A vytvořila jsem tento průvodce balením na Camino, díky kterému se můžete z mých chyb snadno poučit při přípravě na vlastní putování.

Co si vzít na Camino: 5 naprosto základních tipů:

1. Méně = Nejvíc!
2. Základ= pohodlné boty, kvalitní batoh a trekové hole
3. Teplé suché oblečení – v každém ročním období
4. Výbava na noc v albergue
5. Žádné další zbytečnosti

Vzít nebo nevzít si s sebou spacák? Kolik si zabalit náplastí na puchýře? A co jsem tedy měla v batohu já? Pojďme se na to podívat trochu podrobněji.

O mojí konkrétní výbavě na dálkové treky píšu i v tomto dalším článku.

Některé odkazy v článku jsou affiliate. Pokud přes ně nakoupíte, získám malou provizi – vás to nic nestojí navíc a pomáháte mi dál tvořit blog. Děkuji

1. Méně = Nejvíc!

Pokud neplánujete batoh posílat z etapy do etapy (i to můžete, pokud batoh nést nemůžete!), ponesete si všechno den za dnem na zádech. Co se celkové váhy batohu týká, obecná poučka zní, že by váha včetně vody a svačiny, neměla překročit 10 – 20 % vaší vlastní váhy.

Pro muže s 80 kg to znamená batoh s hmotností 16 kg, pro ženu s váhou 60 kg potom batoh o váze maximálně 12 kg. Váha je počítaná včetně vody a jídla. Upřímně, pokud nespíte venku pod stanem, můžete se ideálně vejít do spodního limitu 10 % a mít cestu o hodně pohodlnější. Čím víc se k tomu dokážete přiblížit, tím lépe se vám půjde.

Zkrátka to znamená: Nechte doma cokoliv, bez čeho se dokážete obejít. Zabalte si skutečně jen to, co každý den k životu bezpodmínečně potřebujete a nic navíc na „coby kdyby“. Moje strategie, jak toho docílit je dát si přehledně na hromadu všechno, co si chci vzít s sebou a potom postupně redukovat. Moje balení začíná velkou hromadou, ze které postupně odebírám.

Nejdřív jde pryč cokoliv, co je na hromadě dvakrát (Dvoje kraťasy nebo dvě mikiny? Přednost má to s lepšími vlastnostmi jako je rychlé schnutí, lepší skladnost, větší pohodlí…). V druhé fázi se zamyslím, co by šlo něčím jiným z hromady nahradit (jedno mýdlo na tělo i praní prádla) a podle místa se rozhodnu pro kompromis mezi váhou batohu a dodatečným komfortem.

Malé tipy navíc pro ušetření místa:

• Přemýšlet nad skladností už při nákupu – některé super lehké věci mám z pod7kilo.
• Do batohu rolovat (neskládat)
• Jedno mýdlo na tělo + ruční praní prádla (=klasické tuhé mýdlo)
• Tuhý šampón (tenhle mám vyzkoušený na camino, vydržel mi přes měsíc!)

2.     Základ= pohodlné boty, kvalitní batoh a trekové hole

Špatné nekvalitní a nepohodlné boty nebo batoh dokážou cestu pěkně znepříjemnit a můžete si způsobit i řadu zdravotních problémů. Dobré boty a batoh jsou dlouhodobé investice do zdraví. To ale neznamená, že musíte kupovat to nejdražší. Na Camino vám stačí dobrá kvalita za rozumnou cenu.

Jaké boty na Camino?

Značek vyrábějících turistickou obuv je více a výběr bude individuální. Sama mám ozkoušené značky Salomon a Merrel, z toho Merrel mi vyhovuje na 100 %, Salomon o trochu méně, ale je levnější. Doporučuji si jít boty různých značek vyzkoušet a před cestou boty „rozšlápnout“ na kratších výletech.

Camino i všechny svoje následující treky jsem šla v nízkých trekových botách Merrel moab 3 gtx, které jsem si koupila dvakrát po sobě (a koupím si je znovu).

Často jsem se setkala s názorem, že Camino se jde nejlépe v běžeckých botách. S tím osobně nesouhlasím (jako celoroční běžec), ale pokud se pro běžecké boty rozhodnete, volte raději ty s nulovým dropem. Pokud máte kvalitní rozšlápnuté pohorky, vzala bych klidně ty (nízkou bych extra kupovala místo vysoké jen pokud už nemáte pohodlné pohorky doma).  

Měly by být boty nepromokavé? Potřebujete Goretex? Opět vám musím „zklamat“ tím, že je to tak trochu individuální. Já mám třeba nepromokavé boty s Goretexem. Výhodou je, že mám nohy v suchu, nevýhodou je menší prodyšnost a pokud se vám více potí nohy, v méně prodyšných botách riskujete více puchýřů.

Do jakýchkoliv bot patří kvalitnější ponožky – fakt to udělá velký rozdíl. Nedám dopustit na ponožky s příměsí merino vlny. Výhodou je, že hřejí i pokud navlhnou, odvádí vlhkost a pot a tím pomáhají předcházet puchýřům (a snižují zápach).

TIP: Doporučuji koupit si o půl až jedno číslo větší boty, než běžně. Při dlouhé chůzi nohy otékají a větší bota omezí vznik puchýřů z otlačení.

Batoh s bederním pásem

Batoh je další věc, na které se nevyplatí šetřit. Zajděte si do specializované prodejny a batoh si předem vyzkoušejte na zádech ideálně i se zátěží. V dobré prodejně do batohu zátěž doplní (ale můžete si přinést i vlastní) a batoh vám na zádech pomůžou upravit tak, aby vám seděl.

Doporučuji batoh s bederním pásem, který se dá v průběhu dne utáhnout nebo povolit a měnit tak rozložení váhy mezi ramena a kyčle. Já mám batoh pro ženy, které jsou uzpůsobené na užší záda. Na druhou stranu není dobré se tohoto rozdělení držet úplně nutně, pokud máte záda naopak širší. Ze značek mám konkrétně ve výbavě dva batohy Osprey (30l a 45l). Na Camino mi stačil batoh o objemu 30l (Osprey Tempest 30).

Trekové hole na Camino

Trekové hole umí pořádně ulevit tím, že část zátěže přenesou z nohou na horní polovinku těla. Zcela upřímně – já je na Camino neměla. A taky jsem na to při posledních 200 kilometrech doplatila.

Poprvé jsem si trekové hole vyzkoušela, když jsem neušla 70+ km pochod Praha – Prčice. Od té doby se bez nich neobejdu na žádném dálkovém treku!

Moje ultralehounké, skládací trekové hole Fizan Compact se mnou prošly GR221 – Přechod Mallorky, Tour du Mont Blanc, West Highland Way, Fishreman´s Trail… no prostě všechno!

Na Camino je rozhodně doporučuji taky. A o to víc, že jsem je tam sama neměla. Byla to bolestivá lekce.

3.     Teplé suché oblečení

Vzít si s sebou tak akorát oblečení je asi to největší umění. Jako univerzální věci na jakoukoliv sezónu bych si zabalila:

1. Něco teplého, co vám zakryje a udrží v suchu záda a hrudník
2. Dostatek ponožek

Všechno ostatní je vlastně jedno a dá se operativně vyřešit. Nejhorší je řešit podchlazení, a právě tomu byste se teplou vrstvou a ponožkami měli vyhnout. Zbytek záleží na sezóně. V létě oblečení oblečení po vyprání rychleji schne, v chladnějších a vlhkých měsících schne déle, ale zase se nejspíš méně zapotíte a neperete každý den.

Toto je seznam oblečení, který jsem měla na Camino v květnu. V květnu obecně hodně prší a teploty na cestě se pohybovali mezi -2 °C (ráno, Meseta) do 30 °C (odpoledne, La Rioja).

Seznam oblečení na Camino de Santiago:

• 1x turistické kalhoty (větru odolné a vodoodpudivé)
• 1x legíny
• 1x  kraťasy
• 4x tričko (stačily by i 3. Jedno kvalitní merino s dlouhým rukávem, jedno merino s krátkým, dvě jednoduchá lehká rychlescnoucí tílka)
• 1x mikina (fleecová – materiál hřeje, je lehký a rychle schne)
• 1x zateplená vesta s umělou výplní (oproti peří hřeje i pokud navlhne a rychleji schne)
• 1x hardshellová bunda (proti větru a dešti)
• 2x sportovní podprsenka
• 3x kalhotky
• 4x ponožky (merino)
• Nízké trekové boty
• Obyčejné sandále do vody ( za mě jeden z nejlepších příkladů, kdy za málo peněz dostanete hodně muziky. Hodili se na přezutí na odpoledne, na brodění potoka i do sprchy v ubytovně. V roce 2022 jsem v nich půlku Camino neplánovaně šla a jejich přínos bych ohodnotila na desetinásobek toho, kolik v Decathlonu stojí).
• Obyčejnou pláštěnku na sebe + lepší padnoucí pláštěnku na batoh

Ideální si zabalte oblečení v batohu do nepromokavých tašek, ať už speciálních, nebo jako já prostě igelitových tašek, které máte doma. Oblečení nenavlhne a budete mít vždy něco suchého na převlečení.

4.     Příprava na spaní v albergue – poutnicích ubytovnách

Pokud se denně chystáte ujít desítky kilometrů a chcete u toto zůstat v pohodě, je potřeba myslet i na kvalitní odpočinek. Pokud se rozhodnete spát v albergues – poutnických ubytovnách (a já vám to rozhodně doporučuji!), můžete se vyspat skvěle, když se na to jen trochu připravíte.

Vzít si s sebou spacák, nebo vložku do spacáku? Obecně bych řekla, že v létě není spacák potřeba a s vložkou do spacáku si vystačíte. Většina albergues na portugalské cestě měla povlečené postele, a i tu vložku do spacáku jsem využila jen párkrát. Naopak v chladnějších měsících na francouzské cestě jsem byla ráda za spacák. Ne v každé albergue se na začátku a na konci sezóny topí a na francouzské cestě (kde je větší počet poutníků), jsou často matrace plastové potažené jednorázovým papírovým povlečením. Vlastní spacák tak nejen zahřeje, ale dodá pocit hygieničtějšího komfortu.

Měla jsem s sebou ultra lehký a maličký spacák po sbalení Cumulus 200.

Pokud máte lehké spaní, doporučuji masku na oči kvůli světlu a špunty do uší. Sama mám tajnou super schopnost – na pravé ucho slyším jen ze 60 %. Pokud si lehnu na bok na to levé, žádné špunty do uší nepotřebuji a slyšet tlumené chrápání mi ve spánku nebrání. Naopak se mi stalo, že jsem se v noci probudila s tím, že je něco špatně, protože z 20 lidí v místnosti tu noc nikdo nechrápal.

A jak se cítit bezpečně?

Jak se cítit bezpečně, když spíte sami s 20 cizími lidmi v místnosti? Před spaním se s někým v pokoji seznamte. Prohoďte spolu pár vět, řekněte mu/jí, jak se jmenujete a zkrátka se posnažte o to, abyste pro všechny v místnosti nezůstali úplně anonymní.

Spaní s dvaceti lidmi v místnosti není z logiky věci o nic nebezpečnější než spát úplně sám v pokoji, kam pokud se za vámi dostane někdo cizí, vám nikdo další nepomůže. A je velmi malá šance, že z 20 postelí by na 11 a více spali nebezpeční magoři. Normální lidi (jako jste vy) jsou v pokoji zkrátka statisticky vždycky v přesile a není proto potřeba se bát

5.     Zbytek je vlastně tak trochu jedno

Další věci, které si s sebou zabalíte jsou vlastně tak trochu jedno. Z věcí, které jsem si s sebou vzala já a které bych si s sebou vzala znovu jsou to:

• Skládací láhev na vodu
• Rychleschnoucí ručník
• Tuhý šampón a tuhé mýdlo
• Malý látkový batůžek (na večerní procházku nebo na nákup)
• Magnézium (na relax svalů)
• Paracetamol (ostatní léky se dají koupit až když je potřeba)

Naopak bych si s sebou příště nevzala:

• Náplasti na puchýře (nepotřebovala jsem a jdou snadno koupit)
• Korektor na kruhy pod očima a gel na obočí (bez komentáře Nepoužila jsem ani jednou)
• Bezdrátovou klávesnici (chtěla jsem věci zažít, ne psát a klávesnice, která se mnou prošla celý sever Španělska dala vzniknout dohromady 1 blogovému článku).

Neberte si toho zkrátka zbytečně moc. Věci, které opravdu potřebujete si cestou buď od někoho půjčíte (často se stačí jenom zeptat), nebo si je koupíte (když už to bude opravdu tak důležité).

Přečtěte si taky Kompletní průvodce přípravou na Camino de Santiago.

Buen Camino!

Článek Průvodce balením na Camino de Santiago: 5 klíčových tipů se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.

Už si ani nevzpomínám, kdy mě poprvé napadlo vyrazit na Camino, ale dva roky jsem měla katedrálu v Santiagu na obrazovce pracovního počítače a čekala, až skončí covid.

V roce 2022 jsem se konečně vydala na svoji první svatojakubskou cestu – Camino Portugés!

Pokud se chystáte vyrazit na první Camino, přečtěte si Camino: Kompletní průvodce přípravou na cestu., který vám pomůže s výběrem trasy i základní orientací.

V článku najdete kompletní itinerář na 11 dní, který jsme prošli po vnitrozemní variantě Camino Portugés*.

*Trasy jsou dvě – vnitrozemní a podél oceánu. Výhodou vnitrozemí je méně turismu, stabilnější počasí a krásné portugalské vesničky.

Základní informace o trase:

Kompletní itinerář: Camino portugés

Camino portugés jsme žačali v Porto. To je nádherné město a pokud jste ho nikdy nenavštívili, doporučuji naplánovat extra den a město si před cestou projít jako turista.

Ubytování (doporučuji): Zero Box Lodge Porto. Zážitkové bydlení v bývalé bance. Většina pokojů nemá okna a výborně se tak vyspíte.

Etapa 1: Porto -> Vilarinho

Vzdálenost: 27 km

Samotné Camino začíná v srdci Porta u Catedral do Porto. Právě v katedrále si můžete vyzvednout Credencial.

První etapa pro mě byla ve znamení naprosté euforie. Chtěla jsem si vychutnat každý krok a šla opravdu pomalu. Tak pomalu, že mi z rezervovaného ubytování volali, jestli dorazíme, nebo můžou místo nabídnout někomu jinému. V půl čtvrté odpoledne. Trochu mě to překvapilo, ale oprvadu většina lidí vychází brzy ráno a denní nálož kilometrů ujde do brzkého odpoledne.

Začali jsme proto každý den vycházet kolem 6 hodiny ráno, abychom co nejvíce ušli před poledními extrémními teplotami. Před snídání jsme měli za cíl ujít 10 km.

Ubytování: Casa da Laura (R. Estreita 112, 4485-408 Macieira da Maia, Portugal), rezervovala jsem předem e-mailem (anglicky). Možnost vyprat si v ruce, použít základní vybavení kuchyně, posedět na zahradě a zdarma ochutnat místní víno a domácí sušenky.

Etapa 2: Vilarinho -> Barcelos

Vzdálenost: 28 km

Etapa překvapivě v pohodě a zatím se nedostavila únava. Určitě tomu hodně přispívá výborná portugalská káva, na kterou narazíte v každé vesnici a vychutnáte si jí skoro zadarmo (kolem 1 eura). K tomu absolutné miluji sladkosti a pravidelně testuji pastel de nata – typický portugalský dezert, který vznikl v Lisabonu, ale naštěstí pro mě ho prodávají i na severu Portugalska.

Většina místních, které potkáváme nemluví anglicky. Do slovníku si zařazuji „Olá“ = Dobrý den a „Obrigada“ = Děkuji. (Pokud jste muž, tak „Obrigado“.)

S touhle slovní zásobou bych si asi vystačila až k hranicím, kdybych nenašla opušťěné štěně, neobcházela náhodné domy v portugalských vesnicích a nesnažila se zjistit, komu pejsek patří. Proběhlo i telefonování s veterinářem z nejbližšího města, ten ale naštěstí uměl trochu anglicky. Štěně se nakonec ujal majitel kavárny, kam jsme došli vyčerpaní horkem, my i chudák štěně.

Etapa 3: Barcelos -> Vitorino dos Piaes

Vzdálenost: 20 km

Etapa má mít 20 km. My se ale ztratili a nachodili dalších 5 km. Ačkoliv je Camino obecně velmi dobře značené, někdy se vyplatí podívat se do mapy nebo telefonu. Občas se na trase objeví alternativní cesty, nebo se různé cesty kříží, a i přes skvělé značení se může stát, že jdete někam jinam, než jste chtěli.

Pro sledování nebo už samotné plánovaná trasy doporučuji aplikaci Way of ST James (Buen Camino). Pokud povolíte sledování, vždycky můžete v aplikaci zkontrolovat, jestli jdete správně.

Po této etapě jsme se ubytovali na nejkrásnějším ubytování z celé cesty, které doporučuji všemi deseti!

Ubytování: Estabulo de Valinhas (Rua da Fonte Quente, 251, 4990-832 Vitorino dos Piães, Portuga). Bývalé koňské stáje jsou předělané na pokoje. Pokud dorazíte ve velkém horku, určitě oceníte přírodní jezírko, ve kterém se můžete vykoupat (což bylo to první, co jsem udělala). Večer strávíte díváním se do vinice, nebo čtením si v houpací síti ve velké zahradě spolu s místními kočkami. Prostě nádherný zážitek!

Etapa 4: Vitorino dos Piaes -> Ponte de Lima

Vzdálenost: 13 km

Tato etapa měla být pohodová, krátká a odpočinková. A přesto jsem právě tenhle den sama se sebou nejvíc bojovala. Ta opravdová výzva pro mě osobně nejspíš měla být psychická. A nečekala jsem to!

V jednu chvíli jsem se zastavila a prostě jsem nechtěla jít dál. Nemělo to žádný rozumný důvod. Prostě jsem nechtěla. A dovedlo mě to k připomenutí si úplně jednoduché věci – Když nemůžeš, tak nepřidávej. Sedni si, dej si limonádu, odpočiň si a pokračuj, až když jet ti lépe. Camino ani život není závod.

Ponte de Lima stojí za procházku, odpoledne jsme se toulali po městě, seděli u řeky a večer zašli na tapas.

Etapa 5: Ponte de Lima -> Rubiaes

Vzdálenost: 18 km

Z Ponte de Lima vykročíte po historickém mostě. Nejdřív si ale přečtete legendu o pověře, že kdo most překročí, ztratí všechny vzpomínky a vymaže se mu paměť. Podobné příběhy se mi obecně hrozně líbí, stejně tak jako symbolika toho, překročit most právě na camino.

Více o legendě si můžete přečíst třeba tady: Tavel in Portugal

Etapa 6: Rubiaes -> Tui

Vzdálenost: 20 km

Šestý den portugalská část pomalu končí a loučíme se proto s nízkými cenami i poklidnou cestou, bez stovek dalších poutníků.

Hranice se nachází mezi portugalským městem Valenca a španělským Tui. Města i země jsou oddělená řekou a hranici překročíte na mostě.

V Tui je nádherná katedrála, která rozhodně stojí za návštěvu. Nezapomeňte si credencial, díky kterému dostanete slevu na vstupné (a razítko k tomu). V katedrále se kromě kostela dostanete i na prohlídku věže s vyhlídkou a zasnít se tak nad nedávnou cestou Portugalskem.

V Tui začíná větší množství poutníků a v tak teď na cestě budete potkávat výrazně více lidí.

Etapa 7: Tui -> Redondela

Vzdálenost: 31 km

Nejdelší etapa byla pro mě paradoxně mnohem pohodovější než odpočinkový den, kdy jsem si dovolila menší krizi. Nacházíme skvělé tempo a zvykáme si vstávat velmi brzy ráno. Ranní rutina spočívá v rychlé hygieně, zabalení věcí a vydání se na cestu pomalu ještě se zalepenýma očima. Prvních deset kilometrů jdeme obyčejně bez zastávky a přibližně kolem 8–9 hodiny hledáme kavárnu nebo vhodné místo k sezení pro snídani ze zásob v batohu. Po „ranní rozcvičce“ nás čeká „už jen“ 21 km.

Ve Španělsku i Portugalsku potkáváme jednu kočku za druhou.

Etapa 8: Redondela -> Pontevedra

Vzdálenost: 21 km

Po předchozím dni mám pocit, že 21 km je málo a celé odpoledne trávíme chozením po městě.

Pontevedra je upravené turistické město s krásnou Bazilikou Panny Marie. Na cestě už zdaleka nejsme sami a v ubytovnách běžně vídám ženy, které si s sebou vzali nejen slušnější oblečení na večer, ale i řasenku.

Pro lepší pocit si dávám španělské churros s horkou čokoládou. To zabere vždycky.

Etapa 9: Pontevedra -> Caldas de Reyes

Vzdálenost: 21 km

Nejteplejší den z celého Camino, kdy se teplota vyšplhala na 39 °C ve stínu. Pokud si můžete vybrat, neplánovala bych znova cestu na letní měsíce. Teploty se dají zvládnout, ale zpětně bych byla některé dny ráda, kdybychom se s extrémně vysokými teplotami prát nemuseli.

Pokud půjdete a bude teplo, rozhodně ale doporučuji odbočit ze značené cesty na vodopády. Odbočku neminete, je značená a sice si zajdete asi dva kilometry, zato se ale vykoupete přímo pod vodopády nebo kousek za nimi. My zvolili variantu za vodopády, která sice nebyla tak fotogenická, zato bez dalších lidí. A voda úžasně ledová. Namočila jsem si všechno oblečení, co jsem měla na sobě a zbytek cesty ve velkém horku utekl jako nic.

Etapa 10: Caldas de Reyes -> Padrón

Vzdálenost: 19 km

Na této části už potkáváme takové množství lidí, že i v lese to vypadá jako v centru města. Poslední kilometry do Santiaga chodí celé rodiny, včetně těch s opravdu malými dětmi i hodně starými prarodiči. S kočárky a klidně i se psi.

Camino se v této části stává opravdu hodně komerční a na každém kroku potkáte suvenýry. Uprostřed lesa si můžete koupit mušli na batoh nebo magnetku na lednici. V lese u cesty hrají muzikanti a očekávají příspěvek.

Tady jste zkrátka jedním z turistů a jakkoliv se nám to nelíbí, je to součást cesty. Naopak příjemným vedlejším efektem je pro mě opět jídlo. Kde jsou turisti, tam je velké množství restaurací a kde je velké množství restaurací, tam je vyšší konkurence a jídlo vynikající.

V Padronu nezapomeňte ochutnat typické tapas pimiento de padrón. To jsou malé papričky připravené na oleji, se solí.

Etapa 11: Padrón -> Santiago de Compostela

Vzdálenost: 25 km

Poslední etapu si vychutnáváme jako poslední kousíček dortu. Jdeme pomalu a já si téměř neustále snažím uvědomovat teď a tady, abych si poslední kroky co nejvíce užila.

Do Santiaga jsme dorazili kolem jedné hodiny odpoledne a sedli si před katedrálu k ostatním, kteří ten den dorazili. Katedrála je krásná a my jsme na sebe pyšní.

Camino mi připomnělo, že i dlouhá cesta se dá ujít (leccos v životě se dá zvládnout). Stačí jít pořád dopředu. Neznamená to ale nikdy se nezastavit a neodpočinout si.

Jak si na Camino zabalit?

Pokud vás čeká Camino Portugés, možná právě řešíte, co si vzít s sebou a co už je zbytečné. Připravila jsem pro vás dva podrobné články: Průvodce balením na Camino de Santiago: 5 klíčových tipů a Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.

Fisherman’s Trail – krásná alternativa ke Camino Portugés

Pokud vás lákají dálkové trasy v Portugalsku, ale chcete spíš divokou přírodu a výhledy na oceán než poutní cestu, podívejte se i na Fisherman’s Trail. V článku Fisherman’s Trail v Portugalsku: Kompletní průvodce nejkrásnější pobřežní trasou Evropy najdete praktické informace i osobní zkušenosti z cesty.

Článek Itinerář: Camino Portugés se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.