtypičtějších zážitků – sjezd na proutěných saních po ulici Livramento. Další zajímavostí je kostel Igreja Nossa Senhora, vedle kterého je kaple a hrob rakouského císaře Karla I., který na Madeiře zemřel. Monte je tedy místem odpočinku posledního českého krále a posledního Habsburka.

Na Monte jsme navštívili i Tropickou zahradu Monte Palace. Vstupné byo 15 euro na osobu a za mě je to pěkný zážitek, ale jak už jsem psala, jsou podle mě na Madeiře celkově krásnější místa k vidění.

Ve Funchalu můžete navštívit i muzeum slavného rodáka Cristiana Ronalda, tržnici mercado dos Lavradores (podívejte se na budovu, ale nenechejte se zlákat k nákupu, je to prý předražená past na turisty), nebo botanickou zahradu Jardins Botânicos da Madeira. My jsem ale tyto atrakce vynechali, protože jsem byla nedočkavá a chtěla z města co nejrychleji do přírody.

Severní Madeira

Z Funchalu jsme se přesouvali na severní pobřeží a ubytovali se nejdříve kousek od Porto Moniz a později ve Faial.

Skalnaté severní pobřeží je divočejší, co se týká počasí a možná budete potřebovat trochu teplejší oblečení, ale příroda je na této části ostrova nádherná!

Porto Moniz a okolí

První den na severu jsme se prošli v Porto Moniz a podívali se na přírodní bazény. Nebylo počasí na koupání, tak jsem se jenom kochali výhledy na skály a oceán.

Kousek od Porto Moniz vede i krásná Levada do Moinho, která bude nejspíš patřit mezi ty méně známé, protože jsme na ní za celou cestu potkali jen dva další lidi. Oproti více turistickým levádám (které jsou taky krásné), tak pro mě byla právě tato nakonec nejhezčí.

Levádou do Moinho jsme se nechali dovést až k lanovce Achadas da Cruz. Jde o nejstrmější lanovku, jakou jsme kdy viděla a jízda v ní je opravdu zážitek. My jsme jeli dolů lanovkou a nahoru šli pěšky, ale kombinovat to jde i opačně, nebo se dolů i nahoru dostat pěkně po svých. Počítejte s delším čekáním, protože do lanovky se najednou vejde jen 6 osob, má dohromady dvě kabiny (jedna jede nahoru, druhá dolů) a jedna jízda trvá asi 5 minut.

Lanovka je téměř vertikální, takže připomíná prosklený výtah. Nebudu lhát, trochu jsem se bála, ale v lanovce s námi jely dvě vyděšené děti, takže já jsem se musela tvářit statečně.

Fanal Forest

Kousek od Porto Moniz je Fanal Forest. Jde o velmi turistické a fotogenické místo. Určitě sem vyrazte dopoledne, kdy je v lese mlha a místo má tajemnou atmosféru.

Pozor na krávy, které se pasou u cesty a někdy přes cestu přechází, což může být v kombinaci s mlhou trochu výzva. V jednu chvíli jsem musela vystoupit a snažit se ze silnice odehnat větší tele. Byla to vtipná situace, protože jsem protě holka z paneláku….Místo, abych tele zahnala na trávu vedle silnice (jak bylo v plánu), zahnalo po chvíli naopak tele mě hezky zpátky do auta.

Seixal

Na severním pobřeží je i Seixal, kde je pláž s černým sopečným pískem a skvělé koupání s výhledem na skály. Kousek od pláže jsou i další přírodní bazény, které působí přirozenějším dojmem než ty v Porto Moniz. Právě tady bylo za mě úplně nejlepší koupání na celé Madeiře!

Přírodní bazény byly krásné a já si představovala, jak si sednu na okraj a budu koukat na oceán. Odtud mě ale vyhnaly velcí červení kraby, kteří okraje bazénu okupovaly. Byla to nádherná podívaná, ale nepřiblížila jsem se na víc než dva metry k okraji.

Santana a Faial

Mezi oblíbené zastávky patří i Santana, kde najdete tradiční domy ve tvaru A s doškovou střechou. Nachází se tady i park s madeirskou tématikou, kde je expozice o Madeiře a atrakce pro děti. My jsme návštěvu vynechali, ale pro děti může být návštěva nejspíš vítaným zpestřením.

Místo v turistické Santaně, kde najdete množství moderních restaurací, jsme se ubytovali v klidnějším Faialu. Kousek odtud je pěkná vyhlídka – Miradouro do Guindaste.

Kousek od Santana jsme navštívili i levadu do Caldeirão Verde, oblíbenou trasu značenou PR9. Patří mezi hodně frekventované, ale zároveň mezi ty nejkrásnější. Na výlet si nezapomeňte dobré boty a baterku (nebo telefon s baterkou), pro průchod tunely.

Východní Madeira

Na východě ostrova jsme na krátkou zastávku navštívili Machico a Caniçal, kde najdete uměole vytvořené písečné pláže. Největším zážitkem byla ale návštěva poloostrova.

Ponta da São Lourenço

Tato okružní trasa nejvýchodnější částí ostrova poskytuje nádherné výhledy na oceán a vulkanický poloostrov.

Je to hodně frekventovaná trasa, která ale podle mě i přes to stojí za návštěvu. Nejlépe uděláte, když se sem vydáte brzy ráno a užijete si cestu s méně dalšími turisty. V létě je ranní návštěva výhodou i vzhledem k tomu, že na poloostrově není kam se schovat před sluníčkem.

Asi 15–20 minut od začátku můžete sejít na pláž, kde je za hezkého počasí možnost se vykoupat. My jsme měli smůlu na velké vlny a já se tak vykoupala tak trochu nedobrovolně. Šla jsem si „jenom namočit nohy“.

Vnitrozemí Madeiry

Ačkoliv by se výhledy na oceán mohly zdát bezkonkurenční, za návštěvu stojí i vnitrozemí. V něm se totiž nachází nejvyšší hory ostrova a velké množství dalších krásných levád.

Pico Ariero – Pico Ruivo

Nejznámější horská pěší trasa na Madeiře spojuje tři nejvyšší vrcholy ostrova. Začátek je na Pico do Ariero (1818 m), pokračuje přes Pico das Torres (1853 m) a končí na Pico Ruivo (1862 m). Celá trasa měří asi 5 km a zabere cca 4 hodiny.

My jsme se ale po stezce vydat nemohli, protože byla bohužel stále ještě zavřená po rozsáhlých požárech, které Madeiru zasáhly loni na podzim. Byla jsem dost zklamaná, ale vliv požárů bych opravdu hodně patrný a bezpečnost je zkrátka na prvním místě.

Vystoupali jsme alespoň na Pico Ruivo, nejvyšší horu Madeiry a třetí nejvyšší horu Portugalska.

Stezky podél levád

Procházky podél levád, zavlažovacích systému, jsou typickým madeirským zážitkem a mnoho turistů se na Madeiru vydává právě kvůli nim. Určitě si proto vyberte alespoň jednu.

Většina z nich není fyzicky náročná, nebývá na nich velké převýšení a některé krásné levády jsou v délce jen několika málo kilometrů.

Mezi nejznámnější levády patří Rabaçal – levada do Risco a levada das 25 Fontes. Obě jsme navštívili, jsou krásné, ale taky opravdu hodně frekventované. Potkáte na nich i organizované zájezdy, a to zážitek může trochu ovlivnit.

Pokud budete chtít prozkoumat méně známé levady, nebo si předem zkontrolovat které levady jsou aktuálně přístupné (průchozí), hodně se mi osvědčila webová stránka Walkmeguide.

Nejdete tam informace o počtu kilometrů, časovém odhadu, mapy i hodnocení dalších turistů.

Přístupnost levád, horských i jiných tras se může měnit a oficiální informace najdete na těchto stránkách.

Jižní Madeira

Na jihu ostrova jsme se ubytovali na druhou půlku našeho dvoutýdenního pobytu na Madeiře. Je to slunnější část a teplejší část ostrova, kde si můžete užít povalování na pláži.

My jsme zvolili ubytování na dvou místech – Calheta a Ribiera Brava.

Calheta je za mě skvělé místo na tak trochu válecí dovolenou. Najdete tu hotely, dvě umělé písečné pláže a velké množství restaurací a kaváren. Tady jsem měla i svoje nejlepší kafe na Madeiře – v malém stánku s venkovním posezení u pláže – Gato legal.

My měli štěstí, protože se v Calhetě zrovna náhodou konali městské slavnosti a večerní koncerty. Zašli jsme na rapera Bispa a ačkoliv nemám nejmenší tušení o čem v portugalštině rapoval, koncert na pláži jsem si moc užila.

Jak se dostat na Madeiru

Madeira je ostrov v Atlantském oceánu a nejlépe se tam proto dostaneme letecky. Aktuálně jsou z Prahy přímé lety se společností  Smartwings, kterou jsme využili i my. Dá se ale letět i s Wizz Air z Vídně (aktuálně levnější), nebo z Mnichova, Berlína… zkrátka okolních letišť.

Let trvá něco přes 4 hodiny, přistanete v hlavním městě Madeiry Funchal.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Možná jste stejně jako já slyšeli, že na Madeiře je jedno z nejnebezpečnějších letišť na světě. Je pravda, že je složitější na přistání a celkově je vlivem oceánu výrazný vliv počasí. Nicméně piloti prochází speciálním výcvikem a jsou na všechny tyto faktory připravení. My měli oba lety naprosto v pohodě – celkově se prostě není třeba zbytečně bát.

Z letiště se dostanete autobusem (40 minut), nebo pohodlně Uberem (asi 25 minut). Porovnejte ceny, protože nás třeba Uber vyšel jen o 3 eura více než autobus. Autobus navíc v některé časy nejezdí úplně často.

Kdy jet na Madeiru – počasí

Madeira je celoroční destinace – ostrov věčného jara. Pokud vás zajímá hlavně příroda, jsou ideální měsíce duben–červen, nebo září–říjen. Pro koupání a vodní sporty je ideální léto, tedy červenec a srpen. I v zimě se ale teploty pohybují okolo 15–20 °C a počet turistů i ceny jsou nižší.

My byli na Madeiře začátkem června a počasí bylo perfektní na procházky i ležení na pláži.

Počasí se navíc může hodně lišit v různých částech ostrova. Když například na severu prší, stačí popojet na jih ostrova a užívat si sluníčka. Ostrov je navíc poměrně malý a itinerář si tak můžete podle počasí jednoduše přizpůsobit.  

Oficiální stránky pro předpověď počasí v různých částek ostrova najdete tady. 

Madeira bez cestovky – pronájem auta

Největší svobodu získáte pronájmem auta.

My porovnali několik variant, a nakonec jsme zvolili Funchal EASY. Z vlastní zkušenosti můžu tuto půjčovnu moc doporučit.

Po vyplnění několika dokumentů jsme dostali brožurku s tipy k řízení na Madeiře a plno užitečných tipů pro návštěvu ostrova. A samozřejmě klíčky od auta. V průběhu cesty jsme řešili drobné dotazy a vždy jsme se bez problémů do půjčovny dovolali. V pořádku proběhlo i vrácení auta a depozitu.

Celkově byl pronájem auta nejlepší rozhodnutí z hlediska svobody a volnosti pohybu po ostrově. Na druhou stranu se musím přiznat, že já jsem neřídila a bude to důvod toho, že jsme oba dovolenou přežili. Řízení na Madeiře není pro začátečníky a pro přítele to byl asi upřímně trochu horor.

Tipy pro řízení na Madeiře

Parkování

Parkovat bezplatně je většinou možné v bílých zónách na místech, která nejsou označená písmenem „M“ (tato místa jsou pro rezidenty). V modře značených zónách je možné parkovat za poplatek.

V praxi je na Madeiře míst k parkování zoufale málo v porovnání s množstvím aut (místních i turistů). Brzy zjistíte, že auta parkují prostě všude a často přímo u kraje silnice. Všeobecně se to toleruje, pokud neparkujete v nebezpečném úseku nebo v zatáčce.

Problém zaparkovat je i ve většině turistických míst. Ideální je přijet buď hodně brzy ráno, nebo naopak o hodně později, kdy už může někdo další odjíždět.

Kruhové objezdy

Kruhové objezdy mají dva pruhy – vnitřní a vnější. Ve vnějším pruhu zůstaňte, pokud vyjíždíte hned prvním výjezdem. Pokud vyjíždíte jakýmkoliv dalším než prvním výjezdem, vjíždíte do vnitřního pruhu.

Bohužel to ale ne všichni respektují, proto pokud si nejste jistí záměrem auta ve vnějším pruhu, je bezpečnější objet objezd ještě jednou dokola.

Řízení na Madeiře

Prudké kopce nahoru i dolů zpestřuje velké množství tunelů. Dobrý řidič to zvládne, ale mezi ty já bohužel nepatřím, a tak jsem si „řízení“ užila z pozice spolujezdce.

Nejzajímavější zážitek byl, když jsme zastavili na vrcholu kopce a já musela vystoupit z auta na silnici, abych se podívala, jestli před námi silnice pokračuje. Sjezd před námi byl tak prudký, že jsme z auta neviděli, jestli je to opravdu pokračování silnice, nebo silnice končí a následuje sráz. Následovala tříminutová diskuse, jestli si myslíme, že tohle nějaké auto zvládne ubrzdit. No a nakonec jsem zavřela oči a rozhodla „Dobře, tak teda jeď, ale hned.“

Nechci nikoho zbytečně děsit, není to takové drama, to spíš já jsem posera. Řízení na Madeiře ale zkrátka podle mě patří mezi dobrodružnější zážitky.

Kde se ubytovat na Madeiře

Na Madeiře najdete velké množství ubytování různého typu. Já jsem hledala a rezervovala všechno ubytování přes Booking.com.

Střídali jsme lokality a z nich vyráželi pronajatým autem na výlety po okolí, případně chodili pěšky. Můžete se ale samozřejmě ubytovat v jedné lokalitě a odtud vyrážet na všechny další výlety.

Doporučení na lokality a ubytování z vlastní zkušenosti

Všechna tato ubytování byla hezká a měla různé výhody. Jedno z nejvíce osobních a příjemných bylo Paraíso Resiliente, kde byla společná kuchyň s domácími vajíčky a zeleninou k dispozici pro hosty. Koncept sdílené kuchyně se mi líbil, protože jsme se díky tomu seznámili s dalšími hosty a posdíleli si tipy na zbytek pobytu na ostrově.

Obecně pokud vás lákají více pěší výlety, může být ideální základnou severní část ostrova. Pokud hledáte spíš pohodu a odpočinek, je skvělým místem naopak jih – Calheta, Porta do Sol nebo Ribeira Brava.

Na Madeiře se dá spát i ve stanu a všechny kempy najdete na těchto stránkách.

Co si zabalit na Madeiru

Madeiru jsme navštívili v červnu a za dva týdny se nám vystřídalo všechno počasí, kromě sněžení. Oceán přináší rychlé změny a platí proto stejné pravidlo jako při výletu do hor – vždy mít s sebou něco teplejšího na přioblečení a něco nepromokavého.

Kromě klasických plážových věcí a plavek tak doporučuji přibalit i teplejší mikinu, nepromokavou bundu, pláštěnku, a hlavně dobré turistické boty.

Z méně obvyklých věcí se vám budou hodit boty do vody (kvůli kamenitým plážím) a čelovka/baterka do tunelů na některých levádách.

Kromě opalovacího krému doporučuji i repelent na klíšťata (jedno jsem na Madeiře totiž chytla ).

Co ochutnat na Madeiře

Tkaničnice (espada) s banány

Jedno z nejtypičtějších jídel Madeiry. Úhoři podobná ryba i banány jsou lokální a tohle jídlo tak najdete na menu většiny místních restaurací. Ochutnala jsem ho celkem třikrát a pokaždé bylo trochu jinak připravené. V zásadě se ale jedná o kombinaci sladko slané chuti, podobně jako je třeba kuře s broskví nebo losos na pomerančích.

Překvapivě mi hodně chutnalo a na 100 % doporučím alespoň jednou vyzkoušet.

Espetada

Kousky hovězího masa ochucené máslem a česnekem, napíchané na pruty a grilované na uhlících.

Jako vegetarián jsem tuhle specialitu vynechala. Milovníky masa ale určitě nadchne!

Bolo do caco

Typické místní bílé pečivo, které se plní různou náplní jako sendvič. Mají ho opravdu všude a my ho často jedli jako rychlý oběd mezi výlety.

Závěr a pro koho je Madeira vhodná

Pro milovníky přírody nabízí Madeira úplně všechno. Krásné hory, levády, procházky podél skalnatého pobřeží, ale i koupání v přírodních bazénech, plážích s černým pískem i plážích s uměle navezeným pískem z Maroka.

Naopak by ostrov mohl možná zklamat milovníky nákupů a nočního života, který je v podstatě jen ve Funchalu.

Máš otázky k plánování Madeira na vlastní pěst? Napiš mi do komentářů nebo na Instagram – ráda pomůžu. 

Další tipy na cestování v Portugalsku: Fisherman’s Trail v Portugalsku: Kompletní průvodce a Camino Portugés – Svatojakubská cesta z Porto

Článek Madeira bez cestovky: Top místa, treky, pláže a tipy z vlastní zkušenosti se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Ať už hledáte tipy na vánoční dárky pro cestovatele, dárky pro milovníky hor, nebo třeba pro turisty, shrnula jsem 20 konkrétních tipů, které opravdu ocení. A k tomu pár bonus tipů navíc, kdybyste chtěli něco originálního, protože článek průběžně aktualizuji – vždy před Vánoci přidávám nové tipy, které se mi osvědčily.

Tento článek obsahuje affiliate odkazy. Pokud přes ně nakoupíte, získám malou provizi. Vám cena zůstává stejná a já můžu dál psát o trecích.

Jak vybrat ten nejlepší dárek pro cestovatele?

Kupovat dárek pro někoho, komu chceme opravdu udělat radost, je vždycky tak trochu stres. Minimálně teda pro mě. Vždycky najdu spoustu věcí, které bych si chtěla koupit nebo dostat jako dárek já sama. Ale ocenil by to i můj bratr/partner, moje sestra/kamarádka?

Proto než začnete hledat v seznamu dárků, položte si pár otázek, které vám pomůžou najít ten nejlepší dárek pro cestovatele, kterého chcete obdarovat:

• Cestuje spíš do přírody, nebo do měst?
• Jak nejčastěji cestuje – pěšky, autem, nebo letadlem?
• Jaké destinace preferuje (zima/teplo…)
• Má rád trochu luxusu, nebo je spíš minimalistka?
• Jak moc věcí a které už pravděpodobně má?

Na druhou stranu, pokud cestovatele ještě úplně dobře neznáte, nevěste hlavu a čtěte dál i tak. Existují totiž samozřejmě i dárky pro cestovatele, které ocení nejspíš úplně každý z nich!

Praktické dárky na cesty

Právě tyhle dárky pro cestovatele se hodí úplně pro všechny:

1. Ultralehký rychleschnoucí ručník

Pro koho: turisté, trekaři, baťůžkáři, sportovci

Orientační cena: 200 – 500 Kč

Skladný, lehký a rychleschnoucí ručník ocení skutečně každý. Hodí se na trek, kdy si všechno neseme na zádech a řešíme každý gram. Úplně stejně jej ale oceníme i na dovolené u moře, kde takových ručníků můžeme mít na pláži několik – na jeden si lehnout, dalším se usušit.

Sama mám aktuálně dva rychleschnoucí ručníky a nejspíš bych využila i třetí.

Konkrétně mám ručník Sea to Summit, který jsem dostala jako dárek k narozeninám od svojí sestry a jsem strašně spokojená! Je ultra lehký, skladný a rychle schne. Neutřete se s ním sice úplně do sucha, ale mě to za tu miniaturní velikost v batohu prostě stojí.

Druhý mám z jednoho kempu ve Skotsku a je méně skladný a těžší než ten první. Kupovala jsem ho, když jsem šla West Highland Way a svůj ručník cestou ztratila. Takže se nebojte ani pokud už „váš“ cestovatel jeden cestovní ručník má – další nejspíš využije taky.

2. Multifunkční šátek/Pareo/Sarong

Pro koho: milovníci městské turistiky, baťůžkáři

Orientační cena: 60 – 1500 Kč

Dobrý multifunkční šátek nebo pareo je podle mě dost podceňovaný kousek cestovatelského šatníků. A přitom to ani nemusí být žádný zvlášť speciální.

Když jsem před pár lety jeden takový dostala od kamarádky, říkala jsem si k čemu ho tak asi budu nosit?! Potom jsem s ním ale vyrazila na 3 týdny s 20l batohem do Andalusie a…

• Přehodila jsem si ho přes ramena v klimatizovaném letadle
• Lehla jsem si na něj na zem při spaní na letišti při přestupu
• Zakryla si ramena/kolena před vstupem do kostela/mešity
• Použila ho jako šaty, když jsem chtěla vyrazit na party v Seville
• Dala si ho na hlavu pro ochranu přes sluncem v horách v okolí Granady
• Ležela jsem na něm na pláži v Malaze
• Utřela jsem si do něj nohy po procházce na pobřeží

A samozřejmě jsem ho hodně prala, ale byl skoro hned zase suchý a připravený na další použití.

Moc hezký mají tady, ale nemám vlastní zkušenost.

3. Merino tričko a ponožky

Pro koho: turisté, trekaři, baťůžkáři, sportovci

Orientační cena: 200 – 3000 Kč

Vlna merino a oblečení z ní podle mě patří mezi ty nejlepší dárky pro cestovatele vůbec. A pravděpodobně se nikdy nestane, že by takového oblečení už někdo měl doma až moc.  

Merino má úžasné termoregulační vlastnosti, hřeje i pokud je mokré a odolá zápachu. Je proto ideální, pokud se zapotíme cestou do kopce a nahoře je potřeba se přiobléknout kvůli větru, ale i pokud cestujeme dlouhé hodiny v letadle nebo třeba nočním vlaku.

Sama mám pět merino triček a troje ponožky a mám toho prostě málo!

Když budete pořizovat oblečení nebo ponožky z merino, podívejte se na složení. V případě oblečení je za mě ideální 100 % merino bez příměsí. U ponožek to ale neplatí a pro jejich elastické vlastnosti je potřeba kombinace merino a dalších materiálů.

Pokud chcete konkrétní tip, já mám třeba ráda merino oblečení od icebreaker. A dám za něj ruku do ohně.

Outdoor & camping dárky

Tyhle dárky pro cestovatele ocení každý nadšenec do outdoor aktivit, milovník kempování a treků v přírodě i na horách.

Spostu dalších tipů pro turisty a trekaře najdete i v článku o mé výbavě na dálkové treky.

4. Termoska, hrníček a láhev na pití cesty

Pro koho: turisté, trekaři, kempeři

Orientační cena: 300 – 1000 Kč

Kvalitní a lehká termoska nebo termo láhev, která udrží nápoje teplé i studené, se v žádné výbavě určitě neztratí.

Osobně mám nejradši právě tvar láhve, ze které se pije dobře a jednoduše i bez zastavování. V zimě si do ní připravím horký čaj a po 5 hodinách venku ho v hrníčku nechávám ještě chladnout. Naopak v letních měsících si tuhle láhev beru na pláž a dávám si do ní vodu s ledem. Mám tuhle láhev Tefal a doporučuji 10/10!

Další skvělou variantou může být plechový hrníček, který můžete jednoduše přivázat na batoh. Dělají se nádherné designy a dá se i personalizovat. Vyberete si tak motiv na míru přesně podle vkusu cestovatele.

Nebo láhev na pití, protože vodu potřebujeme při cestování všichni. Já miluju tyhle skládací láhve Platypus. Mám hned 3 a skvěle se mi hodily mimo jiné při přechodu Mallorky po GR221.

5. Trekové hole

Pro koho: turisté, trekaři

Orientační cena: 400 – 2000 Kč

Trekové hole jsem dávala jako dárek své kamarádce Jáje, která se mnou měla jít Tour du Mont Blanc. Udělala jsem rešerši a koupila ty podle mě nejlepší trekové hole, které jsem sama chtěla pro sebe.

Jája mi potom naštěstí přesně ty stejné trekové hole, jen v jiné barvě, koupila k narozeninám.

Vybrala jsem Trekové hole Fizan Compact. A po Tour du Mont Black se mnou prošly i Fisherman´s Trail v Portugalsku, nebo třeba GR 221 na Mallorce.

6. Nepromokavý vak

Pro koho: turisté, trekaři, kempeři

Orientační cena: 150 – 600 Kč

Nepromokavý vak je „zbytečnost“, kterou už si hrozně dlouho chci koupit, ale vždycky je něco důležitější. A přesně proto si myslím, že je to skvělý dárek!

Takový nepromokavý vak v batohu totiž zachrání oblečení nebo i spacák, když při silném dešti nestačí pláštěnka na batoh, nebo se do batohu třeba „jenom“ rozlije pití.

Žádný nemám, tak nemůžu doporučit konkrétně. Rozhodně ale patří mezi skvělé dárky pro cestovatele a hlavně milovníky vícedenní turistiky a spaní ve stanu.

7. Čelovka

Pro koho: turisté, trekaři, kempeři, běžci

Orientační cena: 300 – 2000 Kč

Spolehlivá čelovka je základ výbavy do přírody a do hor. O tom, jak vybrat čelovku podle dosvitu, výdrže, hmotnosti, odolnosti… se toho můžete na internetu dočíst spoustu.

Já se vám to pokusím trochu ulehčit a řeknu vám, že jsem spokojená s čelovkou od Petzl. Světlo se dá nastavit tak, aby svítilo buď přímo dopředu, nebo naopak pod nohy. Výdrž je tak dlouhá, že baterky měním jednou ročně (a to ještě spíš pro jistotu) a používám jí i na běhání. Mám doma hned dvě v různých barvách.

Technologie na cesty

Technologické vychytávky dokážou hodně ulehčit život i cestování. Jaké technologické vychytávky cestovatelé na 100% ocení?

8. Powerbanka

Pro koho: pro všechny

Orientační cena: 400 – 1500 Kč

Většina technologie se zatím neobejde bez elektrické energie, a ne vždycky je při cestování po ruce zásuvka. Powerbanka pomůže dobít telefon ve stanu, abychom si další den mohly otevřít staženou mapu a neztratit se. Nebo abychom se při dlouhém letu mohly dívat na Netflix.

Při výběru cestovní powerbanky dejte pozor na kapacitu. Ta by neměla překročit 100 Wh, aby jí bylo možné vzít bez problémů do letadla (příruční zavazadlo).

Další otázkou je jaké má powerbanka vstupy (jakým otvorem a kabelem nabíjíme powerbanku) a výstupy pro nabíjení (jakým otvorem a kabelem můžeme nabíjet z powerbanky další zařízení). Pokud víte, jaký má cestovatel telefon, pokuste se vybrat takovou powerbanku, aby mohl stejným kabelem nabíjet powerbanku i telefon ze sítě a telefon z powerbanky.

9. E-book čtečka knih

Pro koho: pro cestovatele – čtenáře

Orientační cena: 2500 – 7000 Kč

Patřím mezi umíněné milovníky papírových knih. Ale to jen do okamžiku, než jedu na delší dovolenou. E-book čtečka knih v sobě totiž „uveze“ třeba všechny díly Harryho Pottera, pět detektivek a tři romány. Když před odjezdem nevíme, co budete mít náladu na dovolené číst.

V roce 2018, před svým prvním velkým sólo výletem do Andalusie, jsem proto vyměnila všechny přečtené knížky od Ladislava Zibury za starou čtečku knih. Ta už se ale bohužel rozbila, tak čekám, až si ke mě najde cestu nějaká nová a mezitím prostě tahám papírové knihy.

Pokud hledáte dárky pro cestovatele, který je zároveň vášnivým čtenářem, je čtečka knih skvělá volba!

10. Externí disk s velkou kapacitou

Pro koho: pro cestovatele – fotografy

Orientační cena: 500 – 3000 Kč

Skvělými dárky pro cestovatele můžou být i věci, které využije po cestě právě pro uchování vzpomínek. Externí disk s velkou kapacitou může sloužit na uložení fotek z cest bez strachu z jejich ztráty ve chvíli, kdy „umře“ počítač.

11. Bezdrátová nebo drátová sluchátka

Pro koho: pro cestovatele – milovníky hudby

Orientační cena: 100 – nekonečno Kč

Bezdrátová sluchátka se skvěle hodí do dopravních prostředků, i třeba do hostelů. Kromě poslechu podcastů a hudby můžou zajistit třeba i potlačení okolního hluku.

Hygiena a bezpečí na cesty

Podle toho, jak dobře se s cestovatelem, pro kterého vybíráte dárek znáte, můžete pořídit i trochu osobnější dárky. Jako je třeba cestovní kosmetika.

12. Kosmetické taštičky s háčkem a lahvičky na kosmetiku

Pro koho: pro všechny

Orientační cena: 100 – 500 Kč

Skvělými a jednoduchými dárky pro cestovatele můžou být i takové „obyčejné“ látkové kosmetické taštičky s háčkem pro zavěšení ve stanu, v hostelu, nebo zkrátka v koupelně.

K taštičce můžete přihodit lahvičky pro odlití kosmetiky, kterou používá doma. Tyhle malé lahvičky seženete v každé drogérce a ikdyž se jedná o maličkost, která moc nestojí, určitě každého cestovatele potěší.

13. Tuhý šampón, mýdlo a koncentrovaná kosmetika

Pro koho: trekaře, baťůžkáře

Orientační cena: 50 – 250 Kč

Tuhý šampón a mýdlo (třeba i v jednom) může být skvělým dárkem, který využije na příštích cestách. Já sama pro snížení váhy batohu vozím tuhé mýdlo i šampón, ideálně v ekologické variantě.

Stejně jako u merino oblečení platí, že takových kosmetických vychytávek nemůže mít cestovatel nejspíš nikdy „příliš“. Jednoduše je spotřebuje.

Mám vyzkoušený třeba ten od Ponio 30g (+ jsem měla Ponio kondicionér), který mi vydržel na celých 6 týdnů Camino de Santiago. A to jsem si myla vlasy denně!

14. Ledvinka pod oblečení proti krádeži

Pro koho: sólo cestovatelé

Orientační cena: 200 – 700 Kč

Mým poměrně novým úlovkem, který jsem tedy bohužel nedostala jako dárek, je právě ledvinka pod oblečení.

Tenhle dárek se bude hodit spíš asi pro cestovatele, kteří preferují městskou turistiku. V horách ledvinku úplně nevyužijeme, ale ve městech je to skvělá a pohodlná jistota a skvělý dárek pro sólo cestovatelky!

Inspirativní dárky – knihy & zážitky

Pokud vybíráte dárky pro cestovatele, který už „všechno má“, může být ideálním tipem nová knížka nebo zážitek. Těch není nikdy dost!

15. Cestovatelské knihy

Pro koho: cestovatele – čtenáři

Orientační cena: 500 – 800 Kč

Zajděte se zeptat do knihkupectví a vyberte knihu s tématikou přesně podle toho, jaký styl cestování má obdarovaný cestovatel rád.

Zeptejte se, které knihy jsou zrovna novinky a pokud to půjde, zjistěte si od někoho blízkého, jestli knížku ještě doma nemá. Sama jsem několikrát dostala tu stejnou knížku dvakrát.

16. Kurz focení na telefon nebo tvorba videí na sítě

Pro koho: cestovatel – fotograf/influencer

Orientační cena: 2000 Kč

Pokud hledáte dárky pro cestovatele, který se zároveň rád dělí o fotky a zážitky z cest třeba na sociálních sítích, můžete mu pořídit kurz focení na telefon.

Skvělou variantou může být i kurz pro tvorbu obsahu na sociální sítě, pokud je sdílení spojené s cestovatelským koníčkem.

17. Dárkový poukaz na zážitek

Pro koho: dobrodruh

Orientační cena: záleží na zážitku

Dárkový poukaz na zážitek může být skvělým dárkem pro každého, kdo má rád dobrodružství a rád zkouší nové věci – takže pro každého cestovatele.

Ať už jde o tandemový seskok, let balónem, nebo třeba kurz přežití v divočině, vyberte zážitek, který si obdarovaný užije sám nebo možná ještě lépe – s vámi.

18. Cestovatelský deník nebo zápisník

Pro koho: kreativní cestovatele

Orientační cena: 100 – 600 Kč

Pokud je cestovatel zároveň nadšenec do DIY a rád si organizuje vzpomínky z cest, může být krásným dárkem i třeba takový cestovní deník nebo zápisník.

Já sama tuhle variantu neocením, protože mi organizační (ne)schopnosti neumožňují najít si na takové psaní čas. Navíc už pro vás píšu blog. Existuje ale spousta cestovatelů, pro které může být takový cestovatelský zápisník perfektní dárek!

19. Dárkové poukázky na nákup

Pro koho: pro všechny

Orientační cena: jakákoliv

Dárkové poukázky můžou na první pohled působit neosobně, ale opak je pravdou. Cestovatelé jsou často lidé, kteří jsou sice otevření různým možnostem, ale zároveň vědí, co chtějí.

Než koupit stan, trekové boty nebo nepromokavou bundu, za které zaplatíte hodně peněz a které cestovatel třeba nevyužije (protože chtěl nízké trekové boty a ne pohorky, stan se dvěma vchody…), je mnohem lepší koupit poukázku a nechat obdarovaného vybrat si přesně podle toho, co zrovna využije.

Poukázky nabízí outdoorové obchody i některé portály pro ubytování. Nakonec ale může být skvělou volbou i doma vyrobený poukaz na letenky v nějaké hodnotě.

20. BONUS ORIGINÁLNÍ TIPY:

Šperky od Natura do Mar

Před odletem z Portugalska po dokončení Fisherman´s Trail jsem v Lagos objevila obchůdek Natura do Mar. Koupila jsem si řetízek se sluncem, kterým jsem se potom koupala v moří 2 týdny na Madeiře a další týden ve Španělsku. Mám ho přes půl roku, nesundávám ho ani do sprchy a pořád má stejnou barvu!

Sama přemýšlím o objednání na letošní Vánoce, protože jsem opravdu strašně spokojená. (Toto není spolupráce!!!)

Poukaz na tetování

Pokud hledáte originálnější dárek pro cestovatele a víte, že není proti tetování, můžete mu darovat krásnou památku na cesty. Sama jsem si letos jednu takovou památku na Fisherman´s Trail darovala. (Teda vlastně dvě takové památky )

Společný výlet

Velmi speciální dárky pro cestovatele můžete sami vyrobit a naplánovat. Můžete třeba doma vyrobit poukaz na společný výlet, který celý naplánujete a zařídíte. I kdyby to mělo být jen vlakem pár kilometrů od domu na nějaký český hrad nebo zámek. Zabalte s sebou věci na piknik a věnujte cestovateli trochu času a pozornosti.

Společně strávený čas a naplánování aktivit, které má cestovatel rád, neseženete na žádném e-shopu.

FAQ – Nejčastější otázky a odpovědi

Jaký je podle vás ten úplně nejlepší cestovatelský dárek? Piště do komentářů!

Článek Top 20 tipů na dárky pro cestovatele – z vlastní zkušenosti se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

V regionu Alicante žije rodina mého přítele a létáme tam dvakrát ročně. „Ale není tam vůbec nic zajímavého“ – byla jedna z věcí, kterou mi řekl, když jsme se poznali. To je samozřejmě naprostý nesmysl.

V regionu Alicante (Costa Blanca) jsou kromě krásných pláží i nádherné památky UNESCO, přírodní parky s koupáním v tyrkysové řece a vynikající jídlo. Je to zkrátka perfektní destinace na dovolenou!

V článku najdete tipy na moje oblíbená místa, pláže a doporučení, co v regionu určitě vidět a ochutnat.

Alicante – Brána Costa Blancy

V hlavním městě provincie se nachází letiště Alicante-Elche. V sezóně (v létě a kolem Vánoc), sem létají přímé lety Ryanair z Pardubic. Z Prahy se letí většinou s přestupem.

Právě Alicante je skvělou vstupní branou do oblasti Costa Blanca. Pro mě osobně nejde o to nejkrásnější město v oblasti, ale přesto si myslím, že stojí za návštěvu. Co vidět v Alicante?

Hrad Santa Bárbara

Hrad, který je dominantou města Alicante, se rozkládá na vrchu Benacantil. Nabízí hlavně krásný výhled na město a Středozemní moře.

Samotný hrad je dnes už spíše jen systém hradem a vstup je zdarma. Nahoru se dostanete pěšky (asi 30 minut cesty), nebo výtahem z ulice Avenida Juan Bautista Lafora, za €2,70.Veškeré informace včetně otevírací doby najdete na oficiálních stránkách.

Explanada de España

Když se řekne Costa Blanca a dovolená ve Španělsku, vybaví se mi jako první dlouhé promenády podél pláže. Brzy ráno na nich potkáte běžce, přes den turisty a místní nesoucí si lehátka na pláž a večer stánky, židle, party a všeobecně prostě živo.

Jednu takovou promenádu s ikonickou mozaikovou dlažbou najdeme právě v Alicante. V létě se po ní nejraději projdu večer, když už není takové vedro a promenáda žije naplno.

Pláž Postiguet

Jen pár set metrů od centra najdete městskou pláž, která je velmi oblíbená. Vstup do moře je pozvolný a díky orientaci pláže tady nebývají velké vlny. Pláž má jemný zlatý písek a fotogenické okolí.

Nevýhoda je ale často právě v její oblíbenosti, a proto jí mám osobně radši v zimě, než v létě.

Elche – Palmový ráj a srdce oblasti

Elche je druhé největší město regionu Alicante, které dnes už znám jako své boty. A právě výrobou obuvi bylo v minulosti nejznámější. (nice )

Vzhledem k tomu, že město neleží přímo u pobřeží, je pro turisty relativně méně známé, a to je podle mě škoda. Osobně doporučuji návštěvu Elche víc, než návštěvu Alicante.

Bazilika Santa María a El Misteri d’Elx

Bazilika Santa María se nachází na místě, kde byla v období Maurů hlavní mešita. Tvar stavby je klasicky do kříže se čtyřmi kaplemi a z hlediska architektonického stylu je možné identifikovat vlivy a přestavby různých epoch.

Katedrálu doporučuji navštívit hlavně kvůli výstupu na věž s výhledem na její modrou střechu a na město s palmovým hájem. Dlouho jsem měla tuhle fotku na obrazovce telefonu.

V katedrále se každý rok 14 a 15. srpna hraje originální středověké drama El Misteri d’Elx. I tato hra je na seznamu UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. Hra je samozřejmě ohromně populární a je těžké vejít se dovnitř kostela.

Pro mě nejvíce fascinující je část, ve které od stropu spouští obrovské zlaté granátové jablko, které se otevírá a v něm je zpívající dítě. Získat tuto roli je pro dítě i jeho rodinu obrovská pocta.

Palmeral de Elche

Přestože se město nachází ve velmi suché oblasti, je celoročně hodně zelené. Najdeme se tady totiž největší palmový háj Evropě, který je zapsán na seznamu kulturních památek světového dědictví  UNESCO.

Palmový háj v Elche čítá 200–300 tisíc datlových palem, které ve městě vysadili už Maurové. Oblast Alicante totiž stejně jako Andalusie byla historicky střídavě pod vlivem křesťanského a arabského světa.

Na palmy budete mít výhled pořád; z mostů přes řeku (ta připomíná spíš potůček), při procházkách parky i centrem města.

Huerto del Cura a La Dama de Elche

Huerto del Cura je krásná botanická zahrada, ve které najdete středomořské rostliny, procházející se pávy a kočky. Nejznámější rostlinou je vzácná palma, které je stará 180 let. Je fascinující dívat se na staré fotky, třeba z roku 1850 a stát u stejného stromu, jako lidé na historické fotografii.

Z centra se k botanické zahradě dá pohodlně dojít pěšky, nebo městským autobusem a veškeré informace k návštěvě najdete na oficiálních stránkách. Základní vstupné bez slevy je aktuálně 6,50€.

V botanické zahradě (ale i ve městě) se nachází kopie busty Dámy z Elche. Její originál se nachází v muzeu v Madridu, ale právě v Elche byla nalezená. Tato busta pochází ze 4. – 5. století před naším letopočtem a objevená byla v 19. století.

Fiestas – Moros y Cristianos, Vánoce

Ve Španělsku má každá oblast, město i vesnice svoje vlastní tradice a slavnosti. Pokud plánujete navštívit Elche (nebo jiné město regionu), zjistěte si informace o slavnostech v termínu návštěvy.

V Elche jsou moje nejoblíbenější slavnosti Moros y Cristinanos (Mauři a křesťané). Slavnosti vznikly jako vzpomínka na období vlády muslimů na Pyrenejském poloostrově a na boje, při kterých se střídala vláda muslimů a křesťanů. Konají se od 7. do 11. srpna a jeden den můžete sledovat průvod křesťanů a druhý Maurů. Každý z průvodů má stovky účastníků, nádherné kostýmy, choreografii i hudbu.

Město Elche je nádherné i v období vánočních svátků. Palmy jsou ověšené světly, ve městě najdete vánoční trhy s koncerty a všude jsou vystavené obří betlémy z různých období.

Celou oblast Casa Blanca proto doporučuji navštívit klidně i méně tradičně, právě v zimě.

Pláže, které musíte navštívit na Costa Blanca

Costa Blanca a Alicante jsou nejoblíbenější právě kvůli krásným plážím a pohodové dovolené v létě. Já osobně mám ale tyto pláže možná dokonce ještě radši v zimě, kdy jsou skoro prázdné.

Pláž Arenales del Sol

Arenales del Sol je moje nejoblíbenější pláž v oblasti. Nachází se kousek od Elche, je písčitá a nabízí krásné výhledy.

V zimě nabízí dostatečnou délku pro procházku s nohama ve vodě. V kavárně u pláže v Arenales del Sol je navíc možnost koupit si kávu a vypít si jí s výhledem na moře.

Pláž San Juan

Nejdelší a nejznámější pláž Alicante, podél které vede krásná promenáda. Pláž je urbanizovaná a najdete tady mnoho restaurací, sprchy i půjčovny lehátek.

Santa Pola

Santa Pola je malé městečko na pobřeží, které kromě pláže nabízí i národní park Salines de Santa Pola, kde se odsoluje mořská voda a těží se tak sůl.

Pláže v Santa Pola nepatří mezi moje nejoblíbenější, protože jsou zkrátka městské s mnoha budovami okolo. Na druhou stranu pro rodiny s dětmi může být tato poloha naopak výhodou.

Altea a Calp (Calpe)

Altea je pěkné bílé městečko se spletí uliček a obchůdků. Městečko žije hlavně z turismu a najdete tady velké množství restaurací a suvenýrů. Z Alicante je to sem pěkný jednodenní výlet.

Kousek od Altea je Calpe, další město s turistickými lákadly. Kromě pláže si můžete prohlédnout i ruiny Královniných lázní a gotický kostel.

Největší zajímavostí je ale určitě obrovský skalní útvar vybíhající do moře – Peñón de Ifach. Nahoru vede stezka Ruta Roja, která je poměrně strmá a vhodná pro lidi bez závratí z výšek. Odměnou jsou nádherné výhledy na moře.

Tabarca

Tabarca je nejmenším obydleným ostrovem Španělska. Žije na něm kolem 60 obyvatel. Denně ale ostrov v sezóně navštíví tisíce návštěvníků.

Na ostrov se dostanete jednoduše lodí ze Santa Pola. Lístek na loď, který seženete jednoduše v přístavu, stojí kolem 15€.

Na ostrově jsou kromě bílých domů a restaurací i skvělá místa ke koupání a Tabarcu doporučuji jako celodenní výlet.  

Přírodní krásy a dobrodružství v okolí

Pokud vás v Alicante omrzí koupání v moři i městská turistika, nebo zkrátka dáváte jako já přednost přírodě, můžete navštívit některý z národních parků nebo vodopádů.

Ruta de tres Cascadas de Anna

Ruta de tres Cascadas (Stezka tří vodopádů) je jednou z nejpozoruhodnějších turistických tras v provincii Valencie. Trasa dlouhá 3 km trvá přibližně dvě hodiny. Stupeň obtížnosti je středně vysoký, protože má několik komplikovaných úseků a kluzkých nebo zatopených míst.

Turistická trasa začíná na konci ulice Avenida Diputació v Anna a mapu můžete najít tady.

Hodně záleží, kolik bude zrovna vody. Šla jsem tuto cestu dvakrát a poprvé jsem byla naprosto nadšená! Z první cesty ale bohužel nemám žádné fotky, protože bylo tolik vody, že byly něškteré části cesty úplně zatopené. Celou trasu jsme tak šli bez věcí v plavkách v botách do vody. Zato bylo vše nádherně zelené a vodopády obrovský.

Po druhé bylo v oblasti velké sucho a oblast byla přístupnější. To znamenalo velké množství návštěvníků, celkově méně hezkou podívanou, ale taky možnost nést s sebou telefon na fotky.

Salto de Chella

Řeka Sellent s vodopádem dlouhým 25 metrů vytvořila místo s bujnou vegetací. Návštěva zabere asi něco kolem hodinky času.

I tady hodně záleží, kolik je zrovna v období návštěvy vody a jestli není vodopád zrovna příliš slabý.

Río Bolbaite

Krásné koupání v řece s tyrkysově modrou vodou. Vstupné asi 3€.

Upřímně jsem tady byla dvakrát a zase záleží na množství vody a sezóně. Jednou bylo hodně vody, málo lidí a byla to nádhera. Podruhé bylo velké sucho a na místě opravdu hodně lidí. Doporučuji, proto návštěvu spíše pokud jste stejně blízko.

Výlet do Valencie – Tip na celodenní výlet

Když vás v Alicante přestanou bavit pláže nebo příroda a zatoužíte vyrazit za trochou městské turistiky, doporučuji návštěvu Valencie.  

Valencie nabízí vše od historie, přes umění a architekturu, až po skvělé jídlo (a samozřejmě zase i ty pláže!). Určitě si Valencii zamilujete, stejně jako jsem si jí zamilovala já.

Město umění a věd (moderní architektura)

Město umění a věd (Ciudad de las Artes y las Ciencias) je národní muzeum, které je architektonicky zajímavé. Stojí proto za návštěvu i pokud se budete chtít podívat jen z venku.

Součástí je IMAX kino L’Hemisfèric, které tvarem připomíná mušli a odrazem ve vodě lidské oko. My bohužel už nevychytali volné lístky, ale mělo by to být podobné IMAX kinu v Praze.

Místo toho jsme navštívili Vědecké muzeum prince Filipa. Muzeum je obrovské a interaktivní, zahrnuje témata jako je vývoj života a medicíny, nebo třeba vesmír a věda. Díky interaktivitě bude zajímavé určitě i pro děti.

Umbraculo, které je interpretací zimní zahrady a najdete v něm rostliny typické pro Valencii, je zároveň kryté parkoviště.

A nakonec poslední budovou je Palác umění, kde se konají opery a koncerty. Ten jsme ale osobně nenavštívili.

Historické centrum a katedrála

Při procházce krásným historickým centrem, doporučuji nevynechat návštěvu katedrály – Catedral del Santo Cáliz.

V této katedrále se totiž nachází slavný Svatý grál, neboli kalich, který měl používat Ježíš při Poslední večeři s apoštoly.

Oficiální informace o otevírací době a vstupném najdete na oficiálních stránkách.

Základní vstupné je 9 € na osobu. Ráno a večer je ale vstup zdarma, aktuálně 7:30 – 10:00 a 18:30 – 20:30 h.

Trh Mercado Central

Trh Mercado Central je největší krytý trh ve Španělsku. Při návštěvě můžete ochutnat místní kuchyni, nebo si nakoupit výborné suroviny a uvařit si z nich na ubytování.

Určitě si nezapomeňte koupit horchatu, hlavně pokud jste na sladké.

Paella

Paella je považována za typicky španělské jídlo, sami Španělé jí ale považují spíš za regionální pokrm. A pochází právě z Valencie!

Paella se připravuje na velké nízké pánvi zvané paellera a ingredience se můžou lehce lišit. Vždycky ale bude základem speciální rýže, šafrán a olivovým olej. Dalšími přísadami můžou být různé druhy zeleniny, masa (včetně hlemýžďů) nebo mořských plodů.

Paella se jí jedině k obědu, nikdy ne k večeři.

Cartagena – Tip na výlet směrem na jih

Pokud navštívíte pobřeží Costa Blanca spíše směrem k jeho jihu, nabízí se k jednodennímu výletu právě město Cartagena.

Cartagena potěší milovníky historie a dobrého tapas (ostatně jako celé Španělsko). Město jsme navštívili v létě 2024 a byla jsem nadšená hlavně z návštěvy Římského amfiteátru, který určitě doporučuji nevynechat.

Římský amfiteátr

Římský amfiteátr byl postavený někdy krátce před začátkem našeho letopočtu. Ve třetím století na něm byl ale postavený trh a ve 13. století katedrála.

Tento velmi zachovalý Římský amfiteátr byl tak znovu objevený až v roce 1988!

Přítelova máma, Rosa, jezdila do Cartageny jako mladá holka každý měsíc k doktorovi a v té době v Cartageně žádný Římský amfiteátr „nebyl“. Když jsme tam jeli loni v létě na výlet, viděla ho s námi poprvé.

Hrozně mě to fascinuje, protože hlediště i jeviště jsou nejzachovalejší, jaké jsem kde zatím viděla a spolu s výhledem na moře je návštěva této památky opravdu jedním z mých top doporučení k návštěvě poblíž Costa Blanca.

Otevírací dobu a ceny vstupného najdete na oficiálních stránkách.

Každé úterý je poslední dvě hodiny před zavřením vstup zdarma.

Historické centrum a tapas bary

Vedle divadla jsou zbylé části katedrály Santa María. Procházkou za divadlo se dostanete na hradby a uvidíte výhled na divadlo i moře. To je krásné hlavně při západu slunce.

Směrem od divadla dolů se naopak dostanete do historického centra, které vybízí k procházce uličkami až dolů k přístavu. V přístavu narazíte na velké množství tapas barů.

Doporučuji ochutnat hlavně mořské plody, jako jsou sardinas, pulpo (chobotnice), calamares (kalamáry), a můj oblíbený salát ensalada rusa (trochu podobný našemu bramborovému salátu).

V Cartageně najdete i vojenské muzeum. To jsem ale sama nenavštívila, proto nemůžu napsat osobní doporučení. Pokud muzeum navštívíte, určitě dejte vědět do komentářů, pro mě i pro ostatní čtenáře.

Gastronomie: Co jíst v Alicante a Costa Blanca

Španělsko a stejně tak i Costa Blanca a Alicante určitě nikoho nezklamou z hlediska jídla a gastronomie. Stejně jako v italské kuchyni je mnoho pokrmů jednoduchých a jejich skvělá chuť je založená na vynikajících lokálních surovinách, jako je domácí olivový olej, rajčata dozrávající na slunci, nebo třeba čerstvé fíky.

Při každé návštěvě Costa Blanca je můj Instagram hlavně plný jídla. A tady jsou moje nejoblíbenější tipy co ochutnat:

Paella

O Paelle už jsem psala v části o Valencii. Pokud si paellu objednáte večer, budou se na vás Španělé dívat jako my na turisty, kteří si místo knedlíku ke svíčkové objednají rýži. Paella sejí totiž jedině k obědu, nikdy ne k večeři.

Paellera (speciální pánev na paellu) je povinnou výbavou každé správné domácnosti.

I když se ingredience liší recept od receptu, základem je vždycky speciální rýže, olivový olej a šafrán. Vyzkoušet můžete různé varianty podle chuti, já mám nejraději paella de marisco (s mořskými plody).

Horchata (Orxata) a fartons

Horchata (Orxata) je osvěžující sladký nápoj z tygřích ořechů (chufa). Chutná jako sladké ořechové mléko a podává se vždy dobře vychlazená.

Ve Valencii najdete specializované podniky a stánky s horchatou na každém rohu, jinak jí ale koupíte i v supermarketu. Prodává se čerstvá i trvanlivá varianta, jako u mléka.

Horchatu jsem zkoušela dělat i doma. Vezla jsem si tygří ořechy z Valencie, ale koupíte je i v ČR přes internet.

Jednoduchý recept na horchatu:

• 200 gramů tygřích ořechů
• 1 litr vody
• 60 gramů cukru
• nastrouhaná citronová kůra (volitelné, podle chuti)
• skořice (volitelně, podle chuti)

Chufu (tygří ořechy) namočíte na 8–24 hodin, vodu za tu dobu 2x vyměníte. Potom suroviny rozmixujete a přecedíte. Potom už stačí jen vychladit v lednici a ochutnávat.

Horchatu často doplňuje typické sladké měkké pečivo Fárton. Samo o sobě mi nepřijde nijak úžasné, při namočení do horchaty jde ale o super sladkou bombu, a to už mi samozřejmě chutná.

Coca

Coca je španělská verze pizzy, která není typická jen pro region Costa Blanca.

Najdete jí ve variantách slaných i sladkých v každé pekárně a je skvělou volbou k snídani nebo lehkému obědu na pláž.  

Mořské plody a čerstvé ryby

Neochutnat v Alicante čerstvé ryby a mořské plody by byl snad doslova hřích. Obojí je totiž lokální, čerstvé a poměrně levné.

Kalamáry, mušle, krevety a sardinky jsou na jídelníčku místních stejně často, jako v tom našem třeba kuřecí a vepřové.

Pokud máte možnost si sami uvařit, zajděte ráno na nejbližší rybí trh a vyzkoušejte si mořské plody připravit sami na ubytování. Kromě ochutnávání, ušetříte a budete bohatší i o nové zážitky.

Churros con chocolate

Další sladká bomba kombinující sladké pečivo se sladkým nápojem je churros con chocolate (churros s horkou čokoládou).

Churros ochutnáte v pouličních stáncích, nebo specializovaných podnicích churrería.

Doma jsem je zkoušela dělat jednou a nikdy více! Ve Španělsku ale churros nevynechám při žádné návštěvě.

Praktické tipy na cestování a ubytování

Doprava

Do Alicante v sezóně létají přímé lety z Pardubic. Z Prahy se dostanete přímo letecky většinou jen do Valencie.

Pro cestování po Španělsku nejraději využívám autobusy. Nejlepší zkušenosti mám s přepravou společností Alsa nebo Flixbus.

Nejvíce svobody ale určitě získáte půjčením auta, se kterým bohužel nemám osobní zkušenost z této oblasti. Auto máme k dispozici od rodiny. Pokud budete mít vlastní zkušenosti, dejte mi vědět a moc ráda doplním do článku.

Ve Španělsku taky dobře funguje spolujízda Blablacar. Jednoduše si vyhledáte cestu a řidiče, který má cestu v plánu a za poplatek se domluvíte na spolujízdě. Blablacar jsem využila hodně krát a doporučuji hlavně na místa, kde se veřejnou dopravou dostává těžko.

Ubytování

Ubytování v oblasti Alicante jsem sice osobně neřešila, ale mám zkušenosti z mnoha jiných oblastí Španělska.

Pokud plánujete bydlet v hotelu, porovnejte nabídku ubytování (třeba) na booking.com + cenu dopravy, s cenami balíčků cestovních kanceláří. Může se totiž stát, že cestovka bude mít nasmlouvané výhodnější ceny, a i přes provizi se vám vyplatí odjet s cestovkou a neřešit ubytování a dopravu po vlastní ose. Zvlášť v takto turistických oblastech.

Mezi další oblíbená přímořská letoviska, která v článku zatím nezazněla a jsou oblíbená u cestovních kanceláří patří třeba ještě Benidorm, Villajoyosa a Torrevieja.

Více tipů na dopravu, levné letenky a ubytování se dozvíte v článku: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Costa Blanca je ideální bezpečnou destinací pro sólo cestovatelky, páry i perfektní místo pro rodinnou dovolenou. Kromě krásných pláží nabízí i mnoho možností pro jednodenní výlety a rozhodně nebudete trpět hlady.

Zkrátka přestože podle mého přítele v jeho rodném kraji „nic není“, já doporučuji zajet se na to jejich „nic“ podívat osobně.

A pokud plánujete cestu dál jižněji, určitě neváhejte navštívit i nádherou Andaluzii.

Plánujete návštěvu Costa Blanca nebo Alicante? Která místa konkrétně?

Dejte mi vědět do komentářů!

Článek Costa Blanca: Alicante, Elche a další místa, která musíte vidět + tipy na pláže se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Od konce střední školy se mě často někdo ptal „Jak to děláš, že jsi pořád někde?“ nebo přímo „Jak si můžeš dovolit tolik cestovat?“ A já naprosto souhlasím s tím, že cestování je obrovské privilegium! Není to ale nakonec vůbec tolik o penězích, jak se na první pohled zdá. Po Evropě se dá cestovat poměrně levně. Jde jen o to, vědět jak na to!   

TIP: Sólo cestování: Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama

Jak najít levné letenky do Evropy?

Po Evropě se dá rychle a pohodlně cestovat letecky. Zcela upřímně to není můj nejoblíbenější způsob dopravy. Bojím se a mám lehké výčitky kvůli ekologii. Na druhou stranu na některá místa se jinak, než letecky prostě nepodíváte. Plus létáme za rodinou.

Ceny letenek se po covidu nevrátily na původní úroveň. Pořád se dají ale sehnat levné akční letenky za pár stovek, stačí si na ně počíhat.

Kde hledat levné letenky?

Pro vyhledávání letenek můžete vyzkoušet cenové srovnávače letenek, jako jsou:

• Google flights
• Letuška
• Skyscanner
• Kiwi
• Pelikán

Před vyhledáváním letenek si v prohlížeči zapněte anonymní prohlížení. Proč vyhledávat letenky v anonymním režimu? Vyhnete se tak umělému navýšení ceny, které se někdy stává, pokud stránku se stejným vyhledáváním navštěvujete opakovaně.

Pokud používáte prohlížeč Chrome, stačí vpravo nahoře v prohlížeči kliknout na tři tečky a vybrat možnost „Nové anonymní okno“. Dál přejdete na stránky vyhledávače letenek, který chcete použít a zadáte požadavky k vyhledávání.

Já nejraději využívám Google flights, které nabízí možnost zadat pouze „Odkud“ a místo „Kam“ nabídne možnost „Kamkoliv“. Vy se tak můžete porozhlédnout po akčních letenkách do různých destinací v datech, kdy chcete vyrazit. Po vybrání destinace můžete navíc „Vyhledávat podle data“ a posunout si dny odletu a příletu tak, aby byla cena co nejvýhodnější. Nejvíc zkrátka ušetříte, pokud jste flexibilní v destinaci i datech.

Lenky přes vyhledávač najdu, ale potom jdu a kupuji je na stránce konkrétní letecké společnosti. Je to bezpečnější z hlediska komunikace reklamací, zpoždění nebo změn letů.

Kdy kupovat letenky?

Obecně se uvádí, že nejlevnější letenky bývají 2–3 měsíce před odletem. Ceny mají být nejnižší při nákupu v úterý nebo ve středu. Rozhodně to neplatí vždy a sama mám často zkušenosti, které těmto obecným pravidlům protiřečí.

Často můžou být levnější noční lety, nebo lety s delším nočním přestupem. My takto letěli levně třeba na Tenerife, kdy jsme strávili 7 hodin na nočním přestupu na letišti v Barceloně.

Alternativní letiště

Věděli jste, že přímé lety do Alicante seženete z letiště v Pardubicích? Nezapomeňte proto vždy prozkoumat vyhledávání i z menších regionálních letišť a neomezujte se jenom na Prahu. Stejně tak vyzkoušejte jiná letiště, která máte poblíž (třeba Vídeň, pokud jste z Jižních Čech).

Jak ušetřit za zavazadlo

Před nákupem letenek se podívejte, jaké zavazadlo si můžete vzít na palubu v ceně. Může to být pouze malý batůžek/kabelka pod sedadlo před vámi, nebo příruční zavazadlo do letadla. Případně samozřejmě odbavené zavazadlo. Rozměry najdete na stránkách leteckých společností a můžou se od sebe lišit.

Low cost cestování je skvělá příležitost naučit se cestovat na lehko a brát si s sebou jen to opravdu důležité.

Pokud budete potřebovat větší zavazadlo, než jaké je v ceně letenky, často se mi vyplatilo přidat ho do rezervace až při online odbavení (ne při nákupu letenky). Při nákupu letenky je často totiž dokup zavazadla spojený s nákupem dalších východ, jako je třeba přednostní nástup do letadla. Ten ale asi potřebuje málokdo a není proto důvod si za něj připlácet jen kvůli zavazadlu.

Nejlevnější doprava po Evropě

Pro low budget cestování můžete využít i jiné způsoby dopravy než jen létání. Kromě nižší ceny bude výhodou i menší ekologická stopa. Naopak je potřeba počítat s tím, že strávíte na cestě víc času a možná bude cestování méně pohodlné. Za mě je to ideální varianta pro studenty!

Vlakem po Evropě

Vlak je jedním z nejbezpečnějších dopravních prostředků, v porovnání s autobusem vede v pohodlí a cestou se můžete kochat výhledy.

Znáte Interrail? Jde o souhrnnou jízdenku, která podle vybrané varianty umožní levné cestování po Evropě vlakem. Existují dvě varianty Interrail Global Pass, který vám umožní cestovat v rámci všech zúčastněných zemí, a Interrail One Country Pass (pro cestování v rámci jedné země).

Cena se odvíjí od vybrané varianty (délky cestování) a věku (od 28 let, od 60 let, od 12 do 28 let a od 4 do 12 let).

S Intrerrail Global Pass mám vlastní zkušenost a moc ráda ho doporučím! Na vysoké jsme o prázdninách koupili variantu 10 dní na cestě v rámci 2 měsíců. Znamenalo to, že jsme mohli 10 dní v rámci cesty využít vlaky (a některé autobusy) bez dalších doplatků. Cestovali jsme tak po Evropě celý jeden měsíc. Aktuální cena této varianty do 28 let je asi 8 500 Kč (tenkrát to bylo méně, ale inflace je inflace). Procestovali jsme tak Rakousko, Slovinsko a Itálii.

Připadám si jako dinosaurus, protože my tenkrát museli dojít na nádraží, abychom si Interrail Global Pass koupili. Dneska už to jde samozřejmě online – Interrail Global Pass.

Noční vlaky

Noční vlak je skvělou low cost volbou, která sloučí náklady na dopravu a ubytování. Stačí si koupit místo v lůžkovém voze. Jedinou nevýhodou je, že nemáte k dispozici sprchu.

Nočním vlakem jsme vyrazili třeba do Chorvatska s Regiojetem, nebo loni z Hanoje do Sapy.

TIP: Vždycky si na cestu vezměte víc pitné vody, než kolik byste jí potřebovali na uvedený počet hodin. Jednou se nám stalo, že měl vlak větší zpoždění a my byli asi posledních 5 hodin už bez vody.

Autobusem po Evropě

Cestovat asi úplně nejvíc low cost se dá právě autobusem. Výhodou je kromě nízké ceny taky možnost mnohem většího zavazadla (než v rámci nízkonákladové letenky). Naopak kompromisem bude větší nepohodlí.

Nejčastěji jsem jela autobusem na trase Praha – Paříž, když jsem studovala ve Francii. Celkem jsme tuhle cestu absolvovala 23x. Za 13 hodin jsem přes noc spala a zbytek studovala (čti: koukala jsem na filmy a psala si s někým na mobilu ).

Mezi moje nejoblíbenější dopravce pro levné cestování po Evropě patří Regiojet a Flixbus. Moje poslední delší cesta vedla loni v létě Flixbusem do Milána.

Spolujízda a BlaBlaCar

BlaBlaCar je systém spolujízdy, kdy si řidič do systému zadá odkud, kdy a kam pojede a nabídne volná místa ve svém autě na spolujízdu. Určí si za to taky cenu. Vy si můžete přes aplikaci místo zarezervovat.

Když jsem studovala ve Francii, jezdili jsme BlaBlaCar spolu s ostatními studenty pořád. Bylo to často levnější, než vlaky a autobusy. V každé zemi ale může služba fungovat různě dobře (vždycky záleží na tom, kolik jí využívá řidičů) a ceny si určují právě řidiči. Výhodou je kromě dopravy i možnost seznámit se s novými lidmi.

Cestování pěšky

Ten nejlevnější způsob cestování a zároveň můj úplně nejoblíbenější je chodit prostě pěšky! Výhodou je nulová cena a maximální svoboda. Zároveň cestou poznáte i místa, která by vás ani nenapadla. Nevýhodu je časová náročnost a všude se v rámci dovolené pěšky úplně snadno prostě dopravit nejde.

Prošla jsem takhle přes 600 km přes sever Španělska od východu na západ po Camino de Santiago, nebo alpský okruh okolo Mont Blanc (Tour du Mont Blanc). Taky jsem přešla Mallorcu po GR221, prošla se krásným Portugalskem podél pobřeží po Fisherman´s trail a zdolala West Highland Way ve Skotsku.

Pěšky se dá ale dojít třeba i jen z vlakového nádraží na ubytování. I tak se dá trochu ušetřit.

Levné cestování po Evropě – ubytování?

Levné ubytování při cestách po Evropě seženete ve většině destinací snadno. Otázkou je jen, jak moc nepohodlí ještě zvládnete nebo chcete na cestách podstupovat.

Hostely vs. Airbnbs vs. Couchsurfing

Osobně nedám doporučit na hostely. V hostelu sdílíte místnost na spaní s více neznámými lidmi a sdílené jsou samozřejmě i další prostory jako je koupelna, nebo kuchyň. Hostely využívám nejraději při cestování sólo, kdy se pronájem pokoje pro jednoho zkrátka nevyplatí. Navíc se v hostelu cítím mnohem bezpečněji než sama v hotelovém pokoji.

Do hostelu nejčastěji jezdí studenti a sólo cestovatelé všeho věku, kteří ocení seznámení se s dalšími cestovateli. Zkrátka normální lidé, jako jste vy. Zabalte si špunty do uší a spací masku a jednou si to prostě vyzkoušejte. Maximálně zjistíte, že to není nic pro vás.

Na své cestě sólo cestě do Andalusie jsem se v hostelu seznámila s dalšími cestovateli a s některými jsem dodnes v kontaktu.

Airbnb není moje oblíbená varianta, ale využila jsem jí několikrát při cestování ve více lidech. Jedná se o pronájem pokoje nebo bytu od přímého majitele, na krátkou dobu. Výhodou je, že máte k dispozici často i kuchyň a je to skvělé a levné, pokud vás cestuje víc a máte pronajatý celý byt nebo dům. Nevýhodu vidím občas v pohodlí a bezpečí, pokud si pronajímáte jen pokoj u někoho doma.

Couchsurfing je platforma, kde můžete najít ubytování zdarma u místních lidí. Jejich motivací může být poznat vaši kulturu, procvičit si cizí jazyk, nebo bohužel v některých případech i něco jiného. Výhodou je, že je to zdarma. Nevýhodu vidím v bezpečí, a navíc není jednoduché se s někým domluvit nebo se na ubytování skutečně spolehnout. Dobrým vodítkem jsou recenze. Sama jsem přes Couchsurfing nebydlela (chtěla jsem, ale nenašla jsem žádného hostitele s recenzemi), ale ubytovávala jsem dvě holky z jižní Ameriky a bylo to moc fajn.

Jak najít nejlevnější hotely?

Hotely, hostely i ubytování v soukromí hledám nejčastěji na Booking.com. Vede za mě věrnostní program, kdy občas dostanu slevu, jindy třeba snídani zdarma. Rezervace je jednoduchá a platba bezpečná. Na Booking si můžete nastavit různé filtry a vidíte tam fotky i hodnocení jiných cestovatelů.

Dřív jsem ráda využívala i Hostelworld.com. Dlouho jsem tuto stránku už nepoužívala, ale předtím jsem byla spokojená.

Můžete porovnat nabídku na těchto stránkách s Airbnb a rozhodnout se podle ceny a potřeby, kterou zrovna využijete.

Ubytování mimo centrum

Pokud jedete do města, kde dobře funguje městská hromadná doprava, podívejte se po ubytování mimo centrum, které může být často mnohem levnější. Zvlášť pokud plánujete v ubytování jen přespávat.

Vlastní stan a kempování

Nákup stanu z vašeho prvního kempování neudělá zrovna low cost cestu. Jakmile už ale jednou stan máte, bydlíte zadarmo (případně levně v kempu). Se stanem jsme s Denčou obešly Tour du Mont Blanc a sama jsem stanovala na West Highland Way. Kempování je rozhodně skvělá low cost varianta pro levné cestování po Evropě!

Jak ušetřit na jídle?

Když jsem byla v době studia v Barceloně na prodloužený víkend, jedla jsem tam jenom jednou denně. Plus pár supermarketových sušenek ráno, protože „snídaně je základ“.

Vy ale pro levné cestování určitě nemusíte zacházet do takových extrémů.

Místní trhy a street food – jak najít nejlevnější varianty

Porozhlédněte se po místech, kde jedí místní. Zajděte na trhy a určitě narazíte na street food (pouliční stánky s jídlem), které bývají často levnější než restaurace. Sice si u jídla nesednete ke stolu, ani vás nikdo neobslouží, ale dost často ochutnáte místní kuchyni i kulturu. Co třeba takové fish&chips v novinovém papíru v Londýně?

Na místní trhy a street food se zeptejte v ubytování. Stejně tak se nestyďte zeptat se na doporučení low cost restaurací (například kantýny pro okolní kanceláře). V jedné takové kantýně jsem se výborně a levně najedli na cestě do Santiaga z Porta.

Vaření vs. restaurace – jak si rozumně rozložit rozpočet

Pokud máte k dispozici kuchyň v ubytování, můžete si částečně vařit sami. Při nákupu v supermarketu se zaměřte na lokální potraviny, které bývají levnější (a může jít o jiné potraviny, než jaké jíme běžně u nás). V Jižním Španělsku jsou třeba levné pomeranče i avokáda, ale jablka jsou naopak drahá.

Moc doporučuji zajít si alespoň jednou do restaurace, ať ochutnáte místní kuchyni. Pokud ale cestujete na ultra low cost budget a jídlo pro vás není priorita, prostě zrovna tenhle typ poznávání kultury vynechte. Konec konců si tu paellu nebo curry wurst můžete jednou udělat doma, nebo dát v restauraci v Čechách.

Jak šetřit na vstupném a zážitcích?

Na zážitcích se přeci šetřit ne… počkat? Jasně, že dá!

Muzea a památky zdarma

Muzea a památky mají často vyhrazené dny v týdnu nebo v měsíci, kdy jsou pro veřejnost otevřené zcela zdarma. Zjistěte si předem tyto informace a naplánujte si svoji návštěvu v den, kdy je zrovna tato akce.

Zdarma jsem takto navštívila třeba katedrálu v Córdobě, která je otevřená zdarma každý den na hodinu ráno (potom za vstupné). Nebo všechna muzea v Ženevě, v rámci dne kultury.

Prozkoumejte webové stránky muzeí a památek, které vás zajímají už před návštěvou destinace a naplánujte si itinerář přesně podle těchto časů zdarma.

Slevy pro studenty

Slevy pro studenty, případně vstup zcela zdarma nabízí opravdu velké množství muzeí a památek. Této výhody jsem využila na plno a doporučuji to všem, kterých se tyto slevy ještě týkají!

Zdarma jsem byla třeba celkem 5x v Louvru v Paříži! Pro mladé lidi do 26 let, kteří jsou občany států Evropské unie je totiž vstup do Louvre zdarma. Stejně tak třeba i na Vítězný oblouk, odkud budete mít výhled na Paříž včetně Eiffelovy věže. Stejně tak jsem navštívila zdarma Muzeum Picassa v Barceloně (zdarma do 25 let).

Zkrátka se automaticky nemusíte vyhýbat návštěvám památek a muzeí jen proto, že jste „chudí studenti“. Naopak! Využijte všech výhod, dokud je máte.

Městské karty (city pass)

Pokud plánujete navštívit více muzeí a památek a zároveň se po městě pohybovat hromadnou dopravou, podívejte se po městských kartách. Porovnejte si plánovaný itinerář a jeho cenu se zvýhodněnou kartou a pokud se to vyplatí, nakupte výhodněji.

Pozor ale na „falešnou slevu“, kdy vás ve skutečnosti většina nabídky vlastně nezajímá. Neplaťte za to, co nechcete.

Procházky a půjčení kol

Nejlevnější aktivitou, při které destinaci poznáte docela dobře, je procházet se pěkně po svých. Případně si půjčit jízdní kola a projet se po okolí. Dobrý nápad může být spojit procházku třeba i s piknikem v parku.

Jak si naplánovat rozpočet na levnou cestu?

Nebudu vám lhát. Myslím si, že jsem si asi nikdy rozpočet před cestou úplně neplánovala. Od dětství mám zvláštní vztah k penězům a jejich řešení mě stresuje (jasně, není to asi normální). Právě kvůli tomu stresu jsem ale vždycky tak nějak cestovala low cost a pokračuji v tom, i kdybych asi úplně nemusela. Výdaje si ale naopak někdy počítám po návratu, třeba právě proto, abych to sepsala pro vás na blog.

Rozhodně zodpovědnější ale bude přichystat si rozpočet před cestou a můžete pro to použít jednoduchou tabulku:

Čím více budete cestovat, tím lépe odhadnete náklady.

Nouzový fond – jak být připraven na nečekané situace?

Vždy mějte po ruce nouzový fond pro případ, že něco nepůjde podle plánu. Peníze stranou, které neplánujete utratit, ale můžete je použít, pokud by se stal průšvih.

Třeba jsme takhle nasedli do špatného vlaku v Belgii a platili pokutu 100 euro. Bylo mi dvacet, obrečela jsem to, ale pořád jsme kvůli tomu nemuseli prodávat boty.

Na čem při cestování nešetřit?

Nedoporučuji šetřit na cestovním pojištění. V ideálním případě to bude „zbytečný výdaj“. Pokud se ale stane průšvih, je dobré mít jistotu, že si můžete třeba tu horskou záchrannou službu dovolit třeba právě díky pojištění.

Seznam 10 nejlepších tipů na levné cestování

• Sledujte akce na letenky a jízdenky – Přihlaste se k odběru různých newsletterů
• Před nákupem dopravy si zjistěte, jaké jsou ceny v destinaci
• Plánujte dopředu, ale zůstaňte flexibilní
• Nebojte se vyzkoušet spaní v hostelu nebo ve stanu
• Nakupujte jídlo v supermarketu a zaměřte se na lokální potraviny
• Zjistěte si, kdy a která muzea a památky můžete navštívit zdarma
• Využijte slevy, na které máte nárok (student, senior, učitel…)
• Vyrazte na procházku a poznávejte okolí pěšky
• Nešetřete na pojištění
• Připravte si nouzový fond pro nečekané situace a kontakt na někoho doma

Tipy na levné cestování po Evropě na blogu

Jako low cost cestu můžete vyzkoušet třeba Camino de Santiago z Porta, nebo rovnou ze Saint-Jean-Pied-de-Port. Pokud máte rádi přírodu, určitě vás nadchne Tour du Mont Blanc se spaním ve stanu a pokud vás lákají města a památky, můžete se vydat do Španělské Andalusie.

Jaké jsou vaše oblíbené tipy pro levné cestování po Evropě?

Článek Levné cestování po Evropě: Jak na to? se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Do Vietnamu jsem se vydala na svou úplně první cestu do Asie a po jejím absolvování věřím, že je to ideální start pro začínající cestovatele (včetně sólo cestování). V článku najdete tipy na vše, co je potřeba zařídit před cestou a inspiraci na itinerář, který jsme pro dvoutýdenní cestu zvolili my. Samozřejmě nechybí ani ochutnávka vlastních zážitku. A to doslova! Včetně fotek výborného vietnamského jídla!

Tento článek obsahuje affiliate odkaz. Pokud přes něj nakoupíte, získám malou provizi. Vám cena zůstává stejná a já můžu dál psát o cestování.

1. Příprava na cestu do Vietnamu

Víza a pas

Informace k vízům a podmínkám vstupu do Vietnamu se můžou měnit a pro aktuální informace je vhodné podívat se na stránky Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Aktuálně je pro občany ČR pro cestu do Vietnamu potřeba mít dva dokumenty: Cestovní pas platný po dobu min. 6 měsíců a vízum. Pokud budete chtít řídit, potřebujete mezinárodní řidičský průkaz a zároveň mít s sebou i ten český.

Tipy pro rychlé vyřízení víza do Vietnamu

Pokud plánujete vycestovat do Vietnamu na maximálně 90 dní, můžete zažádat o e-vizum. To je podstatně jednodušší než vyřízení klasického víza. Zatímco kvůli klasickému vízu musíte buď navštívit velvyslanectví v Praze, nebo zaplatit cestovce, e-vizum vyřídíte sami online.

Aktuálně o e-vízum můžete žádat tady: Žádost o e-vízum

Poplatek za podání víza: 25 USD (jednorázový vstup) / 50 USD (opakovaný vstup)

V průběhu žádosti budete kromě osobních informací (včetně adresy zaměstnavatele apod.) vyplňovat adresu pobytu ve Vietnamu. Do této kolonky jsem zadala adresu prvního ubytování, kde jsme byli jen jednu noc a bylo to v pořádku.

Další požadované informace se týkaly zdravotního připojištění do zahraničí. Pojištění jsem si proto sjednávala před podáním víza a určitě to pro hladký průběh schválení doporučuji. Ohledně data odletu je v pořádku nechat si rozumnou rezervu.

Velmi doporučuji vyplňovat stránku v angličtině, protože při automatickém překladu vznikají chyby a kolonky byste nemuseli mít vyplněné správně. Po vyplnění a uložení před finálním odesláním vše dvakrát zkontrolujte. Často se stává (mě se to stalo dvakrát!), že po uložení systém posune data nebo pozmění jména. Na Facebooku se ve skupině pro cesty do Vietnamu dočítám o podobných problémech, kdy často není možné vízum změnit a je bohužel nutné žádat znovu.

Až vše poctivě vyplníte, zkontrolujete a zaplatíte poplatek, stačí počkat pár dní a kontrolovat stránku, na kterou v průběhu žádosti dostanete odkaz. Upozornění na udělení nebo zamítnutí víza nemusí přijít do e-mailu. Mě nepřišlo, ale bylo v pořádku na poprvé a vydané do tří dnů. Po vydání si vízum opět pečlivě zkontrolujte – hlavně jméno a data příletu a odletu a hurá na další plánování!

Zdraví a očkování do Vietnamu

Do Vietnamu aktuálně není povinné žádné očkování. Ohledně doporučených očkování vám podle itineráře a plánu cesty poradí nejlépe v očkovacím centru. Já byla v Centru cestovní medicíny, kde jsem byla moc spokojená.

Do severního Vietnamu v říjnu mi byla doporučená očkování proti žloutence typu A a B a břišnímu tyfu. Zároveň je dobré ověřit si datum posledního přeočkování proti tetanu. Ke zvážení bylo v tomto období očkování proti horečce dengue (neměla jsem a zpětně bych si možná nechala dát, komárů bylo hodně a výskyt horečky byl v říjnu zvýšený zejména v oblasti Ninh Binh). Další z doporučených očkování je to proti vzteklině, pokud plánujete návštěvu míst s výskytem opic. To jsem taky neměla, ale žádnou opici jsme při itineráři níže stejně ani nezahlédli.

Další věc ke zvážení je braní probiotik před cestou a v průběhu. Do cestovatelské lékárničky jsem si k probiotikům brali ještě léky proti průjmu, dezinfekci, paracetamol a náplasti. Za celou dobu jsme naštěstí využili jen jednu náplast na puchýř. Ve městech jsou ale dobře vybavené lékárny.

Z hlediska hygieny je dobré dodržovat základní pravidla jako je mytí rukou a vyhýbání se potenciálně závadné vodě (včetně té z vodovodu). Balenou vodu je lepší použít i na čištění zubů. Obecně se doporučuje i vyhýbání se ledu v nápojích.

V realitě jsem se ledu v nápojích vyhnuli možná tak první den a přítel si po týdnu čistil zuby vodou z kohoutku. Jedli jsme kdejaké pouliční jídlo a neměli jsme jediný problém. Situace z hlediska hygieny zkrátka není zas až tak horká a stačí se chovat rozumně, nebo nemít prostě smůlu.

Pro cestu do Vietnamu je dobré sjednat si cestovní pojištění pro cesty do zahraničí a přečíst si jeho podmínky. Zaměřte se na detaily zejména pokud chcete hodit po horách (některá pojištění platí jen do určité nadmořské výšky), nebo chcete řídit skútr/motorku s řidičským průkazem skupiny B.

Osobně mám dobrou zkušenost s cestovním pojištěním od AXA. Používám na všechny svoje cesty a už dvakrát jsem bohužel musela využít. Vše mi bez problémů proplatili. Nedívala jsem se ale na ty motorky (my si je ve Vietnamu nepůjčovali) a je důležité podle plánu cesty zkontrolovat i plnění podle nadmořské výšky, a případně se podle toho připojistit.

Peníze a směna

V této oblasti se můžete poučit z našich chyb.

Velkou část peněz jsme měnili v Čechách z korun na dolary a ve Vietnamu potom na dongy (VND). Dvojí směna vyšla nakonec nevýhodněji než výběr z bankomatu s kartou Revolut.

Pokud se rozhodnete měnit koruny na dolary, vždy si zkontrolujte, že dostáváte pouze nové, nepomačkané a čisté bankovky. Za staré nebo jakkoliv lehce poškozené bankovky vám ve Vietnamu dají nevýhodnější kurz. Já měla z české směnárny „staré“ dolary a v první bance je nechtěli vyměnit vůbec a ve druhé jen opravdu nevýhodně (zvažovala jsem zpětnou výměnu na koruny zpátky v ČR).

V Hanoji nebyl problém první den vyzvednout peníze z bankomatu, jen výše výběru je omezená. Podle banky se limit pohybuje mezi 2 až 8 miliony dongů. Nejčastěji jsme narazili na limit 2–3 miliony (= 2–3 tisíce korun). 1 000 dongů = přibližně 1 Kč.

Hotovost potřebujte téměř všude. Kartou je možné platit opravdu výjimečně a pokud, tak s dodatečnými poplatky.

Kolik si připravit peněz na dva týdny ve Vietnamu?

Vše samozřejmě záleží na tom, co si budete chtít dopřát. Podle našich výdajů si můžete udělat alespoň přibližnou představu o cenách.

Obecně je Vietnam v porovnání se cenami v ČR levná destinace a my si tak sem tam dopřáli i trochu toho luxusu. Přesto jsme ve dvou za dva týdny utratili méně, než 20 tisíc korun (z toho 7 tisíc stála plavba a noc na lodi v zátoce Ha Long / Lan Ha, včetně veškerého jídla a aktivit).

Ve většině zdrojů jsem se dočetla, že se neočekává dýško. Tradičně je to možná pravda, ovšem v turistických oblastech se nás občas na dýško ptali ještě předtím, než došlo na čas placení. Vietnamci jsou skvělí obchodníci, tak by vás nemělo překvapit, že využijí každé příležitosti k obchodu a marketingu (například požádají o napsání recenze na Google a čekají s vámi, dokud jí neodešlete). Toto je jediná věc, která mi byla ve Vietnamu občas nepříjemná a je asi dobré mentálně se na to trochu připravit. Pozitivní stránkou je, že pokud budete mít hotovost, seženete nebo zařídíte na místě cokoliv, co bude potřeba.

Doprava ve Vietnamu

Ve Vietnamu se dá pohybovat letecky a vnitrostátní lety se dají sehnat poměrně levně. Pokud tedy plánujete přesuny mezi severem a jihem, může být využití vnitrostátních letů výhodné. Osobně jsem vnitrostátní lety nevyužila, protože jsme celý itinerář směřovali na sever země. Letecky se ale z Hanoje dobře dostanete třeba do Danagu (Střední Vietnam) nebo do Ho Či Minova města (Saigon).  

Vlaky jsou ve Vietnamu opravdu pomalé, ale jejich využití může být zajímavý zážitek. Navíc je to asi ten nejbezpečnější způsob dopravy. Nejoblíbenější je využití nočních vlaků z Hanoje do Sapy, který jsme využili i my. Na internetu najdete opravdu širokou nabídku společností nabízející místo ve spacím vagónu. Vlak je stejný, jen v různých vagónech najdete jiný servis a ceny. Nic jsme nerezervovali z Čech, ale až na nádraží v Hanoji a ušetřili jsme tak zhruba polovinu ceny.

Autobusy a „limuzíny“ (výraz pro mini busy pro cizince) rezervujete snad úplně všude. Cenově se často vyplatí, ale z bezpečností je to všelijaké. Nedoporučuji využívat autobusy se spaním, kvůli častým nehodám.

Taxi není problém sehnat, cena je v porovnání s ČR nesrovnatelně nižší a řidič vás klidně zaveze na více míst a počká. Výhodné je domluvit se s řidičem na fixní ceně dopředu před jízdou. Vyhnete se tak jakékoliv potenciální manipulaci s taxametrem, nebo případným nedorozuměním. My jsme využili taxi na ostrově Cat Ba. Za 4 hodiny jsme navštívili tři různá místa na ostrově, řidič na nás na každém z nich počkal a celková cena domluvená předem, byla 700 Kč.

Grab je aplikace podobná Uberu nebo Boltu. Můžete si na ní zajistit přepravu autem nebo na motorce.

Motorky si také pronajmete na každém rohu. Pokud máte řidičský průkaz skupiny B, dejte si pozor, na jakou motorku můžete řídit. Často jsou stroje sestavené z více dílů a bez problému vám často půjčí i stroj, na který nemáte oprávnění. Problém by mohl nastat při nehodě, kdy by se vám na léčebné výlohy nemuselo vztahovat pojištění. Motorky jsme si nepůjčovali, stačili nám jízdní kola.

Telefon a internet

SIM kartu můžete pořídit už na letišti, kde je několik stánku, které je přeprodávají a zároveň fungují jako směnárny. Nejde o oficiální stánky operátorů a existuje riziko, že vám prodají nefunkční SIM.

My si koupili na letišti dvě SIM (každý jednu) a moje byla „podvodná“. Internet stačil na „ověření funkčnosti“ na letišti a hned po odjezdu z letiště byl vyčerpaný. Podle vybraného operátora si najděte, jak ověřit zbývající objem dat a hned při nákupu (ideálně před placením), si toto ověřte.

Ideální je počkat s nákupem SIM do oficiálního obchodu operátora, ten ale nenajdete na letišti, a tak záleží, jak moc času a motivace máte a jak rychle internet potřebujete využít.

Wifi signál byl ve většině ubytování špatný a používali jsme data/hot spot.

2. Náš itinerář dvoutýdenní cesty po severním Vietnamu

Den 1–2: Co vidět v Hanoji?

Hanoj je život. Je pulzující, chaotická, hlučná a živelná. Při prvním kontaktu nás překvapila doprava, která je opravdu divoká, ale místní v ní skútrem kličkují s naprostou sebedůvěrou (a se třemi dětmi, psem i nákupem na tom stejném jediném skútru). Přejít silnici vyžaduje odkoukání strategie v rozhodný moment vstoupit do silnice a konstantním tempem pokračovat dopředu bez zaváhání. Nebo, pro bezpečnější variantu, využijte Grab (nám to všichni radili a tak jsme to samozřejmě taky neudělali ).

A to jídlo! Je snad úplně všude, kde se nepodařilo na chodníku zaparkovat skútr. Plastové stoly, nízké stoličky a místní obutí v žabkách, vychutnávající si nudle nebo polévku.

V Hanoji jsme strávili jeden celý den, proto si nebudu hrát na experta na celé město, ale ráda doporučím to hlavní, co jsme navštívili:

Chrám Literatury

Památka se zachovalou vietnamskou architekturou je tišší oázou v pulzujícím městě. Chrám je zasvěcen Konfuciovi a jeho vyobrazení najdete i na bankovce 100 000 VND.

Ho Či Minovo mauzoleum a muzeum

Najděte si předem základní informace o vietnamské historii a vydejte se do Ho Či Minova muzea a mauzolea. Mauzoleum je otevřené téměř každý den, ale ověřte si otevírací dobu ideálně v ubytování, protože se může často měnit. My se tak například dozvěděli, že mauzoleum je otevřené jen do 10 hodin dopoledne (i když podle informací online mělo být otevřeno celý den). Počítejte s frontou, procházením kontrolou a potřebou řídit se instrukcemi ve vietnamštině (ty ale většinou doprovází gesta a ta jsme pochopili).

V komplexu jsem ale raději nefotila. Nebyla jsem si jistá, co se fotit může.

Train street – Vlaková ulice

Železniční ulice v Hanoji je dost možná to nejslavnější místo Instagramu z celého města. Ulice přitom není jen jedna, protože vlak projíždí městem, a tedy logicky více ulicemi. Nejslavnější jsou dvě „oficiální“, kde najdete velké množství kaváren se stolečky vedle vlakové trati. Aktuální jízdní řád se může měnit, proto stejně jako v případě otevírací doby Ho Či Minova muza doporučuji nespoléhat se na informace online a zeptat se až na místě.

My ulici navštívili hned dvakrát. Jednou jsme seděli venku, podruhé projížděli vlakem směrem do Sapy. Obojí byl zajímavý zážitek, který stojí za to nevynechat. 

Vodní loutkové divadlo

Tradiční umění, které kombinuje loutky ve vodě a živou hudbu je pěkný zážitek, ačkoliv se samozřejmě jedná o show pro turisty. Divadlo často vypráví staré pověsti a objevují se v nich proto postavy rybářů, zemědělců, zvířat a draků. Některé loutky a hlavně manipulace s nimi jsou opravdu uměleckým zážitkem.

Na internetu se dá koupit spousta lístků, ale opět se nám vyplatilo koupit si lístek až na pokladně před představením.

Jezero Hoan Kiem

Jezero Navráceného meče, ve kterém žily obří želvy a pojí se s legendou, kdy želví bůh propůjčil meč císaři, aby ze země vyhnal Číňany. Císař poté meč vrátil a v případě ohrožení se podle legendy meč opět vynoří.

Jezero je oblíbeným místem ke sportu a večer při procházce jsme potkali skupinky praktikující tai či, i pódium s předcvičovanou zumbou.

Den 3–5: Zátoka Ha Long a ostrov Cat Ba

Zátoka Ha Long je asi jedna z nejvíce turistických oblastí Vietnamu. Před návštěvou jsem četla hodně pozitivních i negativních názorů a jestli se vám bude líbit závisí na dvou věcech – na výběru lodi a na osobním vkusu.

Proč navštívit zátoku Ha Long

+ Zátoka je krásná, obecně z hlediska přírody je to nádhera

+ Přespání na lodi je hezký zážitek pro ty, kdo na lodi ještě nikdy nespali (třeba pro mě)

+ Jde o jedno z nejznámějších míst ve Vietnamu (a můžete si udělat vlastní názor)

+ Užijete si luxus za pro nás nízkou cenu (pokud nejste na luxus zvyklí běžně, je to prostě zážitek)

Proč nenavštívit zátoku Ha Long

• Je to hodně turistická oblast (a vím, že někomu turistické oblasti vadí, mě osobně ne)

• Zátoka je hodně znečištěná (i právě vlivem masového turismu, i když to zdaleka není ten jediný důvod)

My jsme zvolili dvoudenní plavbu (jedna noc) v zátoce Lan Ha (zátoka sousedící s Ha Long) a byl to pro nás nakonec krásný zážitek, kromě toho špatného pocitu ze znečištění. Na lodi bylo skvělé jídlo, krásné pokoje, půjčili jsme si kajaky, zajeli na výlet do jeskyní, absolvovali lekci vaření. Zkrátka turistická paráda se vším všudy. Vzhledem k tomu, že většinou cestuji poměrně low cost, to pro mě byl úplně nový zážitek a celkově spíš pozitivní.

Loď jsme zvolili Dora Cruise, protože šla jednoduše na poslední chvíli rezervovat na booking.com. Loď na 100 % doporučuji. Vyzvedli nás v Hanoji, odvezli do přístavu a na lodi se s námi domluvili na vysazení (které jsme chtěli na ostrově Cat Ba).

Ostrov Cat Ba

Pokud nechcete spát na lodi v zátoce Ha Long nebo Lan Ha, ale lákají vás výhledy na skály v moři, určitě doporučuji výlet na ostrov Cat Ba. My si sem zajeli na krátký odpočinek před cestou do hor.

V hotelu nabízeli spoustu organizovaných výletů, kratších i delších treků a výletů na lodi (bez přespání). Oblíbené je půjčení motorky a projetí ostrova na dvou kolech. To není nic pro nás, tak jsme vše zvládli taxíkem za 4 hodiny (a dohromady asi 700 kč včetně toho, že na nás taxi čekal na každé zastávce).

Navštívili jsme Nemocniční jeskyni, jeskyni Động Trung Trang a prošli si menší okruh v národním parku Cat Ba. Odpoledne jsme zašli na pláž a kratší procházku podél pláže s výhledy. Ostrov nabízí velké množství restaurací, kaváren i barů a na odpočinek je ideální.

Po tajfunu Yagi byl ostrov zdevastovaný. Některé budovy byly rozbořené, chodníky i stromy vytrhané a na několika místech visely potrhané dráty. Opravy ale probíhaly rychlostí blesku a chodníky vyrůstaly snad skoro téměř pod nohama. Místní jsou neuvěřitelně pracovití a turismus je pro mnoho z nich hlavní způsob obživy.

Na Ostrově Cat Ba jsme bydleli ve skvělém hotelu, který ráda doporučím – Sand Hotel.

Den 6: Hora Fansipan

Z Cat Ba jsme se vrátili do Hanoje a odtud jsme vyrazili nočním vlakem do Sapy. Obecně se do Sapy dobře dopravíte i bez přestupu v Hanoji a seženete bezpočet spacích autobusů, limuzín (taxi pro turisty) a vlaků. My se pro zážitek rozhodli využít spací vlak z Hanoje.

Vlak jezdí jeden, ale jeho vagóny jsou provozovány různými společnostmi. Liší se dekoracemi, servisem a samozřejmě cenou (a to někdy až nehorázně). Na internetu najdete bezpočet recenzí na různé společnosti a vždy byl někdo spokojený a někdo jiný ne. My se proto rozhodli koupit si jízdenky až v Hanoji na nádraží asi za poloviční cenu oproti internetu. Zpátky jsme jeli s jinou společností, nahlížela jsem i do jiných vagónů a celkově se podle mě nevyplatí za možná o trochu pohodlnější matraci a hezčí dekorace platit dvojnásobnou cenu. Vlak s vámi bude ve všech vagónech házet úplně stejně a klimatizace podle recenzí taky nefunguje nikde. Zkrátka pokud zaplatíte méně, o ten hlavní zážitek nepřijdete.

Vlak jsme vybrali kvůli bezpečnosti a někdo ho volí právě kvůli zážitku. Obojí jsou dobré argumenty a protiargument může být nepohodlí.

Fansipan je s výškou 3143 m n. m. nejvyšší horou Vietnamu. Nahoru se dostanete pěšky po vlastní ose, pěšky s průvodcem, nebo lanovkou. My zvolili lanovku, protože na výstup je potřeba si vyhradit ideálně více dní, které jsme k dispozici neměli. Přesto ale výletu lanovkou nelituji a nahoře jsme se s batohy na zádech zapotili ještě dostatečně.  

Lanovka nás stála 800 000 VND na osobu. Ze Sapy jsme jeli vlakem ze stanice asi 10 minut ke stanici lanovky, která potom jela asi 20 minut. Lanovka na Fansipan je jednou z nejdelších svého druhu na světě, má vůbec nejvyšší převýšení mezi výchozí a koncovou stranicí (možná to trochu ucítíte v uších) a pokud budete mít stejně jako my štěstí na počasí, uvidíte cestou nádherné výhledy.

Hlavní výhledy vás ale čekají samozřejmě nahoře, kde kromě vyhlídkové plošiny najdete i budhistický chrám a obří bronzovou sochu Buddhy. Od cílové stanice lanovky vás bude k vrcholu čekat ještě asi 350 výškových metrů, cca 600 schodů. Není to žádný extrém, ale zpětně bych zvážila nechat krosnu dole.

Na Fansipan si určitě vezměte teplejší vrstvu oblečení. Hezké počasí v nížině nemusí znamenat hezké počasí nahoře, a i za hezkého počasí je poměrně chladno a větrno.

Z výletu na Fansipan mám asi ty nejkrásnější fotky z celé cesty do Vietnamu.

Den 7–9: Sapa a okolí

Sapa a okolí, etnické menšiny a vyplatí se průvodce?

Sapa je turistické městečko, kde si můžete krátce odpočinout po dlouhé cestě vlakem. Najdete tu totiž spoustu kaváren a restaurací se světovou kuchyní a ve většině z nich se pohodlně domluvíte anglicky. Na každém kroku se vám budou snažit prodat drobnosti ženy z okolních vesnic a hodně z nich vám bude nabízet služby průvodce.

My věděli, že v Sapa nechceme zůstat, ale hodila se nám jako výchozí bod na Fansipan po výstupu z nočního vlaku.

Ze Sapy jsme se potom potřebovali dostat do vesnice, kde jsme měli domluvené ubytování provozované rodinou Hmongů. Na parkovišti jsme našli taxi, ukázali mu adresu a předem se domluvili na ceně. Taxi nás nakonec vezl něco přes hodinu, protože některé cesty byli zablokované sesuvy půdy po tajfunu Yagi. Po Cat ba, kde jsme viděli chodníky a budovy vyrůstat zpátky skoro před očima, bylo vidět, že ve vesnicích kolem Sapy není na opravy tolik prostředků.

Ubytování ve vesnicích Hmongů a dalších menšin už dnes nabízí mnoho rodin a jde o hezký kulturní zážitek. Jsou velmi otevření, rádi vás nechají nahlédnout do svého způsobu života, rádi si s vámi popovídají (mnoho z nich se kvůli turismu naučilo anglicky) a provedou vás po oblasti, nebo zajistí průvodce z rodiny. Samozřejmě je to pro ně podnikání, a ne každý bude poctivý, ale většina lidí, na které jsme v oblasti narazili byli velmi milí, nápomocní a poctiví. A ti, kteří nebyli, byli tak chudí, že mi nezbývá nic jiného, než jejich jednání pochopit.

Na průvodkyni jsme měli kontakt od kluků z Izraele, které jsme potkali na Cat Ba. A byla úžasná! Vyzvedla nás ráno v ubytování a dva dny nás provázela po horách. Ukázala nám různé druhy rostlin a vyprávěla o jejich účincích.

Když jsem se zranila při přelézání branky proti buvolům (zní to trochu vtipně ), v mžiku vyběhla kousek do kopce, natrhala listy a začala mi s nimi třít ruku. Nikdy jsem neviděla tak rychle zastavené krvácení. Řekla mi, že se nemám bát, že když si nějaký muž občas třeba při práci usekne prst, zabalí se mu ruka do tohoto listí na noc a do rána je rána zavřená a nekrvácí. Já si naštěstí prst neusekla. Styděla jsem se vyndat z batohu betadine a přemýšlela, kdy jsem byla naposledy na tetanovce. Rostlinná léčba se ale nakonec v mém případě ukázala jako úspěšná.

Po okolí Sapy se můžete pohybovat i bez průvodce, ale z vlastní zkušenosti to nedoporučuji. Podle známých tras se dostanete jen do turistických míst a vydat se mimo tyto trasy sólo podle mě není nejbezpečnější. Průvodkyně nás provedla po vesnicích různých etnických menšin, kteří jí znali a neměli tak ani problém s námi jako turisty. V několika případech bylo potřeba obejít zvířata, na které platili techniky, které by mě bez průvodce ani nenapadly a taky bychom se sami zdaleka tolik nedozvěděli o místní kultuře. Průvodkyně nám u sebe doma připravila i místní domácí jídlo a povečeřela s námi. Nic z toho neprobíhalo ve skupině a za 700 Kč na osobu včetně přespání a jídla se nám věnovala individuálně.

Pokud máte zájem o kontakt, moc ráda ho předám dál!

Den 10–12: Ninh Binh (Ha Long na souši)

Provincie Ninh Binh se nachází jižně od Hanoje a je to poklidná oblast plná přírodních krás. Přezdívá se jí Ha Long na souši a může být dobrou alternativou, pokud zátoku Ha Long v itineráři z nějakého důvodu vynecháte. Kromě procházky po národním parku můžete absolvovat lodní výlet v krasové oblasti Tam Coc a navštívit jeskyni Trang An, která je zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Město Ninh Binh samo o sobě není moc zajímavé, ale může být dobrou základnou pro další objevování. My si jeli do Ninh Binh především odpočinout a zvolnit po návštěvě Sapy, takže jsme hledali ubytování přímo v menším Tam Coc. Za méně než 150 Kč za noc na osobu jsme měli na tři noci pronajatý apartmán se snídaní v menším home stay.

Oblast můžete objevovat na motorkách, nebo stejně jako my na kole. V Tam Coc jsme si půjčili kola na dva dny a navštívili jsme:

Trang An

V Trang An se po řece Sao Khe projíždí lodičky mezi vápencovými jeskyněmi. Výlet je to pěkný, odpočinkový, ale taky hodně turistický a většina jeskyní musela být uměle zvětšená. Trasa trvá přibližně 2 hodiny. Na cestě jsou zastávky na prohlídky malých chrámů.

Jeskyně Mua

Jeskyně sama o sobě není (po návštěvě tolika jeskyní) výjimečná, ale největší atrakcí jsou výhledy z kopce nad ní. Cesta na kopec je strmá, ale zpevněná a výhledy stojí za to!

Pagoda Bich Dong

Bich Dong je souborem více pagod, schodů a jeskyň s ukrytými sochami, které obklopují vonné svíčky.

Všude byly parkoviště, kde bylo za poplatek možné nechat kolo. Navštívili jsme i rezervaci ptactva, ale nebyli jsme z ní tak nadšení, proto jí tady nedoporučím (stejně jako všechno to, co jsem bohužel stihla zapomenout ).

Den 13: Návrat do Hanoje a odlet

Nechtělo se nám zpátky do rušné Hanoje a z Ninh Binh jsme oproti plánu jeli rovnou na letiště. Pokud ale návrat do Hanoje zvládnete, doporučuji veškeré suvenýry nakoupit ve městě. Výběr je obrovský, ceny nízké a na letišti už seženete jen pár věcí, zato desetkrát dražších.

3. Co ochutnat v Severním Vietnamu

Vietnam je rozhodně jedna z destinací, kam se jezdí mimo jiné kvůli výbornému jídlu. Nejsem expert na gastronomii, ale ze své zkušenosti doporučuji ochutnat tyto favority:

Vietnamská káva

Vietnam je druhým největším producentem kávy na světě a pití tradičně připravené překapávané kávy je rituál. Kávu vám většinou přinesou s kondenzovaným mlékem a případně i se sklenicí ledu (kam můžete kávu po zamíchání přelít).

Káva s vejcem

Jakkoliv to zní zvláštně, chutná výborně a konzistence je krémová.

Kokosová káva

Pila jsem jí skoro denně (stejně jako avokádové smoothie) a málem jsem se kvůli ní do Vietnamu přestěhovala.

Avokádové smoothie

Obecně nejrůznější smoothie a džusy, stejně jako prostě jen nakrájené čerstvé ovoce. To avokádové smoothie jsem ale skutečně pila skoro denně.

Čerstvý kokosový ořech

Za sebe jsem vyzkoušela jednou, je dobrý, ale pro mě vede avokádové smoothie.

Kuchyně etnických menšit v Sapa

Jíst v domě místní průvodkyně byl pravděpodobně ten největší gastronomický zážitek z celého výletu. Jídlo se skládalo z rýže, která rostla na polích okolo domu, místních rostlin připravených na způsob špenátu, smažených závitků, zeleniny připravené na různý způsob a kuřecího masa.

Pouliční jídlo v Hanoji

Pho bo (hovězí nudlová polévka) a její vegetariánská varianta s tofu (pro mě), závitky a nudle na různé způsoby. Obecně jsme vybírali místa, kde jedlo hodně lidí (ideálně místní) a zkrátka objednali na slepo z jídelního lístku. Nejím maso, ale nikdy nebyl problém najít vege variantu.

Banh Mi

Dědictví po Francouzích jsou bagety plněné masem nebo třeba vaječnou omeletou a zeleninou.

4. Praktické tipy a osobní doporučení

Co si zabalit na dva týdny ve Vietnamu

Na dva týdny jsem měla svůj oblíbený Osprey Tempest 30 l, který se mnou byl na obou Camino de Santiago. Na konci října jsem využila dvoje lehké kalhoty, jedny legíny, čtyři trička s krátkým rukávem, mikinu a zateplenou vestu. Boty jsem měla nízké trekové Merrell (které se mnou ve stejném roce prošly Tour de Mont Blanc) a sandále z Decathlonu (ty se mnou už byly úplně všude, a ještě rozhodně neplánují odejít do důchodu).

Radím nebrat si zbytečně moc oblečení, cokoliv budete potřebovat si ve Vietnamu velmi levně dokoupíte, nebo vyperete. Měla jsem s sebou i kraťasy a tílka, ale zpětně bych je nebrala. Zaprvé by mě dostatečně nechránili proti komárům, zadruhé se Vietnamky oblékají spíše do více zakrývajícího oblečení a já se cítím lépe, když se místní kultuře spíše přizpůsobím. Odhalená ramena a kolena jsou problém i při vstupu do budhistických chrámů.

Z hygieny kromě běžných věcí doporučuji repelent s DEET. Do příručního zavazadla nám bez problému prošel a zároveň dobře fungoval tento.

Shrnutí nejlepších okamžiků z cesty

Návštěva severního Vietnamu byla moje úplně první cesta mimo Evropu a jako takovou jí začátečníkům můžu jenom doporučit. Celou dobu jsme se cítili bezpečně a upřímně bych se nebála ani jako sólo cestovatelka.

A kdybych měla vybrat jen jedinou oblast z itineráře, kam se podívat znovu, jela bych do hor v okolí Sapy za etnickými menšinami, hned po snídani s avokádovým smoothie a kokosovou kávou.

Článek Jak na první cestu do severního Vietnamu: 2týdenní itinerář plný tipů se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

V každém případě je Paříž město s jedinečnou atmosférou. Najdeme v něm totiž až neuvěřitelné množství krásných památek a kultury v kombinaci s výborným jídlem a kdyby náhodou zbyl čas, tak samozřejmě i obchody snad všech známých značek.

Je možné vidět Paříž za jediný den? Nebudu vás tahat za nos, úplně všechno se za jeden den stihnout nedá. To ale vůbec nevadí, protože pokud máte na návštěvu i jen jediný den, díky itineráři níže uvidíte to hlavní. Navíc jsem si jistá, že jakmile kouzelnou atmosféru Paříže jednou ochutnáte, určitě se vrátíte!

Tip: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

(Itinerář níže vznikl, když jsem si prodloužila služební cestu a přítel za mnou přiletěl do Paříže na jediný den. Ten byl zároveň jeho úplně prvním dnem v Paříži a ve Francii a já mu chtěla ukázat všechno, co se do jednoho dne vejde. )

Paříž za jeden den – hlavní itinerář

Stihnout vidět všechna hlavní místa v Paříži a ještě si procházku užít bez stresu, určitě není jednoduchý úkol. S trochou organizace se to ale dá zvládnout! Inspirujte se naším itinerářem a užijte si výlet na maximum.

Tipy:

• Itinerář Paříž za jeden den zahrnuje asi 25 km chůze. Celý (nebo jeho části) ale můžete absolvovat třeba na kole. Systém sdílených kol Vélib‘ umožňuje půjčit a vrátit jízdní kola na více než 1000 stanovištích, která jsou v centru zhruba každých 300 metrů.

Trocadéro

Na začátek se můžete dostat hromadnou dopravou podle toho, kde budete mít ubytování (nebo kam přijedete/přiletíte). Hromadná doprava v Paříži je často popisovaná jako komplikovaná, ale upřímně se ve skutečnosti není čeho bát. Najděte automat na lístky ve vestibulu (dá se přepnout do jiných jazyků), kupte si lístek (v našem případě na jednotlivé jízdy, ale možnost máte i celodenního lístku) a při vchodu do metra/vlaku si lístek označte a uschovejte (někde je potřeba i při východu).

Najděte si odkud kam pojedete. Buď na vyvěšené mapě v metru, nebo v Google maps. Podívejte se na číslo linky, kterou chcete jet a na její konečnou stanici. Po vstupu do metra následujte směrovky na tuto linku a směr. Kolik zastávek zbývá do vaší stanice se stačí podívat po nástupu, kde jsou stanice vyvěšené nad dveřmi, stejně jako v pražském metru.

Když vystoupíme na Trocadéro, začneme den nejkóničtější památkou v Paříži – Eiffelovou věží.

Eiffelova věž

Eiffelova věž byla postavena v roce 1889 k příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a původně měla v Paříži stát jen 20 let, do roku 1909. Byla jsem překvapená z informace, že pařížská věž se stala inspirací pro stavbu Petřínské rozhledny v Praze.

Od Palais de Trocadéro sejdeme přes zahrady dolů, přejdeme přes most a dostaneme se tak až pod slavnou památku. Pokud máte jen jediný den, podle mě se nevyplatí na věž vystoupat. Pokud ale po tomto zážitku toužíte, z hlediska času se vyplatí koupit si vstupenky dopředu na oficiálních stránkách.

Krásný výhled na Paříž ale zajistí i jiná místa, která vám prozradím. Jejich velkou výhodou je, že ve výhledu uvidíte i Eiffelovku (kterou samozřejmě neuvidíte, pokud budete stát přímo na ní).

Prošli jsme se pod věží a v přilehlém parku. Krásné je i potoulat se trochu okolními ulicemi, kde je věž vidět z různých úhlů.

Invalidovna a Seina

Od Eiffelovi věže se vydáme směrem k Invalidovně (Hôtel des Invalides). Komplex budov je významný z hlediska historie, hlavně té válečné. Nejvýznamnější částí je pravděpodobně hrob Napoleona Bonaparte.

Hrobku jsme tentokrát vynechali a vrátili se směrem k řece Seině. Možná jste zaznamenali, že se kvůli olympijským hrám investovaly miliardy do vyčištění vody, aby se dalo v Seině koupat v rámci olympijských disciplín i potom. Bohužel ani přes vysoké investice a testování olympijskými atlety, vidím jako bezpečnější alternativu užít si výhled na Seinu v suchu.

Most Alexandra III.

Seinu přecházíme po mostě, po kterém chodí Emily a modelka v ikonické reklamě na parfém od Yves Saint Laurent (r. 2011, pro pamětníky ).

Grand Palais a Petit Palais

Hned za mostem na nás čekají dvě historicky významné budovy Grand Palais (Velký palác) a Petit Palais (Malý palác). Obě budovy se využívají ke kulturním účelům, jako jsou třeba výstavy.

Petit Palais byl zrovna otevřený zdarma a vystaveno bylo i pár obrazů od impresionistů, jako je Monet nebo Renoir. Zašli jsme proto na chvíli dovnitř a prošli si některé části výstavy. Můžete udělat to stejné, nebo tento čas využít k rychlé návštěvě jiné památky po cestě, kterou si ani v omezeném čase zkrátka nebudete chtít odpustit.

Přecházíme nejznámější bulvár v celé Paříži Avenue des Champs-Élysées. Na jednom konci vidíme Vítězný oblouk (Arc de Triomphe) a na druhém náměstí Place de la Concorde.

Tentokrát se vydáváme doprava směrem od Vítězného oblouku (ke kterému se vrátíme večer).

Place de la Concorde

Na Place de la Concorde si prohlédneme nejstarší památku v Paříži. Je jí obelisk s hieroglyfy, který pochází z paláce Luxor v Egyptě a vznikl více než tisíc let před naším letopočtem.

Dál pokračujeme podél řeky dolů až k další významné stavbě.

Louvre

Muzeum umění v Paříži, do kterého se vchází pod známou skleněnou pyramidou. Pokud jste četli Šifru mistra Leonarda, znáte teorii, že se pod ní nachází hrob Marie Magdalény. To sice údajně není pravda, přesto je to ale natolik známé místo v Paříži, že stojí za to ho nevynechat.

Pokud máte v Paříži více dní, rozhodně doporučuji muzeum navštívit. Připravte se na to, že je tak obrovské, že v něm strávíte celý den a všechny jeho části si prohlédnout nestihnete. Nejznámějším obrazem je samozřejmě Mona Lisa, která je mnohem menší, než si jí většina z nás představuje a prohlédnete si jí přes sklo a s odstupem. Zároveň je zakázáno obraz fotit.

Vstupenka do Louvre jde koupit online (nebo na místě) za 22 euro.

Tipy:

• Do Louvre se můžete podívat i zadarmo.

• Zdarma máte vstup do 18 let věku, dál mezi 18–25 lety věku pro rezidenty zemí Evropského hospodářského prostoru (zahrnuje ČR i SK) a dál všichni každý první pátek v měsíci po 6 hodině večer (kromě července a srpna).

• Pokud je vám méně než 25 let, stejně tak máte vstup zdarma do Muzea Orsay, kde najdete třeba i nejznámější obrazy impresionistů.

Centre Pompidou

Od Louvre se vydáváme směrem k další galerii, tentokrát moderního umění – Centre Pompidou.

Na Paříž máme jeden den, a tak se nestihneme podívat na permanentní sbírky ani aktuálně probíhající výstavy, ale i prohlédnutí samotné budovy z venku je zajímavé. Budova vznikla po vypsání architektonické soutěže, které se zúčastnilo kolem 700 architektů z celého světa.

Nosná ocelová konstrukce budovy je vysunutá ven a celý vnitřek budovy je potom volný bez opěr. Venku jsou i všechny rozvody a podle funkce jsou rozlišeny různými barvami (klimatizace je modrá, elektrické vedení žluté apod.).

Katedrála Notre-Dame de Paris

Od Centre Pompidou se vydáme dolů k řece na Île de la Cité, ostrov na Seině.

Projdeme se tady ke známé gotické katedrále Notre-Dame, která je bohužel po požáru v roce 2019 zatím ještě stále zavřená (otevření je plánováno na prosinec 2024). Před katedrálou jsou ale vystavené provizorní lavičky, aby bylo možné obdivovat alespoň vnější fasádu.

Budeme pokračovat na druhou stranu řeky a než se naplno ponoříme do Latinské čtvrti, přidám tip na malé roztomilé knihkupectví.

Tipy:

• Shakespeare and Company – krásné malé knihkupectví, které jsem na jiné procházce Paříží náhodou objevila. Dnes už asi známější, na vstup se prý někdy stojí fronta a uvnitř se nesmí fotit. Atmosféra ale doufám zůstává, a proto doporučuji se tam zastavit. Velká část knih je v angličtině.

Latinská čtvrť a Pantheon

Latinská čtvrť je tradiční studentská čtvrť, kde najdeme i nejznámější pařížskou univerzitu – Sorbonu.

Latinskou čtvrtí se uličkami touláme až k Pantheonu. V této kryptě jsou pohřbeni například Voltaire, Victor Hugo, Marie Curie-Skłodowská (první žena pochovaná v Pantheonu).

Tipy:

• Do Pantheonu mají vstup zdarma obyvatelé států EU do 25 let.

Jardin du Luxembourg (Lucemburské zahrady)

Po dlouhé procházce se vydáváme odpočívat do Lucemburských zahrad.

Zamířit můžeme třeba k jezírku a odpočinout si na sluníčku na jedné z mnoha zelených židlí a lehátek. V tomto velké a oblíbeném veřejném parku za hezkého počasí potkáte spoustu Pařížanů na procházce, s dětmi i při sportu.

Pokud v Paříži plánujete piknik, tak je toto jedno ze dvou nejlepších míst (to druhé je na břehu Seiny).

Tipy na piknik:

• Bageta – Zajděte do téměř jakékoliv pekárny (Boulangerie) a kupte si čerstvou bagetu.

• Sýry – Pro ty naopak můžete zajít i do supermarketu, protože i tam najdete výborné! Doporučuji ochutnat typické sýry jako je Comté (tvrdý sýr, silnější chuť podle různého stupně stáří, obecně ale méně aromatický), Saint Félicien (krémový, smetanový, lehce slaný sýr), Brillat-Savarin (můj nejoblíbenější sýr na světě, z Normandie se spoustou smetany). Případně samozřejmě klasické Brie nebo Camembert, nebo některý z kozích sýrů.

• Makronky – Jako nejtypičtější dezert musíte vyzkoušet i makronky (Macarons). Nejznámější jsou z butiku Ladurée. Upřímně najdete i lepší, ale v Paříži aktuálně neznám žádné, které by se vyrovnali mým oblíbeným v Budapešti. Proto aktuálně bohužel nemám konkrétní doporučení.

Po odpočinku v Lucemburských zahradách najdeme vstup do metra a vydáme se po stopách Amelie z Montmartru.

Montmartre a Bazilika Sacré-Cœur

Od Lucemburskýcn zahrad dojdeme na zastávku Notre-Dame des Champs, odkud zelenou linkou číslo 12 pojedeme na zastávku Abesses (směr Mairie D´aubervilliers).

Kousek od zastávky najdeme Zeď Miluji tě (Le mur des je t’aime), pomník věnovaný lásce. Na zdi je „miluji tě“ napsáno v 311 jazycích, včetně češtiny.

Od zdi po mírném stoupání dorazíme až k Bazilice Sacré-Cœur, která je podle mě jedním z nejkrásnějších míst v Paříži. Nejspíš je to tím, že mám slabost pro kopce a výhledy.

Vstup do baziliky je zdarma a placený je jen výstup na střechu, který za sebe doporučuji jako alternativu k výstupu na Eiffelovku.

Tipy:

• Za 8 euro se bočním vchodem dostanete na schody, které vás dovedou na vrchol kupole. Uvidíte odtud nezapomenutelné výhledy na Paříž.

Cestou dolů procházíme kolem známého francouzského kabaretu Moulin Rouge.

Vítězný oblouk (Arc de Triomphe)

Od Moulin Rouge jsme došli pěšky na Champs–Élysées a odtud nahoru k Vítěznému oblouku. Pokud máte ale chůze už plné kecky, můžete určitě využít i kola, nebo metro.

Vítězný oblouk je architektonicky zajímavý z venku a je další alternativou, k výhledům z Eiffelovy věže. Na Vítězný oblouk vystoupáte za 16 euro (do 25 let opět zdarma) a ve výhledu na Paříž uvidíte i slavnou Eifelovku.

Otevírací doba je většinou až do 10:30 večer a můžete si tak vychutnat právě noční výhled na Paříž z nasvícenou Eiffelovou věží.

Tipy:

• Otevírací dobu Vítězného oblouku si můžete ověřit na oficiálních stránkách.

Noční výhled na Eiffelovu věž

Od Vítězného oblouku dojdeme zpátky na Place du Trocádero, kde jsme ráno začínali výhledem na Eiffelovku.

Letos výjimečně doplněnou olympijskými kruhy.

Bonus: Nejlepší způsob, jak začít den v Paříži – snídaně

Snídaně je podle mě obecně ten nejlepší nápad. Nejen v Paříži a nejen ráno. Pokud ale nepatříte mezi příznivce snídaní, i zcela objektivně doporučuji udělat v Paříži výjimku.

Najděte si na mapě blízko vašeho ubytování (nebo u startu vaší cesty) „boulangerie“ (česky „pekárna“). Budou na každém rohu a stačí si jen vybrat jednu, třeba podle hodnocení ve vyhledávači. V pekárně doporučuji ochutnat klasický croissant (čti: kroasán), pain au chocolat (čti: pán o šokola) a pokud vám nevadí skutečná kalorická (ale i chuťová) bomba, můžete vyzkoušet můj nejoblíbenější pain au chocolat aux amandes (čti: pán o šokola o zamand).

Neuvěřitelnou chuť i konzistenci má na svědomí speciální postup přípravy, kdy se těsto několikrát překládá a vpracovává se do něj speciální máslo s vyšším obsahem tuku. Jednou v životě (a nikdy více! ) jsem se pokusila dělat croissanty doma v Čechách. Toto speciální máslo jsem nesehnala a nikdy jsem nepekla nic pracnějšího.

Na druhou stranu, pokud jste milovníci skutečně dobré kávy, zaleťte si raději do Říma. Neříkám, že dobrou kávu v Paříži nesežene, a dokonce vám dám tip na jednu z mých nejoblíbenějších kaváren. Dobrou kávu ale zkrátka nemají zdaleka v každé pekárně.

Pokud stejně jako já nejste tolik nároční, můžete si k pečivu objednat cappuccino (nečekejte pravé italské a bude pravděpodobně posypané kakaem), café au lait (čti: kafe o le, bude připomínat latté), nebo café crème (čti: kafe krem, káva s mlékem menší, než je latte).

Speciál: Eva in Paris

Paříž je moje první láska.

Poprvé jsem se sem podívala na krátkém školním výletě asi ve 14 letech. Autobus nás vysadil u Eiffelovky, vyšli jsme nahoru a přes hustou mlhu jsme neviděli vůbec nic.

Na Montmartru mě proklel prodejce náramků, který mě chtěl přinutit ke koupi. Řekl mi, že mě proklíná a proto nikdy v životě nebudu šťastná.

Přivezla jsem si malý kovový přívěšek eiffelovky na klíče a po střední škole jsem šla studovat francouzštinu na vysokou.

Podruhé mě do Paříže vzal k narozeninám můj prví kluk, když nám bylo asi 20. Obešli jsme všechny památky z venkua jeli samozřejmě tak trochu low cost.

Potřetí jsem do Paříže přijela po 13 hodinách v autobuse Student Agency (Regiojet) na stanici Magenta, metrem táhla velký kufr až na stanici Sait-Lazare, odkud jezdí vlaky do Normandie. Jen asi dvě hodinky vlakem od Paříže jsem měla strávit 3 měsíce v rámci Erasmu… a zůstala jsem tam nakonec dva celé roky. Z Normandie do Paříže jsem jezdila doslova každou chvíli. Maximálně jsem tak využila vstupy do muzeí, které jsou do 25 let zdarma.  

Letos jsem se do Paříže vrátila na jeden den. Chtěla jsem příteli ukázat trochu toho vyjímečného kouzla, které pro mě tohle město má a hlavně jsem se sama chtěla znovu projít pařížskými ulicemi a užít si trochu té nostalgie.

A co bude dál? Jestli někdy poběžím maraton, tak to bude ten v Paříži!

A pokud nevíte, s kým do Paříže vyrazit, vyzkoušejte cestování sólo. Sama jsem byla v Paříži několikrát a vždycky jsem si přivezla skvělé zážitky.

Článek Paříž za jeden den: Itinerář a tipy se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Když vás přestane bavit koupání, můžete se vypravit obdivovat maurskou architekturu. Na své si přijdou i milovníci hor a přírody (Sierra Nevada, Doñana) a samozřejmě všichni, kdo mají rádi dobré jídlo, pití a trochu té fiesty.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Nejjižnější region Španělska je moje srdcovka (ostatně jako celé Španělsko). Je pro mě symbolem svobody, překonání strachu, a tak trochu pro mě odstartovala novou životní kapitolu. O tom se ale rozepíšu až na konci článku. Je to perfektní místo pro sólo cestovatelky.

Inspirujte se mým itinerářem, příběhy a tipy, jak naplánovat svojí cestu po Andalusii.

Kdy navštívit Andalusii

Na jih Španělska se můžete vydat celoročně. Pokud není cílem dovolené čistě jenom  válečka u moře, je ideální vedlejší sezóna: březen–květen, září–říjen.

V létě je v regionu totiž opravdu velké horko. Já byla v Andalusii v červenci a nejvyšší teplotu (ve svém životě ) jsem zažila v Seville (44 °C). Dojela jsem do města po poledni a od autobusu mě čekalo pár kilometrů do hostelu. Ulice byly úplně prázdné a vzduch tak horký, že pocitově snad ani neobsahoval kyslík.

Další silný zážitek mám z procházky v Sierra Nevada, kde mi došla voda i baterka v mobilu a já přemýšlela, za jak dlouho takovou mladou hloupou holku asi někdo v kopcích najde. Běžně jsem se u veřejného pítka svlékla do podprsenky, abych si namočila tričko, které na mě do deseti minut uschlo.

Ale taky celý můj batoh vážil sotva pár kilo (i s vodou) a v hostelech jsem občas měla pokoj skoro sama pro sebe. Léto je skvělé, pokud se chcete vyhnout turistům, ale počítejte s opravdu velkým horkem.

V zimě je v Malaze kolem 12 °C, v Sierra Nevada můžete lyžovat, ale některé krásné památky mají bohužel zavřeno.

Jak se dostat do Andalusie a cestovat

Úplně nejpohodlnější je letět z Prahy do Malagy.

V roce 2018 jsem letěla do Madridu, kde jsem pár dní zůstala a pokračovala autobusem do Granady (4,5 hodin cesty). Další možností je Sevilla, kam taky létají přímé let z Prahy. Letiště je i v Granadě, ale létají tam především vnitrostátní lety.

Doporučuji porovnat ceny letenek do Malagy a Sevilly, případně Madridu (pokud nevadí cesta autobusem do Andalusie), nebo Granady (pokud nevadí letět s přestupem).

Po Andalusii jsem se pohybovala převážně autobusy a vlaky. Jízdenky na autobus jsem kupovala přes Omio. Je to vyhledávač spojení jako třeba naše Jízdní řády a největší autobusová společnost Alsa jezdí i do odlehlejších vesnic. Lístky na vlak přímo od Renfe, což je jako naše České dráhy. Hromadná doprava je v regionu obecně velmi kvalitní.

Co navštívit v Andalusii?

Andalusie je druhým největším autonomním společenstvím Španělska a nádherných míst, která stojí za návštěvu je v regionu opravdu hodně. Rozlohou je Andalusie větší než celá Česká republika a pokud chcete kompletního průvodce, budete potřebovat celou knihu.

Tahle místa můžu doporučit z vlastní zkušenosti:

Málaga a Marbella

Psala jsem, že Andalusie není jen Costa del Sol. To ale neznamená, že tato nejoblíbenější část nestojí za návštěvu!

Speciální místo na seznamu má Málaga, do které létá přímá linka z Prahy. Město leží na pobřeží a kromě turistické klasicky v podobě pláží a obchodů, v ní najdeme i dostatek kultury a umění. Navíc je skvělým výchozím bodem pro výlety po okolí.

Co stojí za vidění v Malaze?

• Gotická katedrála – dominanta historického centra byla postavená na místě bývalé mešity, ze které se zachoval dvůr s pomerančovníky.
• Alcazaba – menší palác, ke kterému vystoupáte od římského amfiteátru.
• Castillo de Gibralfaro – hrad, ke kterému se snadno dostanete pěšky. Na hradě samotném toho moc neuvidíte, ale budete mít krásný výhled na město i s arénou na býčí zápasy.
• Piccassovo muzeum – hlavní sbírku sice najdete v Barceloně, ale asi 200 prací se nachází právě v Malaze.
• Aréna pro býčí zápasy – dodnes se v ní býčí zápasy konají (Osobně jsem proti zápasům i návštěvám arény, ale rozhodně je to součást španělské kultury).

Ve městě najdete i další muzea a samozřejmě pláže (Playa de la Malagueta a další), spoustu restaurací a bohatý noční život.

Město stojí za návštěvu, ale pokud stejně jako já nejste na dlouhé válení se na pláži, není potřeba plánovat návštěvu na týden. Já si ve městě naplánovala 4 dny a po dvou dnech jsem „utekla“ na celodenní výlety.

Co stojí za vidění v Marbella?

Marbella je nejtypičtějším a pravděpodobně i úplně nejdražším místem na Costa del Sol. Vydala jsem se tam na jednodenní výlet ze zvědavosti. Městečko je krásné, dokonale upravené a na své si v něm přijdou milovníci luxusu, nákupů a restaurací.

Pěkné je náměstí s palmami – Plaza de los Naranjos. Pokud bych ale měla volit mezi Malagou a Marbellou, vybrala bych jednoznačně Málagu.

Nerja

Nejra je ideální na jednodenní výlet z Málagy, od které leží asi 50 km směrem na východ. Pohodlně se tam dostanete autobusem (1,5 hodiny, asi 150,-) a doporučuji návštěvu spojit s výletem do Frigiliany.

Město je krásné díky výhledům na moře z jedné strany a na pohoří Sierra Almijara za městem směrem do vnitrozemí. Oblíbená je hlavně procházka po promenádě Balcón de Europa (balkón Evropy) lemované palmami. Navštívit můžete i Cueva de Narja – jeskynní systém vyhloubený vodou.

Frigiliana

Frigiliana je údajně jedna z nejkrásnějších vesniček na pobřeží Andalusie. Nachází se na Ruta de los pueblos blancos, neboli Cestě bílých vesnic.

Typické jsou pro ni bílé domy ozdobené bohatými barevnými květy. Z Nerja se sem navíc dostanete místním autobusem za pár minut a asi 1,20 euro.

Ronda

Poslední doporučení z okolí Malagy je Ronda, kterou rozhodně doporučuji nevynechat. Když bych z Málagy mohla podniknout jen jeden jednodenní výlet, jela bych právě sem.

Ronda patří k nejstarším španělským městům a je zajímavá svou polohou na vnitrozemské plošině. V té je stometrová trhlina zvaná El Tajo, která odděluje staré a nové město. A jsou to právě mosty a výhledy na město, obklopené skalními útesy, které mě zaujali ze všeho nejvíc.

Město se rozvíjelo v dobách muslimské nadvlády a můžete tedy tak obdivovat například i jedny z nejzachovalejších arabských lázní v Andalusii.

Granada a Alhambra

Granada je pro mě to nejkrásnější místo z celé Andalusie. Najdete v ní odkazy maurské kultury (Alhambra), ale i úžasné bohémské město se spoustou barů, kde se podává tapas zdarma.

Granada je kopcovité město, ale ke všem důležitým památkám se jednoduše dostanete pěšky. Největší dominantou je palác Alhambra zapsaný na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se pravděpodobně o nejkrásnější historickou památku, jakou jsem kdy viděla.

Až budete plánovat cestu do Andalusie, nezapomeňte si minimálně tři týdny před odjezdem koupit online vstupenku do Alhambry. Její nejkrásnější části (Palacios Nazaríes – Nazarijské paláce) je totiž možné navštívit jen se vstupenkou zakoupenou na konkrétní hodinu.

Lístky jsem kupovala na oficiálních stránkách. Přeprodává je spousta cestovních kanceláři, ale na oficiálních stránkách máte největší jistotu. Aktuálně je cena vstupenky 19,09 euro.

Konkrétní hodinu na lístku a jméno na vstupence nepodceňujte. U vstupu kontrolují vstupenku s občankou/pasem (zřejmě kvůli přeprodeji) a do paláce nepustí nikoho, kdo „svoji hodinu“ prošvihne. Před vstupem jsem byla svědkem hádky francouzské rodiny, která přišla o hodinu později a skutečně je dovnitř už nepustili.

Palác Alhambra je neskutečnou kombinací dvou kultur a vizuální zážitek dokresluje vůně květin. Poprvé jsem si přála, aby šla vůně zachytit na fotce.

Po návštěvě Alhambry se projděte městem a rozhodně nevynechejte noční život! Bary v Granadě jsou známé tapas, které dostanete k zakoupenému nápoji zdarma. Hostely často organizují Free tapas tour a já se jedné takové taky zúčastnila. Šli jsme postupně takhle asi do 7 barů… nemůžu zaručit, že jsem je dobře spočítala.

Córdoba

Další neuvěřitelnou stavbu najdete o kousek dál – v Córdobě. Už jen tato jediná stavba stojí za návštěvu města. Mezquita je jedna z největších muslimských staveb a dokonale ilustruje dějiny oblasti. V 16. století byla totiž doprostřed mešity vestavěná katedrála. A stavba je tak kombinací dvou náboženství, jejichž vlivy se v oblasti střídaly.

Oficiální vstupenky koupíte tady , ale od pondělí do soboty (mimo svátků) je vstup zdarma ráno mezi 8:30 – 9:30.

Zbytek města je pěkný na procházku a posezení na zahrádce restaurace.

Sevilla

Další památkou na seznamu světového dědictví UNESCO je gotická katedrála Panny Marie v Seville. Podle pověsti prý při konstrukci padla věta „Postavíme katedrálu tak nádhernou a obrovskou, že si další generace budou myslet, že jsme se zbláznili.“

I tato katedrála stojí na základech původní mešity a zachovává si nejen některé původní prvky, ale dokonce i celou věž, Giralda.

Vedle katedrály je další stavba zapsaná na seznamu UNESCO – Alcázar.

Další významnou atrakcí je Plaza de España v parku Parque de María Luiza, které vzniklo k příležitosti mezinárodní výstavy v roce 1928 (podobně jako třeba Eiffelova věž o asi 40 let dříve).

V Seville je toho k vidění opravdu hodně, ale opravdu nedoporučuji jezdit tam v létě. Většinu města jsem navštívila v noci, protože v teplotách přes 40 °C bylo pro mě prakticky nemožné za den zvládnout víc než jednu památku.

Co jíst a pít v Andalusii

Na jihu Španělska funguje ve stravování trochu jiný režim, než na jaký jsme zvyklí v Česku. Ráno se začíná snídaní složenou z pečiva s olivovým olejem, případně rajčatovou salsou. Oběd je až kolem druhé hodiny odpoledne a po něm se dodržuje siesta.

V době po obědě mají často obchody a restaurace mimo velmi turistická místa zavřeno, ale vynahradí vám to večer. Španělé na jihu běžně večeří kolem 10 hodiny a restaurace a bary mají otevřeno dlouho do noci.

Co ochutnat v Andalusii?

• Tapas a raciones – Typické malé porce jídla, které sdílíte s ostatními. Tapas jsou malé porce, raciones jsou větší porce (pro více osob, nebo jako samostatné jídlo). Nejznámější jsou patatas bravas (brambory s pálivou omáčkou) nebo calamares (kalamáry).
• Gaspacho – Studená polévka. Její základ je z rajčat, okurky a papriky a nejlépe chutná vychlazená z lednice.
• Salmorejo – Obdoba gaspacha, která vznikla v Córdobě. Na rozdíl od Gaspacha ale neobsahuje papriky ani okurky, jen rajčata, ale taky vejce a sušenou šunku.
• Ryby na různé způsoby – „a la plancha“ nebo „fritos“, v blízkosti pobřeží jsou čerstvé ryby a mořské plody k dostání všude
• Espeto de sardinas – Sardinky napíchnuté na tyči a opékané na ohni jsou symbolem Málagy
• Churros – Smažené těsto, které se namáčí do horké čokolády je typické pro celé Španělsko (a oblíbené i v Latinské Americe)
• Tinto de verano – můj nejoblíbenější španělský letní drink. Základem je červené víno a Sprite.
• Sherry – víno z bílých hroznů s vymezením původu právě v Andalusii. Stojí za ochutnání, ale pravdou je, že místní mu nijak zvlášť neholdují.

Moje cestování po Andalusii v horkém létě bylo z hlediska gastronomie především o gaspachu, sdílení tapas s lidmi, které jsem na cestě potkala a  skleničkách tinto de verano.

A jaká byla moje cesta po Andalusii?

V dubnu v roce 2018 jsem dala výpověď ve své první „opravdové“ práci po škole. Od nástupu jsem v ní vydržela přesně 10 měsíců (z toho 8 před podáním výpovědi), našetřila jsem trochu peněz, a hlavně získala pocit, že já normální práci nejspíš dělat nezvládnu (pocit, že „jsem neschopná“).

Cítila jsem se celkově na dně a přišlo mi prostě nemožné hledat si jinou práci. A napadlo mě, že bych chtěla jet do Španělska. Upřímně netuším, proč zrovna tam. Do té doby jsem tam byla jen na rodinné dovolené jako dítě a na pár dní v Barceloně v době studia. Nejdřív to možná byla i tak trochu recese, protože když se mě někdo zeptal, co teď budu dělat (a myslel tím „za práci“), odpověděla jsem „Teď pojedu do Španělska.“

Sebrání odvahy dát výpověď v práci mi nakonec dodalo odvahu nechat si propíchnout uši na náušnice (že by se dva měsíce nemělo koupat jsem zjistila až u moře a jo, pálí to ) a koupit si jednosměrnou letenku do Madridu.

V Madridu jsem byla pár dní u kamarádky a potom vyrazila na svůj první pořádný sólo výlet do Andalusie. Projela jsem všechna místa, o kterých píšu v článku a další menší.

Měla jsem koupenou letenku ze Sevilly do Prahy a nechala jí propadnout. Místo toho jsem se vrátila do Malagy, kopila letenku do Paříže a cestovala další dva týdny ve Francii.

Do Prahy jsem se vrátila po pěti týdnech. Nebudeme si nic nalhávat, přes poměrně low cost cestování mi našetřené peníze z prvních výplat došly poměrně rychle.

S nově nabytým sebevědomím jsem rozeslala životopis a do dvou týdnů měla na výběr ze tří pracovních nabídek. Ve firmě, kterou jsem si nakonec vybrala jsem už sedm let a do Španělska jsem od té doby zmizela zatím jenom jednou na Camino de Santiago a jednou do Portugalska na Fisherman´s Trail.

Pokud vás lákají další kouty Španělska, doporučuji pokračovat na pobřeží Costa Blanca.

Článek Andalusie: Průvodce po skvostech jižního Španělska se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Moje první větší sólo cesta (když nepočítám Erasmus) vedla do Andalusie. V roce 2018 jsem dala výpověď ve své první práci po škole, kde jsem nevydržela ani rok. Za našetřené peníze jsem si koupila jednosměrnou letenku do Madridu, knihu o Andalusii od Lonely Planet a domluvila si ubytování u kamarádky na první tři dny. Pět týdnů jsem se toulala (na víc mi nestačily úspory ). Zatím poslední sólo cesta mě zavedla opět do Španělska na Camino de Santiago.  

Přečtěte si, proč stojí za to vyzkoušet si cestovat sólo a jak se na takovou sólo cestu můžete připravit.  

Pozitiva i negativa sólo cestování 

Sólo cestování představuje skvělý způsob, jak si rozšířit hranice komfortní zóny a zvýšit sebevědomí. Poznáme při něm o trochu více nejen sami sebe, ale i spoustu zajímavých lidí s jejich životními příběhy. Od této skvělé zkušenosti nás často dělí jenom iracionální strach z neznámého. Pojďme si nejdříve zrekapitulovat pro a proti:  

Pozitiva sólo cestování:  

• Posunutí hranic komfortní zóny: Komfortní zóna je všechno, co známe a je pro nás bezpečné. Vystavování se novým a zatím neznámým situacím tuhle komfortní zónu rozšiřuje a otevírá prostor pro nová dobrodružství, zážitky a osobní rozvoj. 
• Zvednutí sebevědomí: Při sólo cestování nastane spousta situací, kdy je potřeba si poradit a vyřešit nenadálé situace. To vede ke zvýšené sebedůvěry.
• Poznání sama sebe: Mimo svůj běžný život není potřeba nic předstírat, nemusíme svoje chování přizpůsobovat očekávání rodiny nebo kolegů. Můžeme se naopak uvolnit a být sami sebou.  
• Poznávání nových lidí: Při cestování ve skupině nebo v páru se s cizími lidmi bavit nemusíte. Při sólo cestování skoro až není na výběr. A právě tato setkání můžou být nakonec z celé cesty tím největším přínosem.  
• Svoboda: Nemusíte čekat, až bude mít někdo čas jet s vámi. Na cestě si potom můžete chodit, jíst a spát kdy a kde chcete.  
• Klid a odpočinek: Pro typy lidí (jako jsem i já), kteří cítí zodpovědnost za svoje okolí, je sólo cestování nakonec ten největší odpočinek. Nestarat se chvíli o nikoho jiného než sami o sebe, přináší spoustu klidu.  

Negativa sólo cestování:  

• Strach: Největší překážkou bývá strach, který je ale často iracionální. Je normální bát se neznámých věcí a při první sólo cestě bude potřeba strach tak trochu překonávat.  
• Finance: Pokoj pro dva a více osob je vždycky ekonomičtější varianta, než pokoj pro jednoho. Náklady se ale dají snížit spaním v hostelu.  
• Pocit osamělosti: Na cestách se můžete někdy cítit osamělí a mít pocit, že zážitky není s kým sdílet. I tohle se dá vyřešit spaním v hostelech a seznamování s novými lidmi. Na druhou stranu je sólo cestování příležitost naučit se užívat si čas jen sám se sebou.  
• Bezpečnost: Při cestování ve skupině nás často rizika ani nenapadnou. Když ale vyrazíme sami, jako by na nás na každém rohu čekalo nebezpečí. Je dobré si uvědomit, že většina obav je iracionální. A na ten zbytek najdete tipy na konci článku.  

Sólo cestování je zkrátka výzva. A jako každá výzva vás může posunout dál, stačí jenom překonat strach a vyzkoušet si to. No a pokud to nakonec nebude pro vás, alespoň jste to zkusili.  

Jak naplánovat první sólo cestu 

První výlet můžete podniknout po Česku, nebo klidně vyrazit rovnou do zahraničí. Ať už se rozhodnete přejít Krkonoše, prohlédnout si České Budějovice, nebo třeba rovnou vyrazit na Camino de Santiago, čeká vás trocha plánovaní, a nakonec hlavně hodně improvizace.   

Kam cestovat sólo 

Cestovat sami můžete skoro kamkoliv, ale některé destinace budou pro méně zkušené cestovatele jistější volbou. Tady je několik tipů a nápadů z mojí zkušenosti a wishlistu:  

• Krkonoše: Pokud vás láká chození po horách, jsou Krkonoše skvělý začátek pro horský prvovýlet. Trasy jsou skvěle značené a budete potkávat další výletníky.  
• Evropská města: Pokud vás láká zahraničí a návštěva měst, je ideálních destinací spoustu. Já sama si sólo vyzkoušela například Madrid, Paříž, nebo Budapešť.  
• Přímořské oblasti v Evropě: U moře jsem sama byla ve Španělské Andalusii a na jihu Francie, ale skvělá je i Itálie, Chorvatsko, nebo třeba Řecko.  
• Fisherman Trail v Portugalsku: Šla jsem sama a byl to životní zážitek.
• West Highland Way ve Skotsku: Šla jsem sama se stanem.
• Vietnam

Ať už se rozhodnete pro jakékoliv místo, přečtěte si informace o destinaci a místních zvycích. 

Kde se ubytovat na sólo cestách 

Úplně stejně jako na cestách v páru, s rodinou, nebo přáteli, se i sami můžete ubytovat v různých tipech ubytování.  

• Hostely: Pro mě jednoznačný favorit, pokud zůstávám krátkou dobu na jednom místě. Sdílení pokoje má totiž mnoho výhod. Nejen, že ušetříte nemálo peněz, budete mít zároveň možnost hodně rychle poznat lidi, kteří stejně jako vy cestují sólo. Některé hostely nabízí možnost ubytování v pokoji pouze pro ženy.  
• Hotel: Pokud chcete cestovat sami, ale hostel pro vás není to pravé, můžete se ubytovat klasicky v hotelu. Jen je potřeba počítat s podobnou cenou za pokoj, jako pro dvě osoby.  
• Airbnb: Můžete si pronajmout pokoj nebo rovnou celý byt. Je to skvělá možnost, pokud budete déle na jednom místě a chcete si vyzkoušet žít jako místní.  

Sama si nejčastěji hledám ubytování přes booking.com, ale dobrou zkušenost mám i s hostelworld.com.  

Existuje celá řada dalších možností, jako je Couchsurfing (mám s ním převážně horší zkušenosti) nebo Host a sister (zatím nemám zkušenost). Těmito způsoby se dá bydlet skoro zadarmo, u někoho doma. Vše je na vzájemné domluvě a zvážení pro a proti.  

Jak zjistit informace o destinaci 

Vyžívám několik zdrojů informací o tom, co v destinaci podniknout. Něco si načtu, a nakonec je to taková lehce informovaná improvizace. Kde vzít tipy, co dělat a začít?

• Tištěný průvodce: Budoucnost  Přítomnost je digitální, ale já si stejně pořád ráda kupuji tištěné průvodce a mapy Někdy si je skutečně přečtu před cestou, někdy si v nich jenom tak listuju a čtu si je až po návratu. Takhle jsem se jednou v letadle domů dozvěděla, že jsem se procházela v „nebezpečné čtvrti“.  
• Informační centra: Pokud cestuji po městech, ráda zajdu do informačního centra. Často dostanu zdarma mapu a základní informace co se dá stihnout za den nebo dva. Informace jsou aktuální a například v Itálii jsem ušetřila za vstupné do muzeí nákupem kombinované vstupenky a v Ženevě dokonce dostala vstupy do muzeí zdarma.
• Itinerář cestovních kanceláři: Najděte si na internetu organizovaný zájezd do místa, kam se chystáte a podívejte se na itinerář. Je sestavený tak, aby turisté viděli to nejznámější. Můžete se inspirovat, nebo jeho části klidně celé okopírovat.  
• Google: Zadejte do vyhledávání „Co dělat v Budapešti/Paříži/Normandii, …) a proklikejte si výsledky, které jsou vám sympatické.  
• Instagram: Na Instagramu se skvěle hledají tipy na restaurace a kavárny.  

Co dělat sám/sama na cestách 

Samozřejmě bude záležet na tom, kam vyrazíte a co rádi děláte. Obecně ale na sólo cestě můžete dělat úplně všechno, co byste dělali při cestování s někým dalším. Tohle třeba dělám já:  

• Hodně chodím – Poznám tak nejen největší turistické atrakce, ale i „normálnější místa“ a trochu toho lokálního života
• Bavím se s lidmi – V hostelech, v kavárnách, nebo i kdekoliv jinde. Při sólo cestování je jednoduché a přirozené navazovat kontakt s okolím.
• Zajdu do muzea/na výstavu – Vyberu si, která kulturní akce mě zajímá a vyrazím.
• Objevuji bistra a kavárny – Na začátku není možná úplně jednoduché sednout si ke stolu pro jednoho a užit si jídlo bez nervózního koukání do telefonu. Nakonec je to ale o zvyku. Bistra jsou skvělou alternativou k restauracím, pokud jíte sami.
• Čtu si – Podle délky cesty s sebou beru jednu knihu, nebo čtečku knih (tam se knížek vejde víc).
• Fotím a postuji na sítě – Sdílím zážitky se svým okolím hlavně prostřednictvím Instagramu. Částečně tak můžu sdílet cestu se svými přáteli, a zároveň nemusím posílat extra fotky do různých konverzací.
• Přemýšlím hodně nebo naopak vůbec – Čas o samotě, ideálně spojený s pohybem je pro mě ten nejlepší způsob meditace.

Sami zkrátka můžete podnikat všechny aktivity, na které jste při cestování zvyklí. Program ale záleží jenom na vás a můžete si tak navíc užívat pocit svobody.

Jak poznat lidi při sólo cestování

Na sólo cestování mám nejradši, že jsem často v kontaktu s lidmi. Většina konverzací je navíc otevřenějších a méně povrchních. Proč to tak je? Nejspíš proto, že se s lidmi, které potkávám na cestách už pravděpodobně nikdy neuvidím. Neznáme se navzájem, neznáme navzájem naše okolí a oběma je vlastně nakonec jedno, co si o nás ten druhý v danou chvíli myslí. Za hodinu nebo třeba za týden, se pravděpodobně vidíme naposledy v životě.

Moje nejoblíbenější místo k seznámení jsou hostely. Často je využívají sólo cestovatele a je proto jednoduché s někým se přirozeně zapovídat v pokoji, sdílené kuchyni, nebo na některém z pořádaných akcí (některé hostely pořádají společné akce). Takto jsem se v Malaze seznámila s Annou z Lyonu, kterou jsem úplnou náhodou po týdnu potkala v Córdobě a po pěti letech už plánovaně v Lyonu.

V kavárnách a restauracích. Tohle už je trochu vyšší dívčí, protože musíte být v pohodě s tím, že se dostanete i do trochu nepříjemných situací – riskujete odmítnutí. Když mám náladu si povídat a vidím někoho sedět samotného, zeptám se, jestli si můžu přisednout. Obvykle jenom pozdravím a řeknu, že cestuji sama, ale ráda bych se k někomu přidala na čas jídla/na vypití kafe. Většinou se snažím vytipovat jiného sólo cestovatele. Zatím asi nejzajímavější byla konverzace s jihoafrickým starším párem, kdy jsme naráželi na samé kulturní rozdíly, ale stejně jsme se spolu nasmáli. Dostala jsem od nich při loučení ručně háčkovaný křížek jako záložku do knihy.

Další možnost je zajít na organizované akce typu Language Exchange, International meetup, setkání expatů… Akce jsou často k nalezení na Facebooku.

Bezpečné sólo cestování

Nemyslím si, že by cestovat sólo bylo o moc nebezpečnější než cestovat ve skupině. Na druhou stranu je vždycky lepší dávat na sebe pozor než se ocitnout v nepříjemné situaci.

Nejdůležitější zásada je dát na svojí intuici a selský rozum. To se dělá poměrně těžko, pokud jste vyrůstali v době (nebo v rodině), kde se děti od nežádoucího chování odrazovali důkladným strašením. Dodnes si pamatuji třeba historku o holce, která šla na party ke spolužákovi a nikdy se nevrátila domů (barvitých detailů vás ušetřím). Ve zdravých mezích je zásadní dát na intuici, ale nebýt ani zbytečně paranoidní.

Jak cestovat sama a cítit se bezpečně?

• Udělejte si cestovní pojištění – už se mi dvakrát vyplatilo
• Naskenujte nebo vyfoťte si cestovní doklady – uložte si je na uložiště nebo do e-mailu
• Peníze a platební kartu mějte na rozdílných místech
• Zjistěte si informace o kultuře a zvycích a dodržujte je
• Snažte se nevypadat na první pohled jako turista – To může být vzhledem k batohu nebo mapě někdy nemožné, ale v každém případě se tvařte sebejistě – víte přesně kde jste a cestujete sami už od narození.
• Pravidelně informujte někoho doma – Můžete vyzkoušet permanentní sdílení polohy (v horách se na to nedá spolehnout), nebo jednoduše komunikovat s někým doma (rodiče, přítel, kamarádka, …), kdo bude vědět kde přibližně jste, jaké máte/nemáte plány a kdy se přibližně zase ozvete.

S tím si většinou úplně vystačíte! Pokud ale přeci jen bojujete se strachem, můžete absolvovat kurz sebeobrany, nebo si pořídit něco na osobní obranu. Pozor, ne všechno, co je legální v ČR je legální i jinde. Například elektrický paralyzér je u nás legální, ale ve Francii ne. Pepřový sprej zase nejde vzít do příručního zavazadla. Pokud si chcete vzít něco na obranu, předem se informujte o pravidlech v dané zemi.

Na svojí první větší sólo cestě jsem vyzkoušela taky alarm na klíčence. Tyto alarmy fungují tak, že pokud zatáhnete za uzávěr, alarm se spustí. V Granadě na autobusovém nádraží se mi alarm připevněný na batohu zaklínil do mezery v lavičce a jakmile jsem batoh zvedla, alarm se rozkřičel. Dokud jsem nenašla uzávěr pod lavičkou, zvuk se stupňoval. Doteď si vzpomínám na tu bolest v uších a jak ani na frekventované autobusové stanici nikdo (vzhledem k situaci naštěstí) nepřišel, aby se zeptal, co se stalo. Vyndala jsem baterky a alarm letěl do koše.

Sólo cestování je ve většině případů nakonec podobně (ne)bezpečné, jako třeba cestování ve dvou. Takže přehnaný strach nechte doma, dávejte na sebe pozor jako ostatně vždycky a jeďte si to pořádně užít!

TIP: Plánujete vyrazit sólo na Camino de Santiago? Přečtěte si Kompletní průvodce přípravou na cestu

Článek Sólo cestování: Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.