GR 221: Kompletní průvodce přechodem Mallorky – trasa, tipy, spaní i výbava

Turistická trasa GR 221 Mallorca je systém turistických stezek, které vás provedou přechodem Mallorky od západu na východ, nebo od východu na západ – zkrátka od moře k moři.

Když jsme letěli na Vánoce do Španělska, viděla jsem z okénka letadla uprostřed Středozemního moře malý ostrov zalitý slunce. Mallorca!

Ještě s režimem letadlo na telefonu píšu zprávu kamarádce Jáje – Jdeš se mnou na jaře přechod Mallorcy po GR 221? Řekla ANO. A ještě, než jsem se vrátila ze Španělska, už jsme měli letenky na týden v dubnu. Plot twist? Ostrov, který jsem viděla, byla Ibiza. 😁

Kromě nádherných výhledů na hory vás čeká moře, které splývá s oblohou, nekonečné množství kamenů pod nohama a všudypřítomné divoké kozy.

V článku se dozvíte veškeré informace o plánování GR221, náš itinerář a jeho možné varianty i alternativy a tipy na spaní. Dozvíte se, co si vzít s sebou, a hlavně co bych příště udělala jinak (moje chyby, kterým se vy můžete vyhnout). 💛

Základní informace o GR 221

• Délka: Asi 130 km
• Oficiální název: Ruta de Pedra en Sec – „Cesta suchých kamenů“
• Kudy vede: z Port d’Andratx do Port de Pollença (nebo naopak)
• Kolik dní zabere: 6-9 dní, podle tempa a variant
• Kdy jít: březen–květen, říjen–listopad
• Obtížnost: Střední
• Značení: Červeno-bílé značení, rozcestníky

Jak se dostat na začátek GR 221 a jakým jít směrem?

Začátek a konec si ve skutečnosti můžete vybrat, protože se trasa běžně chodí oběma směry. Nemyslím si, že je jedna z možností lepší. Jediné co, tak mi možná úsek mezi Lluc a Port de Pollença (nebo naopak) přišel méně hezký, oproti zbytku. Pokud tedy začnete v Port de Pollença, budete mít po prvním dni to nejhezčí teprve před sebou.

Na začátek a konec trasy se pohodlně dostanete autobusy z a do Palmy. V Palmě vyjíždí autobusy z Estacion Intermodal, autobusového nádraží, které najdete v podzemí. Do Sant Elm se dostanete za 1,5 hodiny, do Port d’Andratx za 1 hodinu a do Port de Pollença nebo Pollença za 1 – 1,5 hodiny. Stejně tak i potom zpátky.

Veškeré autobusové spojení si můžete najít tady.

Lístky se kupují až v autobuse přiložením platební karty k terminálu při nástupu a znovu při výstupu. Lístek z Palmy do San Elm stál 93 Kč a lístek z Port de Pollença do Palmy 207 Kč.

My jely z Palmy do San Elm (autobus číslo 101 Palma -> Torrent, autobus 121 Torrent -> S´Algar). Zpátky z Port de Pollença přímým autobusem 301 do Palmy.

Naše GR 221 vedla z východu na západ. I pokud se rozhodnete jít naopak, můžete použít itinerář (níže), ale raději počítejte s trochu rozdílným časem (sestup = výstup a naopak).

GR 221 trasy a značení – jak se neztratit

GR 221 je podle mě obecně poměrně dobře značená. Narazíte na patníky s červeno-bílým pruhem, rozcestníky i barvách na kamenech. Přesto doporučuji stáhnout si do mobilu offline mapy.cz.

Stejně jako třeba u Tour du Mont Blanc, nejde o jednu jedinou trasu, ale spíše o systém tras s různými odbočkami a variantami. Přesná délka celé trasy záleží na zvolených variantách.

Na mnoha místech v horách nebyl signál a cesta se dělila na různé varianty. Díky offline mapám jsem mohla snadno ověřit kterou variantu zvolíme, kolik očekávat kilometrů a jaké převýšení.

Kdy se vydat na GR 221 – počasí

Mallorca obecně má asi 300 slunečných dní v roce a pokud se na trasu nevydáte v zimě, je vysoká pravděpodobnost slunečného počasí. Proto jsem si Mallorcu vysnila po propršené trase Tour du mont Blanc. 😅

V létě se teploty vyšplhají i k více, než 30 stupňům a na mnoha úsecích GR 221 se není kam schovat do stínu.

Ideální období je proto jaro (březen–květen) a podzim (říjen–listopad). Na podzim může být pravděpodobnost deště o něco vyšší.

My byly na Mallorce na konci dubna a teploty byly kolem 20 °C přes den, ideální na chození po horách.

Obtížnost GR 221 – zvládnu přechod Mallorcy?

Obtížnost trasy GR 221 bych označila jako střední. Délka i převýšení jsou méně náročné než například Tour du Mont Blanc, ale náročnější je terén. Jak napovídá oficiální název „Cesta suchých kamenů“, cesta vede většinu času po nerovném terénu a kamenech.

Náročnější jsou sestupy, které jsou místy prudké a kameny podkluzují. Určitě se proto vyplatí nepodcenit dobré boty, trekové hole a hmotnost batohu, která moc nerozhází celkovou rovnováhu.

GR 221 přechod Mallorcy: 6denní itinerář s alternativami

Podle zvolených variant trasy a tempa je ideální vydat se na přechod Mallorcy na 6–9 dní. My měly kvůli letenkách celkem 6 dní, ale pokud by to bylo možné, dala bych si na přechod více času.

Po cestě jsou hezká městečka a odbočky, které stojí za návštěvu. Více času umožní větší flexibilitu a možnosti volby někdy i delších a náročnějších variant (hezčích), nebo naopak odpočinku.

Náš itinerář přechodu Mallorcy G 221 v mapy.cz najdete tady.

Den 1. Sant Elm -> Refugi de Sa Coma d´en Vidal

Vzdálenost: 18, 4 km

Časová náročnost: 7 hodin

Převýšení: + 1115 m, – 583 m

Alternativa: Sant Elm -> Estellence, 23,9 km (+1 169, – 1 028), 9 hodin

První den jsme v Palmě vyrazily na autobus a svezly se na místo startu v San Elm. Hned po výstupu vidím moře, dostávám se do euforie a rozhodně se toho moře nechci hned zase vzdát. Tak začínáme trek snídaní v kavárně s výhledem. 😁

Potom už nás ale čeká stoupání a mezi stromy se objevuje výhled na 4 kilometry dlouhý neosídlený ostrov Dragonera. Na ostrov se dá zajet a projít si jednu ze 4 pěších tras, které kromě výhledů nabízí i trochu toho dobrodružství – piráti sem prý do jeskyní ukrývali své poklady a všechny se zatím ještě nenašly. My ale dneska místo hledání pokladů míříme dále do hor.

Cesta vede stále více po kamenech a místy je terén náročnější a vybavený řetězy pro uchycení. Trekové hole je tak občas potřeba zandat do batohu a chytat se řetězů nebo kamenů rukama (lézt po čtyřech). Přicházíme k informační tabuli, kde je náš denní plán označený jako 4. stupeň obtížnosti (z 5). Uf. 😳

K tomu máme díky mojí opatrnosti hrozně těžké batohy. 😆 Po opuštění San Elm není na cestě žádná možnost k doplnění vody (ani s filtrem!), nebo jídla. Vzhledem k tomu, že jsme plánovaly spát venku a předem jsme věděly, že vodní zdroj tam nejspíš taky nebude, nesla jsem v batohu na začátku treku 6 litrů vody.

Zpětně by na stejný plán stačily 4 litry vody, protože jsme druhý den brzy ráno došly do Estellence. Mezi Refugi de Sa Coma d´en Vidal a Estellenc byla fontána s vodou (ne pitnou) a v Estellence možnost vodu dokoupit.

Stoupáme stále nahoru a s těžkým batohem to začíná být náročnější, výhledy jsou ale opravdu nádherné! Postupně se dostáváme do nejvyššího bodu odkud opět vidíme za kopci ostrov Dragonera a já si uvědomím, kolik už jsme toho ušly.

Večer scházíme dolů k zavřené horské chatě Refugi de sa Coma d´en Vidal, kde potkáváme několik dalších Čechů se stejným záměrem, jako máme my. 😅

O spaní venku a bivakování na GR 221, včetně našich zážitků si můžete přečíst v sekci níže (Spaní a bivakování na GR 221).

Den 2. Refugi de Sa Coma d´en Vidal -> Esporles

Vzdálenost: 19,1 km

Časová náročnost: 6,5 hodin

Převýšení: + 518 m, – 867 m

Alternativa: Přes Banyalbufar (nebo ne), dvě varianty GR221, rozdíl asi půl kilometru

Ráno se budíme brzy, protože byla celou noc pořádná zima. Postupně jsem na sebe navlékla všechno oblečení z batohu a přes spacák přehodila pláštěnku (proti větru). V kombinaci s vysokou vlhkostí od moře se budím v mokrém péřovém spacáku, ale zato bohatší o nové zkušenosti. 😆

Pokračujeme sestup do Estellence, kde si dáváme kafe hned v první kavárně. Později se dozvíme, že je součástí hotelu a nedá se v ní objednat snídaně. Nedá se nic dělat, pokračujeme o kousek dál a narazíme na obchod. Zjišťuji, že mám dostatečné zásoby vody, kterou jsem přenesla přes kopec první den a vodu doplňovat nemusím. Druhá cenná lekce dne a hned ráno! 😆

Sluníčko svítí naplno, tak si na chvíli sedáme na lavičky u obchodu a já z igelitky vytahuji svůj mokrý péřový spacák, aby se trochu vysušil. K tomu si dám brunch v podobě chleba se sýrem a vyhřívám se na slunci po promrzlé noci.

Potom už se vydáváme dál a celý den je oproti prvnímu dni pohodový. Cesta vede převážně mezi stromy, občas zahlédneme moře a nečeká nás žádné velké stoupání. Na výhledy byla cesta možná méně zajímavá, ale zato zaslouženě odpočinková. Dostávám se do trailového zenu a je mi fajn. 🧘🏻‍♀️

Večer máme v plánu spát v Esporles v Hostel Sa Fita Backpackers. Podle informací na webu je tento hostel určený cestovatelům do 30 let a pokud je vám více, zaplatíte 5 euro navíc. Po příjezdu zjišťujeme, že recepční a dalších 7 lidí čekajících na check-in jsou ještě starší než my. Uleví se mi, že mě tedy nejspíš nevyhodí a jen zaplatím 5 euro za měsíční členství.

Hostel je čistý a má krásné společné prostory včetně zahrady s malým bazénem. Jako první běžíme do sprchy a po dvou dnech na treku si připadám jako na wellness pobytu. Zajdeme na jídlo do restaurace kousek od hostelu a odpočíváme na zahradě.

Den 3. Esporles -> Deià

Vzdálenost: 23,1 km

Časová náročnost: 10 hodin

Převýšení: + 1 285 m, – 1 293 m

Alternativa: Zkrácení po silnici (místo GR 221) za Valldemossa, 18,6 km (+ 629, – 641), 6 hodin

Říká se, že třetí den bývá kritický a já ho kvůli omezenému času na celou GR 221 nenaplánovala úplně odpočinkově. Vycházíme brzy ráno, protože nás podle mapy čeká asi 10 hodin chůze a pořádné převýšení.

Nálada mezi námi není ráno úplně optimální a já se snažím vyhýbat se konfliktům. Vážím každé slovo. Přes fyzickou únavu to je pocitově náročnější, ale hodně mi pomůže hned na začátku potkat kočku. Milá setkání se zvířaty mi vždycky zvednou náladu a asi díky té kočce obě zdárně zvládáme cestu až do Valldemossa. 🐈

Valldemossa je krásná starobylá vesnička, která je plná turistů, obchůdků a restaurací. Kromě kamenných domů a vyhlášeného kláštera, je město spojené s Frederikem Chopinem, který tady strávil jednu zimu v první polovině 19. století. Složil během svého pobytu několik skladeb.

Do Valldemossa dorážíme těsně před polednem, a tak si v jedné turistické restauraci-  Restaurante Can Reüll – dáváme fancy brunch. Cena je podobná jako v Praze.

Po jídle se domlouváme, že se rozdělíme. Jája je unavená a cestu si bude zkracovat podél silnice. Vyhne se tak přechodu přes kopec s převýšením a náročným sestupem. Tato varianta je možná i autobusem Valldemossa – Deià a umožňuje tak odpočinkovou variantu se setkáním skupiny v Deià.

Když se zvedám od snídaně, zbývá mi ještě asi 6 hodin chůze. V hlavě si spočítám, že bez pauzy bych měla stihnout dojít půl hodiny před západem slunce. Nejsem si v tu chvíli jistá, že to zvládnu, ale vím, že mám v batohu věci na nouzové přespání venku, dostatek vody i nějaké jídlo. Zároveň jsme na treku zatím potkávali lidi nejpozději po dvou hodinách, takže i pokud bych v nejhorším případě v místě bez signálu špatně upadla, nejpozději do dvou hodin půjde pravděpodobně někdo kolem. Zkrátka si spočítám své naděje na přežití a vyrážím sama do kopců. 😄

Výstup je místy náročný terén a opět lezu po čtyřech, ale jsem zase v euforii a jde se mi skvěle. Na kopci se kochám výhledy a dávám si svačinu, několik lidí se se mnou postupně dalo na chvíli do řeči, což se mi stává vždycky, když cestuju sama. Nikdy se tak paradoxně vlastně sama necítím.

Bez signálu díky mapy.cz zachraňuji ztracený starší pár z Dánska, který s papírovou mapou netuší, kde je. Seznamuji se s Lucasem z Belgie, který je na Mallorce potřetí a nejde tentokrát klasickou GR 221, ale právě její odbočky a alternativy. A úplně všude mi dělají společnost horské kozy. 🐐

Na vrcholu cítím vděčnost. Tohle byl pro mě jeden z nejkrásnějších dní na GR 221!

Cestou dolů mě to zase trochu přechází potom, co po kamenech uklouznu už potřetí a narazím si loket. Do Deià se ale nakonec dostávám bezpečně asi hodinu a půl před setměním.

S Jájou se vydáme na jídlo do Trattoria Italiana, protože kdo jiný dokáže nahradit velké množství spálených kalorií efektivněji, než právě Italové? 🍕

Ubytování jsme měly rezervované v Hostal Villa Verde, který byl trošku dražší, ale plánovala jsem hezké a pohodlné přespání po náročné 10hodinové etapě. A spala jsem jako dudek. 😁

Den 4. Deià -> Port de Sóller -> Sóller

Vzdálenost: 16,8 km

Časová náročnost: 5,5 hodin

Převýšení: + 446 m, – 586 m

Alternativa: Deià -> Font des Noguer , 23,6 km (+ 1 296, – 717), 9 hodin, bivak u vodní nádrže Cúber

Původní plán 4. dne byl projít přes Port de Sollér až do Font des Noguer a spát venku. Celkem asi 30 km a 10 hodin chůze. Po předchozím dni jsme ale byly obě unavené, a tak přicházely v úvahu dvě varianty – 1. Vynechat zacházku do Port de Sollér a jít přímo po kratší variantě GR 221 k původně plánovanému konci, ale jen 23, 6 km, 2. Skončit v Sollér po téměř 17 km, spát v hostelu a druhý den zkrátit 13 km autobusem.

Trasu jsme si chtěly užít, ne prosprintovat a Port de Sollér ani Sollér se nám vynechávat nechtělo. Navíc už jsem věděla, že nemám dost teplý spacák a v noci mi bude zima. Takže volba byla celkem jasná. 😁

Ráno jsme nemusely vstávat brzy a mohly se zdržet na výborné snídani v Deià. Pohodovým tempem jsme pokračovaly až k majáku Far des Cap Gros. Tam jsme opět změnily plány a místo návratu po GR 221 jsme sešly až do Port de Sollér. Unavené nohy jsem si ponořila do mořské vody, poseděly jsme si na pláži a potom pomalu došly do hostelu v Solléru.

Sollér je známý hlavně historickou dřevěnou tramvají, ale na náměstí se nachází i pěkný kostel. Krásný den jsme zakončily večeří a krátkou procházkou po městě.

Den 5. Sóller -> Lluc (bus Sóller -> Cúber)

Vzdálenost: 27,4 km

Časová náročnost: 11 hodin

Převýšení: + 1 632 m, – 1 195 m

Alternativa 1: Autobus Sóller -> Cúber (zkrácení trasy o 13 km), Cúber -> Lluc 14,2 km (+ 572, – 844), 5 hodin

Alternativa 2: Font des Noguer -> Lluc, 14,3 km (+ 600, – 884), 5,5 hodin

Pátý den jsme měly v plánu zvolit „alternativu 1“ a svést se prvních 13 km autobusem na zastávku autobusu Cúber. Ráno jel jen jeden autobus a další až odpoledne. Na zastávce jsme čekaly včas, ale bohužel už autobus přijel obsazený a nabrat mohl jen tři další lidi. Na nás se proto prostě nedostalo.

Začala jsem stahovat Uber a Jája mezitím domlouvat spolujízdu s mladým německým párem, kteří měli v plánu jen lehkou procházku kolem nádrže Cúber. Nakonec nás ve čtyřech vyšla cesta Uberem na 250 Kč na osobu.

U nádrže Cúber jsme se svými novými německými přáteli rozloučili hned dvakrát. Na GR 221 jsme se totiž nejdřív napojili v opačném směru, abychom nepřišly o výhledy na nádrž ze všech stran. Potom jsme se vracely a pokračovaly směrem na východ k Lluc.

Cestou do Lluc si užíváme další nádherné horské výhledy, podobné těm z prvního a třetí dne. Potkáváme taky obě české skupinky, které jsme potkali po prvním dni. Vyměňujeme si informace a navzájem se ujišťujeme, že si každý alespoň jeden úsek zkrátil autobusem. Cítíme se tak všichni o něco lépe. 😆

V Lluc znovu potkáváme Lucase, kterého jsem potkala v horách třetí den. Zdravíme se, vyměňujeme si informace a já mám hroznou radost, jako pokaždé, když na treku na někoho narazím náhodně podruhé po několika dnech. 🤩

Původně jsme měly v plánu spát v kempu, který je v Lluc jediným na trase. Nakonec se ale zase ubytováváme na princezny v klášteře Santuari de Lluc. V klášteře je kromě ubytování i muzeum a botanická zahrada, které jsme ale vzhledem k otevírací době bohužel nestihly navštívit. V Llluc jsou i dvě restaurace, pekárna a malý obchůdek.

Den 6. Lluc -> Pollença

Vzdálenost: 18,6 km

Časová náročnost: 5,5 hodin

Převýšení: + 229 m, – 654 m

Alternativa: Llluc -> Port de Pollença, 25 km (+ 245, – 721), 7 hodin. Posledních 8 km rovina u silnice.

Poslední den se budíme v klášteře, kde je k ubytování i snídaně. V jídelně potkáváme většinu lidí v cyklistickém dresu a neustále doplňované banány mizí rychlostí blesku. Poměrně často slyšíme češtinu. 😄

Vyrážíme na poslední etapu, která je převážně sestupem. Na kamenech cítím vazy v kotnících a jsem fakt ráda za turistické hole. Nakonec jdeme poměrně dlouho rovně až do Pollença. Odtud vede cesta do Port de Pollença podél silnice, a to si rády necháme ujít.

Nasedáme proto na autobus a vezeme se posledních 8 kilometrů k moři. Máme tak dostatek času pořádně se projít po pláži s nohama ve vodě, hledat mušličky (nesmí se odvážet) a užít si dobré jídlo s výhledem na moře.

Večer se autobusem vracíme zpět do Palmy, odkud nám druhý den letí letadlo domů.

Spaní a bivakování na GR 221

Oficiálně není povoleno na Mallorce volně kempovat ani bivakovat.

Před cestou jsem se ale dočetla, že bivakování (spaní venku bez stanu) je neoficiálně tolerováno. V každém případě je nutné dodržovat zásady „Leave no trace“. To znamená místo opustit tak, aby nebylo poznat, že jste tam vůbec byli. Neznečišťovat.

Na GR 221 bylo míst vhodných na přespání pro 1–2 osoby opravdu hodně. Každý den jsme viděly hned několik rovných plácků přímo u cesty, které očividně pravidelně poslouží pro bivak. Několik málo z nich bylo dokonce i pod stříškou. Téměř každý den ráno jsme šly kolem někoho, kdo venku přespával a balil si ráno věci.

Pokud budete chtít spát venku a nejdete ve velké skupině, není zkrátka o místo na přespání nouze. Oficiálně to ale povoleno není.

My si noc venku vyzkoušely hned první den a byla to moje první zkušenost se spaním venku bez stanu vůbec. Na Mallorce je vysoká vlhkost vzduchu, a tak i když v noci nepršelo, nevyplatil se mi péřový spacák, který byl ráno mokrý. Během noci jsem se budila zimou a napadaly mě hororové historky, ale taky jsem si při každém probuzení nasazovala dioptrické brýle a koukala na miliony hvězd na obloze. Bez světelného znečištění byla obloha v noci prostě nádherná a celý mrazivý zážitek mi stál za tu nádheru! 😍🌠

Kolik stojí GR 221 – rozpočet

GR 221 jde jít opravdu hodně low cost, nebo taky vůbec, a to z ní dělá cestu skoro pro každého.

Doprava na začátek treku a zpátky nás dohromady vyšla na 3 949 Kč za letenku/osoba (včetně jednoho odbaveného batohu kvůli trekovým holím) a 300 Kč za autobusy na začátek a konec treku/osoba.  

Pokud pro přespání zvolíte bivak, bude vás to stát 0 Kč. Nás vyšlo ubytování rezervované na poslední chvíli přes booking na 5 044 Kč/osoba (bez hostelu v Palmě a s jednou nocí venku zdarma).

Ubytování, jídlo i voda jsou obecně dražší, než jsem čekala a v porovnání s cenami v pevninském  Španělsku (například Costa Blanca). Vodu je ale možné v některých městečkách dopustit ve veřejných fontánách a výdaje na jídlo částečně snížit vlastními zásobami.

Gear list: Co s sebou na GR 221

Na přechod Mallorcy se vyplatí zabalit si chytře a mít s sebou batoh co možná nejlehčí. Teploty můžou být v některých obdobích vyšší a zdrojů vody je po cestě méně, v některých úsecích se tak vyplatí vzít si sebou více vody a celková váha batohu se tak zkrátka nasčítá.

Vybavení na spaní venku

• Spacák – Ze zkušenosti bych doporučila do nižších teplot, než jaké jsou očekávané, protože vyšší vlhkost pocitovou teplotu snižuje. Péřový spacák mi rychle navlhnul a špatně schnul.
• Karimatka – Tepelná izolace od země, ideálně tří sezónní. Já měla nafukovací, ale zpětně bych brala raději skládací kvůli nerovnému terénu, který může být v místě bivaku.
• Tarp – Na jednu noc venku jsme ho nakonec nepotřebovaly, ale v případě deště by posloužil a je lehčí i skladnější, než stan. Staví se na trekové hole.

Vybavení na chůzi

• Trekové hole – Za mě na GR 221 jednoznačně must have. Usnadňují pohyb po kamenech, sestupy, i vyrovnání rovnováhy těžkého batohu.
• Kvalitní boty – Jsem zastáncem nízké trekové obuvi a přesně takovou jsem měla i na GR 221. Ideálně bych ale doporučila vysokou trekovou botu, která podrží kotníky v nerovném terénu.
• Batoh – Dobře padnoucí, co nemenší velikost i váha, kvůli vodě, sestupům po kamenech a rovnováze.

Oblečení

Bude záležet na počasí, ale moje stálice na každém treku, které využijuvždycky jsou:

• Zateplená syntetická vesta – lehce balitelná, hřeje i vlhká, rychle schne a ochrání nejdůležitější – břicho a záda před prochladnutím.
• Fleecová mikina – lehká, hřeje i vlhká, rychle schne.
• Pohodlné delší kalhoty – na noc, chladná rána a noci.
• Kraťasy
• Trička – 2-3 merino trička, jedno s dlouhým rukávem a dvě s krátkým. Jedno z nich používám na spaní.
• Ponožky – kvalitní, merino. Hřejí i vlhké a vlhkost odvádí, takže jsou prevencí proti puchýřům. Beru 3x a jedny z nich používám po sprše večer a případně na spaní.
• Spodní prádlo – Beru 3x
• Sandále (do vody) – Na přezutí večer a do sprchy v hostelu
• Kompresní návleky – Kromě komprese se hodily proti poškrábání nohou větvemi a keříky po cestě

Ostatní

• Pláštěnka na sebe a na batoh – Na GR 221 nebyla potřeba, ale do hor jí beru vždy.
• Powerbanka
• Věci na hygienu
• Opalovací krém
• Lékárnička – Náplasti, dezinfekce, paracetamol, izolační fólie, tablety na dezinfekci vody.
• Sluneční brýle
• Čelovka
• Malé pytle na odpadky
• Láhve na vodu

Více o základním balení v článku Průvodce balením na Camino.

Jídlo a voda na GR 221

První den bylo v San Elm možné doplnit zásoby vody z veřejné fontány s pitnou vodou. Dál už jsme ale podobné štěstí neměly a vodu jsme většinou dokupovaly a přelévaly do vlastních lahví.

V úseku mezi San Elm a Estellence nebylo možné doplnit pitnou vodu vůbec, jinak byla většinou dostupná na začátku a na konci etapy (podle itineráře výše). Obecně doporučuji mít s sebou dostatek vody na celou etapu a trochu víc pro případ zdržení nebo nouzového přespání.

Filtr na vodu bychom nevyužily, protože jsme za celou dobu potkaly jeden jediný zdroj nepitné vody a to hodinu chůze od Estellence.

Stejné to bylo s dostupností jídla. Téměř každý den prochází GR 221 vesnicí nebo městečkem, kde je možné doplnit zásoby nebo se přímo najíst. Není proto potřeba nést s sebou zbytečně velké zásoby a podle mého názoru ani vaření.

Na Mallorce určitě nezapomeňte ochutnat místní speciality, jako je Ensaïmada. Ta se připravuje z mouky, vody, cukru, vajec, kvásku a sádla. Tradičně se podává bez náplně, ale najdete i varianty s čokoládou nebo třeba pistáciemi.

Dalším tradičním dezertem je Coca de patata, kterou jsem ochutnala a až potom zjistila, že je její součástí taky sádlo. 🫣

Bezpečnost a zdraví na GR 221

GR 221 je poměrně frekventovaná trasa, na které přes den potkáte další turisty minimálně jednou za dvě hodiny (v dubnu). Trasa je tak podle mě vhodná a bezpečná i pro sólo cestovatelky.

Pozor je potřeba si dát na kamenech a při sestupech, kde se dá uklouznout. To se dá ale konec konců i na rovině na chodníku a je prostě potřeba dávat si přiměřeně pozor. Hodně pomůžou i trekové hole a co nejlehčí dobře vyvážený batoh.

Chyby na GR 221: Co bych udělala jinak?

Nemyslím si, že jsem tentokrát udělala v plánování nebo balení velké chyby. Kdybych ale měla jít GR 221 znovu, udělala bych přeci jen několik věcí jinak:

• Dala bych si víc času – Přidala bych 1–2 dny na cestě, abych se stihla zastavit trochu déle ve Valldemossa, Port de Sóller a Lluc (klášter a zahrady).
• Možná bych přehodnotila spaní venku – Není to bezpodmínečně potřeba, po cestě jsou ubytovny a hostely.  
• Nebrala bych tarp – Pokud bych nemusela bezpodmínečně spát venku (třeba kvůli budgetu), nechala bych tarp doma a v případě nepřízně počasí došla do nejbližší vesnice a našla tam ubytování. Pravděpodobnost špatného počasí je nižší než váha tarpu.
• Vzala bych si syntetický spacák – Péřový spacák navlhl opravdu hodně hned první noc.
• Nebrala bych 6 litrů vody první den – Mezi Sant Elm a Estellence není zdroj vody. Přesto by podle uvedeného itineráře bohatě stačily 4 litry vody.
• Vzala bych méně jídla – Ušetřila jsem, ale ve skutečnosti bylo každý den dost možností jídlo dokoupit a snížila bych tak váhu batohu.

Závěr a osobní zhodnocení: Co mi přechod po GR 221 dal

Přechod Mallorcy po GR 221 byl podle mě nádhernou cestou, která se hodí i jako jedna z prvních zkušeností s přechody. Hory nejsou nijak vysoké, civilizace je každý den blízko a v případě potřeby existuje nespočet variant, jak cestu uzpůsobit. Od zkrácení pěšky, autobusem, až po to prostě se sebrat a odjet místo treku někam na pláž a odpočívat.

Samy jsme nešly cestu přesně tak, jak jsem jí doma od stolu naplánovala a o to byla vlastně krásnější! Každý další trek mě čím dál tím víc učí být k sobě laskavá a netlačit věci neustále jenom na výkon.

Zatímco loni na Tour du Mont Blanc byla alternativa zkrácení vynucená tím, že mi tělo řeklo dost, prozvracela jsem noc ve stanu a skončila jsem až na pohotovosti s vyčerpáním a nemocí z převýšení, na GR 221 se mi podařilo posunout se dál.

Přestože jsem cítila, že itinerář asi i zvládnu podle původního plánu, prostě jsem se rozhodla plán rozvolnit, zařadit víc odpočinku, užívání si a moře. I když to znamenalo přeskočit kvůli tomu 13 kilometrů treku autobusem (uberem).

Na každém dalším treku se víc a víc učím vnímat svoje potřeby tak, abych byla fyzicky i psychicky v pohodě. Taky se učím, že cesta je cíl (jakkoliv to zní jako klišé!) a že nejkrásnější je právě ten její prostředek.

A nakonec stále více přestávám vnímat přechody a dálkové trasy jako výkon, který je potřeba tak trochu protrpět a kdo víc trpí, ten je větší borec. Míň tlačím na výkon a víc si užívám.

Všechny tyhle lekce se mi hodí v každodenním životě. 💛

Zajímá vás něco o GR 221? Nebo se mnou chcete sdílet své vlastní zážitky a zkušenosti?

Napište mi! ✒️💛