Ať už jste o Camino de Santiago snili dlouho, nebo jste si prostě  jednou večer plácli s kamarády u piva, máte se na co těšit! Tahle cesta je zážitek na celý život.

Camino jsem šla hned dvakrát – 260 km Camino Portugés v roce 2022, na zkoušku a hlavně 800 km Camino Francés v roce 2023, tentorkát už sólo.

Ze zkušeností jsem potom pro vás sepsala tento článek o Camino de Santiago – kompletní průvodce pro začátečníky.

Co je Camino de Santiago a proč vůbec jít

Camino de Santiago (česky Svatojakubská cesta) je poutní trasa končící u katedrály sv. Jakuba ve španělském Santiagu de Compostela.

Původně měla náboženský význam, ale dnes se na ni vydává spousta lidí z úplně jiných důvodů – vyčistit si hlavu, nadechnout se od každodennosti, najít odpovědi na otázky, které v běžném životě odkládáme… nebo si zkrátka dopřát aktivní dovolenou, která má přesah.

Camino je zážitek na celý život. Je fascinující, jak se všem, koho potkám a kdo Camino prošel, rozzáří oči – jako po málokteré dovolené.

Pro mě osobně bylo Camino prvním dálkovým trekem sólo. Otevřelo mi svět, o kterém jsem neměla tušení. Bez Camina bych nešla třeba Fisherman’s Trail nebo na West Highland Way, kde jsem poprvé spala úplně sama ve stanu. A hlavně – bez Camina by vůbec nevznikl tenhle blog.

Camino: Jakou cestu vybrat

Camino není jenom jedno, nebo tři, nebo pět. Možností je opravdu hodně! Rozhodnout se vám může pomoct hlavně posouzení vaší fyzické kondice a toho, kolik máte na cestu času. Oficiálně je minimální vzdálenost pro splnění podmínek poutě 100 km pěšky (200 km na kole). Tuto vzdálenost můžete velmi pohodlně ujít za 5–7 dní a nejznámějšími začátky nejkratší varianty jsou města Sarria (Camino Francés)) a Tui (Camino portugés). Pokud máte času víc, máte z čeho vybírat:

Camino francés

Ve světě nejznámější trasa začíná ve francouzském Saint-Jean-Pied-de-Port a pokračuje 800 km až do Santiaga de Compostela. Časově cesta zabere obvykle 30–35 dní. Tempo je samozřejmě individuální a záleží i na tom, jestli cestou oceníte poznávání místní architektury, kuchyně a lidí, nebo jestli je váš cíl čistě sportovní.

Rekord zdolání 800 km dlouhé trasy patří jistému Miguelovi, který cestu uběhl za týden. Já byla o něco pomalejší a cestu si rozložila na 36 dní s „volnými dny“ na poznávání kultury v Logroño, Burgos a León.

Pokud si z časového hlediska můžete dny volna dovolit, moc je doporučuji. Fyzicky si asi moc neodpočinete, protože nejspíš nachodíte kilometry po městě a po muzeích, na druhou stranu jsou na cestě krásná místa.

Camino Francés můžete začít i v Pamploně (vyhnete se náročnějšímu přechodu Pyrenejí), Logroño, Burgos, León, nebo v Sarria (100 km od Santiaga).

Příbehy z mého Camino Francés si můžete přečíst etapu po etapě v sérií článků, která začíná Camino: Pyreneje a Navarra.

Camino portugués

Portugalské camino je nejoblíbenější volbou českých poutníků. Konkrétně pobřežní cesta, která vede podél Atlantského oceánu z města Porto. Není se čemu divit, vlastní moře nemáme a přirozeně většinu z nás láká.

Jinou variantou je portugalská vnitrozemní cesta (Camino Central), která je výrazně méně oblíbená a frekventovaná. Právě tu jsem šla.

Porto je oblíbeným začátkem 260 km dlouhé cesty Camino portugués. Začít ale můžete už v Lisabonu a na cestě vás čeká 643 km (asi jeden měsíc).

Ať už si vyberete kteroukoliv z variant portugalské cesty, mají jednu výhodu oproti Španělsku – nižší ceny. Posledních 100 km už vždy půjdete Španělskem.

Náš itinerář na Camino Portugés najdete v článku Itinerář: Camino Portugés.

Další oblíbené trasy:

• Camino del Norte (severní) – 900 km severním Španělskem podél pobřeží Atlantského oceánu. Říká se, že je to nejkrásnější trasa a zároveň jedna z těžkých kvůli převýšení a počasí.
• Camino Primitivo – 320 km z Ovieda, relativně náročná a méně oblíbená. Někdy se označuje jako nejnáročnější, a to samozřejmě láká sportovní nadšence.
• Camino Inglés – 113 km z Ferrol. Výhodou je kratší vzdálenost (týden), ale menší přetlak poutníků oproti krátké variantě ze Sarria a Tui.
• Fisherman´s Trail – nejedná se sice už o Camino, ale tato portugalská stezka podél Atlantského oceánu je skvělou alternativou, nebo prodloužením.

To byly nejoblíbenější trasy na španělském a portugalském území. Ve skutečnosti ale můžete začít už v Čechách a cestu si tak výrazně prodloužit. Původní středověká tradice dokonce říká, že byste měli vyrazit od prahu svého domu. Pokud se rozhodnete vyrazit z ČR, můžete se českými trasami inspirovat na webu Ultreia.

Začátek a varianta je tedy na vás a aby to nebylo tak jednoduché, nemusíte ani skončit putování v Santiago de Compostela. Oblíbená cesta pokračuje ze Santiaga až k misu Fisterra (Finistera). Finistera znamená konec světa a dál na západ už se přes oceán nedá pokračovat.

Credenciál – jak začíná a končí Camino

Pro oficiální uznání cesty potřebujete průkaz poutníka, kterému se říká Credencial. Každý den, který strávíte na pouti byste do něj měli získat alespoň jedno razítko a posledních 100 km od Santiaga minimálně dvě razítka denně.

Jak získat Credencial

Většinou za drobný příspěvek (2 eura). V katedrále v Porto (odkud vede Portugalská cesta), v poutnické kanceláři v Saint-Jean-Pied-de-Port, v kostelech, albergues (poutnická ubytovna), nebo v turistických informacích.

Pokud si Credenciál pořídíte až na místě, odkud vyrážíte, budete na něm mít obrázek z tohoto místa a poznáte tak i ostatní poutníky, kteří vyrazili na stejnou cestu. Pokud ale přeci jen budete chtít český Credencial, dá se pořídit dopředu tady.

Kde získat razítka do Credencialu

Na delších trasách potřebujete jen jedno razítko za den. Já jsem tak Credencial nechávala v batohu až do večera, kdy jsem dostala razítko v albergue (ubytování). Pokud jsem tedy cestou nenavštívila kostel nebo katedrálu, kde mají razítka téměř vždycky.

V neposlední řadě mají razítka v kavárnách, barech a restauracích.

Kde a jak končí Camino

Přijdete do Santiaga před katedrálu, odhodíte batoh a potkáváte ostatní, kteří šli cestu ve stejnou dobu.

V Santiago navštivte katedrálu svatého Jakuba, kde jsou uloženy také jeho ostatky. Podle středověké tradice jste do Santiaga koneckonců z tohoto důvodu přišli. Pokud nepokračujete do Fisterra, začnete se pomalu z poutníka proměňovat v turistu. Konec cesty je pro hodně lidí emocionálně silný zážitek a umocní ho zážitek z poutnické mše, která se koná dvakrát denně. Pokud budete mít štěstí, bude se na mši kývat pověstné obří kadidlo (poprvé jsem neviděla, podruhé ano).

Další kroky už povedou jen do poutnické kanceláře, ke které se dostanete, když se ke katedrále otočíte zády a vydáte se z náměstí napravo dolů. Hned další ulici zahnete doprava a půjdete až dokud nenarazíte na frontu u dveří na levé straně ulice. Před dveřmi najdete QR kód, který naskenujete, vyplníte a dostanete pořadové číslo. Jako na poště si počkáte na vydání Compostely (osvědčení o absolvování poutě). Compostela byla zdarma. Pokud budete chtít diplom se jménem a počtem kilometrů, můžete mít za poplatek taky. Obojí je myslím moc krásná památka na zážitky z cesty.

Jak se dostat ze Santiago de Compostela domů?

V Santiago je letiště, ze kterého můžete lětet zpátky do ČR (s přestupem nejčasteji v Barceloně). Z města se dá na letiště dostat jednoduše autobusem, linkou 6A (městská hromadná doprava) a v roce 2023 mě stál lístek 1 euro.

Autobusová zastávka je na ulici rúa do Hórreo a aktuální informace můžete najít na webu letiště a jízdní řády tady.

Nejlepší období pro Camino

Na Camino se můžete vydat v podstatě celoročně, nicméně každé období s sebou nese svoje specifika, se kterými je fajn předem počítat.

Camino – jaro a podzim

Obecně ideální doba je jaro (duben–květen) a podzim (září – říjen). V těchto období může více pršet a vyplatí se sebou vzít pláštěnku na sebe i na batoh. Na druhou stranu teploty jsou převážně přívětivé (žádné extrémy), ubytovny jsou otevřené, ale ne přeplněné.

Svoje Camino francés jsem absolvovala právě na přelomu dubna/května a bylo to ideální.

Camino – zima a léto

Pokud se rozhodnete vydat na cestu v zimě (tuto variantu jsem zatím nevyzkoušela) potkáte výrazně méně dalších poutníků. Nicméně kromě nižších teplot počítejte i s tím, že velké množství poutnických ubytoven přes zimu zavírá a otevírá zase až na jaře. Doporučuji proto ověřit předem každé ubytování telefonicky, ať nechodíte promrzlí ve tmě od vesnice k vesnici.

V létě se na Camino vydává vetší množství lidí a hlavně skupin. Studenti mají letní prázdniny a cestovky organizují poznávačky. Může to být vhodná doba, pokud rádi potkáváte nové lidi a nevadí vám vysoké teploty. Výhodou je lehčí batoh, protože není potřeba ani spacák ani teplejší oblečení.

Sama jsem první Camino absolvovala v červenci a teploty byly kolem 40°C. Ideální bylo vycházet za svítání a konec etapy si naplánovat na poledne. Zkrátka pravé letní Španělsko s odpolední siestou.

Vlna horka odradila větší množství lidí, kteří mohli cestu odložit a cestu i ubytování jsme měli často jen sami pro sebe. Podruhé už bych se ale rozhodla jinak a červenec bych pro Camino nedoporučila.

Co a jak si zabalit na Camino?

Pokud si batoh necháte posílat, balení na lehko řešit nemusíte. Pokud si stejně jako já rozhodnete nést vše poctivě na zádech, platí jednoduchá zásada: Čím méně, tím lépe. Batoh by měl vážit maximálně 20 % vaší váhy (pokud máte třeba 70 kg, batoh by měl mít maximálně 14 kg a reálně potřebujete tak půlku!).

Nejdůležitější je vzít si s sebou:

• Dobré boty (každý poradí něco jiného a ve finále je každému pohodlné něco jiného)
• Kvalitní batoh (s bederním pásem, ideální objem za mě je kolem 30 l)
• Pláštěnka na sebe + na batoh
• Spacák nebo vložka do spacáku (pokud budete spát v ubytovnách)
• Něco teplejšího na sebe proti prochladnutí (mikinu/vestu)
• Trekové hole (já je na Camino neměla, ale taky jsem potom měla problémy s kolenem. Od té doby beru svoje hole Fizzan* na každý trek).

*affiliate odkaz

Dál pár kusů oblečení a ostatní věci jsou už více méně vychytávky a nejsou v podstatě až tak důležité.

Podrobnější tipy co a jak si vzít na Camino nejdete v Průvodce balením na Camino de Santiago: 5 klíčových tipů.

A kompletní informace o mé výbavě na treky, najdete v článku Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.

TIP NAVÍC

Mnoho poutníků s sebou nese nějakou maličkost (vlastní výrobek, nebo něco typického pro jejich kulturu). Tyto maličkosti cestou rozdávají lidem, které potkali a šli s nimi kousek cesty. Pokud se vám myšlenka líbí, nezapomeňte si na cestu pár maličkostí přibalit do batohu.

Vzpomínky na ostatní poutníky

Nejkrásnější věc, která pro mě má zvláštní význam je ručně háčkovaný kříž jako záložka do bible od staršího páru z Jižní Afriky. Potkala jsem je původně při večeři, ale zarazilo je, že nejsem věřící. Následující den mě na cestě hledali, aby mi mohli dát  jeden z dovezených osobně ručně háčkovovaných křížků i za tu cenu, že si s ním budu zakládat jiné knížky.

Uvědomili si totiž, že rozdíly ve věcech jako jsou náboženství nebo politika by neměli být důvod k tomu, abychom nemohli být přáteli. Ještě 5 měsíců po návratu mi u této vzpomínky slzí oči. Je to jedna z krásných a ve světě stále velmi aktuálních myšlenek, které se vás na Camino dotýkají zvlášť do hloubky.

Jak je cesta značená a potřebujete mapu?

Na hlavních nejfrekventovanějších trasách je Camino velmi dobře značené – žádná mapa není potřeba. Sledujte symbol mušle svatého Jakuba, nebo jednoduše žluté šipky. Pokud si vyberete jednu z hlavních tras, uvidíte navíc pravidelně další poutníky a prakticky se nemáte moc šancí ztratit.  

Pokud chcete mít jistotu, jdete jednu z méně známých tras nebo zkrátka máte rádi mapy, doporučuji stáhnout si mobilní aplikaci Buen Camino de Santiago.

Existují i knížky, ale nemám s nimi osobní zkušenost. Jejich nevýhodou je, že zkrátka nikdy nemůžou být úplně aktuální a zároveň se často omezují na jednu z variant cesty, kterou prošel a zmapoval autor.  

Kde se na Camino ubytovat, jídlo a voda

Většina poutníků volí přespávání v poutnických ubytovnách, zvaných „albergue“. Albergue si můžete představit jako hostel, kde se dá ubytovat jen na jednu noc a pouze s průkazem poutníka – Credenciálem.

Jak vypadá albergue na Camino

V typickém ubytování na Camino najdete postel (často palandy), jednorázové papírové prostěradlo na postel (někdy v těch „lepších“ povlečení) a sprchy. Často je k dispozici i společná místnost, případně i kuchyně, ve které si můžete připravit vlastní jídlo, sdílet jídlo s ostatními a zkrátka se potkávat. Zároveň si tady můžete vyprat oblečení. Buď v pračce za poplatek (3–5 euro) a za další poplatek použít sušičku, nebo na zahradě ve studené vodě vyprat ručně a pověsit prádlo na zahradě/balkóně.

Vychytávkami do albergue jsou špunty do uší a maska na oči proti světlu. Většinou někdo chrápe a někdo další si zapíná čelovku, aby si ve 4 ráno zabalil batoh. Přesto nedám na spaní albergues dopustit. Je to levné a dostatečně pohodlné. A hlavně potkáte nové lidi a když už to v některých případech nebude pozitivní zážitek, o to víc to bude zážitek, o kterém můžete dlouho vyprávět.

Ubytovat se můžete ale i v hotelech nebo spát ve stanu. Sama jsem spala v hotelu za šest týdnů asi třikrát, abych se dospala a dala se trochu dohromady. Do albergue jsem se vracela další noc ráda a odpočatá. Stan jsem s sebou neměla, ale viděla jsem několik lidí se stanem v posledních 100 km.

Rezervace na Camino – albergue

Novinkou posledních let jsou rezervace. Dříve se na Camino chodilo bez plánu, protože míst v albergues bylo jednoduše dost, a i když pro vás někde neměli postel, nechali vás přespat na matraci na zemi.

V posledních letech se zájem o Camino zvyšoval rychleji, než množství postelí v albergues a hygienické a bezpečnostní normy jsou po covidu přísnější.

V oblíbených měsících se tak začíná vyplácet rezervovat si ubytování alespoň den dopředu. Do albergue pak musíte přijít do stanoveného času (nejčastěji kolem 5 hodiny), jinak rezervace propadá a místo dostane první příchozí bez rezervace. Na Portugalské centrální cestě rezervace nebyly potřeba, na Francouzské cestě na 100 % doporučuji rezervaci v Roncesvalles.

Jídlo a voda na Camino

Co se týče jídla a pití, záleží, na kterou se vydáte cestu. V případě Camino Francés i Camino Portugués není potřeba nést si zásoby jídla prakticky vůbec. Na Portugalskou cestu jsem potřebovala větší láhev na vodu, na Francouské cestě mi stačila půl litrová lahvička, kterou jsem doplňovala.

Kromě jídla z obchodu se cestou skvěle najíte i z poutnického menu „menu pelegrino“ za 11–15 euro. V menu jsou většinou dvě jídla (velikostně dvě normální porce), dezert a pití. Na začátku jsem nebyla schopná menu sníst, ale postupně se zásoby těla kaloricky vyčerpávají a v půlce už jsem menu spořádala celé a bez problémů.

Po cestě vesnicemi narazíte na malé obchůdky, ve větších městech na supermarkety a doslova všude na bary, kde mají tortilla de patatas (smažené brambory s vejci).

Nezapomeňte, že ve Španělsku se dodržuje siesta! Většina restaurací, barů a obchodů zavírá mezi třetí a sedmou odpoledne. Zkrátka pokud prošvihnete oběd, musíte si počkat do večeře.

Kolik stojí Camino?

Vydat se na Camino může být opravdu hodně levné, nebo taky vůbec. Zkrátka záleží na zvoleném rozpočtu a pohodlí. Takový dostatečně pohodlný základ podle mě bude spaní v albergues (kde potkáte ostatní poutníky), jedno menu peregrino denně, další dvě jídla denně si připravit ze surovin z obchodu, jednou za týden si vyprat v albergue/samoobslužné prádelně.

Albergue obecně vyjde v průměru na 15 euro za noc (některé budou levnější, jiné dražší). Vyprat si v pračce a vysušit prádlo stojí průměrně 8 euro a ideální je se s někým domluvit a podělit se o cenu, ale ne vždy je ta možnost. Jídlo v supermarketech a obchůdcích po cestě stojí podobně, jako u nás. Pokud si budete chtít dát menu del día (menu peregrino = poutnické menu), vyjde v průměru na 15 euro a najíte se opravdu bohatě (předkrm, hlavní jídlo, dezert a nápoj). Někdy jsem se ale místo menu rozhodla pro tortilla de patatas (ais 6 euro), nebo naopak zašla ve městě do tapas baru s poutníky, které jsem na cestě potkala.

Jak vypadal můj rozpočet?

Francouzskou cestu jsem šla celkem 35 dní. Většinou jsem spala v albergue, ale čtyřikrát jsem měla dražší ubytování v soukromí (hotel nebo hostal se soukromým pokojem a sdílenou koupelnou). Průměně jsem každý den jedla jedno teplé jídlo venku a zbytek jídla si připravila sama. Pokud jsem se zastavila v baru ve vesnici, dala jsem si kafe a občas i něco malého k tomu.

Můj rozpočet níže nezahrnuje věci navíc a „nesmysli“, jako je náramek s mušlí, vstupné do katedrály, churros a zkátka věci, které nejsou nutně potřeba, ale chtěla jsem si je dopřát.

Rozpočet se dá snížit spaním ve stanu a nejlevnějších albergues a omezením jídla v restauracích. Naopak výrazně se navýší spaním v hotelech, posíláním zavazadla dopředu (asi 4 eura) a častějším kupováním jídla v restauraci.

Sama na Camino aneb bezpečnost pro ženy

TIP: Sólo cestování – Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama

Camino a Španělsko/Portugalsko obecně jsou pro sólo cestovatelky velmi bezpečné cestovatelské cíle. Samozřejmě se vždycky (nejen na Camino) vyplatí dodržovat základní zásady. Zkrátka na sebe dávejte pozor přiměřeně, jako doma.

Varování se týká chůze po silnici a přecházení. Téměř každý rok někoho na Camino srazí auto. Je fajn na sobě mít nějaký reflexní prvek.

Pro dobrý pocit je super být v kontaktu s někým doma, komu pravidelně řeknete, kde se právě pohybujete a co máte zhruba v plánu. Případně existuje i Facebook skupina pro ženy na Camino CAMIGAS. Sama jsem jí nevyzkoušela, ale potkala jsem na Caminu ženy, které ano. A funguje.

Zkrátka stačí dávat na sebe pozor stejně, jako to děláte doma. Na Camino totiž nebudete o nic více v nebezpečí.

Jak se vyhnout puchýřům na Camino?

Na puchýře neexistuje jeden univerzální návod. Hodně záleží na tom, jak moc se vám potí nohy. Ukážu vám svoje vychytávky, které mě osobně dobře fungují. Za 800 km se mi na noze udělal jeden jediný puchýř, který jsem si přivodila svojí chybou. A moc dobře jsem předem věděla, že puchýř riskuji (šla jsem v mokrých sandálech z potoka rovnou do kopců).

Tipy jak na chodidla bez puchýřů a jiných problémů:

• Před odjezdem si zajít na profi pedikúru do salónu
• Kvalitní prodyšné boty (nízké trekové) O ČÍSLO VĚTŠÍ
• Ponožky s merino vlnou (pokud se vám hodně potí nohy, měňte je v půlce etapy za čisté)
• Mimo etapy si nohy umýt, usušit a chodit v otevřených botách (sandálech)
• Při jakémkoliv zarudnutí kůže hned přelepit na chvíli náplastí

Na internetu najdete radu mazat si nohy před každou etapou vazelínou/krémem. Sama jsem nezkoušela a nepotřebovala, ale můžete to určitě vyzkoušet a dát mi vědět – doplním to sem.

Jak na Camino trénovat a připravit se

Camino není extrémní sport a dá se upravit podle aktuální kondice. Přesto se může hodit být připravený na delší chůzi – fyzicky i psychicky.

Fyzická příprava znamená zvyknout si chodit víc pěšky – do práce, do školy, po městě, po lese… zkrátka kdekoliv. Já začala před Caminem chodit denně pěšky do práce i z práce (asi 5 km dohromady). Bylo to nejlepší rozhodnutí a už takhle chodím tři roky.

Psychická příprava může být pro někoho ještě důležitější. Vyplatí se vyzkoušet si pár delších tras a zjistit, jak tělo a hlava reaguje. Na mě třeba extrémně působí nízká hladina cukru. Musím si zkrátka občas připomenout, že nejsem v depresi – jenom mám hlad.

Q&A – Nejčastější otázky

Pokud si teď lámete hlavu, co si na Camino sbalit, mrkněte na můj článek Moje výbava na trek – je to přesně ten seznam, se kterým chodím Camino, Fisherman’s Trail i další dlouhé trasy. A jestli vás zajímá balení úplně od základu, tady je Průvodce balením na Camino: 5 klíčových tipů.

Doufám, že se vám průvodce přípravou na Camino de Santiago líbil. Pokud ano, budu ráda za komentář, ve kterém mi povíte, na kterou cestu se chystáte.

A pokud vás zajímá moje vyprávění z Camino de Santiago etapu po etapě, můžete se začít do mé deníčkové série: Camino: Pyreneje a Navarra

Článek Camino: Kompletní průvodce přípravou na cestu se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.