Tenhle článek je ideální pro všechny, kdo mají na Lisabon minimum času. Pro ty, kdo z něj odlétají na trek, nebo naopak přilétají a chtějí si město užít ještě před tím, než se vydají na stezku.

Najdete tu rychlou trasu na jeden den, tipy, co vidět a ochutnat, kde se cítit bezpečně, kterým čtvrtím se raději vyhnout (anebo v ní rovnou přespat – jako já ). A taky o tom, jak se mi Lisabon na první dobrou vlastně vůbec nelíbil… ale dneska bych se tam nejradši přestěhovala.

Pokud plánujete Fisherman’s Trail, mrkněte i na mého detailního průvodce. A až si budete bavit batoh, může se hodit Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.

Co se dá stihnout v Lisabonu za 1 den

Tady je ideální celodenní okruh, který zvládnete pěšky:

• Alfama
• Miradouro Portas do Sol
• Miradouro de Santa Luzia
• Sé katedrála
• Baixa + Rua Augusta
• Praça do Comércio
• Elevador de Santa Justa (zvenku)
• Ruinas do Carmo
• Bairro Alto
• Time Out Market

Po cestě se určitě zastavíte u spousty azulejos, malých kaváren a uliček — to k Lisabonu patří.

Máte více času?

• Torre de Belém
• Mosteiro dos Jerónimos
• Padrão dos Descobrimentos
• Antiga Confeitaria de Belém (Pastéis de Belém)

Máte více energie?

• Castelo de São Jorge
• Tramvaj č. 28 (ikonická, ale často přeplněná)

Itinerář na 1 den v Lisabonu – moje doporučená trasa

Z itineráře níže si můžete poskládat vlastní trasu podle toho, kde máte ubytování a co vás nejvíc zajímá. Sama jsem pro sebe neměla itinerář ta hezky poskládaný (jako ho teď skládám pro vás ) a šla jsem mnohem méně logicky.

Nenavštívila jsem třeba Ruinas do Carmo (což mě strašně mrzí!), ale místo toho jsem stihla Mosteiro dos Jerónimos, který rozhodně moc doporučuji, ale do jednodenního itineráře je prostě méně praktický.

Nejstarší čtvrť v Lisabonu – Alfama

Nejstarší čtvrť Lisabonu, Alfama, se nachází mezi řekou Tajo a hradem svatého Jiří. Ráno je ideální na procházku úzkými uličkami s malými náměstíčky a neuvěřitelným množstvím schodů.

Tato autentická čtvrť je skvělou první ochutnávkou Lisabonu – visící prádlo, modré dlaždičky, Fado (tradiční portugalská smutná hudba) …

To všechno tady najdete, ale… Možná to bylo únavou po Vltava Run, možná tím, že Alfama je turisticky hodně oblíbená – ale atmosféra mi prostě úplně nesedla.

Výhledy na město – Miradouros

Co mě ale naopak uchvátilo, byly vyhlídky na město, které najdete ve čtvrti Alfama (a dalších). Určitě si na jednu nebo dvě vystoupejte – stojí to za to!

Mezi turisticky nejoblíbenější patří Portas do Sol a Miradouro de Santa Luzia. Obě jsme navštívila a jsou opravdu krásné, ale taky hodně oblíbené.

Moje nejoblíbenější vyhlídka je Miradouro da Senhora do Monte – São Vicente. Ta je sice ve čtvrti Graça, ale za 20 minut jste tam i z Alfama. Miradouro da Senhora do Monte je klidnější a užijete si tady nádherné západy slunce s vyhlídkou na město, čtvrť Alfama a řeku Tejo.

Na téhle vyhlídce jsem strávila svůj první večer v Lisabonu a o pár týdnů později i ten poslední. V Lisabonu jsem začínala a končila svojí čtyřtýdenní sólo cestu, během které jsem prošla Fisherman´s Trail v Portugalksku a West Highland Way ve Skotsku. Začít a skončit na stejném místě mi dalo pocit vděčnosti a uvědomění, jak moc se může (nebo spíš já sama můžu) za čtyři týdny na cestě změnit.

Lisabonská katedrála Sé – Santa Maria de Lisboa

Lisabonská katedrála Sé, která byla postavená ve 12. – 13. století, byla původně v románském slohu. Později se přidal gotický styl, a nakonec barokní věže. Stojí za to projít se před katedrálou a podívat se dovnitř. Návštěva zabere asi 10 minut – jedná se o krátkou mini zastávku.

Osobně navštěvuji kostely moc ráda, i když jsem vyrůstala v ateistické rodině. Často v nich cítím podobný klid jako v přírodě a dovolují mi při cestování malý únik od městského shonu.

Srdce Lisabonu – Baixa

Čtvrť Baixa (dolní čtvrť) je považována za centrum města. Je novější, protože byla výrazně poničená při zemětřesení v roce 1755, po kterém musela být opravená. V monumentálních budovách najdete mnoho obchodů i kaváren.

Směrem k řece se nachází náměstí Praça do Comércio, na které se dostanete ulicí Rua Augusta s výhledem na oblouk Arco da Rua Augusta.  

e krásné tudy projít, ale kavárny doporučuji spíš v jiných částech města – mnohem autentičtější a klidnější najdete mimo hlavní třídu.

Výtah Santa Justa (Elevador do Carmo)

Elevador do Santa Justa je architektonicky zajímavou památkou, která tak trochu připomíná Eiffelovu věž po Portugalsku. A není to vlastně daleko od pravdy – navrhl jí inženýr Raul Mesnier de Ponsard, který se narodil v Portu francouzským rodičům.  (Proč Francouzi tak rádi staví železné věže? )

Celý 45 metrů vysoký výtah je postavený v novogotickém stylu a nahoře je vyhlídka. Doporučuji navštívit z venku a na vyhlídku si vyjít na některý z kopců. U výtahu bývají poměrně velké fronty.

Zvenku je navíc vidět celé kovové zdobení, což podle mě působí ještě impozantněji než výhled z vršku.

Ruiny kláštera Carmo

Kousek od výtahu Santa Justa, ve čtvrti Chiado, se nachází Ruiny kláštera Carmo. Jak už jsem přiznala, tohle místo jsem nenavštívila a absolutně toho lituji.

Ruiny jsou pozůstatkem kláštera zničeného při zemětřesení v roce 1755, kdy byl klášter ze 14. století zničen a už nebyl opravován. Dnes je spojený s archeologickým muzeem a patří k hlavním lisabonským památkám.

Bairro Alto

Čtvrť Bairro Alto je centrem nočního života, ale najdete tady i spoustu restaurací, kaváren a alternativních obchůdků. Je to poměrně malá čtvrť, takže se vyplatí sem zajít, když budete poblíž, nebo pokud večer rádi zajdete do baru.

Time Out Market

Time Out Market je největší tržnice v Lisabonu. Nabízí tradiční portugalské pokrmy a stylovou atmosféru.

Zároveň je ale samozřejmě zaměřený na turisty a ceny jsou řádně přemrštěné. Pokud jste unavení a potřebujete vydechnout, je to fajn bezpečná volba. Pokud chcete víc autenticity, doporučuji hledat menší podniky v okolních ulicích.

Lisabon – pokud máte více času nebo energie

Další část je trošku dál od centra, ale přesto se podle mě vyplatí jí nevynechat. Pěšky je to trochu dál a proto doporučuji autobus 15E, který jezdí od Praça do Comércio.

Vystoupit se dá nejlépe na zastávce Mosteiro Jerónimos, nebo dál na Lg. Princesa (blíž k Torre de Belém – Belémské věži).

Kláštěr Jeronymitů – Mosteiro de Jerónimos

Klášter byl založený v roce 1501 jako výraz díků za úspěšnou výpravu Vasca da Gamy, který objevil cestu do Indie po moři. Spolu s Belémskou věží je na seznamu světového dědictví UNESCO.

Když jsem dorazila na místo, překvapila mě dlouhá fronta, která se táhla okolo budovy.

Naštěstí ale postupovala celkem rychle (čekala jsem asi 40 minut) a rychle jsem se seznámila s americkou vysokoškolskou profesorkou umění, Kim. Nakonec jsme celou prohlídku absolvovaly společně a já to tak měla i s odborným výkladem (jak můžu mít takové štěstí? ).

Belémská věž – Torre de Belém

Kousek od Kláštera Jeronomitů, směrem k vodě, se nachází Belémská věž. Jedná se o původně obrannou stavbu, která dnes připomíná sílu Portugalska v době zámořských plaveb a objevů.

Stejně jako klášter je zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Já si věž prohlédla jen zvenku, protože byla zrovna zavřená pro veřejnost, ale i jen zvenku je pěkná, k doplnění návštěvy Mosteiro de Jerónimos (ze kterého jsem byla úplně paf).

Pastéis de Belém – Pastéis de nata

Pokud se sem vydáte, rozhodně nevynechejte návštěvu originální cukrárny – Antiga Confeitaria de Belém.

Na Pastéis de Belém si sice vystojíte frontu, ale stojí to za to!! Jsou to originální typické portugalské koláčky pastel de nata, které byly v roce 1837 poprvé upečené právě tady.

Jediné, čeho lituji, je, že jsem si koupila jen jeden. Opravdu totiž chutnají stokrát lépe než ty ze supermarketu.

Tramvaj 28

Tramvaj 28 je ikonický zážitek z jízdy typicky žlutou tramvají centrem Lisabonu – Graça, Alfama, Baixa, katedrála Sé i hrad. Za 3,20 € uvidíte město za 45 minut.

Jízda je ale pochopitelně velmi oblíbená a tramvaj plná. Může být skvělou alternativou pro ty, kteří pěšky chodit nemůžou nebo nezvládnou.

Já naštěstí chodit můžu, a ještě mě to i baví, takže jsem si ikonickou tramvaj 28 vyfotila zvenku a město si prošla po svých.

Pokud chcete jet, doporučuji nastoupit co nejdříve ráno, nebo až večer, kdy je méně lidí.

Castelo de São Jorge – Hrad svatého Jiří

Dominantou města, kterou vidíte z mnoha vyhlídek, je i Hrad svatého Jiří. Je skvěle zachovalý a může být taky pěkný pro návštěvu.

Pokud máte rádi výhledy, může to stát za tu cestu nahoru. Já jsem ale dávala přednost klidnější a osobnější Miradouro da Senhora do Monte.

Kde se ubytovat v Lisabonu

Skvělé čtvrti pro ubytování můžou být Alfama (autentická), Baixa (ideální poloha), nebo Cais do Sodré (večerní zábava).  

Obecně se doporučuje vyhnout se čtvrti Intendente, kvůli vyšší koncentraci lidí bez domova a uživatelů drog. A právě tam jsem bydlela já.

Po večerním příjezdu jsem šla k hostelu ulicí, kde jsem viděla lidi brát drogy. Zcela upřímně, tohle mě vyděsilo. Hned jak jsem dorazila na hostel, začala jsem si hledat, jaké čtvrti se v Lisabonu vyhnout. Tušila jsem to. Byla to přesně ta, ve které je můj hostel.  

Nakonec jsem se ale do tohoto hostelu vrátila ještě dvakrát a při příští sólo cestě do Lisabonu nezaváhám ani vteřinu a rezervuji si tento hostel znovu!

Hostel Be Lisbon Intendente byl bezpečný, potkala jsem v něm skvělé kluky z Jižní Ameriky a večer jsme společně vyrazili na večeři a západ slunce na Miradouro da Senhora do Monte.

Čtvrť Intendente je navíc výrazně levnější a pro nás, co chceme cestovat co nejvíc a proto musíme myslet low cost, je to ideální varianta blízko centra.

Často kladené otázky (FAQ)

Závěr: Jaký byl můj Lisabon a proč stál za to?

Lisabon pro mě nebyl láskou na první pohled.

Přijela jsem do města unavená a těšila jsem se na přírodu a oceán. Hned večer po příjezdu jsem navíc zjistila, že bydlím ve čtvrti, které všichni doporučují se vyhnout.

Láska mezi mnou a Lisabonem kvetla postupně, jedna ulička se street art za druhou. Potkávala jsem úžasné lidi a neplánovaně se v rámci 4týdenní sólo cesty do Lisabonu několikrát vrátila. Stal se pro mě uzlem, který propojil všechny části mého příběhu.

Lisabon mě viděl na začátku, když jsem přijela unavená po Vltava run. Uprostřed, když jsem odlétala v polovině Fisherman´s Trail do Skotska na West Highland Way se slzami v očích a na konci, když jsem se z Edinburghu rozhodla letět zpátky do Faro a dokončit Fisherman´s Trail.

Poslední fotka je z hostelu, z té „špatné čtvrti“ Intendente, před odletem z Lisabonu domů. Jsem na ní vděčná, šťastná a zamilovaná (do Lisabonu i celého Portugalska).

Plánujete navázat na Lisabon právě Fisherman´s Trail? Určitě si přečtěte i můj kompletní průvodce tímto dechberoucím trekem podél oceánu.

Pokud máte dotaz k trase nebo bezpečnosti, napište mi klidně do komentářů.

Článek Lisabon v 1 dni: itinerář, tipy a moje zkušenost se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Ačkoliv Madeiru najdete v nabídkách nejedné cestovky, skvěle si ji užijete i na vlastní pěst. Bez plánů pro turisty a podle vlastního tempa. Za mě prostě nejlepší způsob!

My jsme byli na ostrově dva týdny, ale většinu top míst zvládnete i za 7–10 dní. Většinu treků jsme absolvovali v prvním týdnu a druhý se hlavně váleli na pláži na jižní části ostrova.

V článku najdete tipy, co vidět na Madeiře, spolu s tipy na ubytování, treky, levády a pláže. Nechybí ani rady k půjčení auta, řízení a parkování. A v neposlední řadě spoustu opravdu užitečných odkazů.

Madeira je prostě ráj. A tenhle průvodce vás do něj vezme.

Co vidět na Madeiře

Madeira je poměrně malý ostrov, který toho má ale opravdu hodně co nabídnout! My na Madeiře strávili celkem dva týdny, ale z našich tipů si můžete pohodlně poskládat itinerář i třeba na 7–10 dní.

Co vidět na Madeiře – mých TOP 5

Kdybych mohla vybrat jenom 5 míst z celé Madeiry, pro ultra krátkou návštěvu, byla by to pro mě tato místa:

• Fanal Forest – pro tajemnou neopakovatelnou atmosféru
• Seixal přírodní bazény a pláž s černým pískem – pro nejlepší koupání
• Ponta da São Lorenço – pro krásné výhledy na oceán
• Hory ve vnitrozemí (Pico Ruivo, Pico Aiero) – pro krásné výhledy na hory
• Levada do Calderão Verde – levada se vším, co k ní patří (výhledy, tunely, vodopády)

Funchal

Hlavní město Madeiry, Funchal, jsme navštívili na dva celé dny.

Je to pěkné město a pokud máte čas, určitě se tady zastavte. Na druhou stranu, pokud moc času na Madeiře nemáte, za mě je Funchal jedno z míst, které můžete vynechat. Příroda na ostrově je zkrátka tak nádherná, že bych se při omezeném času zbytečně nezdržovala ve městě.

Ve Funchalu jsme navštívili Katedrálu Sé, která nepatří k největším, ale její strop je krásný – dřevěný, vyřezávaný z madeirského cedru.

Navštívili jsme i park de Santa Catarina, čtvrť São Martinho, nebo třeba Zona Velha – stará rybářská čtvrť, s velkým množstvím barů a restaurací. Tam mě nejvíce zaujaly malované dveře, které se v rámci uměleckého projektu snaží zkrášlit často zchátralé budovy. Ve čtvrti Zona Velhla jsme si poslechli pouliční koncert fado – typickou hudbu, která sice nevznikla na Madeiře, ale uslyšíte jí tady na každém rohu.

Z celého Funchalu se mi nejvíc líbila čtvrť Monte, kam se dostanete buď lanovkou, nebo autem. Informace a ceny lanovky najdete tady. Aktuální cena zpáteční jízdenky je 20 € dospělý, 10 € dítě.

A pokud budete ve Funchulu, rozhodně jí nevynechte. Je totiž místem jednoho z nejtypičtějších zážitků – sjezd na proutěných saních po ulici Livramento. Další zajímavostí je kostel Igreja Nossa Senhora, vedle kterého je kaple a hrob rakouského císaře Karla I., který na Madeiře zemřel. Monte je tedy místem odpočinku posledního českého krále a posledního Habsburka.

Na Monte jsme navštívili i Tropickou zahradu Monte Palace. Vstupné byo 15 euro na osobu a za mě je to pěkný zážitek, ale jak už jsem psala, jsou podle mě na Madeiře celkově krásnější místa k vidění.

Ve Funchalu můžete navštívit i muzeum slavného rodáka Cristiana Ronalda, tržnici mercado dos Lavradores (podívejte se na budovu, ale nenechejte se zlákat k nákupu, je to prý předražená past na turisty), nebo botanickou zahradu Jardins Botânicos da Madeira. My jsem ale tyto atrakce vynechali, protože jsem byla nedočkavá a chtěla z města co nejrychleji do přírody.

Severní Madeira

Z Funchalu jsme se přesouvali na severní pobřeží a ubytovali se nejdříve kousek od Porto Moniz a později ve Faial.

Skalnaté severní pobřeží je divočejší, co se týká počasí a možná budete potřebovat trochu teplejší oblečení, ale příroda je na této části ostrova nádherná!

Porto Moniz a okolí

První den na severu jsme se prošli v Porto Moniz a podívali se na přírodní bazény. Nebylo počasí na koupání, tak jsem se jenom kochali výhledy na skály a oceán.

Kousek od Porto Moniz vede i krásná Levada do Moinho, která bude nejspíš patřit mezi ty méně známé, protože jsme na ní za celou cestu potkali jen dva další lidi. Oproti více turistickým levádám (které jsou taky krásné), tak pro mě byla právě tato nakonec nejhezčí.

Levádou do Moinho jsme se nechali dovést až k lanovce Achadas da Cruz. Jde o nejstrmější lanovku, jakou jsme kdy viděla a jízda v ní je opravdu zážitek. My jsme jeli dolů lanovkou a nahoru šli pěšky, ale kombinovat to jde i opačně, nebo se dolů i nahoru dostat pěkně po svých. Počítejte s delším čekáním, protože do lanovky se najednou vejde jen 6 osob, má dohromady dvě kabiny (jedna jede nahoru, druhá dolů) a jedna jízda trvá asi 5 minut.

Lanovka je téměř vertikální, takže připomíná prosklený výtah. Nebudu lhát, trochu jsem se bála, ale v lanovce s námi jely dvě vyděšené děti, takže já jsem se musela tvářit statečně.

Fanal Forest

Kousek od Porto Moniz je Fanal Forest. Jde o velmi turistické a fotogenické místo. Určitě sem vyrazte dopoledne, kdy je v lese mlha a místo má tajemnou atmosféru.

Pozor na krávy, které se pasou u cesty a někdy přes cestu přechází, což může být v kombinaci s mlhou trochu výzva. V jednu chvíli jsem musela vystoupit a snažit se ze silnice odehnat větší tele. Byla to vtipná situace, protože jsem protě holka z paneláku….Místo, abych tele zahnala na trávu vedle silnice (jak bylo v plánu), zahnalo po chvíli naopak tele mě hezky zpátky do auta.

Seixal

Na severním pobřeží je i Seixal, kde je pláž s černým sopečným pískem a skvělé koupání s výhledem na skály. Kousek od pláže jsou i další přírodní bazény, které působí přirozenějším dojmem než ty v Porto Moniz. Právě tady bylo za mě úplně nejlepší koupání na celé Madeiře!

Přírodní bazény byly krásné a já si představovala, jak si sednu na okraj a budu koukat na oceán. Odtud mě ale vyhnaly velcí červení kraby, kteří okraje bazénu okupovaly. Byla to nádherná podívaná, ale nepřiblížila jsem se na víc než dva metry k okraji.

Santana a Faial

Mezi oblíbené zastávky patří i Santana, kde najdete tradiční domy ve tvaru A s doškovou střechou. Nachází se tady i park s madeirskou tématikou, kde je expozice o Madeiře a atrakce pro děti. My jsme návštěvu vynechali, ale pro děti může být návštěva nejspíš vítaným zpestřením.

Místo v turistické Santaně, kde najdete množství moderních restaurací, jsme se ubytovali v klidnějším Faialu. Kousek odtud je pěkná vyhlídka – Miradouro do Guindaste.

Kousek od Santana jsme navštívili i levadu do Caldeirão Verde, oblíbenou trasu značenou PR9. Patří mezi hodně frekventované, ale zároveň mezi ty nejkrásnější. Na výlet si nezapomeňte dobré boty a baterku (nebo telefon s baterkou), pro průchod tunely.

Východní Madeira

Na východě ostrova jsme na krátkou zastávku navštívili Machico a Caniçal, kde najdete uměole vytvořené písečné pláže. Největším zážitkem byla ale návštěva poloostrova.

Ponta da São Lourenço

Tato okružní trasa nejvýchodnější částí ostrova poskytuje nádherné výhledy na oceán a vulkanický poloostrov.

Je to hodně frekventovaná trasa, která ale podle mě i přes to stojí za návštěvu. Nejlépe uděláte, když se sem vydáte brzy ráno a užijete si cestu s méně dalšími turisty. V létě je ranní návštěva výhodou i vzhledem k tomu, že na poloostrově není kam se schovat před sluníčkem.

Asi 15–20 minut od začátku můžete sejít na pláž, kde je za hezkého počasí možnost se vykoupat. My jsme měli smůlu na velké vlny a já se tak vykoupala tak trochu nedobrovolně. Šla jsem si „jenom namočit nohy“.

Vnitrozemí Madeiry

Ačkoliv by se výhledy na oceán mohly zdát bezkonkurenční, za návštěvu stojí i vnitrozemí. V něm se totiž nachází nejvyšší hory ostrova a velké množství dalších krásných levád.

Pico Ariero – Pico Ruivo

Nejznámější horská pěší trasa na Madeiře spojuje tři nejvyšší vrcholy ostrova. Začátek je na Pico do Ariero (1818 m), pokračuje přes Pico das Torres (1853 m) a končí na Pico Ruivo (1862 m). Celá trasa měří asi 5 km a zabere cca 4 hodiny.

My jsme se ale po stezce vydat nemohli, protože byla bohužel stále ještě zavřená po rozsáhlých požárech, které Madeiru zasáhly loni na podzim. Byla jsem dost zklamaná, ale vliv požárů bych opravdu hodně patrný a bezpečnost je zkrátka na prvním místě.

Vystoupali jsme alespoň na Pico Ruivo, nejvyšší horu Madeiry a třetí nejvyšší horu Portugalska.

Stezky podél levád

Procházky podél levád, zavlažovacích systému, jsou typickým madeirským zážitkem a mnoho turistů se na Madeiru vydává právě kvůli nim. Určitě si proto vyberte alespoň jednu.

Většina z nich není fyzicky náročná, nebývá na nich velké převýšení a některé krásné levády jsou v délce jen několika málo kilometrů.

Mezi nejznámnější levády patří Rabaçal – levada do Risco a levada das 25 Fontes. Obě jsme navštívili, jsou krásné, ale taky opravdu hodně frekventované. Potkáte na nich i organizované zájezdy, a to zážitek může trochu ovlivnit.

Pokud budete chtít prozkoumat méně známé levady, nebo si předem zkontrolovat které levady jsou aktuálně přístupné (průchozí), hodně se mi osvědčila webová stránka Walkmeguide.

Nejdete tam informace o počtu kilometrů, časovém odhadu, mapy i hodnocení dalších turistů.

Přístupnost levád, horských i jiných tras se může měnit a oficiální informace najdete na těchto stránkách.

Jižní Madeira

Na jihu ostrova jsme se ubytovali na druhou půlku našeho dvoutýdenního pobytu na Madeiře. Je to slunnější část a teplejší část ostrova, kde si můžete užít povalování na pláži.

My jsme zvolili ubytování na dvou místech – Calheta a Ribiera Brava.

Calheta je za mě skvělé místo na tak trochu válecí dovolenou. Najdete tu hotely, dvě umělé písečné pláže a velké množství restaurací a kaváren. Tady jsem měla i svoje nejlepší kafe na Madeiře – v malém stánku s venkovním posezení u pláže – Gato legal.

My měli štěstí, protože se v Calhetě zrovna náhodou konali městské slavnosti a večerní koncerty. Zašli jsme na rapera Bispa a ačkoliv nemám nejmenší tušení o čem v portugalštině rapoval, koncert na pláži jsem si moc užila.

Jak se dostat na Madeiru

Madeira je ostrov v Atlantském oceánu a nejlépe se tam proto dostaneme letecky. Aktuálně jsou z Prahy přímé lety se společností  Smartwings, kterou jsme využili i my. Dá se ale letět i s Wizz Air z Vídně (aktuálně levnější), nebo z Mnichova, Berlína… zkrátka okolních letišť.

Let trvá něco přes 4 hodiny, přistanete v hlavním městě Madeiry Funchal.

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Možná jste stejně jako já slyšeli, že na Madeiře je jedno z nejnebezpečnějších letišť na světě. Je pravda, že je složitější na přistání a celkově je vlivem oceánu výrazný vliv počasí. Nicméně piloti prochází speciálním výcvikem a jsou na všechny tyto faktory připravení. My měli oba lety naprosto v pohodě – celkově se prostě není třeba zbytečně bát.

Z letiště se dostanete autobusem (40 minut), nebo pohodlně Uberem (asi 25 minut). Porovnejte ceny, protože nás třeba Uber vyšel jen o 3 eura více než autobus. Autobus navíc v některé časy nejezdí úplně často.

Kdy jet na Madeiru – počasí

Madeira je celoroční destinace – ostrov věčného jara. Pokud vás zajímá hlavně příroda, jsou ideální měsíce duben–červen, nebo září–říjen. Pro koupání a vodní sporty je ideální léto, tedy červenec a srpen. I v zimě se ale teploty pohybují okolo 15–20 °C a počet turistů i ceny jsou nižší.

My byli na Madeiře začátkem června a počasí bylo perfektní na procházky i ležení na pláži.

Počasí se navíc může hodně lišit v různých částech ostrova. Když například na severu prší, stačí popojet na jih ostrova a užívat si sluníčka. Ostrov je navíc poměrně malý a itinerář si tak můžete podle počasí jednoduše přizpůsobit.  

Oficiální stránky pro předpověď počasí v různých částek ostrova najdete tady. 

Madeira bez cestovky – pronájem auta

Největší svobodu získáte pronájmem auta.

My porovnali několik variant, a nakonec jsme zvolili Funchal EASY. Z vlastní zkušenosti můžu tuto půjčovnu moc doporučit.

Po vyplnění několika dokumentů jsme dostali brožurku s tipy k řízení na Madeiře a plno užitečných tipů pro návštěvu ostrova. A samozřejmě klíčky od auta. V průběhu cesty jsme řešili drobné dotazy a vždy jsme se bez problémů do půjčovny dovolali. V pořádku proběhlo i vrácení auta a depozitu.

Celkově byl pronájem auta nejlepší rozhodnutí z hlediska svobody a volnosti pohybu po ostrově. Na druhou stranu se musím přiznat, že já jsem neřídila a bude to důvod toho, že jsme oba dovolenou přežili. Řízení na Madeiře není pro začátečníky a pro přítele to byl asi upřímně trochu horor.

Tipy pro řízení na Madeiře

Parkování

Parkovat bezplatně je většinou možné v bílých zónách na místech, která nejsou označená písmenem „M“ (tato místa jsou pro rezidenty). V modře značených zónách je možné parkovat za poplatek.

V praxi je na Madeiře míst k parkování zoufale málo v porovnání s množstvím aut (místních i turistů). Brzy zjistíte, že auta parkují prostě všude a často přímo u kraje silnice. Všeobecně se to toleruje, pokud neparkujete v nebezpečném úseku nebo v zatáčce.

Problém zaparkovat je i ve většině turistických míst. Ideální je přijet buď hodně brzy ráno, nebo naopak o hodně později, kdy už může někdo další odjíždět.

Kruhové objezdy

Kruhové objezdy mají dva pruhy – vnitřní a vnější. Ve vnějším pruhu zůstaňte, pokud vyjíždíte hned prvním výjezdem. Pokud vyjíždíte jakýmkoliv dalším než prvním výjezdem, vjíždíte do vnitřního pruhu.

Bohužel to ale ne všichni respektují, proto pokud si nejste jistí záměrem auta ve vnějším pruhu, je bezpečnější objet objezd ještě jednou dokola.

Řízení na Madeiře

Prudké kopce nahoru i dolů zpestřuje velké množství tunelů. Dobrý řidič to zvládne, ale mezi ty já bohužel nepatřím, a tak jsem si „řízení“ užila z pozice spolujezdce.

Nejzajímavější zážitek byl, když jsme zastavili na vrcholu kopce a já musela vystoupit z auta na silnici, abych se podívala, jestli před námi silnice pokračuje. Sjezd před námi byl tak prudký, že jsme z auta neviděli, jestli je to opravdu pokračování silnice, nebo silnice končí a následuje sráz. Následovala tříminutová diskuse, jestli si myslíme, že tohle nějaké auto zvládne ubrzdit. No a nakonec jsem zavřela oči a rozhodla „Dobře, tak teda jeď, ale hned.“

Nechci nikoho zbytečně děsit, není to takové drama, to spíš já jsem posera. Řízení na Madeiře ale zkrátka podle mě patří mezi dobrodružnější zážitky.

Kde se ubytovat na Madeiře

Na Madeiře najdete velké množství ubytování různého typu. Já jsem hledala a rezervovala všechno ubytování přes Booking.com.

Střídali jsme lokality a z nich vyráželi pronajatým autem na výlety po okolí, případně chodili pěšky. Můžete se ale samozřejmě ubytovat v jedné lokalitě a odtud vyrážet na všechny další výlety.

Doporučení na lokality a ubytování z vlastní zkušenosti

Všechna tato ubytování byla hezká a měla různé výhody. Jedno z nejvíce osobních a příjemných bylo Paraíso Resiliente, kde byla společná kuchyň s domácími vajíčky a zeleninou k dispozici pro hosty. Koncept sdílené kuchyně se mi líbil, protože jsme se díky tomu seznámili s dalšími hosty a posdíleli si tipy na zbytek pobytu na ostrově.

Obecně pokud vás lákají více pěší výlety, může být ideální základnou severní část ostrova. Pokud hledáte spíš pohodu a odpočinek, je skvělým místem naopak jih – Calheta, Porta do Sol nebo Ribeira Brava.

Na Madeiře se dá spát i ve stanu a všechny kempy najdete na těchto stránkách.

Co si zabalit na Madeiru

Madeiru jsme navštívili v červnu a za dva týdny se nám vystřídalo všechno počasí, kromě sněžení. Oceán přináší rychlé změny a platí proto stejné pravidlo jako při výletu do hor – vždy mít s sebou něco teplejšího na přioblečení a něco nepromokavého.

Kromě klasických plážových věcí a plavek tak doporučuji přibalit i teplejší mikinu, nepromokavou bundu, pláštěnku, a hlavně dobré turistické boty.

Z méně obvyklých věcí se vám budou hodit boty do vody (kvůli kamenitým plážím) a čelovka/baterka do tunelů na některých levádách.

Kromě opalovacího krému doporučuji i repelent na klíšťata (jedno jsem na Madeiře totiž chytla ).

Co ochutnat na Madeiře

Tkaničnice (espada) s banány

Jedno z nejtypičtějších jídel Madeiry. Úhoři podobná ryba i banány jsou lokální a tohle jídlo tak najdete na menu většiny místních restaurací. Ochutnala jsem ho celkem třikrát a pokaždé bylo trochu jinak připravené. V zásadě se ale jedná o kombinaci sladko slané chuti, podobně jako je třeba kuře s broskví nebo losos na pomerančích.

Překvapivě mi hodně chutnalo a na 100 % doporučím alespoň jednou vyzkoušet.

Espetada

Kousky hovězího masa ochucené máslem a česnekem, napíchané na pruty a grilované na uhlících.

Jako vegetarián jsem tuhle specialitu vynechala. Milovníky masa ale určitě nadchne!

Bolo do caco

Typické místní bílé pečivo, které se plní různou náplní jako sendvič. Mají ho opravdu všude a my ho často jedli jako rychlý oběd mezi výlety.

Závěr a pro koho je Madeira vhodná

Pro milovníky přírody nabízí Madeira úplně všechno. Krásné hory, levády, procházky podél skalnatého pobřeží, ale i koupání v přírodních bazénech, plážích s černým pískem i plážích s uměle navezeným pískem z Maroka.

Naopak by ostrov mohl možná zklamat milovníky nákupů a nočního života, který je v podstatě jen ve Funchalu.

Máš otázky k plánování Madeira na vlastní pěst? Napiš mi do komentářů nebo na Instagram – ráda pomůžu. 

Další tipy na cestování v Portugalsku: Fisherman’s Trail v Portugalsku: Kompletní průvodce a Camino Portugés – Svatojakubská cesta z Porto

Článek Madeira bez cestovky: Top místa, treky, pláže a tipy z vlastní zkušenosti se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Tato pobřežní trasa podél Atlantského oceánu nás zavede na okraje útesů, přes nejkrásnější pláže dostupné pouze pěšky, až do portugalských vesnic s typickými bílo-modrými domy, které po staletí živil rybolov.

Fisherman’s Trail je trasa vhodná pro všechny, které těší pěší turistika. Včetně začátečníků a sólo cestovatelek. Trasa je relativně nenáročná z hlediska převýšení a počtu kilometrů, nevyžaduje mnoho vybavení (lehký batoh), je dobře značená a velmi bezpečná i pro ženy sólo cestovatelky.

Ze zkušenosti velmi doporučuji zvážit cestu právě sólo. Fishermen’s Trail v Portugalsku má totiž kromě nádherné přírody i velký sociální aspekt. Pokud budete otevření setkávání s lidmi, sdílení a novým zkušenostem, můžete očekávat podobnou atmosféru jako na Camino de Santiago.

V článku najdete praktické tipy k plánování i moje osobní zkušenosti z trailu. Klidně přeskakujte – a vyberte si to, co vás zajímá nejvíc.

Tento článek obsahuje affiliate odkazy. Pokud přes ně nakoupíte, získám malou provizi. Vám cena zůstává stejná a já můžu dál psát o trecích.

Fisherman’s Trail – Základní fakta o trase

Název	Fisherman’s Trail (část Rota Vicentina)
Délka	cca 226,5 km (původní + rozšířená trasa)
Trasa	Z S. Torpes (původní Porto Covo) do Lagos (původní Odeceixe)
Doba	13 oficiálních etap (11 – 22,5 km)
Terén	Měkký písek, útesy, polní cesty
Značení	Výborné – zelenomodré pruhy, modré šipky
Nejlepší období	Březen–květen, září–listopad
Počasí	Sucho, vítr (někdy velmi silný), slunce (někdy déšť, mlha), rychlé změny

Jaký je rozdíl mezi Fisherman’s Trail a Rota Vicentina?

Jak dlouhý je Fishermen’s Trail? Rota Vicentina Portugalsko je označení pro 750km systém značených tras pro místní i návštěvníky. Trasy vznikaly postupně jako komunitní projekt v roce 2013, který má podpořit spojení s přírodou a udržitelnou formu turismu.

Rota Vicentina se skládá ze tří částí. Historická cesta (Caminho Histórico, Historical way, GR11), s délkou 263 km, vede převážně po pevnině – hory a vesnice. Fisherman’s Trail (Trilho dos Pescadores), s délkou 226,5 km, vedoucí podél pobřeží Atalntského oceánu patří mezi nejoblíbenější část trasy. A konečně Circular Routes (Percursos Circulares) označuje 24 okružních tras, které zaberou mezi 1 a 6 hodinami chůze.  

Já jsem šla Fisherman’s Trail a právě o něm můžete proto v tomto článku najít podrobnější informace.

Kde spát na Fisherman’s Trail

Při výběru, kde během Fisherman’s Trail přespávat, máte k dispozici hned několik možností.

Já zvolila spaní v hostelech, které najdete podél celé trasy. Pohodlně se dají rezervovat dopředu přes booking.com nebo třeba hostelworld.com. V článku najdete několik doporučení na místa, kde jsem spala já.

Největší výhodou hostelů je možnost potkat stejně naladěné cestovatele, sdílet zážitky a navázat nová přátelství. Často navíc můžete využít zázemí hostelů s bazénem a zahradou. Nevýhodou může být pro někoho nekomfortní spaní v místnosti s cizími lidmi a sdílení koupelny.

Kromě hostelů ale samozřejmě můžete využít i hotely, guesthousy, soukromé pokoje a airbnb. Vše pohodlně zarezervujete na internetu – pro více informací jak a kde hledat ubytování navštivte článek Jak na levné cestovat po Evropě. Výhodou bude kvalitnější odpočinek a větší soukromí.

Na trase jsem původně hledala i kempy, ale nenašla jsem je vhodně umístěné u každé etapy.

Další možností je spaní na divoko – neoficiální bivak, které není v Portugalsku legální. Reálná praxe je ale jiná a viděla jsem několik lidí spát venku, stejně jako tomu bylo na GR 221 přechodu Mallorky.

Ubytování na Fisherman’s Trail zkrátka není žádný problém. Vybere si každý a já moc doporučuji vyzkoušet hostely.

Voda a jídlo na Fisherman’s Trail

Na Fisherman’s Trail není potřeba se předem zásobovat jídlem ani vodou. Každý den na začátku i konci etapy je možné jídlo buď koupit v obchodě, nebo se najíst v místním baru/restauraci. Vesnické bary nebo malé restaurace často potkáte i cestou v průběhu dne.

Doporučuji si ráno vzít dostatek vody na celý den (pro jistotu). Sama si napouštím vodu z kohoutku, protože v Portugalsku je voda z vodovodu pitná. A nosím s sebou skládací láhve na vodu, které nezabírají zbytečné místo v batohu.

Dál si můžete zabalit svačinu, pokud budete chtít obědvat na pláži, nebo jen něco malého, kdybyste v etapě nenašli otevřenou restauraci.

Celkově ale nejdelší etapa zabere kolem 6 hodin a není proto potřeba s sebou nést zbytečně velké zásoby.

Co ochutnat v Portugalsku na Fisharmen’s Trail?

• Polvo seco (sušená chobotnice) – sušená na slunci a opékaná na uhlí, patří mezi typické pokrmy v regionu Alentejo
• Bacalhao – treska – patří mezi základy portugalské kuchyně, ačkoliv není lokální a většinou se jedná o dováženou surovinu. Na jídelním lístku jí najdete téměř v každé restauraci.
• Mořské plody a ryby – často čerstvé, lokální a výborné
• Chouriço assado – portugalská klobása
• Queijo de cabra ou ovelha – Kozí a ovčí sýry
• Pastel de nata – tradiční portugalský dezert sice není úplně regionální, zato ho ale najdete v každé kavárně

Co s sebou na Fisherman’s Trail

Kvalitní a pohodlný batoh, prošlápnuté boty a žádné zbytečnosti. To jsou ta úplně základní pravidla pro každý trek.

Pokud zvolíte spaní v hostelech, nepotřebujete spacák ani vložku do spacáku. V Portugalsku byly ve všech hostelech povlečené postele (na rozdíl třeba od Španělska).

Zajímavou vychytávkou na Fisherman´s Trail jsou návleky na boty, které brání vniknutí písku a nebudete tak muset každou chvíli vysypávat písek z bot.

A rozhodně si nezapomeňte plavky! A dostatečně velkou (ideálě skládací nebo alespoň skladnou) láhev na vodu, protože stínu se moc nedočkáte.

Dál jsem s sebou měla trekové hole a byla jsem za ně ráda! Pomáhaly mi při chůzi v písku a celkově dodávají stabilitu. Výrazně navíc ulehčí kolenům. Konkrétně mám lehounké trekové hole Fizan Compact, které se mnou jezdí prostě už skoro všude. Složené je jednoduše připevním na batoh.

Pokud vás zajímá moje osvědčená výbava na treky a podrobnosti jak přesně si na treky zabalit, podívejte se na můj článek Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.

V neposlední řadě myslím při každé cestě na pojištění. Hlavně, když cestuji sólo a na treky. Osvědčilo se mi cestovní pojištění od AXA. Reálně už jsem dvakrát musela v zahraničí využít a v obou případech bylo řešení s pojišťovnou bez problému – vše mi proplatili.

Doprava a jak se dostat na Fisherman’s Trail

Z Prahy se ideálně přímým letem dostanete do Lisabonu nebo do Faro.

Pokud poletíte přes Lisabon, mohl by se vám hodit článek: Lisabon v 1 dni: itinerář, tipy a moje zkušenost.

V obou případech můžete dál využít autobusy Rede expressos nebo Flixbus. Jízdenky je potřeba koupit předem online, protože u řidiče v autobuse už to potom není možné.

Já využila obě možnosti. Z Lisabonu jsem jela autobusem Rede Expressos do Porto Covo a šla etapy od severu k jihu. Později, když jsem se do Portugalska vrátila, jsem přiletěla do Faro. Autobusy Rede Expressos jsem se dostala do Lagos.

Vyhledávání na stránkách Rede Expressos vám nenajde itinerář, jen konkrétní spoj. Proto pokud pojedete z Faro, je potřeba si zvlášť vyhledat a koupit lístek Faro – Albufeira a navazující potom Albufeira – Luz.

Etapy Fisherman’s Trail

Fisherman’s Trail nemá jeden oficiální směr a etapy můžete jít od severu k jihu (jako je v itineráři níže), nebo od jihu na sever.

Já sama jsem šla první část jako thru-hike ze severu na jih, ale později jsem směr otočila. Proč a jak se dozvíte v deníku z etap.

V plánování vám může pomoct i tato nová appka Fishermen´s Trail. Pracuje na ní Theo z Dánska, kterému při jeho cestě taková appka chyběla. Já podle ní nešla, nemám vlastní zkušenost, ale stáhla jsem si a vypadá fajn.

Etapa 1: S. Torpes -> Porto Covo

Vzdálenost: 9,9 km

Čas: 2:35 h

Když jsem hledala začátek Fisherman’s Trail, našla jsem Porto Covo. Původně tomu opravdu tak bylo, ale trail je dnes prodloužený a začíná už v S. Torpes.

Bohužel jsem to před začátkem trasy nevěděla a těchto prvních 10 km jsem vynechala. Od ostatních cestovatelů jsem slyšela, že jsem o tolik nepřišla, ale z vlastní zkušenosti to říct nemůžu.

Začátek je tedy na vás – S. Torpes jako aktuální začátek trasy, nebo Porto Covo jako původní začátek Fishermen’s Trail.

Na začátku trasy budete opouštět industriální zónu města Sines a vstupovat do nádherné pobřežní přírody regionu Alentejo (největší region z pěti hlavních regionů v Portugalsku). V závislosti na počasí by mělo být možné jít částečně po pláži, místo po silnici.

Jednou z tradic tohoto regionu je sušení chobotnic a murén, tak se nelekejte, když uvidíte z balkónu viset cosi připomínající staženou kůži. Já se totiž trochu lekla.

Etapa 2: Porto Covo -> Vila de Milfontes

Vzdálenost: 19,5 km

Čas: 5:15 h

V Porto Covo byl původní začátek Fisherman’s Trail, a právě tady jsem cestu začínala i já.

Z Lisabonu jsem využila autobus Rede Expressos v 8:30 (Lisboa Sete Rios), s příjezdem do Porto Covo v 11:05.

Podle mapy.cz měla první etapa trvat asi 5 hodin, podle informační tabule na začátku treku 8 hodin. Po dojezdu jsem tak trochu zpanikařila a vyšla raději co nejdříve. Nakonec byly blíže k pravdě mapy.cz a se zastávkou na koupání v moři a milion fotek, jsem první etapu šla asi 6 hodin.

Pro mě první pobřežní vesnice na trase mě přivítala krásnými bílými domy s modrými detaily a ulicí plnou kaváren a restaurací, která vede dolů k oceánu. Doporučuji doplnit zásoby vody a případně si koupit svačinu na cestu a vyrazit na cestu podél pobřeží.

Začátek vede po dřevěných chodnících, ale brzy dojde i na pláže a chůzi v písku, která nás bude více nebo méně (podle etapy) na trailu provázet až do konce. Kvůli převážně písčitému terénu je tato etapa označovaná za náročnější.

Na druhou stranu ale půjdete po plážích jako je Aivados nebo Malhão (ráj pro surfaře) a nakonec i Milfontes (což znamená „tisíc pramenů“), kde se mísí sladkovodní zdroje z řeky Mira s oceánem. Na jaře si zvlášť užijete vůni borovic, rozmarýnu, skalních růží a dalších rostlin, z nichž některé jsou endemické (nerostou jinde).

TIP: Zajímavou vychytávkou jsou návleky na boty, které písek v botách omezí.

Deník z etapy 2:

Fisherman’s Trail jsem měla v plánu jako první část delší sólo cesty a po několika etapách v Portugalsku jsem měla v plánu letět do Skotska na West Highlands Way.

Igelitovou tašku se stanem, spacákem a karimatkou (do Skotska) jsem proto nechala v hostelu v Lisabonu a s minimem věcí (a nadějí, že svůj stan ještě uvidím ) jsem se vydala na autobus do Porto Covo.

V autobuse jsem potkala Lucase ze Skotska – náhoda, která vedla k večeři s jeho rodiči ve Vila de Milfontes a já získala plno tipů na mojí druhou část cesty. Trail je plný takových momentů. Náhody (nebo osud) na sebe navazují a posílají do cesty přesně to, co potřebujete.

Ubytování:  MUTE Hostel Milfontes

Jeden z nejhezčích hostelů, ve kterých jsem na Fisherman’s Trail spala! U postele byly závěsy pro více soukromí a ráno byla možnost výborné snídaně. Prostředí hostelu bylo krásné a všichni neuvěřitelně přátelští.

Etapa 3: Vila de Milfontes -> Almograve

Vzdálenost: 14,8 km

Čas: 4:00 h

Na začátku etapy z Vila de Milfontes doporučuji pečlivě sledovat značení (a ještě lépe se podívat do mapy.cz). Jen díky tomu jsem nezmeškala odbočku vedoucí přírodní cestičkou, místo delšího úseku vedoucího po silnici, odkud jsem později viděla přicházet jiné trekaře.

Další možnost je řeku přes most (kde jezdí auta) vůbec nepřekračovat a místo toho využít převoz lodí. Může to být zajímavý zážitek a podle informací od ostatních stačilo dorazit k řece a jednoduše si tam sehnat „lodní taxi“. Já si v tomhle okamžiku ještě myslela, že půjdu Fishermen’s Trail přesně jak se sluší a patří – hezky popořádku a každý centimetr po svých (v deníku z cesty se dočtete, jak moc jsem se spletla ).

Etapa je méně náročná a je tak spousta času si jí užít. Začátek vede po mostě přes řeku Mira, kousek od místa, kde se vlévá do Atlantského oceánu. Můžete tady prý pozorovat rorýse (já je neviděla, ale tito ptáci prý tráví 90 % života v letu) a místa s původní vegetací, stejně jako jiná místa okupovaná jinou, nepůvodní rostlinou – akácií.

Cesta vede i kolem písečné pláže – Praia das Furnas, která stojí za malou zastávku na plavání nebo jako místo na odpočinek s výhledem na oceán.

Deník z etapy 3:

První den každé dálkové trasy mám většinou spoustu energie a motivace. Dojímám se, skoro až nenormálně. Jsem šťastná, že můžu vyrazit na další cestu, cítím vděčnost a nadšení do nového začátku. Šíleně se těším a většinou jdu opravdu hodně rychle a nedočkavě.

Druhý den bývá většinou jiný. Trochu se uklidním a nastane u mě stav flow. Jdu, zastavuji se kdykoliv to tak cítím, postupně úplně přestávám vézt v hlavě vnitřní rozhovory  a nastane u mě vnitřní ticho – klid.

Nejlépe to odpovídá na otázku „Proč proboha pořád potřebuju někde sama chodit?“

Ubytování: HI Almograve – Pousada de Juventude

Ubytování připomíná starší školní budovu, ale je v něm vše, co je potřeba pro přespání a cítila jsem se v něm dobře. Cena je navíc příjemná (platila jsem 473 Kč/noc) a zahrnuje snídani.

Etapa 4: Almograve -> Zambujeira do Mar

Vzdálenost: 20,3 km (alternativně 18,5 km, vynechat Cavaleiro)

Čas: 5:35 h

Etapa z Almograve do Zambujeira do Mar byla podle mě jedna z nejkrásnějších. Trasa vede téměř celou dobu po pobřeží s výhledy na vysoké útesy, písek v jednu chvíli mění barvu ze žluté do oranžové (nahromaděné oxidy železa) a cestou můžete pozorovat hnízda čápů na útesech (je jich tam opravdu hodně!).

Kromě čápů můžete pozorovat i další ptáky, jako je kavka rezavokrká, kormorán chocholatý, poštolka obecná, holub skalní, sokol stěhovavý a rehek domácí. Já ale nejsem zrovna specialista, takže jsem se dívala převážně na ty čápy, kteří zrovna měli v hnízdech mláďata.

Zajímavé jsou i zkamenělé písečné duny, které vznikly v době, kdy bylo moře více než 100 metrů pod současnou úrovní a pláž se tak nacházela asi 60 km dále směrem do oceánu. V horninách jsou zkamenělé pozůstatky pravěkých lidí a zvířat.

Deník z etapy 4:

Předchozí etapu jsem si užívala o samotě a čtvrtá etapa byla přesným opakem – byla bohatá na silné zážitky spojené se setkávání se s dalšími lidmi.

Kolem poledne jsem dorazila do Cavaleiro, kde jsem se zastavila v místním obchůdku a dala se do  řeči s jedním Rakušanem.

Pokračovali jsme spolu, povídali si a vše zezačátku působilo normálně. Chtěla jsem se zastavit u odbočky s výhledy a on prohodil, že až mě potká příště, uvaří mi v autě čaj a já to odkývala (nepočítala jsem s tím, že se znovu potkáme).

Po asi dvou hodinách jsem potkala jeho auto zaparkované u cesty. Mával na mě, a tak jsem se u něj zastavila. Čaj jsem odmítla s tím, že je teplo (ale důvod byl samozřejmě opatrnost). Nabídl mi džus, který byl zavřený (to se mi zdálo jako přijatelný kompromis) – souhlasila jsem. Následovala situace, kdy on obíhal auto a džus naléval ke mně zády a já se ho snažila dohonit, abych viděla, že do džusu nic nepřidává.

Párkrát jsem se napila a omlouvám se s tím, že nemám moc žízeň, vracím zbytek džusu, jdu po stezce dál jak nejrychleji to jde, průběžně kontroluji telefon a hned jak chytnu signál, googlím jak dlouho trvá než začne působit droga na spaní a jak vysoká je potřeba dávka.

Vůbec nevím, jestli celá situace skutečně nebezpečná byla, nebo ne, ale v tu chvíli jsem ve své hlavě znovu slyšela snad všechny začátky True Crime podcastů.

Toto strašidelné setkání vykompenzovala hned další kavárna, kde jsem potkala Martinu z Německa a Simona z UK.

V Zambujeira do Mar jsem měla dost času, protože jsem tady nesehnala ubytování a musela jsem počkat na autobus do Odeceixe (odkud jsem ráno jela zpátky do Zambujeira do Mar a pokračovala v treku) a tak jsem se šla vykoupat do oceánu. Při výstupu z vody jsem viděla po pláži jít Simona, zavolala jsem na něj a šli jsme do vody ještě jednou společně.

Nakonec jsem na autobusové zastávce narazila na dva české kluky, Jardu a Tomáše. Tomáš jel stejným autobusem do Odeceixe, cestou jsme si povídali a večer zašli na dobrou večeři.

Celkově byla tato etapa pro mě jeden z nejintenzivnějších dní na Fishermen’s Trail.

Ubytování:

Nenašla jsem v mém termínu volný žádný hostel, jen soukromé pokoje a vše mi přišlo drahé. Naopak levné a jednoduché bylo sednout na autobus do Odeceixe, přespat v hostelu tam a ráno se opět autobusem vrátit do Zambujeira do Mar.

Dřív bych nejspíš raději zaplatila drahé ubytování v soukromí, abych náhodou neporušila pravidla thru-hiku. Tentokrát jsem ale měla za cíl celkově méně tlačit na výkon a více praktické hledisko bylo i finanční (měla jsem neplacené volno a plán cestovat celkem 6 týdnů).

Etapa 5: Zambujeira do Mar -> Odeceixe

Vzdálenost: 19,6 km

Čas: 5:40 h

Etapu začínám ranní návratem autobusem z Odeceixe do Zambujeira do Mar. Vyjít později má velkou výhodu v tom, že tak na trase skoro nikoho nepotkáte.

Díky malému převýšení a příjemným vzdálenostem mezi etapami je Fishermen’s Trail vhodný i pro starší turisty a ti vycházejí většinou brzy ráno. Jinak v květnu trail patřil mezi relativně méně frekventované.

Tato etapa je zajímavá černými horninami, které tvoří skály. Při jejich vzniku byly vodorovné, ale postupně je síla přírody ohýbala tak, že některé jsou svislé jako stěny a jiné překládané jako listové těsto.

V písečných dunách cestou můžete vidět i stopy po zvířatech, jako jsou králíci, kuny nebo jezevci. Samotná zvířata ale nejspíš neuvidíte, protože vylézají až v noci.

Já jsem toho obecně v první polovině etapy moc neviděla, protože byla poměrně silná mlha. Většinu času jsem tak sice slyšela šumění vln oceánu, ale z útesů se mi nedařilo moře zahlédnout.

Než se vydáte do Odeceixe, kde pátá etapa končí, můžete se přebrodit na krásnou pláž těsně před odbočením do vnitrozemí. V květnu 2025 byla voda asi do pasu. Na pláž se dá vydat i zpátky z města z druhé strany, ale mě osobně už by se asi nechtělo vracet.

Deník z etapy 5:

Vycházela jsem poměrně pozdě a celou první část etapy jsem opravdu nikoho nepotkala. Byla to změna po předchozím dni, kdy jsem měla na setkávání štěstí a když jsem narazila na restauraci, kde jsem si rozhodla dát oběd, tak jsem se rozhlížela, jestli neuvidím někoho známého z trasy.

Měla jsem štěstí! Vidím Simona, který nesedí sám a já tak poznávám Bernadette z USA.

Bernadette a Simon patří k nejdůležitějším lidem, které jsem na trailu potkala.

Celkově jsou setkávání na trailu jiná než v běžném každodenním životě. Absolutně totiž nezáleží na tom, co si o vás ten druhý bude myslet, protože spolu strávíte jen krátkou chvíli – můžete tak být prostě sami sebou. Často se navíc stává, že se přirozeně začnete bavit s lidmi, kteří jsou vám v něčem podobní a nastaví vám zrcadlo.

Z restaurace už zbývá jenom kousek, který jdeme se Simonem společně (Bernadette jela taxíkem) a já se tak od něj dozvídám o možnosti přebrodit část oddělující pláž před odbočkou do města. Nakonec zjišťujeme, že spíme ve stejném hostelu a já tak večeřím druhý večer za sebou v Odeceixe v restauraci, pokaždé s jiným klukem. Ne v té stejné, i když byla výborná… ale do stejné restaurace jsem se prostě jít styděla

Ubytování: Hostel Seixe

Na začátku jsem měla trochu problém s tím, že přidělená postel v pokoji byla obsazená. Do hostelu ale do půl hodiny dorazil (asi) majitel a situaci vyřešil. V ubytování je pěkná terasa na střeše a vybavená kuchyň včetně kávy a čaje k dispozici.

Etapa 6: Odeceixe -> Aljezur

Vzdálenost: 22,6 km

Čas: 6:00 h

Z města vede trasa na jižní pláž Odeceixe a dál se stáčí do vnitrozemí, kudy vede až do Aljezur. Cesta vede lesy i zemědělskými oblastmi a podél cesty by mělo být možné spatřit rozmarýn a levanduli.

Toto je jedna z etap, kterou jsem nešla a důvody se dozvíte v osobním vyprávění.

Deník z etapy 6:

Při hledání ubytování jsem zadala Aljezur a nevšimla si, že vyhledávání zahrnuje celou oblast – nejen konkrétně Aljezur, kde končí etapa z Odeceixe. Měla jsem tak následující ubytování zarezervované omylem až v Arrifana.

Místo 40 km dlouhého dne jsem jela autobusem 3 etapy směrem na jih a otočila směr – a právě tohle otočení zpětně krásně vystihlo moji vnitřní cestu na trailu.

Na Camino de Santiago, které se metaforicky přirovnává k cestě životem, se říká, že má každý tu svojí unikátní a jedinečnou cestu. Svoje vlastní Camino. Při téhle vzpomínce jsem se musela smát, protože jsem si říkala, že kdyby to tak mělo být, byly by to právě tyto omyly v rezervacích, hledání alternativních řešení a měnění směrů od severu k jihu a od jihu k severu, přesně to, co by vystihovalo mojí životní cestu.

A to jsem v tuhle chvíli pořád ještě netušila, jak půjdu zbytek Fisherman’s Trail.

Ubytování:                                                             

Pokud budete hledat ubytování na booking.com, nebo i jinde, podívejte na mapě na adresu. Vyhledávání totiž dává výsledky i například 10 minut autem, ale pěšky je to ještě pořádný kus cesty.

Etapa 7: Aljezur -> Arrifana

Vzdálenost: 16,2 km

Čas: 5:00 h

Tento úsek kromě krásné přírody skrývá i pořádný kus historie. Byly tady totiž objeveny stopy po osídlení Féničany, Kartáginci, Římany i Araby. Po Arabské kultuře zbyla pevnost, kterou ve 12. století obývali váleční mniši.

Z rostlin vynikají aromatické keře, jako je rozmarýn, tymián, myrta a levandule.

Deník z etapy 7:

Etapu 7 jsem šla po etapě 8, protože jsem otočila směr a měla být poslední.

Kousek před koncem se mi udělalo špatně a musela jsem si na chvíli sednout. Měla jsem intenzivní pocit, že jí dojít nechci. Že chci zastavit čas. Doteď si přesně pamatuji, kde ležel, který kamínek na zemi přede mnou, protože přesně tam jsem fixovala pohled a soustředila se na touhu alespoň na chvíli zpomalit celý vesmír. Nedávám si malé cíle.

Potom jsem se sebrala, snědla pár ořechů, napila se vody a šla dál. Protože čas zastavit nejde a nikam jinam, než dopředu se jít stejně nedá.

Ubytování: Endless Summer Surf House

Pěkný hostel, který je jen kousek od výborných restaurací a pekárny, kde si můžete zajít na snídani. Jediné na co si dejte pozor, že se na booking zobrazuje pod „Aljezur“, ale je právě až v Arrifana.

Etapa 8: Arrifana -> Carrapateira

Vzdálenost: 19, 6 km

Čas: 5:45 h

Další z pro mě nejkrásnějších etap Fisherman’s Trail. Útesy dosahují výšky až 100 metrů a jsou výsledkem střetů mezi kontinenty při vzniku superkontinentu Pangea.

Pláž těsně před Carrapateira (v mém případě těsně za, protože jsem šla od jihu na sever) je asi největší pláží, kterou jsem v životě viděla. V květnu byla navíc převážně prázdná.

Deník z etapy 8:

Etapu 8 jsem šla po etapě 6, od jihu na sever. A byla jsem znovu v absolutní euforii. Místo ukončení Fishermen’s Trail v Aljezur, jak jsem měla původně v plánu, jsem teď mohla jít dvě další etapy.

Na pláži těsně za Carrapateira, kde jsem byla skoro sama, jsem se převlékla do plavek a šla si zaplavat do ledového oceánu. Zbytek etapy jsem strávila s pocitem, že jsem přesně tam, kde mám v tu chvíli být.

V běžném každodenním životě jsem zvyklá fungovat hodně racionálně a logicky. Pro všechny emoce si hledám vysvětlení a všechno jenom trochu spirituální ve mně vyvolává skepsi. Na trailu to je přesně naopak. Fyzická námaha a soustředění se převážně na fyzické potřeby mě úplně přepne a moje racionální já má prostě pauzu.

Etapa 9: Carrapateira -> Vila do Bispo

Vzdálenost: 15,5 km

Čas: 5:00 h

Když už si myslíte, že vás nemůže nic překvapit, narazíte v 9 etapě na útesy a pláže jako z jiného světa – Amado, Murração a Manteiga.

Můžete navštívit i islámskou osadu Ponta do Castelo, která vznikla asi ve 12. století a měla kolem 15 obyvatel. Jejím účelem mohlo být pozorování velryb, které bývaly v regionu Algarve dříve rozšířené.  

Deník z etapy 9:

Paradoxem je, že tato etapa měla být mojí poslední… zase, ale nebyla. Na rozdíl od těch ostatních „posledních“ jsem ale etapu 9 vůbec nešla.

Můj úplně původní plán byl odjet do Portugalska a jít původní Fisherman’s Trail z Porto Covo do Odeceixe (etapy 2 – 5). Potom jsem měla zůstat jeden den v Aljezur a potom odjet do Lagos a strávit tři dny odpočinkem na pláži.

Po Fisherman’s Trail jsem měla v plánu jet do Skotka na West Higlinds way. Měla jsem ve Skotsku rezervace v kempech a v hostelu v Lisabonu na domluvu uložený stan, spacák a karimatku. V letadle jsem skoro brečela, protože se mi nechtělo opouštět Portugalsko.

Po deseti dnech ve Skotsku jsem se vrátila do Portugalska přes Faro.

Etapu 12 jsem šla s 12 kg batohem s vybavením na West Highlands way. Následující dny jsem šla etapy 11 a 10. Poslední den jsem měla v plánu jít právě etapu 9., ale v hostelu jsem potkala Janu a Jade (více o nich ještě napíšu později), měla jsem za sebou celkem něco kolem 300–350 km a najednou se cítila vyčerpaná. Ráno, kdy jsem měla jít svojí poslední etapu – právě tu 9 – jsem se rozhodla už nikam nechodit. Místo toho jsme s holkami zašly na jógu, na snídani a jely společně do Salema projít se po pláži. Tenhle den, kdy jsem nešla etapu 9, nakonec patřil mezi ty nejkrásnější v Portugalsku.

Celkově jsem z Fisherman’s Trail vynechala etapy 1, 6 a 9.

Etapa 10: Vila do Bispo -> Sagres

Vzdálenost: 20 km

Čas: 5:30 h

Oblast, kterou vede etapa 10 je biogenetická rezervace Sagres – najdeme tady vysokou biologickou rozmanitost a velké množství endemických druhů, které se vyskytují jenom v této části Portugalska.

Prakticky to znamená, že celou dobu jdeme krajinou, která připomíná botanickou zahradu.

Etapa navíc končí v Sagres – nejlepším místě v Evropě pro pozorování tažných ptáků. „Sagres“ znamená „posvátný“ a byl po tisíciletí považovaný za jihozápadní konec známého světa.

Deník z etapy 10:

V hostelu v Sagres jsem hned první večer potkala Janu z Německa.

Je to další ze speciálních přátelství, které jsem navázala na Fishermen’s Trail. Hned první večer jsme se šly podívat na západ slunce na pláž a nic jsme neviděly, protože bylo zataženo.

Cestou zpátky jsme ale narazily na bar Laundry Lounge Sagres, kde je nejen možné se najíst a napít, ale i vyprat si prádlo. Tenhle večer se v baru konal i živý koncert. Vypily jsme každá dva až moc silné koktejly, zatancovaly si a naštěstí nakonec společně našly i cestu zpátky do hostelu.

Ubytování: The Lighthouse Hostel Sagres

Jeden z nejkrásnějších hostelů, ve kterém jsem byla. K dispozici je bazén, zahrada, možnost zapojení se do společných aktivit, lekce ranní jógy a možnost si dát ráno výbornou snídani. 10/10

Etapa 11: Sagres -> Salema

Vzdálenost: 20 km

Čas: 6:00 h

Tato etapa je označovaná jako nejtěžší z celého Fisharmen’s Trail. Celkově je to nejspíš kvůli převýšení (přibližně 500 m nahoru i dolů) a povrchu. Na druhou stranu celkově Fishermen’s Trail nepatří mezi náročné traily a není se tak čeho bát.

Vápencové útesy lemují pláže Martinhal, Barranco, Ingrina, Zavial, Furnas, Figueira a nakonec Salema. Dominantní minerál, kalcit, se vlivem vody rozpouští a vytváří různé nepravidelné útvary a jeskyně. Ty uvidíte právě na plážích.

Deník z etapy 11:

V hostelu jsme s Janou potkaly Jade z Londýna a naše holčičí skupina se tak rozrostla.

Další den jsem sice měla v plánu jít etapu 9, místo toho jsem ale zůstala v hostelu na lekci jógy a snídani, po které jsme vyrazily do Salema. Jana jezdí do Salema s rodiči od dětství a ukázala nám tak dinosauří otisky, které v Salema najdete.

Cestování a traily jsou pro mě o spojení s přírodou, překonávání limitů, ale taky (a někdy především) právě o setkávání s lidmi. Holčičí den s Janou a Jade bych tak kdykoliv znovu vyměnila za etapu 9, která je určitě nádherná!

Etapa 12: Salema -> Luz

Vzdálenost: 11 km

Čas: 3:45 h

Na tuto kratší etapu se doporučuje vzít si dalekohled, protože možností pozorovat ptáky jako jsou třeba volavky nebo rákosníci (a další) je opravdu hodně. U cesty rostou plané orchideje a lilie.

V této oblasti se taky na dně moře nachází vrak 60 m dlouhé lodi L’Océan, s posádkou 800 mužů, kterou tady během sedmileté války v roce 1759 potobilo britské námořnictvo.

Další zajímavostí je pevnost blízko pláže Boca do Rio, která byla vybudovaná pro obranu proti častým útokům pirátů.

Deník z etapy 12:

Etapu 12 jsem šla po příletu ze Skotska, v opačném směru z Luz do Salema.

Večer předtím jsme měla přiletět do Faro a ráno se dvěma autobusy a Uberem dostat do Luz. Můj let z Edinburghu se ale opozdil a já jsem do hostelu ve Faro dorazila až pozdě v noci.

Ve Faro mi dalo zabrat najít autobusové nádraží, protože je uvnitř budovy, ale google mapy ukazovaly na zastávku před budovou. K autobusu jsem doběhla přesně ve chvíli, kdy se zavírali dveře a měla jsem velké štěstí, že mě nakonec ještě vzal. Navazoval mi na něj další autobus v Abufeira. Do Luz jsem přijela hodně vyčerpaná po projití upršené West Highlinds way a minimu spánku.

Jako první jsem si šla koupit zmrzlinu a sednout si s mým 12 kg batohem, ve kterém jsem měla stan, spacák, karimatku a teplé oblečení na trek ve Skotsku, k oceánu.

Zmrzlina tála neuvěřitelně rychle a já od ní byla celá ulepená. Dívala jsem se na oceán a útesy a přemýšlela, co je se mnou špatně, že musím být tak impulzivní a nesmyslně si komplikovat život. Říkala jsem si, že jet zpátky do Portugalska, abych si prošla jen pár dalších etap bylo víc hloupé než spontánní.

Když jsem se ale potom v jednu chvíli rozhlédla kolem sebe, viděla jsem všude kolem sebe poházená vystříhaná papírová srdíčka.

Těsně, než jsem odjížděla ze Skotka, narazila jsem na trhy s ručně vyráběnými věcmi. Zaujaly mě náramky se symbolikou, které mi přišly jako perfektní vzpomínka na West Highlinds way. U stánku jsem stála asi 15 minut a rozhodovala se mezi Harmony, Clarity, Joy, Healing, Experience… Chtěla jsem to všechno (přirozeně ), ale musela jsem si vybrat. Po 15 minutách jsem si vybrala trochu neoriginálně, ale taky poměrně jasně Love.

Celá situace s poházenými vystříhanými srdíčky jen den potom, co jsem si náramek vybrala mě donutil se usmát. Jenom dorazím do Portugalska a už najdu lásku!

Přes 12kg batoh se mi nakonec pokračovalo lehce a nádherně.

Etapa 13: Luz -> Lagos

Vzdálenost: 10 km

Čas: 3:00 h

Poslední část Fisherman’s Trail je hezky upravená. Půjdete převážně po dřevěných chodnících a mísit se s turisty, kteří si sem dělají kratší výlety.

Konec této krásné pobřežní trasy, na které strávíte hodně času o samotě, tak v mnohém připomíná konec Camino de Santiago. Ze samoty spadnete rovnou po hlavě do turistické části, která je moc krásná, ale pro někoho (pro mě vždycky) je to prostě šok.

Deník z etapy 13:

Etapu 13 jsem šla úplně neplánovaně, místo původně plánovaného odpočinku na pláži.

Byla jsem v melancholické náladě, protože se mi nechtělo z Portugalska odjet. Můj stan a spacák byl ale na domluvu uložený v hostelu v Lisabonu, měla jsem koupené letenky a zaplacené kempy ve Skotsku.

Etapu jsem strávila převážně v úzkostech. V takových chvílích si ale vždycky říkám, že když už musím být zrovna v úzkosti nebo depresi, tak proč to nedělat alespoň u moře/na treku/při běhu/na party/při práci… prostě seberu úplně všechnu vnitřní sílu a jdu dělat to, co bych dělala, kdybych se cítila dobře – jenom bez očekávání, že se při tom dobře cítit budu.

Nakonec jsem část 13 etapy šla znovu na úplném konci cesty, kdy jsem po příjezdu ze Skotska došla další etapy a skončila opět v Lagos. Tentokrát už jsem si ale místo zopakování celé etapy lehla na pláž a dovolila si (konečně) vydechnout a odpočívat.

Ubytování: The Macarena Beach hostel

Ubytování bylo v pořádku, levnější. Spíše hlučnější, starší. Stačilo na přespání a vše bylo v pořádku. Přespala jsem tady jednu noc úplně na konci, kdy jsem věděla, že je to jen přestupní stanice.

Ubytování: Boutique Taghostel

Hezké ubytování a prostory, krásná terasa a pohodlné pokoje. Atmosféra mi nepřišla tak příjemná, ale bude asi hodně záležet na tom, kdo bude zrovna na recepci. Celkově dražší a hezčí.

BONUS: Památka na Fisherman´s Trail

Před odletem z Portugalska jsem v Lagos objevila obchůdek Natura do Mar. 

Majitelka Sara v něm vyrábí nádherné šperky s motivy oceánu a přírody, které můžou být krásnou památkou na Fisherman´s Trail.

Koupila jsem si samozřejmě náramek a k němu řetízek se sluncem, se kterým jsem se potom koupala dva týdny na Madeiře a další týden ve Španělsku. Mám ho už déle, než rok, nesundávám ho ani do sprchy a pořád vypadá stejně krásně!!

FAQ – Nejčastější otázky a odpovědi

Závěr a konec Fisherman’s Trail

V Lagos nečekejte žádné oficiální ukončení cesty, Fishermen’s Trail prostě končí, jakmile dojdete do města. Krásná je ale symbolika toho že Lagos byl původně místem, odkud Portugalci vyplouvali dál do světa.

Stejně jako konec Camino de Santiago, je tak „konec“ Fisharmen’s Trail v Lagos naopak začátek – pro další cestu – doslova i metaforicky!

Máš otázky k Fisherman’s Trail? Napiš mi do komentářů – ráda pomůžu.

Článek Fisherman’s Trail v Portugalsku: Kompletní průvodce nejkrásnější pobřežní trasou Evropy se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.