Zajímavá je pro mě hlavně poznámka, že zpětně považujete šest dní za ideálnější variantu než pět. Při přibližně 130 kilometrech a 4 000 metrech převýšení už rozdíl jednoho dne může podle mě hodně změnit celkový zážitek – člověk nemusí tolik řešit tempo a zbude mu více času zastavit se, projít si okolí nebo prostě jen v klidu posedět v některém z B&B. Navíc podle popisu je vidět, že počasí umí náročnost velmi rychle změnit. To množství bláta po dešti a kluzký terén bych před přečtením článku určitě podcenil.

Hodně se mi líbila také část o tom, jak se z původně sólo cesty postupně stala mnohem společnější zkušenost. Věta, že cestu člověk začne sám, ale nakonec ji dokončují všichni společně, podle mě krásně vystihuje jednu z nejzajímavějších věcí na dálkových trasách. Člověk jde především kvůli krajině a samotné cestě, ale často si nakonec nejvíc pamatuje právě lidi, které cestou potkal.

A italské jídlo je samozřejmě další velké plus. Možnost dát si po celém dni chůze místní večeři v B&B a přes den si v malých obchodech koupit něco čerstvého na cestu zní výrazně příjemněji než několik dní fungovat jen na zásobách z batohu. 🙂

Díky za skvělého průvodce. Via degli Dei po přečtení článku rozhodně vypadá jako trasa, kterou stojí za to zařadit na seznam budoucích cest.