Praktické informace k přípravě na vlastní Camino, najdete tady: Camino: Kompletní průvodce přípravou na cestu

V Logroño jsem měla naplánovaný den volna. Nechtěla jsem přepálit začátek a zbytek protrpět, nebo se vracet domů dřív se zraněním. Paradoxně právě tenhle první den volna byl pro mě první skutečnou mentální výzvou.

Přiměla jsem se zastavit, přestože jsem cítila motivaci pokračovat pořád dál, ale hlavně jsem za první týden na cestě potkala několik lidí, které jsem nechtěla nechat odejít s myšlenkou, že už je nikdy neuvidím. Připomnělo mi to odjezdy z dětského tábora, když mi bylo 11 let. Dodnes si pamatuji, jak jsme po 14denním táboře s brečeli a objímali se, když přišel čas odjet domů.

Zároveň jsem měla iracionální strach z toho, že skvělé lidi už následující týdny nepotkám. Jsem dnes už o trochu starší, takže jsem nebrečela (jestli si dobře vzpomínám ) a den v Logroño jsem si odpočinula podle plánu.

Logroño -> Nájera – 28 km

Po odpočinku jsem se na další etapu už neskutečně těšila. Chůze mi chyběla a to, že jsem se zastavila, ve mně jenom vystupňovalo nadšení a motivaci pokračovat. Před sebou jsem měla nádherný region La Rioja.

La Rioja je malý region s velkým vlivem ve vinařském světě. Nejen že procházíte kolem vinic, ale cestou potkáte i bezpočet vinných sklepů s ochutnávkami. Taková naše jižní Morava.

Hned první den po zastavení se v Logroño se mi navíc stal přesný opak toho, čeho jsem se bála. Potkala jsem další skvělé lidi. Před zastávkou v Logroño jsem poznala Geul z Korei, která šla s dalšími Jayem z Kanaday. Šli jsme spolu půl dne a v jedné zastávcena kafe jsme u vedlejšího stolu prohodili pár slov se třemi kluky z Irska. Ani jsem si nepamatovala, jak vypadali, ale oni si pamatovali mě a úplně náhodou se také zastavovali na jeden den v Logroño. Další den mě oslovili na cestě (předcházeli mě rychlostí blesku) asi v půlce etapy a já šla zbytek dne s nimi (musela jsem dost teda dost zrychlit krok ).

Colin, Patrick a Donough spolu každý víkend vyráží na hike v okolí Dublinu a každý rok se spolu vypraví na týden na Camino de Santiago. Mají spolu naplánovanou dovolenou na příštích 5 let dopředu! Bylo pro mě krásné pozorovat jejich přátelství, jak perfektně se znají a byla s nimi prostě sranda.

Večer mě k večeři přizvali Korejci. Jednoho z nich jsem potkala druhý den na Camino v albergue v Zubiri a několikrát později na cestě. U stolu se mluvilo převážně korejsky, ale byla to legrace. Prostě jsem se dívala na toho, kdo zrovna mluvil a smála se, když se smáli všichni. Až někdy pojedu do Seoul, mám kde bydlet.

Start další etapy je v Nájera. V tomto malebném městečku se snoubí historie s úchvatnou přírodou. Významnou dominantou je gotický klášter Santa María la Real a úzké uličky stojí za procházku, přestože procházek je na Camino až až

Osobně mě ale více než architektura zaujalo propojení s přírodou a červenými skálami. Nevím, co přesně je to geologicky, ale červené skály mají na svědomí tradici výroby keramiky. Výhled na skály doplňovaly poletující semena stromů a skoro to vypadalo, že sněží.

Ráno jsem se na cestu vydala opět sama, užívala si výhledy na vinice a celou cestu šla více méně spíš po rovině. Postupně mě opouštěly všechny myšlenky a já po dlouhé době dokázala být jen na teď a tady. Minulost a budoucnost přestaly existovat – jít dál bylo to nejsnazší na světě.

Je to pro mě trochu paradox, protože právě na to se mě často mí přátelé nebo kolegové ptali. Jestli jsem měla někdy pocit, že už nechci jít dál nebo si myslela věci jako „co tady proboha dělám“. No a ne. Mně se to nestalo. Já jsem naopak měla intenzivní pocit toho, že jsem přesně tam, kde mám být. Že přesně sem a v tenhle okamžik patřím a dělám přesně to, co skutečně chci.

Večer jsem se sešla s klukama z Irska na víno a přidala se k nám Ella z Anglie, která spala ve stejném pokoji ve stejné Albergue.

Santo Domingo de la Calzada -> Belorado – 22 km

Městečko Santo Domingo de la Calzada je zajímavé katedrálou, se kterou je spojená zajímavá historka. Týká se slepic.

Podle pověsti byl jednou mladý poutník neprávem obviněn z krádeže a odsouzen ke smrti oběšením. Místní dívka si obvinění vymyslela jako pomstu za neopětovanou lásku. Když se mladíkovi rodiče o rozsudku dozvěděli, jeho matka prosila správce kostela o milost. Správce však prohlásil, že její syn je mrtvý jako dvě slepice na talíři, ze kterého právě jedl.

V tu chvíli se ale slepice postavily a na stole začaly tancovat. Zázrak byl brán jako Boží zásah a mladý poutník byl zachráněn. Dodnes se ve svatostánku katedrály chovají živé slepice, které jsou symbolem této legendy. Slepice jsou i na střeše místní ubytovny pro poutníky a od jiných lidí jsem slyšela, že je to proto, že se v kostele po 14 dnech střídají. Holky zkrátka pracují na směny, aby si jiné týdny užily pobytu venku.

Stejně jako slepice, si i já užívám pobyt venku při východu slunce. V této fázi cesty už dávno nepřemýšlím nad mým životem doma, na to co jsem dělala nebo dělat budu. Prostě jenom jdu a jsem. Jsou to pocity, které se nedají vysvětlit ani předat článkem.

V albergue, kde jsem spala, nabízeli večeři a já se jí rozhodla vyzkoušet. U stolu jsem seděla s Erikou, kterou jsem potkala hned první den v Sait-Jean-Pied-de-Port. Erika na mě první den hodně mluvila, jenže uměla jen německy a já jí bohužel vůbec nerozuměla. Přišlo mi hezké, že se mi přesto snaží něco vyprávět, tak jsem ji nechala a jen kývala, nebo nevědomky kopírovala její mimiku. Teď jsem s Erikou poprvé mluvila doopravdy, protože u stolu seděla další žena, která uměla německy a španělsky. Upřímně mě rozesmálo, že Erika si skutečně myslela, že německy všechno rozumím, jenom neumím mluvit

Belorado -> Agés – 28 km

Belorado je velmi klidné městečko s kamennými domy a kostelem svatého Pankráce. Na střeše kostela byly hnízda čápů a já se je snažila vyfotit, ale moc se mi to nepodařilo.

Další den jsem vyrazila opět za úsvitu a po několika kilometrech potkala Ellu. Rozhodly jsem se jít spolu, přestože jsme si popovídaly jen velmi krátce o tom, jaká zvířata žijí v Čechách a jaká v Anglii a potom šly v podstatě potichu. Příroda se znovu proměnila a vinice vystřídaly lesy podobné těm, které znám z rodného Polabí.

Večer v Agés jsme s Ellou chvilku poseděli s Colinem, Patrickem a Donough. Padala na mě poprvé větší fyzická únava a byla jsem ráda, že další odpočinkový den mám naplánovaný v Burgos.

Agés -> Burgos – 22 km

Agés je malá vesnice, která se nachází v regionu Kastílie a León. Najdete v ní kostel sv. Mikuláše a dál v podstatě jen pár albergue a barů. Zkrátka ideální místo na odpočinek.

Další etapa prochází kolem známého archeologického naleziště Atapuerca, které má velký význam pro výzkum lidské evoluce a je zapsané na seznam UNESCO. Opravdu jsem chtěla místo navštívit, ale předem jsem si nezjistila, že je potřeba zajistit si rezervaci.

Etapa končí v překrásném městě Burgos, které je známé Katedrálou svatého Jakuba. Jedná se o jednu u nejvýznamnějších staveb španělské gotiky a přirozeně je zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO. Více o ní napíšu v příštím článku, protože první večer v Burgos nebyl čas na návštěvu města, ani památek. Byl to opět čas loučení.

Colin, Patrick, Donough a Ella všichni v Burgos končili a vraceli se domů do Irska a Londýna. Poslední večer jsme spolu oslavili konec jejich cesty, a nakonec se všichni objali s tím, že se možná vidíme naposledy. Místo úzkosti jsem ale tentokrát cítila jenom vděčnost a těšila se na další krásná setkání.

Pokračování mého Camino Francés – další etapy : Camino Francés: Etapy 13-20 z Burgos do León

Pokud hledáte hlavně praktické informace k přípravě na vlastní Camino, sepsala jsem vše v článku: Camino: Kompletní průvodce přípravou na cestu.

Hasta luego!

Článek Camino Francés: Etapy 8-12 z Logroño do Burgos se nejdříve objevil na BEZ ADAMA.