Když jsme letěli na Vánoce do Španělska, viděla jsem z okénka letadla uprostřed Středozemního moře malý ostrov zalitý slunce. Mallorca!

Ještě s režimem letadlo na telefonu píšu zprávu kamarádce Jáje – Jdeš se mnou na jaře přechod Mallorcy po GR 221? Řekla ANO. A ještě, než jsem se vrátila ze Španělska, už jsme měli letenky na týden v dubnu. Plot twist? Ostrov, který jsem viděla, byla Ibiza.

V článku se dozvíte veškeré informace o plánování GR221, náš itinerář a jeho možné varianty i alternativy a tipy na spaní. Dozvíte se, co si vzít s sebou, a hlavně co bych příště udělala jinak (moje chyby, kterým se vy můžete vyhnout).

Tento článek obsahuje affiliate odkazy. Pokud přes ně nakoupíte, získám malou provizi. Vám cena zůstává stejná.

Základní informace o GR 221

• Délka: Asi 130 km
• Oficiální název: Ruta de Pedra en Sec – „Cesta suchých kamenů“
• Kudy vede: z Port d’Andratx do Port de Pollença (nebo naopak)
• Kolik dní zabere: 6-9 dní, podle tempa a variant
• Kdy jít: březen–květen, říjen–listopad
• Obtížnost: Střední (převýšení, terén)
• Značení: Červeno-bílé značení, rozcestníky

Jak se dostat na začátek GR 221 a jakým jít směrem?

Začátek a konec si ve skutečnosti můžete vybrat, protože se trasa běžně chodí oběma směry. Nemyslím si, že je jedna z možností lepší. Jediné co, tak mi možná úsek mezi Lluc a Port de Pollença (nebo naopak) přišel méně hezký, oproti zbytku. Pokud tedy začnete v Port de Pollença, budete mít po prvním dni to nejhezčí teprve před sebou.

Na začátek a konec trasy se pohodlně dostanete autobusy z a do Palmy. V Palmě vyjíždí autobusy z Estacion Intermodal, autobusového nádraží, které najdete v podzemí. Do Sant Elm se dostanete za 1,5 hodiny, do Port d’Andratx za 1 hodinu a do Port de Pollença nebo Pollença za 1 – 1,5 hodiny. Stejně tak i potom zpátky.

Veškeré autobusové spojení si můžete najít tady.

Lístky se kupují až v autobuse přiložením platební karty k terminálu při nástupu a znovu při výstupu. Lístek z Palmy do San Elm stál 93 Kč a lístek z Port de Pollença do Palmy 207 Kč.

My jely z Palmy do San Elm (autobus číslo 101 Palma -> Torrent, autobus 121 Torrent -> S´Algar). Zpátky z Port de Pollença přímým autobusem 301 do Palmy.

Naše GR 221 vedla z východu na západ. I pokud se rozhodnete jít naopak, můžete použít itinerář (níže), ale raději počítejte s trochu rozdílným časem (sestup = výstup a naopak).

GR 221 trasy a značení – jak se neztratit

GR 221 je podle mě obecně poměrně dobře značená. Narazíte na patníky s červeno-bílým pruhem, rozcestníky i barvách na kamenech. Přesto doporučuji stáhnout si do mobilu offline mapy.cz.

Stejně jako třeba u Tour du Mont Blanc, nejde o jednu jedinou trasu, ale spíše o systém tras s různými odbočkami a variantami. Přesná délka celé trasy záleží na zvolených variantách.

Na mnoha místech v horách nebyl signál a cesta se dělila na různé varianty. Díky offline mapám jsem mohla snadno ověřit kterou variantu zvolíme, kolik očekávat kilometrů a jaké převýšení.

Kdy se vydat na GR 221 – počasí

Mallorca obecně má asi 300 slunečných dní v roce a pokud se na trasu nevydáte v zimě, je vysoká pravděpodobnost slunečného počasí. Proto jsem si Mallorcu vysnila po propršené trase Tour du mont Blanc.

V létě se teploty vyšplhají i k více, než 30 stupňům a na mnoha úsecích GR 221 se není kam schovat do stínu.

Ideální období je proto jaro (březen–květen) a podzim (říjen–listopad). Na podzim může být pravděpodobnost deště o něco vyšší.

My byly na Mallorce na konci dubna a teploty byly kolem 20 °C přes den, ideální na chození po horách.

Obtížnost GR 221 – zvládnu přechod Mallorcy?

Obtížnost trasy GR 221 bych označila jako střední. Délka i převýšení jsou méně náročné než například Tour du Mont Blanc, ale náročnější je terén. Jak napovídá oficiální název „Cesta suchých kamenů“, cesta vede většinu času po nerovném terénu a kamenech.

Náročnější jsou sestupy, které jsou místy prudké a kameny podkluzují. Určitě se proto vyplatí nepodcenit dobré boty, trekové hole a hmotnost batohu, která moc nerozhází celkovou rovnováhu.

Může se hodit zabalit si chytře a nalehko. Konkrétní tipy na mojí výbavu najdete v článku: Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod

GR 221 přechod Mallorcy: 6denní itinerář s alternativami

Podle zvolených variant trasy a tempa je ideální vydat se na přechod Mallorcy na 6–9 dní. My měly kvůli letenkách celkem 6 dní, ale pokud by to bylo možné, dala bych si na přechod více času.

Po cestě jsou hezká městečka a odbočky, které stojí za návštěvu. Více času umožní větší flexibilitu a možnosti volby někdy i delších a náročnějších variant (hezčích), nebo naopak odpočinku.

Náš itinerář přechodu Mallorcy G 221 v mapy.cz najdete tady.

Den 1. Sant Elm -> Refugi de Sa Coma d´en Vidal

Vzdálenost: 18, 4 km

Časová náročnost: 7 hodin

Převýšení: + 1115 m, – 583 m

Alternativa: Sant Elm -> Estellence, 23,9 km (+1 169, – 1 028), 9 hodin

První den jsme v Palmě vyrazily na autobus a svezly se na místo startu v San Elm. Hned po výstupu vidím moře, dostávám se do euforie a rozhodně se toho moře nechci hned zase vzdát. Tak začínáme trek snídaní v kavárně s výhledem.

Potom už nás ale čeká stoupání a mezi stromy se objevuje výhled na 4 kilometry dlouhý neosídlený ostrov Dragonera. Na ostrov se dá zajet a projít si jednu ze 4 pěších tras, které kromě výhledů nabízí i trochu toho dobrodružství – piráti sem prý do jeskyní ukrývali své poklady a všechny se zatím ještě nenašly. My ale dneska místo hledání pokladů míříme dále do hor.

Cesta vede stále více po kamenech a místy je terén náročnější a vybavený řetězy pro uchycení. Trekové hole je tak občas potřeba zandat do batohu a chytat se řetězů nebo kamenů rukama (lézt po čtyřech). Přicházíme k informační tabuli, kde je náš denní plán označený jako 4. stupeň obtížnosti (z 5). Uf.

K tomu máme díky mojí opatrnosti hrozně těžké batohy. Po opuštění San Elm není na cestě žádná možnost k doplnění vody (ani s filtrem!), nebo jídla. Vzhledem k tomu, že jsme plánovaly spát venku a předem jsme věděly, že vodní zdroj tam nejspíš taky nebude, nesla jsem v batohu na začátku treku 6 litrů vody.

Kvuli GR221 jsem speciálně pořizovala lehké skládací láhve, které od té doby používám na každém treku a jsem nadšená.

Zpětně by na stejný plán stačily 4 litry vody, protože jsme druhý den brzy ráno došly do Estellence. Mezi Refugi de Sa Coma d´en Vidal a Estellenc byla fontána s vodou (ne pitnou) a v Estellence možnost vodu dokoupit.

Stoupáme stále nahoru a s těžkým batohem to začíná být náročnější, výhledy jsou ale opravdu nádherné! Postupně se dostáváme do nejvyššího bodu odkud opět vidíme za kopci ostrov Dragonera a já si uvědomím, kolik už jsme toho ušly.

Večer scházíme dolů k zavřené horské chatě Refugi de sa Coma d´en Vidal, kde potkáváme několik dalších Čechů se stejným záměrem, jako máme my.

O spaní venku a bivakování na GR 221, včetně našich zážitků si můžete přečíst v sekci níže (Spaní a bivakování na GR 221).

Den 2. Refugi de Sa Coma d´en Vidal -> Esporles

Vzdálenost: 19,1 km

Časová náročnost: 6,5 hodin

Převýšení: + 518 m, – 867 m

Alternativa: Přes Banyalbufar (nebo ne), dvě varianty GR221, rozdíl asi půl kilometru

Ráno se budíme brzy, protože byla celou noc pořádná zima. Postupně jsem na sebe navlékla všechno oblečení z batohu a přes spacák přehodila pláštěnku (proti větru). V kombinaci s vysokou vlhkostí od moře se budím v mokrém péřovém spacáku, ale zato bohatší o nové zkušenosti.

Pokračujeme sestup do Estellence, kde si dáváme kafe hned v první kavárně. Později se dozvíme, že je součástí hotelu a nedá se v ní objednat snídaně. Nedá se nic dělat, pokračujeme o kousek dál a narazíme na obchod. Zjišťuji, že mám dostatečné zásoby vody, kterou jsem přenesla přes kopec první den a vodu doplňovat nemusím. Druhá cenná lekce dne a hned ráno!

Sluníčko svítí naplno, tak si na chvíli sedáme na lavičky u obchodu a já z igelitky vytahuji svůj mokrý péřový spacák, aby se trochu vysušil. K tomu si dám brunch v podobě chleba se sýrem a vyhřívám se na slunci po promrzlé noci.

Potom už se vydáváme dál a celý den je oproti prvnímu dni pohodový. Cesta vede převážně mezi stromy, občas zahlédneme moře a nečeká nás žádné velké stoupání. Na výhledy byla cesta možná méně zajímavá, ale zato zaslouženě odpočinková. Dostávám se do trailového zenu a je mi fajn.

Večer máme v plánu spát v Esporles v Hostel Sa Fita Backpackers. Podle informací na webu je tento hostel určený cestovatelům do 30 let a pokud je vám více, zaplatíte 5 euro navíc. Po příjezdu zjišťujeme, že recepční a dalších 7 lidí čekajících na check-in jsou ještě starší než my. Uleví se mi, že mě tedy nejspíš nevyhodí a jen zaplatím 5 euro za měsíční členství.

Hostel je čistý a má krásné společné prostory včetně zahrady s malým bazénem. Jako první běžíme do sprchy a po dvou dnech na treku si připadám jako na wellness pobytu. Zajdeme na jídlo do restaurace kousek od hostelu a odpočíváme na zahradě.

Den 3. Esporles -> Deià

Vzdálenost: 23,1 km

Časová náročnost: 10 hodin

Převýšení: + 1 285 m, – 1 293 m

Alternativa: Zkrácení po silnici (místo GR 221) za Valldemossa, 18,6 km (+ 629, – 641), 6 hodin

Říká se, že třetí den bývá kritický a já ho kvůli omezenému času na celou GR 221 nenaplánovala úplně odpočinkově. Vycházíme brzy ráno, protože nás podle mapy čeká asi 10 hodin chůze a pořádné převýšení.

Nálada mezi námi není ráno úplně optimální a já se snažím vyhýbat se konfliktům. Vážím každé slovo. Přes fyzickou únavu to je pocitově náročnější, ale hodně mi pomůže hned na začátku potkat kočku. Milá setkání se zvířaty mi vždycky zvednou náladu a asi díky té kočce obě zdárně zvládáme cestu až do Valldemossa.

Valldemossa je krásná starobylá vesnička, která je plná turistů, obchůdků a restaurací. Kromě kamenných domů a vyhlášeného kláštera, je město spojené s Frederikem Chopinem, který tady strávil jednu zimu v první polovině 19. století. Složil během svého pobytu několik skladeb.

Do Valldemossa dorážíme těsně před polednem, a tak si v jedné turistické restauraci-  Restaurante Can Reüll – dáváme fancy brunch. Cena je podobná jako v Praze.

Po jídle se domlouváme, že se rozdělíme. Jája je unavená a cestu si bude zkracovat podél silnice. Vyhne se tak přechodu přes kopec s převýšením a náročným sestupem. Tato varianta je možná i autobusem Valldemossa – Deià a umožňuje tak odpočinkovou variantu se setkáním skupiny v Deià.

Když se zvedám od snídaně, zbývá mi ještě asi 6 hodin chůze. V hlavě si spočítám, že bez pauzy bych měla stihnout dojít půl hodiny před západem slunce. Nejsem si v tu chvíli jistá, že to zvládnu, ale vím, že mám v batohu věci na nouzové přespání venku, dostatek vody i nějaké jídlo. Zároveň jsme na treku zatím potkávali lidi nejpozději po dvou hodinách, takže i pokud bych v nejhorším případě v místě bez signálu špatně upadla, nejpozději do dvou hodin půjde pravděpodobně někdo kolem. Zkrátka si spočítám své naděje na přežití a vyrážím sama do kopců.

Výstup je místy náročný terén a opět lezu po čtyřech, ale jsem zase v euforii a jde se mi skvěle. Na kopci se kochám výhledy a dávám si svačinu, několik lidí se se mnou postupně dalo na chvíli do řeči, což se mi stává vždycky, když cestuju sama. Nikdy se tak paradoxně vlastně sama necítím.

Bez signálu díky mapy.cz zachraňuji ztracený starší pár z Dánska, který s papírovou mapou netuší, kde je. Seznamuji se s Lucasem z Belgie, který je na Mallorce potřetí a nejde tentokrát klasickou GR 221, ale právě její odbočky a alternativy. A úplně všude mi dělají společnost horské kozy.

Na vrcholu cítím vděčnost. Tohle byl pro mě jeden z nejkrásnějších dní na GR 221!

Cestou dolů mě to zase trochu přechází potom, co po kamenech uklouznu už potřetí a narazím si loket. Do Deià se ale nakonec dostávám bezpečně asi hodinu a půl před setměním.

S Jájou se vydáme na jídlo do Trattoria Italiana, protože kdo jiný dokáže nahradit velké množství spálených kalorií efektivněji, než právě Italové?

Ubytování jsme měly rezervované v Hostal Villa Verde, který byl trošku dražší, ale plánovala jsem hezké a pohodlné přespání po náročné 10hodinové etapě. A spala jsem jako dudek.

Den 4. Deià -> Port de Sóller -> Sóller

Vzdálenost: 16,8 km

Časová náročnost: 5,5 hodin

Převýšení: + 446 m, – 586 m

Alternativa: Deià -> Font des Noguer , 23,6 km (+ 1 296, – 717), 9 hodin, bivak u vodní nádrže Cúber

Původní plán 4. dne byl projít přes Port de Sollér až do Font des Noguer a spát venku. Celkem asi 30 km a 10 hodin chůze. Po předchozím dni jsme ale byly obě unavené, a tak přicházely v úvahu dvě varianty – 1. Vynechat zacházku do Port de Sollér a jít přímo po kratší variantě GR 221 k původně plánovanému konci, ale jen 23, 6 km, 2. Skončit v Sollér po téměř 17 km, spát v hostelu a druhý den zkrátit 13 km autobusem.

Trasu jsme si chtěly užít, ne prosprintovat a Port de Sollér ani Sollér se nám vynechávat nechtělo. Navíc už jsem věděla, že nemám dost teplý spacák a v noci mi bude zima. Takže volba byla celkem jasná.

Ráno jsme nemusely vstávat brzy a mohly se zdržet na výborné snídani v Deià. Pohodovým tempem jsme pokračovaly až k majáku Far des Cap Gros. Tam jsme opět změnily plány a místo návratu po GR 221 jsme sešly až do Port de Sollér. Unavené nohy jsem si ponořila do mořské vody, poseděly jsme si na pláži a potom pomalu došly do hostelu v Solléru.

Sollér je známý hlavně historickou dřevěnou tramvají, ale na náměstí se nachází i pěkný kostel. Krásný den jsme zakončily večeří a krátkou procházkou po městě.

Den 5. Sóller -> Lluc (bus Sóller -> Cúber)

Vzdálenost: 27,4 km

Časová náročnost: 11 hodin

Převýšení: + 1 632 m, – 1 195 m

Alternativa 1: Autobus Sóller -> Cúber (zkrácení trasy o 13 km), Cúber -> Lluc 14,2 km (+ 572, – 844), 5 hodin

Alternativa 2: Font des Noguer -> Lluc, 14,3 km (+ 600, – 884), 5,5 hodin

Pátý den jsme měly v plánu zvolit „alternativu 1“ a svést se prvních 13 km autobusem na zastávku autobusu Cúber. Ráno jel jen jeden autobus a další až odpoledne. Na zastávce jsme čekaly včas, ale bohužel už autobus přijel obsazený a nabrat mohl jen tři další lidi. Na nás se proto prostě nedostalo.

Začala jsem stahovat Uber a Jája mezitím domlouvat spolujízdu s mladým německým párem, kteří měli v plánu jen lehkou procházku kolem nádrže Cúber. Nakonec nás ve čtyřech vyšla cesta Uberem na 250 Kč na osobu.

U nádrže Cúber jsme se svými novými německými přáteli rozloučili hned dvakrát. Na GR 221 jsme se totiž nejdřív napojili v opačném směru, abychom nepřišly o výhledy na nádrž ze všech stran. Potom jsme se vracely a pokračovaly směrem na východ k Lluc.

Cestou do Lluc si užíváme další nádherné horské výhledy, podobné těm z prvního a třetí dne. Potkáváme taky obě české skupinky, které jsme potkali po prvním dni. Vyměňujeme si informace a navzájem se ujišťujeme, že si každý alespoň jeden úsek zkrátil autobusem. Cítíme se tak všichni o něco lépe.

V Lluc znovu potkáváme Lucase, kterého jsem potkala v horách třetí den. Zdravíme se, vyměňujeme si informace a já mám hroznou radost, jako pokaždé, když na treku na někoho narazím náhodně podruhé po několika dnech.

Původně jsme měly v plánu spát v kempu, který je v Lluc jediným na trase. Nakonec se ale zase ubytováváme na princezny v klášteře Santuari de Lluc. V klášteře je kromě ubytování i muzeum a botanická zahrada, které jsme ale vzhledem k otevírací době bohužel nestihly navštívit. V Llluc jsou i dvě restaurace, pekárna a malý obchůdek.

Den 6. Lluc -> Pollença

Vzdálenost: 18,6 km

Časová náročnost: 5,5 hodin

Převýšení: + 229 m, – 654 m

Alternativa: Llluc -> Port de Pollença, 25 km (+ 245, – 721), 7 hodin. Posledních 8 km rovina u silnice.

Poslední den se budíme v klášteře, kde je k ubytování i snídaně. V jídelně potkáváme většinu lidí v cyklistickém dresu a neustále doplňované banány mizí rychlostí blesku. Poměrně často slyšíme češtinu.

Vyrážíme na poslední etapu, která je převážně sestupem. Na kamenech cítím vazy v kotnících a jsem fakt ráda za turistické hole. Nakonec jdeme poměrně dlouho rovně až do Pollença. Odtud vede cesta do Port de Pollença podél silnice, a to si rády necháme ujít.

Nasedáme proto na autobus a vezeme se posledních 8 kilometrů k moři. Máme tak dostatek času pořádně se projít po pláži s nohama ve vodě, hledat mušličky (nesmí se odvážet) a užít si dobré jídlo s výhledem na moře.

Večer se autobusem vracíme zpět do Palmy, odkud nám druhý den letí letadlo domů.

Spaní a bivakování na GR 221

Oficiálně není povoleno na Mallorce volně kempovat ani bivakovat.

Před cestou jsem se ale dočetla, že bivakování (spaní venku bez stanu) je neoficiálně tolerováno. V každém případě je nutné dodržovat zásady „Leave no trace“. To znamená místo opustit tak, aby nebylo poznat, že jste tam vůbec byli. Neznečišťovat.

Na GR 221 bylo míst vhodných na přespání pro 1–2 osoby opravdu hodně. Každý den jsme viděly hned několik rovných plácků přímo u cesty, které očividně pravidelně poslouží pro bivak. Několik málo z nich bylo dokonce i pod stříškou. Téměř každý den ráno jsme šly kolem někoho, kdo venku přespával a balil si ráno věci.

Pokud budete chtít spát venku a nejdete ve velké skupině, není zkrátka o místo na přespání nouze. Oficiálně to ale povoleno není.

My si noc venku vyzkoušely hned první den a byla to moje první zkušenost se spaním venku bez stanu vůbec. Na Mallorce je vysoká vlhkost vzduchu, a tak i když v noci nepršelo, nevyplatil se mi péřový spacák, který byl ráno mokrý. Během noci jsem se budila zimou a napadaly mě hororové historky, ale taky jsem si při každém probuzení nasazovala dioptrické brýle a koukala na miliony hvězd na obloze. Bez světelného znečištění byla obloha v noci prostě nádherná a celý mrazivý zážitek mi stál za tu nádheru!

Kolik stojí GR 221 – rozpočet

GR 221 jde jít opravdu hodně low cost, nebo taky vůbec, a to z ní dělá cestu skoro pro každého.

Doprava na začátek treku a zpátky nás dohromady vyšla na 3 949 Kč za letenku/osoba (včetně jednoho odbaveného batohu kvůli trekovým holím) a 300 Kč za autobusy na začátek a konec treku/osoba.  

Pokud pro přespání zvolíte bivak, bude vás to stát 0 Kč. Nás vyšlo ubytování rezervované na poslední chvíli přes booking na 5 044 Kč/osoba (bez hostelu v Palmě a s jednou nocí venku zdarma).

Ubytování, jídlo i voda jsou obecně dražší, než jsem čekala a v porovnání s cenami v pevninském  Španělsku. Vodu je ale možné v některých městečkách dopustit ve veřejných fontánách a výdaje na jídlo částečně snížit vlastními zásobami.

Gear list: Co s sebou na GR 221

Na přechod Mallorcy se vyplatí zabalit si chytře a mít s sebou batoh co možná nejlehčí. Teploty můžou být v některých obdobích vyšší a zdrojů vody je po cestě méně, v některých úsecích se tak vyplatí vzít si sebou více vody a celková váha batohu se tak zkrátka nasčítá.

Jak vypadá moje výbava na treky? A jak si vůbec vybrat vhodné vybavení? O tom píšu podrobněji v článku Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.

Vybavení na spaní venku

• Spacák – Ze zkušenosti bych doporučila do nižších teplot, než jaké jsou očekávané, protože vyšší vlhkost pocitovou teplotu snižuje. Péřový spacák mi rychle navlhnul a špatně schnul.
• Karimatka – Tepelná izolace od země, ideálně tří sezónní. Já měla nafukovací, ale zpětně bych brala raději skládací kvůli nerovnému terénu, který může být v místě bivaku.
• Tarp – Na jednu noc venku jsme ho nakonec nepotřebovaly, ale v případě deště by posloužil a je lehčí i skladnější, než stan. Staví se na trekové hole.

Vybavení na chůzi

• Trekové hole – Za mě na GR 221 jednoznačně must have. Usnadňují pohyb po kamenech, sestupy, i vyrovnání rovnováhy těžkého batohu. Svoje oblíbené, lehounké Fizan hole beru už prakticky všude.
• Kvalitní boty – Jsem zastáncem nízké trekové obuvi a přesně takovou jsem měla i na GR 221. Ideálně bych ale doporučila vysokou trekovou botu, která podrží kotníky v nerovném terénu.
• Batoh – Dobře padnoucí, co nemenší velikost i váha, kvůli vodě, sestupům po kamenech a rovnováze.

Oblečení

Bude záležet na počasí, ale moje stálice na každém treku, které využijuvždycky jsou:

• Zateplená syntetická vesta – lehce balitelná, hřeje i vlhká, rychle schne a ochrání nejdůležitější – břicho a záda před prochladnutím.
• Fleecová mikina – lehká, hřeje i vlhká, rychle schne.
• Pohodlné delší kalhoty – na noc, chladná rána a noci.
• Kraťasy
• Trička – 2-3 merino trička, jedno s dlouhým rukávem a dvě s krátkým. Jedno z nich používám na spaní.
• Ponožky – kvalitní, merino. Hřejí i vlhké a vlhkost odvádí, takže jsou prevencí proti puchýřům. Beru 3x a jedny z nich používám po sprše večer a případně na spaní.
• Spodní prádlo – Beru 3x
• Sandále (do vody) – Na přezutí večer a do sprchy v hostelu
• Kompresní návleky – Kromě komprese se hodily proti poškrábání nohou větvemi a keříky po cestě

Ostatní

• Pláštěnka na sebe a na batoh – Na GR 221 nebyla potřeba, ale do hor jí beru vždy.
• Powerbanka
• Věci na hygienu
• Opalovací krém
• Lékárnička – Náplasti, dezinfekce, paracetamol, izolační fólie, tablety na dezinfekci vody.
• Sluneční brýle
• Čelovka
• Malé pytle na odpadky
• Láhve na vodu – mám tyhle skládací a na treky je miluju!

Jídlo a voda na GR 221

První den bylo v San Elm možné doplnit zásoby vody z veřejné fontány s pitnou vodou. Dál už jsme ale podobné štěstí neměly a vodu jsme většinou dokupovaly a přelévaly do vlastních lahví.

V úseku mezi San Elm a Estellence nebylo možné doplnit pitnou vodu vůbec, jinak byla většinou dostupná na začátku a na konci etapy (podle itineráře výše). Obecně doporučuji mít s sebou dostatek vody na celou etapu a trochu víc pro případ zdržení nebo nouzového přespání.

Filtr na vodu bychom nevyužily, protože jsme za celou dobu potkaly jeden jediný zdroj nepitné vody a to hodinu chůze od Estellence.

Stejné to bylo s dostupností jídla. Téměř každý den prochází GR 221 vesnicí nebo městečkem, kde je možné doplnit zásoby nebo se přímo najíst. Není proto potřeba nést s sebou zbytečně velké zásoby a podle mého názoru ani vaření.

Na Mallorce určitě nezapomeňte ochutnat místní speciality, jako je Ensaïmada. Ta se připravuje z mouky, vody, cukru, vajec, kvásku a sádla. Tradičně se podává bez náplně, ale najdete i varianty s čokoládou nebo třeba pistáciemi.

Dalším tradičním dezertem je Coca de patata, kterou jsem ochutnala a až potom zjistila, že je její součástí taky sádlo.

Bezpečnost a zdraví na GR 221

GR 221 je poměrně frekventovaná trasa, na které přes den potkáte další turisty minimálně jednou za dvě hodiny (v dubnu). Trasa je tak podle mě vhodná a bezpečná i pro sólo cestovatelky.

Pozor je potřeba si dát na kamenech a při sestupech, kde se dá uklouznout. Já uklouzla dvakrát a měla jsem štěstí, že jsem padala dobře – dozadu na zadek. Hodně pomůžou trekové hole a co nejlehčí dobře vyvážený batoh.

Na každý trek (a hlavně když jdu sólo) si sjednávám pojištění. Osobně se mi osvědčilo cestovní pojištění od AXA. Už dvakrát se mi bohužel stalo, že jsem ho musela využít a v obou případech mi vše bez problémů proplatili.

Chyby na GR 221: Co bych udělala jinak?

Nemyslím si, že jsem tentokrát udělala v plánování nebo balení velké chyby. Kdybych ale měla jít GR 221 znovu, udělala bych přeci jen několik věcí jinak:

• Dala bych si víc času – Přidala bych 1–2 dny na cestě, abych se stihla zastavit trochu déle ve Valldemossa, Port de Sóller a Lluc (klášter a zahrady).
• Možná bych přehodnotila spaní venku – Není to bezpodmínečně potřeba, po cestě jsou ubytovny a hostely.  
• Nebrala bych tarp – Pokud bych nemusela bezpodmínečně spát venku (třeba kvůli budgetu), nechala bych tarp doma a v případě nepřízně počasí došla do nejbližší vesnice a našla tam ubytování. Pravděpodobnost špatného počasí je nižší než váha tarpu.
• Vzala bych si syntetický spacák – Péřový spacák navlhl opravdu hodně hned první noc.
• Nebrala bych 6 litrů vody první den – Mezi Sant Elm a Estellence není zdroj vody. Přesto by podle uvedeného itineráře bohatě stačily 4 litry vody.
• Vzala bych méně jídla – Ušetřila jsem, ale ve skutečnosti bylo každý den dost možností jídlo dokoupit a snížila bych tak váhu batohu.

Nejčastější otázky & odpovědi

Závěr a osobní zhodnocení: Co mi přechod po GR 221 dal

Přechod Mallorcy po GR 221 byl podle mě nádhernou cestou, která se hodí i jako jedna z prvních zkušeností s přechody. Hory nejsou nijak vysoké, civilizace je každý den blízko a v případě potřeby existuje nespočet variant, jak cestu uzpůsobit. Od zkrácení pěšky, autobusem, až po to prostě se sebrat a odjet místo treku někam na pláž a odpočívat.

Samy jsme nešly cestu přesně tak, jak jsem jí doma od stolu naplánovala a o to byla vlastně krásnější! Každý další trek mě čím dál tím víc učí být k sobě laskavá a netlačit věci neustále jenom na výkon.

Zatímco loni na Tour du Mont Blanc byla alternativa zkrácení vynucená tím, že mi tělo řeklo dost, prozvracela jsem noc ve stanu a skončila jsem až na pohotovosti s vyčerpáním a nemocí z převýšení, na GR 221 se mi podařilo posunout se dál.

Přestože jsem cítila, že itinerář asi i zvládnu podle původního plánu, prostě jsem se rozhodla plán rozvolnit, zařadit víc odpočinku, užívání si a moře. I když to znamenalo přeskočit kvůli tomu 13 kilometrů treku autobusem (uberem).

Na každém dalším treku se víc a víc učím vnímat svoje potřeby tak, abych byla fyzicky i psychicky v pohodě. Taky se učím, že cesta je cíl (jakkoliv to zní jako klišé!) a že nejkrásnější je právě ten její prostředek.

A nakonec stále více přestávám vnímat přechody a dálkové trasy jako výkon, který je potřeba tak trochu protrpět a kdo víc trpí, ten je větší borec. Míň tlačím na výkon a víc si užívám.

Všechny tyhle lekce se mi hodí v každodenním životě.

Zajímá vás něco o GR 221? Nebo se mnou chcete sdílet své vlastní zážitky a zkušenosti?

Napište mi!

A pokud vás láká další trek s výhledy na moře a oceán, doporučuji letět z Mallorky do Portugalska, na mojí velkou srdcovku – Fisherman´s Trail.

Článek GR 221: Kompletní průvodce přechodem Mallorky – trasa, tipy, spaní i výbava se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

V regionu Alicante žije rodina mého přítele a létáme tam dvakrát ročně. „Ale není tam vůbec nic zajímavého“ – byla jedna z věcí, kterou mi řekl, když jsme se poznali. To je samozřejmě naprostý nesmysl.

V regionu Alicante (Costa Blanca) jsou kromě krásných pláží i nádherné památky UNESCO, přírodní parky s koupáním v tyrkysové řece a vynikající jídlo. Je to zkrátka perfektní destinace na dovolenou!

V článku najdete tipy na moje oblíbená místa, pláže a doporučení, co v regionu určitě vidět a ochutnat.

Alicante – Brána Costa Blancy

V hlavním městě provincie se nachází letiště Alicante-Elche. V sezóně (v létě a kolem Vánoc), sem létají přímé lety Ryanair z Pardubic. Z Prahy se letí většinou s přestupem.

Právě Alicante je skvělou vstupní branou do oblasti Costa Blanca. Pro mě osobně nejde o to nejkrásnější město v oblasti, ale přesto si myslím, že stojí za návštěvu. Co vidět v Alicante?

Hrad Santa Bárbara

Hrad, který je dominantou města Alicante, se rozkládá na vrchu Benacantil. Nabízí hlavně krásný výhled na město a Středozemní moře.

Samotný hrad je dnes už spíše jen systém hradem a vstup je zdarma. Nahoru se dostanete pěšky (asi 30 minut cesty), nebo výtahem z ulice Avenida Juan Bautista Lafora, za €2,70.Veškeré informace včetně otevírací doby najdete na oficiálních stránkách.

Explanada de España

Když se řekne Costa Blanca a dovolená ve Španělsku, vybaví se mi jako první dlouhé promenády podél pláže. Brzy ráno na nich potkáte běžce, přes den turisty a místní nesoucí si lehátka na pláž a večer stánky, židle, party a všeobecně prostě živo.

Jednu takovou promenádu s ikonickou mozaikovou dlažbou najdeme právě v Alicante. V létě se po ní nejraději projdu večer, když už není takové vedro a promenáda žije naplno.

Pláž Postiguet

Jen pár set metrů od centra najdete městskou pláž, která je velmi oblíbená. Vstup do moře je pozvolný a díky orientaci pláže tady nebývají velké vlny. Pláž má jemný zlatý písek a fotogenické okolí.

Nevýhoda je ale často právě v její oblíbenosti, a proto jí mám osobně radši v zimě, než v létě.

Elche – Palmový ráj a srdce oblasti

Elche je druhé největší město regionu Alicante, které dnes už znám jako své boty. A právě výrobou obuvi bylo v minulosti nejznámější. (nice )

Vzhledem k tomu, že město neleží přímo u pobřeží, je pro turisty relativně méně známé, a to je podle mě škoda. Osobně doporučuji návštěvu Elche víc, než návštěvu Alicante.

Bazilika Santa María a El Misteri d’Elx

Bazilika Santa María se nachází na místě, kde byla v období Maurů hlavní mešita. Tvar stavby je klasicky do kříže se čtyřmi kaplemi a z hlediska architektonického stylu je možné identifikovat vlivy a přestavby různých epoch.

Katedrálu doporučuji navštívit hlavně kvůli výstupu na věž s výhledem na její modrou střechu a na město s palmovým hájem. Dlouho jsem měla tuhle fotku na obrazovce telefonu.

V katedrále se každý rok 14 a 15. srpna hraje originální středověké drama El Misteri d’Elx. I tato hra je na seznamu UNESCO jako nehmotné kulturní dědictví. Hra je samozřejmě ohromně populární a je těžké vejít se dovnitř kostela.

Pro mě nejvíce fascinující je část, ve které od stropu spouští obrovské zlaté granátové jablko, které se otevírá a v něm je zpívající dítě. Získat tuto roli je pro dítě i jeho rodinu obrovská pocta.

Palmeral de Elche

Přestože se město nachází ve velmi suché oblasti, je celoročně hodně zelené. Najdeme se tady totiž největší palmový háj Evropě, který je zapsán na seznamu kulturních památek světového dědictví  UNESCO.

Palmový háj v Elche čítá 200–300 tisíc datlových palem, které ve městě vysadili už Maurové. Oblast Alicante totiž stejně jako Andalusie byla historicky střídavě pod vlivem křesťanského a arabského světa.

Na palmy budete mít výhled pořád; z mostů přes řeku (ta připomíná spíš potůček), při procházkách parky i centrem města.

Huerto del Cura a La Dama de Elche

Huerto del Cura je krásná botanická zahrada, ve které najdete středomořské rostliny, procházející se pávy a kočky. Nejznámější rostlinou je vzácná palma, které je stará 180 let. Je fascinující dívat se na staré fotky, třeba z roku 1850 a stát u stejného stromu, jako lidé na historické fotografii.

Z centra se k botanické zahradě dá pohodlně dojít pěšky, nebo městským autobusem a veškeré informace k návštěvě najdete na oficiálních stránkách. Základní vstupné bez slevy je aktuálně 6,50€.

V botanické zahradě (ale i ve městě) se nachází kopie busty Dámy z Elche. Její originál se nachází v muzeu v Madridu, ale právě v Elche byla nalezená. Tato busta pochází ze 4. – 5. století před naším letopočtem a objevená byla v 19. století.

Fiestas – Moros y Cristianos, Vánoce

Ve Španělsku má každá oblast, město i vesnice svoje vlastní tradice a slavnosti. Pokud plánujete navštívit Elche (nebo jiné město regionu), zjistěte si informace o slavnostech v termínu návštěvy.

V Elche jsou moje nejoblíbenější slavnosti Moros y Cristinanos (Mauři a křesťané). Slavnosti vznikly jako vzpomínka na období vlády muslimů na Pyrenejském poloostrově a na boje, při kterých se střídala vláda muslimů a křesťanů. Konají se od 7. do 11. srpna a jeden den můžete sledovat průvod křesťanů a druhý Maurů. Každý z průvodů má stovky účastníků, nádherné kostýmy, choreografii i hudbu.

Město Elche je nádherné i v období vánočních svátků. Palmy jsou ověšené světly, ve městě najdete vánoční trhy s koncerty a všude jsou vystavené obří betlémy z různých období.

Celou oblast Casa Blanca proto doporučuji navštívit klidně i méně tradičně, právě v zimě.

Pláže, které musíte navštívit na Costa Blanca

Costa Blanca a Alicante jsou nejoblíbenější právě kvůli krásným plážím a pohodové dovolené v létě. Já osobně mám ale tyto pláže možná dokonce ještě radši v zimě, kdy jsou skoro prázdné.

Pláž Arenales del Sol

Arenales del Sol je moje nejoblíbenější pláž v oblasti. Nachází se kousek od Elche, je písčitá a nabízí krásné výhledy.

V zimě nabízí dostatečnou délku pro procházku s nohama ve vodě. V kavárně u pláže v Arenales del Sol je navíc možnost koupit si kávu a vypít si jí s výhledem na moře.

Pláž San Juan

Nejdelší a nejznámější pláž Alicante, podél které vede krásná promenáda. Pláž je urbanizovaná a najdete tady mnoho restaurací, sprchy i půjčovny lehátek.

Santa Pola

Santa Pola je malé městečko na pobřeží, které kromě pláže nabízí i národní park Salines de Santa Pola, kde se odsoluje mořská voda a těží se tak sůl.

Pláže v Santa Pola nepatří mezi moje nejoblíbenější, protože jsou zkrátka městské s mnoha budovami okolo. Na druhou stranu pro rodiny s dětmi může být tato poloha naopak výhodou.

Altea a Calp (Calpe)

Altea je pěkné bílé městečko se spletí uliček a obchůdků. Městečko žije hlavně z turismu a najdete tady velké množství restaurací a suvenýrů. Z Alicante je to sem pěkný jednodenní výlet.

Kousek od Altea je Calpe, další město s turistickými lákadly. Kromě pláže si můžete prohlédnout i ruiny Královniných lázní a gotický kostel.

Největší zajímavostí je ale určitě obrovský skalní útvar vybíhající do moře – Peñón de Ifach. Nahoru vede stezka Ruta Roja, která je poměrně strmá a vhodná pro lidi bez závratí z výšek. Odměnou jsou nádherné výhledy na moře.

Tabarca

Tabarca je nejmenším obydleným ostrovem Španělska. Žije na něm kolem 60 obyvatel. Denně ale ostrov v sezóně navštíví tisíce návštěvníků.

Na ostrov se dostanete jednoduše lodí ze Santa Pola. Lístek na loď, který seženete jednoduše v přístavu, stojí kolem 15€.

Na ostrově jsou kromě bílých domů a restaurací i skvělá místa ke koupání a Tabarcu doporučuji jako celodenní výlet.  

Přírodní krásy a dobrodružství v okolí

Pokud vás v Alicante omrzí koupání v moři i městská turistika, nebo zkrátka dáváte jako já přednost přírodě, můžete navštívit některý z národních parků nebo vodopádů.

Ruta de tres Cascadas de Anna

Ruta de tres Cascadas (Stezka tří vodopádů) je jednou z nejpozoruhodnějších turistických tras v provincii Valencie. Trasa dlouhá 3 km trvá přibližně dvě hodiny. Stupeň obtížnosti je středně vysoký, protože má několik komplikovaných úseků a kluzkých nebo zatopených míst.

Turistická trasa začíná na konci ulice Avenida Diputació v Anna a mapu můžete najít tady.

Hodně záleží, kolik bude zrovna vody. Šla jsem tuto cestu dvakrát a poprvé jsem byla naprosto nadšená! Z první cesty ale bohužel nemám žádné fotky, protože bylo tolik vody, že byly něškteré části cesty úplně zatopené. Celou trasu jsme tak šli bez věcí v plavkách v botách do vody. Zato bylo vše nádherně zelené a vodopády obrovský.

Po druhé bylo v oblasti velké sucho a oblast byla přístupnější. To znamenalo velké množství návštěvníků, celkově méně hezkou podívanou, ale taky možnost nést s sebou telefon na fotky.

Salto de Chella

Řeka Sellent s vodopádem dlouhým 25 metrů vytvořila místo s bujnou vegetací. Návštěva zabere asi něco kolem hodinky času.

I tady hodně záleží, kolik je zrovna v období návštěvy vody a jestli není vodopád zrovna příliš slabý.

Río Bolbaite

Krásné koupání v řece s tyrkysově modrou vodou. Vstupné asi 3€.

Upřímně jsem tady byla dvakrát a zase záleží na množství vody a sezóně. Jednou bylo hodně vody, málo lidí a byla to nádhera. Podruhé bylo velké sucho a na místě opravdu hodně lidí. Doporučuji, proto návštěvu spíše pokud jste stejně blízko.

Výlet do Valencie – Tip na celodenní výlet

Když vás v Alicante přestanou bavit pláže nebo příroda a zatoužíte vyrazit za trochou městské turistiky, doporučuji návštěvu Valencie.  

Valencie nabízí vše od historie, přes umění a architekturu, až po skvělé jídlo (a samozřejmě zase i ty pláže!). Určitě si Valencii zamilujete, stejně jako jsem si jí zamilovala já.

Město umění a věd (moderní architektura)

Město umění a věd (Ciudad de las Artes y las Ciencias) je národní muzeum, které je architektonicky zajímavé. Stojí proto za návštěvu i pokud se budete chtít podívat jen z venku.

Součástí je IMAX kino L’Hemisfèric, které tvarem připomíná mušli a odrazem ve vodě lidské oko. My bohužel už nevychytali volné lístky, ale mělo by to být podobné IMAX kinu v Praze.

Místo toho jsme navštívili Vědecké muzeum prince Filipa. Muzeum je obrovské a interaktivní, zahrnuje témata jako je vývoj života a medicíny, nebo třeba vesmír a věda. Díky interaktivitě bude zajímavé určitě i pro děti.

Umbraculo, které je interpretací zimní zahrady a najdete v něm rostliny typické pro Valencii, je zároveň kryté parkoviště.

A nakonec poslední budovou je Palác umění, kde se konají opery a koncerty. Ten jsme ale osobně nenavštívili.

Historické centrum a katedrála

Při procházce krásným historickým centrem, doporučuji nevynechat návštěvu katedrály – Catedral del Santo Cáliz.

V této katedrále se totiž nachází slavný Svatý grál, neboli kalich, který měl používat Ježíš při Poslední večeři s apoštoly.

Oficiální informace o otevírací době a vstupném najdete na oficiálních stránkách.

Základní vstupné je 9 € na osobu. Ráno a večer je ale vstup zdarma, aktuálně 7:30 – 10:00 a 18:30 – 20:30 h.

Trh Mercado Central

Trh Mercado Central je největší krytý trh ve Španělsku. Při návštěvě můžete ochutnat místní kuchyni, nebo si nakoupit výborné suroviny a uvařit si z nich na ubytování.

Určitě si nezapomeňte koupit horchatu, hlavně pokud jste na sladké.

Paella

Paella je považována za typicky španělské jídlo, sami Španělé jí ale považují spíš za regionální pokrm. A pochází právě z Valencie!

Paella se připravuje na velké nízké pánvi zvané paellera a ingredience se můžou lehce lišit. Vždycky ale bude základem speciální rýže, šafrán a olivovým olej. Dalšími přísadami můžou být různé druhy zeleniny, masa (včetně hlemýžďů) nebo mořských plodů.

Paella se jí jedině k obědu, nikdy ne k večeři.

Cartagena – Tip na výlet směrem na jih

Pokud navštívíte pobřeží Costa Blanca spíše směrem k jeho jihu, nabízí se k jednodennímu výletu právě město Cartagena.

Cartagena potěší milovníky historie a dobrého tapas (ostatně jako celé Španělsko). Město jsme navštívili v létě 2024 a byla jsem nadšená hlavně z návštěvy Římského amfiteátru, který určitě doporučuji nevynechat.

Římský amfiteátr

Římský amfiteátr byl postavený někdy krátce před začátkem našeho letopočtu. Ve třetím století na něm byl ale postavený trh a ve 13. století katedrála.

Tento velmi zachovalý Římský amfiteátr byl tak znovu objevený až v roce 1988!

Přítelova máma, Rosa, jezdila do Cartageny jako mladá holka každý měsíc k doktorovi a v té době v Cartageně žádný Římský amfiteátr „nebyl“. Když jsme tam jeli loni v létě na výlet, viděla ho s námi poprvé.

Hrozně mě to fascinuje, protože hlediště i jeviště jsou nejzachovalejší, jaké jsem kde zatím viděla a spolu s výhledem na moře je návštěva této památky opravdu jedním z mých top doporučení k návštěvě poblíž Costa Blanca.

Otevírací dobu a ceny vstupného najdete na oficiálních stránkách.

Každé úterý je poslední dvě hodiny před zavřením vstup zdarma.

Historické centrum a tapas bary

Vedle divadla jsou zbylé části katedrály Santa María. Procházkou za divadlo se dostanete na hradby a uvidíte výhled na divadlo i moře. To je krásné hlavně při západu slunce.

Směrem od divadla dolů se naopak dostanete do historického centra, které vybízí k procházce uličkami až dolů k přístavu. V přístavu narazíte na velké množství tapas barů.

Doporučuji ochutnat hlavně mořské plody, jako jsou sardinas, pulpo (chobotnice), calamares (kalamáry), a můj oblíbený salát ensalada rusa (trochu podobný našemu bramborovému salátu).

V Cartageně najdete i vojenské muzeum. To jsem ale sama nenavštívila, proto nemůžu napsat osobní doporučení. Pokud muzeum navštívíte, určitě dejte vědět do komentářů, pro mě i pro ostatní čtenáře.

Gastronomie: Co jíst v Alicante a Costa Blanca

Španělsko a stejně tak i Costa Blanca a Alicante určitě nikoho nezklamou z hlediska jídla a gastronomie. Stejně jako v italské kuchyni je mnoho pokrmů jednoduchých a jejich skvělá chuť je založená na vynikajících lokálních surovinách, jako je domácí olivový olej, rajčata dozrávající na slunci, nebo třeba čerstvé fíky.

Při každé návštěvě Costa Blanca je můj Instagram hlavně plný jídla. A tady jsou moje nejoblíbenější tipy co ochutnat:

Paella

O Paelle už jsem psala v části o Valencii. Pokud si paellu objednáte večer, budou se na vás Španělé dívat jako my na turisty, kteří si místo knedlíku ke svíčkové objednají rýži. Paella sejí totiž jedině k obědu, nikdy ne k večeři.

Paellera (speciální pánev na paellu) je povinnou výbavou každé správné domácnosti.

I když se ingredience liší recept od receptu, základem je vždycky speciální rýže, olivový olej a šafrán. Vyzkoušet můžete různé varianty podle chuti, já mám nejraději paella de marisco (s mořskými plody).

Horchata (Orxata) a fartons

Horchata (Orxata) je osvěžující sladký nápoj z tygřích ořechů (chufa). Chutná jako sladké ořechové mléko a podává se vždy dobře vychlazená.

Ve Valencii najdete specializované podniky a stánky s horchatou na každém rohu, jinak jí ale koupíte i v supermarketu. Prodává se čerstvá i trvanlivá varianta, jako u mléka.

Horchatu jsem zkoušela dělat i doma. Vezla jsem si tygří ořechy z Valencie, ale koupíte je i v ČR přes internet.

Jednoduchý recept na horchatu:

• 200 gramů tygřích ořechů
• 1 litr vody
• 60 gramů cukru
• nastrouhaná citronová kůra (volitelné, podle chuti)
• skořice (volitelně, podle chuti)

Chufu (tygří ořechy) namočíte na 8–24 hodin, vodu za tu dobu 2x vyměníte. Potom suroviny rozmixujete a přecedíte. Potom už stačí jen vychladit v lednici a ochutnávat.

Horchatu často doplňuje typické sladké měkké pečivo Fárton. Samo o sobě mi nepřijde nijak úžasné, při namočení do horchaty jde ale o super sladkou bombu, a to už mi samozřejmě chutná.

Coca

Coca je španělská verze pizzy, která není typická jen pro region Costa Blanca.

Najdete jí ve variantách slaných i sladkých v každé pekárně a je skvělou volbou k snídani nebo lehkému obědu na pláž.  

Mořské plody a čerstvé ryby

Neochutnat v Alicante čerstvé ryby a mořské plody by byl snad doslova hřích. Obojí je totiž lokální, čerstvé a poměrně levné.

Kalamáry, mušle, krevety a sardinky jsou na jídelníčku místních stejně často, jako v tom našem třeba kuřecí a vepřové.

Pokud máte možnost si sami uvařit, zajděte ráno na nejbližší rybí trh a vyzkoušejte si mořské plody připravit sami na ubytování. Kromě ochutnávání, ušetříte a budete bohatší i o nové zážitky.

Churros con chocolate

Další sladká bomba kombinující sladké pečivo se sladkým nápojem je churros con chocolate (churros s horkou čokoládou).

Churros ochutnáte v pouličních stáncích, nebo specializovaných podnicích churrería.

Doma jsem je zkoušela dělat jednou a nikdy více! Ve Španělsku ale churros nevynechám při žádné návštěvě.

Praktické tipy na cestování a ubytování

Doprava

Do Alicante v sezóně létají přímé lety z Pardubic. Z Prahy se dostanete přímo letecky většinou jen do Valencie.

Pro cestování po Španělsku nejraději využívám autobusy. Nejlepší zkušenosti mám s přepravou společností Alsa nebo Flixbus.

Nejvíce svobody ale určitě získáte půjčením auta, se kterým bohužel nemám osobní zkušenost z této oblasti. Auto máme k dispozici od rodiny. Pokud budete mít vlastní zkušenosti, dejte mi vědět a moc ráda doplním do článku.

Ve Španělsku taky dobře funguje spolujízda Blablacar. Jednoduše si vyhledáte cestu a řidiče, který má cestu v plánu a za poplatek se domluvíte na spolujízdě. Blablacar jsem využila hodně krát a doporučuji hlavně na místa, kde se veřejnou dopravou dostává těžko.

Ubytování

Ubytování v oblasti Alicante jsem sice osobně neřešila, ale mám zkušenosti z mnoha jiných oblastí Španělska.

Pokud plánujete bydlet v hotelu, porovnejte nabídku ubytování (třeba) na booking.com + cenu dopravy, s cenami balíčků cestovních kanceláří. Může se totiž stát, že cestovka bude mít nasmlouvané výhodnější ceny, a i přes provizi se vám vyplatí odjet s cestovkou a neřešit ubytování a dopravu po vlastní ose. Zvlášť v takto turistických oblastech.

Mezi další oblíbená přímořská letoviska, která v článku zatím nezazněla a jsou oblíbená u cestovních kanceláří patří třeba ještě Benidorm, Villajoyosa a Torrevieja.

Více tipů na dopravu, levné letenky a ubytování se dozvíte v článku: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Costa Blanca je ideální bezpečnou destinací pro sólo cestovatelky, páry i perfektní místo pro rodinnou dovolenou. Kromě krásných pláží nabízí i mnoho možností pro jednodenní výlety a rozhodně nebudete trpět hlady.

Zkrátka přestože podle mého přítele v jeho rodném kraji „nic není“, já doporučuji zajet se na to jejich „nic“ podívat osobně.

A pokud plánujete cestu dál jižněji, určitě neváhejte navštívit i nádherou Andaluzii.

Plánujete návštěvu Costa Blanca nebo Alicante? Která místa konkrétně?

Dejte mi vědět do komentářů!

Článek Costa Blanca: Alicante, Elche a další místa, která musíte vidět + tipy na pláže se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Když vás přestane bavit koupání, můžete se vypravit obdivovat maurskou architekturu. Na své si přijdou i milovníci hor a přírody (Sierra Nevada, Doñana) a samozřejmě všichni, kdo mají rádi dobré jídlo, pití a trochu té fiesty.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Nejjižnější region Španělska je moje srdcovka (ostatně jako celé Španělsko). Je pro mě symbolem svobody, překonání strachu, a tak trochu pro mě odstartovala novou životní kapitolu. O tom se ale rozepíšu až na konci článku. Je to perfektní místo pro sólo cestovatelky.

Inspirujte se mým itinerářem, příběhy a tipy, jak naplánovat svojí cestu po Andalusii.

Kdy navštívit Andalusii

Na jih Španělska se můžete vydat celoročně. Pokud není cílem dovolené čistě jenom  válečka u moře, je ideální vedlejší sezóna: březen–květen, září–říjen.

V létě je v regionu totiž opravdu velké horko. Já byla v Andalusii v červenci a nejvyšší teplotu (ve svém životě ) jsem zažila v Seville (44 °C). Dojela jsem do města po poledni a od autobusu mě čekalo pár kilometrů do hostelu. Ulice byly úplně prázdné a vzduch tak horký, že pocitově snad ani neobsahoval kyslík.

Další silný zážitek mám z procházky v Sierra Nevada, kde mi došla voda i baterka v mobilu a já přemýšlela, za jak dlouho takovou mladou hloupou holku asi někdo v kopcích najde. Běžně jsem se u veřejného pítka svlékla do podprsenky, abych si namočila tričko, které na mě do deseti minut uschlo.

Ale taky celý můj batoh vážil sotva pár kilo (i s vodou) a v hostelech jsem občas měla pokoj skoro sama pro sebe. Léto je skvělé, pokud se chcete vyhnout turistům, ale počítejte s opravdu velkým horkem.

V zimě je v Malaze kolem 12 °C, v Sierra Nevada můžete lyžovat, ale některé krásné památky mají bohužel zavřeno.

Jak se dostat do Andalusie a cestovat

Úplně nejpohodlnější je letět z Prahy do Malagy.

V roce 2018 jsem letěla do Madridu, kde jsem pár dní zůstala a pokračovala autobusem do Granady (4,5 hodin cesty). Další možností je Sevilla, kam taky létají přímé let z Prahy. Letiště je i v Granadě, ale létají tam především vnitrostátní lety.

Doporučuji porovnat ceny letenek do Malagy a Sevilly, případně Madridu (pokud nevadí cesta autobusem do Andalusie), nebo Granady (pokud nevadí letět s přestupem).

Po Andalusii jsem se pohybovala převážně autobusy a vlaky. Jízdenky na autobus jsem kupovala přes Omio. Je to vyhledávač spojení jako třeba naše Jízdní řády a největší autobusová společnost Alsa jezdí i do odlehlejších vesnic. Lístky na vlak přímo od Renfe, což je jako naše České dráhy. Hromadná doprava je v regionu obecně velmi kvalitní.

Co navštívit v Andalusii?

Andalusie je druhým největším autonomním společenstvím Španělska a nádherných míst, která stojí za návštěvu je v regionu opravdu hodně. Rozlohou je Andalusie větší než celá Česká republika a pokud chcete kompletního průvodce, budete potřebovat celou knihu.

Tahle místa můžu doporučit z vlastní zkušenosti:

Málaga a Marbella

Psala jsem, že Andalusie není jen Costa del Sol. To ale neznamená, že tato nejoblíbenější část nestojí za návštěvu!

Speciální místo na seznamu má Málaga, do které létá přímá linka z Prahy. Město leží na pobřeží a kromě turistické klasicky v podobě pláží a obchodů, v ní najdeme i dostatek kultury a umění. Navíc je skvělým výchozím bodem pro výlety po okolí.

Co stojí za vidění v Malaze?

• Gotická katedrála – dominanta historického centra byla postavená na místě bývalé mešity, ze které se zachoval dvůr s pomerančovníky.
• Alcazaba – menší palác, ke kterému vystoupáte od římského amfiteátru.
• Castillo de Gibralfaro – hrad, ke kterému se snadno dostanete pěšky. Na hradě samotném toho moc neuvidíte, ale budete mít krásný výhled na město i s arénou na býčí zápasy.
• Piccassovo muzeum – hlavní sbírku sice najdete v Barceloně, ale asi 200 prací se nachází právě v Malaze.
• Aréna pro býčí zápasy – dodnes se v ní býčí zápasy konají (Osobně jsem proti zápasům i návštěvám arény, ale rozhodně je to součást španělské kultury).

Ve městě najdete i další muzea a samozřejmě pláže (Playa de la Malagueta a další), spoustu restaurací a bohatý noční život.

Město stojí za návštěvu, ale pokud stejně jako já nejste na dlouhé válení se na pláži, není potřeba plánovat návštěvu na týden. Já si ve městě naplánovala 4 dny a po dvou dnech jsem „utekla“ na celodenní výlety.

Co stojí za vidění v Marbella?

Marbella je nejtypičtějším a pravděpodobně i úplně nejdražším místem na Costa del Sol. Vydala jsem se tam na jednodenní výlet ze zvědavosti. Městečko je krásné, dokonale upravené a na své si v něm přijdou milovníci luxusu, nákupů a restaurací.

Pěkné je náměstí s palmami – Plaza de los Naranjos. Pokud bych ale měla volit mezi Malagou a Marbellou, vybrala bych jednoznačně Málagu.

Nerja

Nejra je ideální na jednodenní výlet z Málagy, od které leží asi 50 km směrem na východ. Pohodlně se tam dostanete autobusem (1,5 hodiny, asi 150,-) a doporučuji návštěvu spojit s výletem do Frigiliany.

Město je krásné díky výhledům na moře z jedné strany a na pohoří Sierra Almijara za městem směrem do vnitrozemí. Oblíbená je hlavně procházka po promenádě Balcón de Europa (balkón Evropy) lemované palmami. Navštívit můžete i Cueva de Narja – jeskynní systém vyhloubený vodou.

Frigiliana

Frigiliana je údajně jedna z nejkrásnějších vesniček na pobřeží Andalusie. Nachází se na Ruta de los pueblos blancos, neboli Cestě bílých vesnic.

Typické jsou pro ni bílé domy ozdobené bohatými barevnými květy. Z Nerja se sem navíc dostanete místním autobusem za pár minut a asi 1,20 euro.

Ronda

Poslední doporučení z okolí Malagy je Ronda, kterou rozhodně doporučuji nevynechat. Když bych z Málagy mohla podniknout jen jeden jednodenní výlet, jela bych právě sem.

Ronda patří k nejstarším španělským městům a je zajímavá svou polohou na vnitrozemské plošině. V té je stometrová trhlina zvaná El Tajo, která odděluje staré a nové město. A jsou to právě mosty a výhledy na město, obklopené skalními útesy, které mě zaujali ze všeho nejvíc.

Město se rozvíjelo v dobách muslimské nadvlády a můžete tedy tak obdivovat například i jedny z nejzachovalejších arabských lázní v Andalusii.

Granada a Alhambra

Granada je pro mě to nejkrásnější místo z celé Andalusie. Najdete v ní odkazy maurské kultury (Alhambra), ale i úžasné bohémské město se spoustou barů, kde se podává tapas zdarma.

Granada je kopcovité město, ale ke všem důležitým památkám se jednoduše dostanete pěšky. Největší dominantou je palác Alhambra zapsaný na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se pravděpodobně o nejkrásnější historickou památku, jakou jsem kdy viděla.

Až budete plánovat cestu do Andalusie, nezapomeňte si minimálně tři týdny před odjezdem koupit online vstupenku do Alhambry. Její nejkrásnější části (Palacios Nazaríes – Nazarijské paláce) je totiž možné navštívit jen se vstupenkou zakoupenou na konkrétní hodinu.

Lístky jsem kupovala na oficiálních stránkách. Přeprodává je spousta cestovních kanceláři, ale na oficiálních stránkách máte největší jistotu. Aktuálně je cena vstupenky 19,09 euro.

Konkrétní hodinu na lístku a jméno na vstupence nepodceňujte. U vstupu kontrolují vstupenku s občankou/pasem (zřejmě kvůli přeprodeji) a do paláce nepustí nikoho, kdo „svoji hodinu“ prošvihne. Před vstupem jsem byla svědkem hádky francouzské rodiny, která přišla o hodinu později a skutečně je dovnitř už nepustili.

Palác Alhambra je neskutečnou kombinací dvou kultur a vizuální zážitek dokresluje vůně květin. Poprvé jsem si přála, aby šla vůně zachytit na fotce.

Po návštěvě Alhambry se projděte městem a rozhodně nevynechejte noční život! Bary v Granadě jsou známé tapas, které dostanete k zakoupenému nápoji zdarma. Hostely často organizují Free tapas tour a já se jedné takové taky zúčastnila. Šli jsme postupně takhle asi do 7 barů… nemůžu zaručit, že jsem je dobře spočítala.

Córdoba

Další neuvěřitelnou stavbu najdete o kousek dál – v Córdobě. Už jen tato jediná stavba stojí za návštěvu města. Mezquita je jedna z největších muslimských staveb a dokonale ilustruje dějiny oblasti. V 16. století byla totiž doprostřed mešity vestavěná katedrála. A stavba je tak kombinací dvou náboženství, jejichž vlivy se v oblasti střídaly.

Oficiální vstupenky koupíte tady , ale od pondělí do soboty (mimo svátků) je vstup zdarma ráno mezi 8:30 – 9:30.

Zbytek města je pěkný na procházku a posezení na zahrádce restaurace.

Sevilla

Další památkou na seznamu světového dědictví UNESCO je gotická katedrála Panny Marie v Seville. Podle pověsti prý při konstrukci padla věta „Postavíme katedrálu tak nádhernou a obrovskou, že si další generace budou myslet, že jsme se zbláznili.“

I tato katedrála stojí na základech původní mešity a zachovává si nejen některé původní prvky, ale dokonce i celou věž, Giralda.

Vedle katedrály je další stavba zapsaná na seznamu UNESCO – Alcázar.

Další významnou atrakcí je Plaza de España v parku Parque de María Luiza, které vzniklo k příležitosti mezinárodní výstavy v roce 1928 (podobně jako třeba Eiffelova věž o asi 40 let dříve).

V Seville je toho k vidění opravdu hodně, ale opravdu nedoporučuji jezdit tam v létě. Většinu města jsem navštívila v noci, protože v teplotách přes 40 °C bylo pro mě prakticky nemožné za den zvládnout víc než jednu památku.

Co jíst a pít v Andalusii

Na jihu Španělska funguje ve stravování trochu jiný režim, než na jaký jsme zvyklí v Česku. Ráno se začíná snídaní složenou z pečiva s olivovým olejem, případně rajčatovou salsou. Oběd je až kolem druhé hodiny odpoledne a po něm se dodržuje siesta.

V době po obědě mají často obchody a restaurace mimo velmi turistická místa zavřeno, ale vynahradí vám to večer. Španělé na jihu běžně večeří kolem 10 hodiny a restaurace a bary mají otevřeno dlouho do noci.

Co ochutnat v Andalusii?

• Tapas a raciones – Typické malé porce jídla, které sdílíte s ostatními. Tapas jsou malé porce, raciones jsou větší porce (pro více osob, nebo jako samostatné jídlo). Nejznámější jsou patatas bravas (brambory s pálivou omáčkou) nebo calamares (kalamáry).
• Gaspacho – Studená polévka. Její základ je z rajčat, okurky a papriky a nejlépe chutná vychlazená z lednice.
• Salmorejo – Obdoba gaspacha, která vznikla v Córdobě. Na rozdíl od Gaspacha ale neobsahuje papriky ani okurky, jen rajčata, ale taky vejce a sušenou šunku.
• Ryby na různé způsoby – „a la plancha“ nebo „fritos“, v blízkosti pobřeží jsou čerstvé ryby a mořské plody k dostání všude
• Espeto de sardinas – Sardinky napíchnuté na tyči a opékané na ohni jsou symbolem Málagy
• Churros – Smažené těsto, které se namáčí do horké čokolády je typické pro celé Španělsko (a oblíbené i v Latinské Americe)
• Tinto de verano – můj nejoblíbenější španělský letní drink. Základem je červené víno a Sprite.
• Sherry – víno z bílých hroznů s vymezením původu právě v Andalusii. Stojí za ochutnání, ale pravdou je, že místní mu nijak zvlášť neholdují.

Moje cestování po Andalusii v horkém létě bylo z hlediska gastronomie především o gaspachu, sdílení tapas s lidmi, které jsem na cestě potkala a  skleničkách tinto de verano.

A jaká byla moje cesta po Andalusii?

V dubnu v roce 2018 jsem dala výpověď ve své první „opravdové“ práci po škole. Od nástupu jsem v ní vydržela přesně 10 měsíců (z toho 8 před podáním výpovědi), našetřila jsem trochu peněz, a hlavně získala pocit, že já normální práci nejspíš dělat nezvládnu (pocit, že „jsem neschopná“).

Cítila jsem se celkově na dně a přišlo mi prostě nemožné hledat si jinou práci. A napadlo mě, že bych chtěla jet do Španělska. Upřímně netuším, proč zrovna tam. Do té doby jsem tam byla jen na rodinné dovolené jako dítě a na pár dní v Barceloně v době studia. Nejdřív to možná byla i tak trochu recese, protože když se mě někdo zeptal, co teď budu dělat (a myslel tím „za práci“), odpověděla jsem „Teď pojedu do Španělska.“

Sebrání odvahy dát výpověď v práci mi nakonec dodalo odvahu nechat si propíchnout uši na náušnice (že by se dva měsíce nemělo koupat jsem zjistila až u moře a jo, pálí to ) a koupit si jednosměrnou letenku do Madridu.

V Madridu jsem byla pár dní u kamarádky a potom vyrazila na svůj první pořádný sólo výlet do Andalusie. Projela jsem všechna místa, o kterých píšu v článku a další menší.

Měla jsem koupenou letenku ze Sevilly do Prahy a nechala jí propadnout. Místo toho jsem se vrátila do Malagy, kopila letenku do Paříže a cestovala další dva týdny ve Francii.

Do Prahy jsem se vrátila po pěti týdnech. Nebudeme si nic nalhávat, přes poměrně low cost cestování mi našetřené peníze z prvních výplat došly poměrně rychle.

S nově nabytým sebevědomím jsem rozeslala životopis a do dvou týdnů měla na výběr ze tří pracovních nabídek. Ve firmě, kterou jsem si nakonec vybrala jsem už sedm let a do Španělska jsem od té doby zmizela zatím jenom jednou na Camino de Santiago a jednou do Portugalska na Fisherman´s Trail.

Pokud vás lákají další kouty Španělska, doporučuji pokračovat na pobřeží Costa Blanca.

Článek Andalusie: Průvodce po skvostech jižního Španělska se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.