Trasa je dobře značená, převýšení je mírné, a pokud si nesete stan, můžete si etapy přizpůsobit vlastním silám. Jen s jedním nepočítejte – že zůstanete v suchu. Skotské počasí je výzva samo o sobě.

WHW jsem měla dlouho v hlavě. Lákala mě svou bezpečností pro sólo cestovatelky a tím, že je možné spát v kempech i volně v přírodě. Byla to moje první delší cesta, kde jsem spala sama ve stanu – a chtěla jsem si tím posunout vlastní komfortní zónu.

V článku najdete praktické tipy k plánování i moje osobní zážitky. Klidně přeskakujte – a vezměte si z něj přesně to, co hledáte.

West Highland Way – Základní fakta

Název	West Highland Way
Délka	Cca 154 km
Trasa	Milngavie (severně od Glasgow) – Fort William (z jihu na sever)
Doba	6–8 dní (možné uzpůsobit)
Terén	Štěrk, lesní cesty, trochu stoupání
Značení	Dobré – ukazatele, patníky
Nejlepší období	Duben–květen, září (možné celý rok, ale vyžaduje zkušenosti a vybavení)
Počasí	Rychlé změny, častý déšť (ale i duha )

Etapy West Higland Way

West Higland Way se jde obvykle od jihu na sever, protože tak roste obtížnost terénu. V Milngavie najdete oficiální začátek, ve Fort Wiliam konec a takto je cesta i značená. Na druhou stranu vám ale nic nebrání ani otočit směr (a nebudete jediní). WHW se samozřejmě dá jít oběma směry.

WHW si můžete rozdělit podle vlastní kondice, počasí a možností přespání – oficiální etapy neexistují.

Níže najdete, jak jsem šla trasu já – se spaním ve stanu v kempech.

Etapa 1: Milngavie -> Drymen Camping

Vzdálenost: 17,6 km

Čas: 5 h

Po výstupu z vlaku v Milngavie se vydejte podchodem a nechte se přivítat nápisem „Welcome to Milngavie“. Pokud jste si cokoliv zapomněli zabalit, seženete to cestou do centra. Potkáte lékárnu i několik obchodů s vybavením na kempování.

Oficiální začátek stezky je v centru Milngavie u žulového obelisku. Dál pokračuje přes městský park Mugdock Country Park.

První část WHW je nenáročná a téměř bez převýšení. Potkáte na ní několik menších jezer a říček a ke konci vstoupíte do národního parku Loch Lomond a The Trossachs.

Deník z etapy 1:

Přijela jsem vlakem do Milngavie unavená po návratu z Fisherman’s Trail v Portugalsku.

Po vystoupení z vlaku jsem ušla pár kroků a sundala si svůj 12kg batoh na lavičku. Přišel mi dost těžký a začala jsem pochybovat, jestli tohle vůbec zvládnu. V tu chvíli mi na bundě přistálo něco bílého – letěl nade mnou pták.

Kousek od lavičky vidím kavárnu, která právě otevírá a místo abych hned vyšla na trek, jak jsem si plánovala, zamířím raději na čaj a sušenky. V kavárně mě uvítají otázkou „What can I get you, love?“, což mi společně s dávkou cukru a kofeinu dodává zpátky chuť vydat se na cestu.

Fotím se u žulového obelisku a vycházím na úžasně zelenou West Highland Way. První den mám navíc štěstí na krásné počasí a celkově si užívám nádhernou skotskou přírodu.

Etapa je krátká a do kempu tak dojdu hodně brzy. Dozvídám se, že má v noci hodně pršet a „že si mám dobře vybrat, kde si postavím stan, aby mi do něj nestékala voda“. Dlouho nepršelo a při silném dešti nebude ztvrdlá půda schopná vodu nasáknout. Vzhledem k mým poměrně malým zkušenostem s kempováním chvíli chodím po kempu a hledám vhodné místo, až to prostě vzdám a vyberu si plácek, který alespoň není pod viditelným kopečkem.

Chvíli zápasím se stavěním stanu, který jsem si zkoušela postavit jednou doma v obýváku. Vedle mě je postavený stejný stan, ve kterém je Fleur z Nizozemska. Nabízí mi pomoc, kterou odmítám s tím, že se musím naučit stan postavit sama, zvlášť když tuším, že následující dny to budu dělat v dešti (takže ideálně rychle ).

Dostavila jsem stan a spustil se silný déšť. Jsem na sebe pyšná, první den byl perfektní.  

Kemp Drymen Camping

První noc jsem spala v Drymen Camping. Rezervovala jsem si místo na stan na jejich webu.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně
• Společný prostor: pod střechou, prostorný
• Prostor pro sušení věcí: venku, ve společném prostoru pod střechou
• Nabíjení telefonů: Zásuvky ve společném prostoru
• Jídlo: Malý obchůdek, možnost objednat domácí pizzu přes WhatsApp.
• Cena za stan pro 1 osobu: £12
  

Etapa 2: Drymen Camping -> Cashel Campsite

Vzdálenost: 17 km

Čas: 5 h

Z Drymen vede cesta nahoru na Conic Hill, odkud poprvé uvidíte výhledy na Loch Lomond. Je to prý jeden z nejkrásnějších výhledů na West Highland Way.

Já měla smůlu na počasí, byla mlha a neviděla jsem nic. Přesto jsem na Conic Hill potkávala opravdu hodně výletníků. Za hezkého počasí musí být výhledy nádherné!

Cesta pokračuje sestupem do vesnice Balmaha, kde je možné se najíst a pokračovat dále podél jezera. V této oblasti je možné zahlédnout orlovce říční, kteří v jezeře loví ryby.

V oblasti národního parku kolem Loch Lomond se od 1. 3. do 30. 9. nesmí volně kempovat a je proto lepší si rezervovat místo v kempu.

Deník z etapy 2:

Ráno balím mokrý stan. S tím mám naštěstí zkušenost z Tour du Mont Blanc a tak mě to moc nerozhodí. Vycházím sice do deště, ale pořád nadšená z nádherně zelené skotské přírody.

Jsem trochu zklamaná při výstupu na Conic Hill, protože vím, že přímo přede mnou je Loch Lomond a není vůbec nic vidět, ale není čas se litovat. Cesta po kamenech klouže a já si musím dávat pozor. Po chvíli si přesto sedám přímo do bláta ve svých světle zelených turistických kalhotách.

Nakonec mě to ale uklidní. Jsem úplně mokrá a špinavá – už si pozor dávat nemusím.

V Balmaha už si užívám krásné výhledy na jezero a než dojdu do kempu, procházím se po pláži s výhledem na vysočinu. V kempu jsem první, stavím mokrý stan pod stromem, aby stihl do večera trochu uschnout.

Taky se seznamuji s midges!

V Glasgow jsem před trekem zašla do obchodu, kde byl moc milý prodavač. Řekla jsem mu, co mám s sebou v batohu a zeptala se, co si mám dokoupit, pokud mám úplně minimum místa na to nést cokoliv dalšího. Prodal mi tři věci: nejlevnější nepromokavé kalhoty (nejlepší poměr váhy vs výkonu), síť na obličej a repelent na midges. Druhý den na treku to byl můj nejoblíbenější člověk na světě!

Kemp Cashel Campsite

Kemp přímo u Loch Lomond – Cashel Campsite jsem rezerovala přímo přes jejich stránky.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně
• Společný prostor: omezený – pár stolků venku, dva stolečky pod střechou
• Prostor pro sušení věcí: ne
• Nabíjení telefonů: Neoficiálně, možnost poprosit na recepci/v obchodě (v otevírací době)
• Jídlo: Obchod s čerstvým pečivem, teplé nápoje
• Cena za stan pro 1 osobu: £16

Etapa 3: Cashel Campsite -> Inversnaid Bunkhouse

Vzdálenost: 20 km

Čas: 6,5 h

Třetí den cesta pokračuje podél jezera Loch Lomond. Uvidíte nádherné výhledy na jezero a kopce za ním.

Terén je v části podél jezera trochu obtížnější, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout v dobrých botách. Pokud vyjde hezké počasí, můžete se i vykoupat na jedné z mnoha pláží po cestě.

Deník z etapy 3:

Ráno jsem balila přiměřeně mokrý stan po nočním dešti a jakmile jsem dobalila, začalo pršet znovu. V kempu si proto dávám kafe pro zlepšení nálady a kupuji letenku do Portugalska (abych došla Fisherman´s trail).

Mezitím přestává pršet a já se vydávám na jeden z nejkrásnějších dní podél jezera. Výhledy jsou překrásné! Moc se ale nezastavuji, protože jakmile přestane pršet, objevují se midges. Při chůzi vás tyto typické skotské mušky nechají žít, ale jakmile se chcete zastavit, třeba jen na svačinu, jsou připravené vás sníst za živa!

Přestože jsem vycházela poměrně pozdě, díky midges docházím do kempu zase jako první. Stan mě ale nechají postavit až ve 3 hodiny odpoledne.  Tak sedím alespoň venku pod střechou se síťkou na hlavě a snažím se pod ní rukou prostrčit co největší kus sendviče a zároveň pustit co nejméně midges.

Stan se mi podaří postavit za 10 minut v krátké pauze mezi deštěm a… dalším deštěm. Kemp je na kopci mimo trasu a je potřeba se tam vydrápat poměrně zarostlou cestou, která je v dešti úplně podmáčená – měla jsem vodu po kotníky.

Na druhou stranu ale můžete využít vše, co je k dispozici v ubytování v hostelu, včetně místnosti pro sušení bot a oblečení. V místnosti s topením a odvlhčovačem mi přes noc uschlo všechno včetně bot.

Hostel má i restauraci, kde jsem potkala Fleur, daly jsme si spolu večeři a chvíli si povídali se dvěma dalšími trekery. Po chvíli si ale každý šel zase po svém. Celkově jsem první část WHW trávila převážně sama přes den i večer.

Inversnaid Bunkhouse

Kemp je u hostelu/buňkového ubytování a není přímo na trase. Vede k němu výstup a lesní cesta, která byla dost podmáčená. Stan si můžete postavit na zahradě ubytování a výhodou je, že můžete využít všechny společné prostory – restauraci, sprchy s fénem, drying room (vyhřívaná místnost s odvlhčovačem vzduchu pro vysušení věcí).

Rezervovala jsem přímo na webu.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně (k dispozici fén na vlasy)
• Společný prostor: restaurace se stoly a gaučem
• Prostor pro sušení věcí: ano
• Nabíjení telefonů: Neoficiálně, možnost nabít si telefon v restauraci
• Jídlo: Restaurace s možností večeře, snídaně a zakoupení sendviče k obědu
• Cena za stan pro 1 osobu: £15

Etapa 4: Inversnaid Bunkhouse -> By the way hostel Tyndrum

Vzdálenost: 31 km

Čas: 9 h

Čtvrtý den začíná u největšího vodopádu na trase v Inversnaid a pokračuje podél jezera Loch Lomond. Terén je tady pravděpodobně nejnáročnější z celé West Highland Way.

Cesta se klikatí podél jezera, stoupá a klesá a většinou půjdete po kamenech a přes kořeny. Při dešti to klouže. Není to nic nepřekonatelného, jen je potřeba s tím počítat časově (12 km jsem šla 4 hodiny) a ideálně mít turistické hole, které cestu terénem maximálně usnadní.

Druhá část je méně náročná a vede podél řeky Falloch. Na jaře půjdete přes ohrady plné jehňátek.

Deník z etapy 4:

Když se mě v Inversnaid Bunkhouse při ubytování recepční-barman ptal, jestli si chci na ráno koupit snídani, řekla jsem, že bohužel nemůžu. Snídaně byla od 8 a já měla v plánu ujít 31 km. Zeptal se „Why?“ a byla to vlastně skvělá otázka.

Ráno jsem sbalila mokrý (jak jinak!) stan a v 6 vycházela do deštivého skotského rána. Přemýšlela jsem, jak dlouho mi krásně vyhřáté boty vydrží suché. V 6:16 už si je fotím promáčené. V 6:59 se zakusuji do sendviče, který jsem si vzala s sebou k obědu. Jsem bez energie, vyčerpaná z chůze a neustálého deště.

Nejsilnější a nejvíc v klidu se ale cítím právě v takových chvílích na treku. Vím, že se musím spolehnout sama na sebe a že to zvládnu.

West Highlands Way je poměrně frekventovaná trasa, kde potkáte hodně dalších trekerů. To ale neplatí, když vyjdete v dešti v 6 ráno. Nepotkala jsem nikoho celé 4 hodiny a cestu podél jezera jsem si tak opravdu užívala.

Kolem 10 hodiny zastavuji v Beinglas Farm, kousek za Inverarnan. Objednávám si Vegetarian Full English Breakfast. A vůbec mi nevadí, že už jsem snědla Flapjack k snídani a sendvič (ten měl být k obědu).

Mám za sebou první 4 hodiny chůze a čeká mě dalších 5 hodin.

Na konci etapy mám v plánu jedinou noc s přespáním v hostelu, kde byl volný jen soukromý dvoulůžkový pokoj.  

By the way hostel Tyndrum

Vzhledem k vytrvalému dešti jsem si čtvrtý den rezervovala pokoj v By the way hostel Tyndrum, přes jejich stánky.

Kromě pokojů je ale možné spát i ve stanu a využít všechno zázemí ubytování. Popis níže se týká hostelu, kde jsem spala – nevím, jak vypadaly sprchy pro kemp.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně (hostelu)
• Společný prostor: jídelna (v hostelu)
• Prostor pro sušení věcí: ano (pro všechny, včetně stanujících)
• Nabíjení telefonů: V jídelně hostelu (nevím, jak pro stany)
• Jídlo: Přímo v ubytování ne, ale v Tyndrum (asi 1 km) je velký obchod i restaurace
• Cena za stan pro 1 osobu: £65 (dvoulůžkový pokoj), £28 (postel v hostelu), £16 (stan)

Etapa 5: By the way hostel Tyndrum -> Glen Coe Mountain Resort

Vzdálenost: 29 km

Čas: 8,5 h

V druhé části West Highland Way se krajina výrazně promění a z výhledů na jezero se stanou působivé výhledy na hory. Nepředstavujte si ale zase ani Alpy, nejvyšší vrchol Skotska – Ben Nevis leží v nadmořské výšce 1 345 m (Sněžka 1 620 m).

Krátce za Tyndrum půjdete kolem vrcholů Beinn Odhar, Beinn Dorain a dalích hor, jejíž názvy nejspíš ani přes veškerou snahu nevyslovíme.

Cesta vede až do Bridge of Orchy, kde je možnost občerstvení. Za Bridge of Orchy budete procházet pod viaduktem, kde trasa navazuje na starou vojenskou cestu. Postupně budete mít výhledy na Loch Tulla, pohoří Black Mount a vřesovišně Rannoch Moor.

Deník z etapy 5:

Ráno balím vysušený stan, který jsem nechala uvnitř doschnout a do nového dne mě vítá sluníčko. Předpověď hlásí jediný den na trase, kdy nemá pršet – jupí!

Prší asi za hodinu. Ale já už jsem zvyklá a statečná.

V Tyndrum jsem nakoupila zásoby jídla, protože jsem se dočetla, že v následujícím úseku není možnost si nic k jídlu dokopit. Nebyla to pravda. Pokud půjdete etapy podobně jako já, najíte se  pohodlně v Bridge of Orchy a následně v Glen Coe Mountain Resort. Pokud nejedete super low cost a nešetříte na jídle, velké zásoby nepotřebujete.

Krajina je nádherná a já jdu už pátý den úplně sama. S lidmi se mi nedařilo se moc seznámit ani večer, takže se z monologu v mojí hlavě chvílemi stává monolog nahlas. Občas si cestou pro sebe nahlas něco řeknu. Většinou slova podpory. Zní to vtipně – ale pomáhá to.

Jeden rozhovor proběhl i se stromem. Něco jsem si řešila v hlavě a zastavila se u velkého statného stromu u cesty. Když jsem se ho dotkla rukou, zeptala jsem se „Can you advise me what to do, please?“ a v mojí hlavě se objevila odpověď „Just stand still, everything around you will keep moving and falling into place“.

To byl asi můj nejšílenější moment cesty po West Higland Way a jeden z těch nejsilnějších.

V Glen Coe Mountain Resort jsem postavila stan a šla na večeři. Potkala jsem Suzie z UK a moc krásně jsme si popovídaly o Camino de Santiago.

Glen Coe Mountain Resort

Místo na stan v Glen Coe Mountain Resort jsem rezervovala přímo přes jejich webovky. 

Dejte si pozor na sprchu, která je na časovač a čas běží hned po vhození mincí. Ideálně se vysvléct do ručníku a až potom zaplatit.

• Teplá sprcha: £ 1 za 5 minut, vhodíte mince a voda okamžitě teče!
• Společný prostor: ne, ale možnost posedět v restauraci
• Prostor pro sušení věcí: ano (pro všechny, včetně stanujících)
• Nabíjení telefonů: ne
• Jídlo: restaurace s velkým výběrem
• Cena za stan pro 1 osobu: £10

Etapa 6: Glen Coe Mountain Resort -> Black Water Hostel

Vzdálenost: 16,5 km

Čas: 5,5 h

Šestý den začíná výhledy a na hory, jako je Buachaille Etive Mòr. A pokračuje po známém „Ďáblově schodišti“ – klikaté cestě vedoucí na nejvyšší bod West Highland Way (550 metrů nad mořem). Z vrcholu je výhled na pohoří Mamores.

Z vřesovišť cesta postupně sestupuje směrem dolů.

Přes výstup do nejvyššího bodu trasy je tato etapa oproti předchozím relativně méně náročná a bohatá na krásné výhledy.

Deník z etapy 6:

Ráno vylezu ze stanu a vidím nejkrásnější duhu, jakou jsem kdy viděla!

Pokračuji snídaní. Dávám si zase celou vegetariánskou anglickou a vůbec mi nepřijde možné, že jsem před pár hodinami měla k večeři burger s hranolkama. Stala se ze mě černá díra na jídlo.

Vycházím sama a po pár kilometrech před sebou vidím tři kluky, jak něco zkoumají v trávě. Když kolem nich procházím (a snažím se zahlédnout na co se dívají), volají na mě a ukazují mi nějakou housenku. Nakonec jdeme kousek spolu a povídáme si.

Později se rozejdeme a znovu je potkám na kopci za „Ďáblovým schodištěm“. Jdeme zase kousek spolu, až zjistíme, že spíme ve stejném kempu. Večer s nimi chvíli posedím v hospodě, kde se přidávají další lidé a já si sice nepamatuji jejich jména, ale naučila jsem se novou karetní hru Shithead.

Šestý den jsem zkrátka konečně zase na chvíli vyměnila kontakt se stromy za kontakt s lidmi.

Black Water Hostel

Hostel nabízí i místo pro stany a právě toho jsem využila i já. Rezervovala jsem přímo na webu.

• Teplá sprcha: neomezeně, v ceně
• Společný prostor: ano, venkovní posezení pod střechou
• Prostor pro sušení věcí: ano (pro všechny, včetně stanujících)
• Nabíjení telefonů: ano (ve venkovním posezení)
• Jídlo: v okolí je obchod i restaurace
• Cena za stan pro 1 osobu: £15

Etapa 7: Black Water Hostel -> Fort William

Vzdálenost: 25 km

Čas: 7,5 h

Poslední den vede cesta zalesněnými oblastmi a postupně odkrývá pohled na nejvyšší horu Skotska – Ben Nevis. Za hezkého počasí se můžete další den vydat nahoru.

Na konci trasy se vydejte do centra Fort Wiliam a nezapomeňte se vyfotit u bronzové sochy poutníka na Gordon Square.

Stejně jako mnoho populárních dálkových treků, i West Highland Way končí uprostřed města. Čeká vás tak skok z přírody rovnou do víru bezpočtu restaurací a suvenýrů. Můžete tak oslavit úspěšné zdolání West Highland Way!

Deník z etapy 7:

Poslední den ráno silně prší a já chvíli čekám, jestli přestane, ale nepřestává. Nakonec se rozhodnu balit stan v dešti. Vlezu dovnitř pod plachtu a zabalím celý vnitřek. Potom chvíli sedím pod plachtou a přemýšlím, co dál.

Nakonec zkrátka vnitřek stanu přenesu pod střechu a v dešti zabalím venkovní plachtu. Jsem úplně mokrá a stan taky, takže se vzdávám původního plánu spát poslední noc v kempu a rozhodnu se ještě jednou kouknout na booking.com, kde bylo noc předtím všechno rezervované.

Na bookingu je volná jedna postel v pokoji pro ženy v hostelu ve Fort Wiliam! Někdo musel zrušit rezervaci a já to okamžitě beru. Nevěřím, jak velké jsem měla štěstí.

Vycházím a míjím autobusovou zastávku plnou lidí, kteří čekají na autobus. Prší a fouká silný vítr, ale já se nechci vzdát poslední etapy. Jdu!

Většinu trasy toho moc nevidím, protože mi teče voda do očí. Vítr se mi opírá o batoh a hází mě do strany. Dávám si sluchátka do uší, abych se namotivovala hudbou. Jenže sluchátka jsou promáčená a přestala fungovat. Mobil ukládám do voděodolného obalu a jdu – na sílu, na vůli.

Nesmysl. Hned, jak jsem došla do Fort Wiliam vysvitlo sluníčko a bylo krásně.

Došla jsem na konec trasy a zamířila do hostelu. Ten byl nádherný, čistý, suchý a nechali mě v něm vysušit si úplně všechny věci včetně stanu. Všechno prádlo jsem dala vyprat a vysušit a užívala si výhled z okna na hory v suchu a s teplým čajem v ruce. Takhle si představuji nebe!

West Highland Way byla nádherná a díky dešti mi dala pořádně zabrat!

Fort William Backpackers

Nádherný hostel, s klidnou společnou místností s výhledem na hory. Ideální volba po propršeném treku Skotskou vysočinou.

Rezervovala jsem přes booking.com.

• Cena: £30

Spaní na West Highland Way

Na West Highland Way můžete zvolit pohodlné spaní v hotelech a B&B nebo hostelech. V takovém případě je ale potřeba plánovat poměrně dlouho dopředu, protože ubytování může být plně rezervované až rok dopředu.

Kapacita je omezená a stejně jako jiné oblíbené trasy si na WHW ubytování rezervují i cestovky, které potom trek nabízí jako zájezd. Na druhou stranu toto omezení v ubytovací kapacitě zajistí, že není trek úplně přehlcený.

Další možností je spaní ve stanu, které jsem zvolila i já.

Stanování na West Highland Way

Výhodou stanování na West Highland Way je větší flexibilita. Můžete si cestu naplánovat po kempech, jako jsem to udělala já, nebo vůbec nic neřešit a přespat tam, kam dojdete.

Pokud budete chtít spát v kempech a půjdete v oblíbené období (jaro–podzim), doporučuji rezervace. Rezervovala jsem asi měsíc před cestou a v některých kempech už nebylo na moje vybrané datum místo. Je to jeden z důvodů, proč mám  itineráři delší a kratší denní etapy.

Stanovat ve Skotsku můžete i mimo kempy, při dodržení místních předpisů. To ale neplatí pro oblast národního parku a okolí Loch Lomond, proto se právě v této části stává, že jsou kempy obsazené.

Kempy na West Highland Way

Seznam kempů, ve kterých jsem spala a můžu je doporučit z vlastní zkušenosti:

*Ceny v květnu 2025

Podrobnější informace o vybavení každého kempu najdete na konci popisu každé etapy.

Většina těchto kempů měla teplou sprchu bez doplatku (s výjimkou Glen Coe Mountain Resort) a Drying room, tedy místnost s topením a odvlhčovačem vzduchu, kde se daly vysušit boty a oblečení.

Spaní ve stanu jako sólo žena na treku

Pocitově byla celá West Highland Way velmi bezpečná i pro ženy sólo cestovatelky. Spaní ve stanu v kempech bylo 100 % bezpečné a zpětně bych se nebála ani přespání na divoko.

Samozřejmě se nikdy nedá zcela vyloučit, že se něco stane. To ale nejde ani doma.

West Highland Way je bezpečná, dostatečně frekventovaná trasa, kterou z vlastní zkušenosti doporučuji i jako úplně první sólo cestu se spaním ve stanu.

Výbava na West Highland Way

Vzhledem k tomu, že jsem měla v plánu do jednoho batohu zabalit na 4týdenní sólo cestu, během které jsem měla v plánu jít Fisherman´s trail v Portugalsku a West Highland Way ve Skotku, musela jsem nad výbavou opravdu hodně přemýšlet.

Seznam níže je sestavený z toho, co jsem opravdu potřebovala a využila. A zároveň zredukovaný na pohodlné minimum.

Mimochodem, pokud vás moje osvědčená výbava na treky zajímá podrobněji, mrkněte na můj článek o výbavě na dálkové treky.

Batoh a boty

Nejdůležitější výbava každého treku – dobrý batoh a boty.

Na West Highland Way jsem měla batoh Osprey VIVA 45L, do kterého se mi vešlo vše, co jsem potřebovala. Celková váha batohu i s vodou byla 12 kg. Měla jsem vybavení na kempování v přírodě, ale nenesla jsem s sebou věci na vaření, ani velké zásoby jídla.

Nutností je i pláštěnka na batoh.

Boty mám na treky jenom jedny a chodím v nich všude. Jsou to nízké trekové boty Merrell Moab 3 Gtx. Určitě je na zvážení, jestli nízké nebo vysoké trekové a na West Highland Way si myslím, že se více hodí vysoké trekové. Zvlášť pokud více prší a voda do bot teče svrchu.

Značku Merrel mám ale ráda, protože podle mě poskytuje skvělý poměr kvality a ceny.

Kromě dobrého batohu a bot doporučuji i trekové hole, které odlehčí kolenům. Já mám lehoučké trekové hole Fizzan Compact.

Vybavení na spaní venku

Měla jsem s sebou stan pro jednu osobu MSR Elixir 1. Ve většině kempů se velikost stanu neřeší, takže i pokud jdete sólo, můžete s sebou vzít stan pro 2 osoby. V některých kempech ale můžete narazit na platbu za velikost stanu – stan pro dvě osoby = platba za 2 osoby. Setkala jsem se s tím za celou cestu ale jenom jednou.

Izolaci od země zajistí kvalitní karimatka. Pokud výběr podceníte, nepomůže ani sebelepší spacák. Já jsem na spaní náročná, proto jsem sebou měla nafukovací karimatku NEMO Tensor All-Season. Je maličká po sbalení, ultra lehká, rychle se nafoukne i zabalí a je pohodlná na spaní.

Spacák jsem zvolila syntetický. Po zkušenosti z GR 221 Přechodu Mallorky, kde mi péřový spacák navlhl hned první noc, jsem se do Skotska rozhodla vzít syntetický spacák  SEA TO SUMMIT Venture VtII (komfort -6°) a byla jsem spokojená. Ačkoliv je větší a těžší, rychleji schne a funguje i ve vlhku.

Oblečení na West Highland Way

Bude samozřejmě záležet na počasí, ale tady je můj ideální seznam na deštivý týden v květnu:

• 2–3 trička (ideálně merino, hřeje i vlhké), měla jsem 1 s dlouhým a 1 s krátkým)
• 3x ponožky (merino, hřeje i mokré), 2x na chůzi, 1x do stanu/na spaní
• 3x spodní prádlo
• Turistické kalhoty (rychle uschnout, i úplně mokré jsou suché do rána)
• Nepromokavé kalhoty (jednoduché, nejlevnější, lehce sbalitelné)
• Legíny/lehké kalhoty (na spaní, do stanu, na večer)
• Mikina (fleece, hřeje i vlhká)
• Zateplená syntetická vesta (malá po sbalení, hřeje i vlhká)
• Nepromokavá bunda (odolá lehčímu dešti, vytrvalý déšť většina nevydrží, ale to nevadí)
• Turistické sandály do vody/žabky

Midges a klíšťata

Midges dokáží na West Highland Way pěkně potrápit a hodila se mi proto jednoduchá síťka na hlavu (hat net), kterou jsem přehodila přes kapuci bundy.

Při chůzi není s midges problém, ale jakmile se zastavíte i jen na chviličku (třeba při stavení stanu), tak vás prostě sežerou. Síťka na obličej stojí pár korun a pořídíte ji kdekoliv – v Glasgow, Milngavie, i ve většině kempů.

Druhou vychytávkou je repelent proti midges a klíšťatům, který taky doporučuji koupit až ve Skotsku.

Voda a jídlo na West Highland Way

Na West Highland Way si samozřejmě můžete vzít vařič a vlastní zásoby, které potom po cestě není problém doplňovat. Obchodů bylo po cestě dostatek a prodávali i plynové bomby do vařičů.

Na druhou stranu, pokud stejně jako já, vaření nosit nechcete (v mém případě kvůli váze a velikosti batohu), není problém se na West Highland Way stravovat po cestě v restauracích, kempech a nakupovat si v obchodě. Každý den byla minimálně jedna možnost se najíst a koupit si něco na zbytek dne/večer.

Ceny jsou samozřejmě trochu vyšší než v Česku. Ideální je nakombinovat si jídlo v restauracích a nakupování v obchodech, podle osobního budgetu.

Byla jsem nadšená z poměrně dobré nabídky vegetariánských a někdy i veganských variant.

Žádný problém není ani s doplněním pitné vody. Každý den byla možnost napustit si zdarma pitnou vodu v kempech nebo veřejných zdrojů po cestě.

Doprava – Jak se dostat do Milngavie a Fort Wiliam

Z Česka se na začátek treku dostanete nejlépe letecky. Aktuálně jsou nejlevnější letenky do Edinburgu s Ryanair. Podívat se ale můžete i na Easy Jet a lety do Glasgow.

Jak na hledání letenek a levné cestování po Evropě se dozvíte v článku: Levné Cestování po Evropě: Jak na to?

Pokud poletíte do Edinburgu, můžete přímo na letišti nasednout na autobus do Glasgow. Autobus staví hned u východu z letiště vpravo a lístek koupíte u řidiče. Platba byla možná i kartou a nic jsem nezařizovala dopředu.

Zbývá vyřešit, jak se dostat do Milngavie. Z Glasgow jezdí přímý vlak a cesta trvá jen 25 minut. Zadejte si cestu z bodu, kde se nacházíte (například kde se ubytujete v Glasgow, nebo kam přijdete z letiště autobusem) na Google maps a Milngavie jako cíl cesty. Mapy vám ukáží nejbližší stanici vlaku v Glasgow, kde si koupíte lístek v automatu a na vlak sednete podobně jako v Praze na metro. Opět jsem nic nerezervovala dopředu a nebylo to potřeba.

A jak se dostat zpět z Fort Wiliam do Edinburgu nebo do Glasgow? Máte hned dvě možnosti. Jednou je vlak, který je známý pro své výhledy a zážitek z cesty po železnici. Na druhou stranu jde ale i o výrazně dražší variantu.

Já proto volila autobus od společnosti Ember bus. Cesta byla pohodlná a projížděla přes místa, která jsem na West Highland Way prošla pěšky.

Lístek na autobus jsem rezerovala předem přes webové stránky Ember bus.

Jak zvládnout trek a kempování v dešti

Skotské počasí je nepředvídatelné, kromě jediného – na 99 % procent prostě nejde zůstat celý trek v suchu. Pokud budete mít „štěstí“ jako já, budete si pravého skotského deště užívat celou West Highland way.

Jak nepřízeň počasí „přežít“ bez traumat?

Kromě pláštěnky na batoh si spacák a oblečení balím do igelitových tašek a až potom ukládám do batohu. Úplně ideální je pořídit si Dry bag (já do nich zatím neinvestovala).

Dál se raději ráno na chůzi obleču do mokrého, včetně ponožek, než abych použila něco ze setu suchého oblečení do stanu na spaní. Je mnohem lepší se přes den hýbat v mokrém oblečení než nemít suché oblečení na spaní. Tohle je pro mě zlaté pravidlo kempování v dešti.

Mokrý stan balím tak, aby vnitřek zůstal co možná nejvíc suchý, co možná nejdéle. Venkovní plachtu a vnitřek balím zvlášť a vnitřek dávám do igelitové tašky, aby se od ostatních věcí v batohu nezamokřil. Suším stan kdykoliv je k tomu příležitost.

Ve Skotsku je v kempech často možnost využít Dry room, místnost s odvlhčovačem vzduchu a topením. Každý večer jsem si tam nechávala vysušit boty, bundu a kalhoty. I když třeba pršelo a já musela kolem stanu pobíhat v sandálech. Před sednutím si do stanu jsem se v předsíňce utřela ručníkem a ve stanu natáhla jediné suché ponožky na spaní.

Vytrvalý déšť dokáže někdy pěkně potrápit, ale pokud dokážete udržet sucho na spaní a dobrou náladu, nemusí vám déšť zážitek pokazit, ale naopak umocnit!

Závěr a konec West Higland Way

West Highland Way byla nádherná a díky dešti mi dala pořádně zabrat!

V některých chvílích jsem byla upřímně vyčerpaná, většinu času jsem šla sama a byla jsem tak odkázaná jenom sama na sebe – fyzicky i psychicky. To mi připomnělo, kolik síly si v sobě nesu.

Zároveň mi celou dobu úplně nepřálo počasí, přišla jsem o některé krásné výhledy a často jsem byla skrz naskrz promočená. Přesto jsem si dokázala udržet pozitivní náladu a cestu si maximálně užít. To mi připomnělo, že v životě je hodně věcí o úhlu pohledu.

Bez ohledu na to, jak moc zrovna prší – je na nás, jak s tím vnitřně naložíme.

Máš otázky k West Highland Way? Napiš mi do komentářů nebo na Instagram – ráda pomůžu. 

Článek West Highland Way: Kompletní průvodce + moje sólo zkušenost se stanem ve Skotsku se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.