Fisherman’s Trail v Portugalsku (část Rota Vicentina) je pravděpodobně jeden z nejkrásnějších pobřežních treků v Evropě.
Tato pobřežní trasa podél Atlantského oceánu nás zavede na okraje útesů, přes nejkrásnější pláže dostupné pouze pěšky, až do portugalských vesnic s typickými bílo-modrými domy, které po staletí živil rybolov.
Fisherman’s Trail je trasa vhodná pro všechny, které těší pěší turistika. Včetně začátečníků a sólo cestovatelek. Trasa je relativně nenáročná z hlediska převýšení a počtu kilometrů, nevyžaduje mnoho vybavení (lehký batoh), je dobře značená a velmi bezpečná i pro ženy sólo cestovatelky.
Ze zkušenosti velmi doporučuji zvážit cestu právě sólo. Fishermen’s Trail v Portugalsku má totiž kromě nádherné přírody i velký sociální aspekt. Pokud budete otevření setkávání s lidmi, sdílení a novým zkušenostem, můžete očekávat podobnou atmosféru jako na Camino de Santiago. 🐚
V článku najdete praktické tipy k plánování i moje osobní zkušenosti z trailu. Klidně přeskakujte – a vyberte si to, co vás zajímá nejvíc. 💛
Tento článek obsahuje affiliate odkaz. Pokud přes něj nakoupíte, získám malou provizi. Vám cena zůstává stejná a já můžu dál psát o trecích. 💛
Fisherman’s Trail – Základní fakta o trase
| 📍 Název | Fisherman’s Trail (část Rota Vicentina) |
| 📏 Délka | cca 226,5 km (původní + rozšířená trasa) |
| 🗺️ Trasa | Z S. Torpes (původní Porto Covo) do Lagos (původní Odeceixe) |
| ⏱️ Doba | 13 oficiálních etap (11 – 22,5 km) |
| 🥾 Terén | Měkký písek, útesy, polní cesty |
| 🧭 Značení | Výborné – zelenomodré pruhy, modré šipky |
| 🗓️ Nejlepší období | Březen–květen, září–listopad |
| ☔ Počasí | Sucho, vítr (někdy velmi silný), slunce (někdy déšť, mlha), rychlé změny |
Jaký je rozdíl mezi Fisherman’s Trail a Rota Vicentina?
Jak dlouhý je Fishermen’s Trail? Rota Vicentina Portugalsko je označení pro 750km systém značených tras pro místní i návštěvníky. Trasy vznikaly postupně jako komunitní projekt v roce 2013, který má podpořit spojení s přírodou a udržitelnou formu turismu.
Rota Vicentina se skládá ze tří částí. Historická cesta (Caminho Histórico, Historical way, GR11), s délkou 263 km, vede převážně po pevnině – hory a vesnice. Fisherman’s Trail (Trilho dos Pescadores), s délkou 226,5 km, vedoucí podél pobřeží Atalntského oceánu patří mezi nejoblíbenější část trasy. A konečně Circular Routes (Percursos Circulares) označuje 24 okružních tras, které zaberou mezi 1 a 6 hodinami chůze.
Já jsem šla Fisherman’s Trail a právě o něm můžete proto v tomto článku najít podrobnější informace.
Kde spát na Fisherman’s Trail
Při výběru, kde během Fisherman’s Trail přespávat, máte k dispozici hned několik možností.
Já zvolila spaní v hostelech, které najdete podél celé trasy. Pohodlně se dají rezervovat dopředu přes booking.com nebo třeba hostelworld.com. V článku najdete několik doporučení na místa, kde jsem spala já.
Největší výhodou hostelů je možnost potkat stejně naladěné cestovatele, sdílet zážitky a navázat nová přátelství. Často navíc můžete využít zázemí hostelů s bazénem a zahradou. Nevýhodou může být pro někoho nekomfortní spaní v místnosti s cizími lidmi a sdílení koupelny.
Kromě hostelů ale samozřejmě můžete využít i hotely, guesthousy, soukromé pokoje a airbnb. Vše pohodlně zarezervujete na internetu – pro více informací jak a kde hledat ubytování navštivte článek Jak na levné cestovat po Evropě. Výhodou bude kvalitnější odpočinek a větší soukromí.
Na trase jsem původně hledala i kempy, ale nenašla jsem je vhodně umístěné u každé etapy.
Další možností je spaní na divoko – neoficiální bivak, které není v Portugalsku legální. Reálná praxe je ale jiná a viděla jsem několik lidí spát venku, stejně jako tomu bylo na GR 221 přechodu Mallorky.
Ubytování na Fisherman’s Trail zkrátka není žádný problém. Vybere si každý a já moc doporučuji vyzkoušet hostely. 😊
Voda a jídlo na Fisherman’s Trail
Na Fisherman’s Trail není potřeba se předem zásobovat jídlem ani vodou. Každý den na začátku i konci etapy je možné jídlo buď koupit v obchodě, nebo se najíst v místním baru/restauraci. Vesnické bary nebo malé restaurace často potkáte i cestou v průběhu dne.
Doporučuji si ráno vzít dostatek vody na celý den (pro jistotu). Sama si napouštím vodu z kohoutku, protože v Portugalsku je voda z vodovodu pitná. A nosím s sebou skládací láhve na vodu, které nezabírají zbytečné místo v batohu.
Dál si můžete zabalit svačinu, pokud budete chtít obědvat na pláži, nebo jen něco malého, kdybyste v etapě nenašli otevřenou restauraci.
Celkově ale nejdelší etapa zabere kolem 6 hodin a není proto potřeba s sebou nést zbytečně velké zásoby.
Co ochutnat v Portugalsku na Fisharmen’s Trail?
- Polvo seco (sušená chobotnice) – sušená na slunci a opékaná na uhlí, patří mezi typické pokrmy v regionu Alentejo
- Bacalhao – treska – patří mezi základy portugalské kuchyně, ačkoliv není lokální a většinou se jedná o dováženou surovinu. Na jídelním lístku jí najdete téměř v každé restauraci.
- Mořské plody a ryby – často čerstvé, lokální a výborné
- Chouriço assado – portugalská klobása
- Queijo de cabra ou ovelha – Kozí a ovčí sýry
- Pastel de nata – tradiční portugalský dezert sice není úplně regionální, zato ho ale najdete v každé kavárně
Co s sebou na Fisherman’s Trail
Kvalitní a pohodlný batoh, prošlápnuté boty a žádné zbytečnosti. To jsou ta úplně základní pravidla pro každý trek. 😊
Pokud zvolíte spaní v hostelech, nepotřebujete spacák ani vložku do spacáku. V Portugalsku byly ve všech hostelech povlečené postele (na rozdíl třeba od Španělska).
Zajímavou vychytávkou na Fisherman´s Trail jsou návleky na boty, které brání vniknutí písku a nebudete tak muset každou chvíli vysypávat písek z bot. 😁
A rozhodně si nezapomeňte plavky! 👙 A dostatečně velkou (ideálě skládací nebo alespoň skladnou) láhev na vodu, protože stínu se moc nedočkáte.
Dál jsem s sebou měla trekové hole a byla jsem za ně ráda! Pomáhaly mi při chůzi v písku a celkově dodávají stabilitu. Výrazně navíc ulehčí kolenům. Konkrétně mám lehounké trekové hole Fizan Compact, které se mnou jezdí prostě už skoro všude. Složené je jednoduše připevním na batoh.
Pokud vás zajímá moje osvědčená výbava na treky a podrobnosti jak přesně si na treky zabalit, podívejte se na můj článek Moje výbava na trek: co si zabalit na dálkový pochod.
Doprava a jak se dostat na Fisherman’s Trail
Z Prahy se ideálně přímým letem dostanete do Lisabonu nebo do Faro.
V obou případech můžete dál využít autobusy Rede expressos nebo Flixbus. Jízdenky je potřeba koupit předem online, protože u řidiče v autobuse už to potom není možné.
Já využila obě možnosti. Z Lisabonu jsem jela autobusem Rede Expressos do Porto Covo a šla etapy od severu k jihu. Později, když jsem se do Portugalska vrátila, jsem přiletěla do Faro. Autobusy Rede Expressos jsem se dostala do Lagos.
Vyhledávání na stránkách Rede Expressos vám nenajde itinerář, jen konkrétní spoj. Proto pokud pojedete z Faro, je potřeba si zvlášť vyhledat a koupit lístek Faro – Albufeira a navazující potom Albufeira – Luz.
Etapy Fisherman’s Trail
Fisherman’s Trail nemá jeden oficiální směr a etapy můžete jít od severu k jihu (jako je v itineráři níže), nebo od jihu na sever.
Já sama jsem šla první část jako thru-hike ze severu na jih, ale později jsem směr otočila. Proč a jak se dozvíte v deníku z etap. 😊
Obecně asi více lidí chodí ze severu na jih, ale není pro to žádný důvod. Z hlediska náročnosti a převýšení (na celé trase minimální), jsou obě varianty srovnatelné.
Etapa 1: S. Torpes -> Porto Covo
Vzdálenost: 9,9 km
Čas: 2:35 h
Když jsem hledala začátek Fisherman’s Trail, našla jsem Porto Covo. Původně tomu opravdu tak bylo, ale trail je dnes prodloužený a začíná už v S. Torpes.
Bohužel jsem to před začátkem trasy nevěděla a těchto prvních 10 km jsem vynechala. Od ostatních cestovatelů jsem slyšela, že jsem o tolik nepřišla, ale z vlastní zkušenosti to říct nemůžu.
Začátek je tedy na vás – S. Torpes jako aktuální začátek trasy, nebo Porto Covo jako původní začátek Fishermen’s Trail.
Na začátku trasy budete opouštět industriální zónu města Sines a vstupovat do nádherné pobřežní přírody regionu Alentejo (největší region z pěti hlavních regionů v Portugalsku). V závislosti na počasí by mělo být možné jít částečně po pláži, místo po silnici.
Jednou z tradic tohoto regionu je sušení chobotnic a murén, tak se nelekejte, když uvidíte z balkónu viset cosi připomínající staženou kůži. Já se totiž trochu lekla. 😄
Etapa 2: Porto Covo -> Vila de Milfontes
Vzdálenost: 19,5 km
Čas: 5:15 h
V Porto Covo byl původní začátek Fisherman’s Trail, a právě tady jsem cestu začínala i já.
Z Lisabonu jsem využila autobus Rede Expressos v 8:30 (Lisboa Sete Rios), s příjezdem do Porto Covo v 11:05.
Podle mapy.cz měla první etapa trvat asi 5 hodin, podle informační tabule na začátku treku 8 hodin. Po dojezdu jsem tak trochu zpanikařila a vyšla raději co nejdříve. Nakonec byly blíže k pravdě mapy.cz a se zastávkou na koupání v moři a milion fotek, jsem první etapu šla asi 6 hodin.
Pro mě první pobřežní vesnice na trase mě přivítala krásnými bílými domy s modrými detaily a ulicí plnou kaváren a restaurací, která vede dolů k oceánu. Doporučuji doplnit zásoby vody a případně si koupit svačinu na cestu a vyrazit na cestu podél pobřeží.
Začátek vede po dřevěných chodnících, ale brzy dojde i na pláže a chůzi v písku, která nás bude více nebo méně (podle etapy) na trailu provázet až do konce. Kvůli převážně písčitému terénu je tato etapa označovaná za náročnější.
Na druhou stranu ale půjdete po plážích jako je Aivados nebo Malhão (ráj pro surfaře) a nakonec i Milfontes (což znamená „tisíc pramenů“), kde se mísí sladkovodní zdroje z řeky Mira s oceánem. Na jaře si zvlášť užijete vůni borovic, rozmarýnu, skalních růží a dalších rostlin, z nichž některé jsou endemické (nerostou jinde).
TIP: Zajímavou vychytávkou jsou návleky na boty, které písek v botách omezí.
Deník z etapy 2:
Fisherman’s Trail jsem měla v plánu jako první část delší sólo cesty a po několika etapách v Portugalsku jsem měla v plánu letět do Skotska na West Highlands Way.
Igelitovou tašku se stanem, spacákem a karimatkou (do Skotska) jsem proto nechala v hostelu v Lisabonu a s minimem věcí (a nadějí, že svůj stan ještě uvidím 😅) jsem se vydala na autobus do Porto Covo.
V autobuse jsem potkala Lucase ze Skotska – náhoda, která vedla k večeři s jeho rodiči ve Vila de Milfontes a já získala plno tipů na mojí druhou část cesty. Trail je plný takových momentů. Náhody (nebo osud) na sebe navazují a posílají do cesty přesně to, co potřebujete. 😊
Ubytování: MUTE Hostel Milfontes
Jeden z nejhezčích hostelů, ve kterých jsem na Fisherman’s Trail spala! U postele byly závěsy pro více soukromí a ráno byla možnost výborné snídaně. Prostředí hostelu bylo krásné a všichni neuvěřitelně přátelští.
Etapa 3: Vila de Milfontes -> Almograve
Vzdálenost: 14,8 km
Čas: 4:00 h
Na začátku etapy z Vila de Milfontes doporučuji pečlivě sledovat značení (a ještě lépe se podívat do mapy.cz). Jen díky tomu jsem nezmeškala odbočku vedoucí přírodní cestičkou, místo delšího úseku vedoucího po silnici, odkud jsem později viděla přicházet jiné trekaře.
Další možnost je řeku přes most (kde jezdí auta) vůbec nepřekračovat a místo toho využít převoz lodí. Může to být zajímavý zážitek a podle informací od ostatních stačilo dorazit k řece a jednoduše si tam sehnat „lodní taxi“. Já si v tomhle okamžiku ještě myslela, že půjdu Fishermen’s Trail přesně jak se sluší a patří – hezky popořádku a každý centimetr po svých (v deníku z cesty se dočtete, jak moc jsem se spletla 😄).
Etapa je méně náročná a je tak spousta času si jí užít. Začátek vede po mostě přes řeku Mira, kousek od místa, kde se vlévá do Atlantského oceánu. Můžete tady prý pozorovat rorýse (já je neviděla, ale tito ptáci prý tráví 90 % života v letu) a místa s původní vegetací, stejně jako jiná místa okupovaná jinou, nepůvodní rostlinou – akácií.
Cesta vede i kolem písečné pláže – Praia das Furnas, která stojí za malou zastávku na plavání nebo jako místo na odpočinek s výhledem na oceán.
Deník z etapy 3:
První den každé dálkové trasy mám většinou spoustu energie a motivace. Dojímám se, skoro až nenormálně. 😄 Jsem šťastná, že můžu vyrazit na další cestu, cítím vděčnost a nadšení do nového začátku. Šíleně se těším a většinou jdu opravdu hodně rychle a nedočkavě.
Druhý den bývá většinou jiný. Trochu se uklidním a nastane u mě stav flow. Jdu, zastavuji se kdykoliv to tak cítím, postupně úplně přestávám vézt v hlavě vnitřní rozhovory a nastane u mě vnitřní ticho – klid.
Nejlépe to odpovídá na otázku „Proč proboha pořád potřebuju někde sama chodit?“ 😁
Ubytování: HI Almograve – Pousada de Juventude
Ubytování připomíná starší školní budovu, ale je v něm vše, co je potřeba pro přespání a cítila jsem se v něm dobře. Cena je navíc příjemná (platila jsem 473 Kč/noc) a zahrnuje snídani.
Etapa 4: Almograve -> Zambujeira do Mar
Vzdálenost: 20,3 km (alternativně 18,5 km, vynechat Cavaleiro)
Čas: 5:35 h
Etapa z Almograve do Zambujeira do Mar byla podle mě jedna z nejkrásnějších. Trasa vede téměř celou dobu po pobřeží s výhledy na vysoké útesy, písek v jednu chvíli mění barvu ze žluté do oranžové (nahromaděné oxidy železa) a cestou můžete pozorovat hnízda čápů na útesech (je jich tam opravdu hodně!).
Kromě čápů můžete pozorovat i další ptáky, jako je kavka rezavokrká, kormorán chocholatý, poštolka obecná, holub skalní, sokol stěhovavý a rehek domácí. Já ale nejsem zrovna specialista, takže jsem se dívala převážně na ty čápy, kteří zrovna měli v hnízdech mláďata.
Zajímavé jsou i zkamenělé písečné duny, které vznikly v době, kdy bylo moře více než 100 metrů pod současnou úrovní a pláž se tak nacházela asi 60 km dále směrem do oceánu. V horninách jsou zkamenělé pozůstatky pravěkých lidí a zvířat.
Deník z etapy 4:
Předchozí etapu jsem si užívala o samotě a čtvrtá etapa byla přesným opakem – byla bohatá na silné zážitky spojené se setkávání se s dalšími lidmi.
Kolem poledne jsem dorazila do Cavaleiro, kde jsem se zastavila v místním obchůdku a dala se do řeči s jedním Rakušanem.
Pokračovali jsme spolu, povídali si a vše zezačátku působilo normálně. Chtěla jsem se zastavit u odbočky s výhledy a on prohodil, že až mě potká příště, uvaří mi v autě čaj a já to odkývala (nepočítala jsem s tím, že se znovu potkáme).
Po asi dvou hodinách jsem potkala jeho auto zaparkované u cesty. Mával na mě, a tak jsem se u něj zastavila. Čaj jsem odmítla s tím, že je teplo (ale důvod byl samozřejmě opatrnost). Nabídl mi džus, který byl zavřený (to se mi zdálo jako přijatelný kompromis) – souhlasila jsem. Následovala situace, kdy on obíhal auto a džus naléval ke mně zády a já se ho snažila dohonit, abych viděla, že do džusu nic nepřidává. 😅
Párkrát jsem se napila a omlouvám se s tím, že nemám moc žízeň, vracím zbytek džusu, jdu po stezce dál jak nejrychleji to jde, průběžně kontroluji telefon a hned jak chytnu signál, googlím jak dlouho trvá než začne působit droga na spaní a jak vysoká je potřeba dávka. 😄
Vůbec nevím, jestli celá situace skutečně nebezpečná byla, nebo ne, ale v tu chvíli jsem ve své hlavě znovu slyšela snad všechny začátky True Crime podcastů.
Toto strašidelné setkání vykompenzovala hned další kavárna, kde jsem potkala Martinu z Německa a Simona z UK.
V Zambujeira do Mar jsem měla dost času, protože jsem tady nesehnala ubytování a musela jsem počkat na autobus do Odeceixe (odkud jsem ráno jela zpátky do Zambujeira do Mar a pokračovala v treku) a tak jsem se šla vykoupat do oceánu. Při výstupu z vody jsem viděla po pláži jít Simona, zavolala jsem na něj a šli jsme do vody ještě jednou společně.
Nakonec jsem na autobusové zastávce narazila na dva české kluky, Jardu a Tomáše. Tomáš jel stejným autobusem do Odeceixe, cestou jsme si povídali a večer zašli na dobrou večeři.
Celkově byla tato etapa pro mě jeden z nejintenzivnějších dní na Fishermen’s Trail.
Ubytování:
Nenašla jsem v mém termínu volný žádný hostel, jen soukromé pokoje a vše mi přišlo drahé. Naopak levné a jednoduché bylo sednout na autobus do Odeceixe, přespat v hostelu tam a ráno se opět autobusem vrátit do Zambujeira do Mar.
Dřív bych nejspíš raději zaplatila drahé ubytování v soukromí, abych náhodou neporušila pravidla thru-hiku. Tentokrát jsem ale měla za cíl celkově méně tlačit na výkon a více praktické hledisko bylo i finanční (měla jsem neplacené volno a plán cestovat celkem 6 týdnů).
Etapa 5: Zambujeira do Mar -> Odeceixe
Vzdálenost: 19,6 km
Čas: 5:40 h
Etapu začínám ranní návratem autobusem z Odeceixe do Zambujeira do Mar. Vyjít později má velkou výhodu v tom, že tak na trase skoro nikoho nepotkáte.
Díky malému převýšení a příjemným vzdálenostem mezi etapami je Fishermen’s Trail vhodný i pro starší turisty a ti vycházejí většinou brzy ráno. Jinak v květnu trail patřil mezi relativně méně frekventované.
Tato etapa je zajímavá černými horninami, které tvoří skály. Při jejich vzniku byly vodorovné, ale postupně je síla přírody ohýbala tak, že některé jsou svislé jako stěny a jiné překládané jako listové těsto.
V písečných dunách cestou můžete vidět i stopy po zvířatech, jako jsou králíci, kuny nebo jezevci. Samotná zvířata ale nejspíš neuvidíte, protože vylézají až v noci.
Já jsem toho obecně v první polovině etapy moc neviděla, protože byla poměrně silná mlha. 😄 Většinu času jsem tak sice slyšela šumění vln oceánu, ale z útesů se mi nedařilo moře zahlédnout.
Než se vydáte do Odeceixe, kde pátá etapa končí, můžete se přebrodit na krásnou pláž těsně před odbočením do vnitrozemí. V květnu 2025 byla voda asi do pasu. Na pláž se dá vydat i zpátky z města z druhé strany, ale mě osobně už by se asi nechtělo vracet.
Deník z etapy 5:
Vycházela jsem poměrně pozdě a celou první část etapy jsem opravdu nikoho nepotkala. Byla to změna po předchozím dni, kdy jsem měla na setkávání štěstí a když jsem narazila na restauraci, kde jsem si rozhodla dát oběd, tak jsem se rozhlížela, jestli neuvidím někoho známého z trasy.
Měla jsem štěstí! Vidím Simona, který nesedí sám a já tak poznávám Bernadette z USA.
Bernadette a Simon patří k nejdůležitějším lidem, které jsem na trailu potkala. 💛
Celkově jsou setkávání na trailu jiná než v běžném každodenním životě. Absolutně totiž nezáleží na tom, co si o vás ten druhý bude myslet, protože spolu strávíte jen krátkou chvíli – můžete tak být prostě sami sebou. Často se navíc stává, že se přirozeně začnete bavit s lidmi, kteří jsou vám v něčem podobní a nastaví vám zrcadlo.
Z restaurace už zbývá jenom kousek, který jdeme se Simonem společně (Bernadette jela taxíkem) a já se tak od něj dozvídám o možnosti přebrodit část oddělující pláž před odbočkou do města. Nakonec zjišťujeme, že spíme ve stejném hostelu a já tak večeřím druhý večer za sebou v Odeceixe v restauraci, pokaždé s jiným klukem. Ne v té stejné, i když byla výborná… ale do stejné restaurace jsem se prostě jít styděla 😂
Ubytování: Hostel Seixe
Na začátku jsem měla trochu problém s tím, že přidělená postel v pokoji byla obsazená. Do hostelu ale do půl hodiny dorazil (asi) majitel a situaci vyřešil. V ubytování je pěkná terasa na střeše a vybavená kuchyň včetně kávy a čaje k dispozici.
Etapa 6: Odeceixe -> Aljezur
Vzdálenost: 22,6 km
Čas: 6:00 h
Z města vede trasa na jižní pláž Odeceixe a dál se stáčí do vnitrozemí, kudy vede až do Aljezur. Cesta vede lesy i zemědělskými oblastmi a podél cesty by mělo být možné spatřit rozmarýn a levanduli.
Toto je jedna z etap, kterou jsem nešla a důvody se dozvíte v osobním vyprávění.
Deník z etapy 6:
Při hledání ubytování jsem zadala Aljezur a nevšimla si, že vyhledávání zahrnuje celou oblast – nejen konkrétně Aljezur, kde končí etapa z Odeceixe. Měla jsem tak následující ubytování zarezervované omylem až v Arrifana.
Místo 40 km dlouhého dne jsem jela autobusem 3 etapy směrem na jih a otočila směr – a právě tohle otočení zpětně krásně vystihlo moji vnitřní cestu na trailu.
Na Camino de Santiago, které se metaforicky přirovnává k cestě životem, se říká, že má každý tu svojí unikátní a jedinečnou cestu. Svoje vlastní Camino. Při téhle vzpomínce jsem se musela smát, protože jsem si říkala, že kdyby to tak mělo být, byly by to právě tyto omyly v rezervacích, hledání alternativních řešení a měnění směrů od severu k jihu a od jihu k severu, přesně to, co by vystihovalo mojí životní cestu. 😄
A to jsem v tuhle chvíli pořád ještě netušila, jak půjdu zbytek Fisherman’s Trail.
Ubytování:
Pokud budete hledat ubytování na booking.com, nebo i jinde, podívejte na mapě na adresu. Vyhledávání totiž dává výsledky i například 10 minut autem, ale pěšky je to ještě pořádný kus cesty.
Etapa 7: Aljezur -> Arrifana
Vzdálenost: 16,2 km
Čas: 5:00 h
Tento úsek kromě krásné přírody skrývá i pořádný kus historie. Byly tady totiž objeveny stopy po osídlení Féničany, Kartáginci, Římany i Araby. Po Arabské kultuře zbyla pevnost, kterou ve 12. století obývali váleční mniši.
Z rostlin vynikají aromatické keře, jako je rozmarýn, tymián, myrta a levandule.
Deník z etapy 7:
Etapu 7 jsem šla po etapě 8, protože jsem otočila směr a měla být poslední.
Kousek před koncem se mi udělalo špatně a musela jsem si na chvíli sednout. Měla jsem intenzivní pocit, že jí dojít nechci. Že chci zastavit čas. Doteď si přesně pamatuji, kde ležel, který kamínek na zemi přede mnou, protože přesně tam jsem fixovala pohled a soustředila se na touhu alespoň na chvíli zpomalit celý vesmír. Nedávám si malé cíle. 😆
Potom jsem se sebrala, snědla pár ořechů, napila se vody a šla dál. Protože čas zastavit nejde a nikam jinam, než dopředu se jít stejně nedá.
Ubytování: Endless Summer Surf House
Pěkný hostel, který je jen kousek od výborných restaurací a pekárny, kde si můžete zajít na snídani. Jediné na co si dejte pozor, že se na booking zobrazuje pod „Aljezur“, ale je právě až v Arrifana.
Etapa 8: Arrifana -> Carrapateira
Vzdálenost: 19, 6 km
Čas: 5:45 h
Další z pro mě nejkrásnějších etap Fisherman’s Trail. Útesy dosahují výšky až 100 metrů a jsou výsledkem střetů mezi kontinenty při vzniku superkontinentu Pangea.
Pláž těsně před Carrapateira (v mém případě těsně za, protože jsem šla od jihu na sever) je asi největší pláží, kterou jsem v životě viděla. V květnu byla navíc převážně prázdná.
Deník z etapy 8:
Etapu 8 jsem šla po etapě 6, od jihu na sever. A byla jsem znovu v absolutní euforii. Místo ukončení Fishermen’s Trail v Aljezur, jak jsem měla původně v plánu, jsem teď mohla jít dvě další etapy.
Na pláži těsně za Carrapateira, kde jsem byla skoro sama, jsem se převlékla do plavek a šla si zaplavat do ledového oceánu. Zbytek etapy jsem strávila s pocitem, že jsem přesně tam, kde mám v tu chvíli být.
V běžném každodenním životě jsem zvyklá fungovat hodně racionálně a logicky. Pro všechny emoce si hledám vysvětlení a všechno jenom trochu spirituální ve mně vyvolává skepsi. Na trailu to je přesně naopak. Fyzická námaha a soustředění se převážně na fyzické potřeby mě úplně přepne a moje racionální já má prostě pauzu.
Etapa 9: Carrapateira -> Vila do Bispo
Vzdálenost: 15,5 km
Čas: 5:00 h
Když už si myslíte, že vás nemůže nic překvapit, narazíte v 9 etapě na útesy a pláže jako z jiného světa – Amado, Murração a Manteiga.
Můžete navštívit i islámskou osadu Ponta do Castelo, která vznikla asi ve 12. století a měla kolem 15 obyvatel. Jejím účelem mohlo být pozorování velryb, které bývaly v regionu Algarve dříve rozšířené.
Deník z etapy 9:
Paradoxem je, že tato etapa měla být mojí poslední… zase, ale nebyla. Na rozdíl od těch ostatních „posledních“ jsem ale etapu 9 vůbec nešla.
Můj úplně původní plán byl odjet do Portugalska a jít původní Fisherman’s Trail z Porto Covo do Odeceixe (etapy 2 – 5). Potom jsem měla zůstat jeden den v Aljezur a potom odjet do Lagos a strávit tři dny odpočinkem na pláži.
Po Fisherman’s Trail jsem měla v plánu jet do Skotka na West Higlinds way. Měla jsem ve Skotsku rezervace v kempech a v hostelu v Lisabonu na domluvu uložený stan, spacák a karimatku. V letadle jsem skoro brečela, protože se mi nechtělo opouštět Portugalsko.
Po deseti dnech ve Skotsku jsem se vrátila do Portugalska přes Faro.
Etapu 12 jsem šla s 12 kg batohem s vybavením na West Highlands way. Následující dny jsem šla etapy 11 a 10. Poslední den jsem měla v plánu jít právě etapu 9., ale v hostelu jsem potkala Janu a Jade (více o nich ještě napíšu později), měla jsem za sebou celkem něco kolem 300–350 km a najednou se cítila vyčerpaná. Ráno, kdy jsem měla jít svojí poslední etapu – právě tu 9 – jsem se rozhodla už nikam nechodit. Místo toho jsme s holkami zašly na jógu, na snídani a jely společně do Salema projít se po pláži. Tenhle den, kdy jsem nešla etapu 9, nakonec patřil mezi ty nejkrásnější v Portugalsku. 💛
Celkově jsem z Fisherman’s Trail vynechala etapy 1, 6 a 9.
Etapa 10: Vila do Bispo -> Sagres
Vzdálenost: 20 km
Čas: 5:30 h
Oblast, kterou vede etapa 10 je biogenetická rezervace Sagres – najdeme tady vysokou biologickou rozmanitost a velké množství endemických druhů, které se vyskytují jenom v této části Portugalska.
Prakticky to znamená, že celou dobu jdeme krajinou, která připomíná botanickou zahradu. 🌸
Etapa navíc končí v Sagres – nejlepším místě v Evropě pro pozorování tažných ptáků. „Sagres“ znamená „posvátný“ a byl po tisíciletí považovaný za jihozápadní konec známého světa.
Deník z etapy 10:
V hostelu v Sagres jsem hned první večer potkala Janu z Německa. 💛
Je to další ze speciálních přátelství, které jsem navázala na Fishermen’s Trail. Hned první večer jsme se šly podívat na západ slunce na pláž a nic jsme neviděly, protože bylo zataženo. 😆
Cestou zpátky jsme ale narazily na bar Laundry Lounge Sagres, kde je nejen možné se najíst a napít, ale i vyprat si prádlo. Tenhle večer se v baru konal i živý koncert. Vypily jsme každá dva až moc silné koktejly, zatancovaly si a naštěstí nakonec společně našly i cestu zpátky do hostelu. 👯♀️
Ubytování: The Lighthouse Hostel Sagres
Jeden z nejkrásnějších hostelů, ve kterém jsem byla. K dispozici je bazén, zahrada, možnost zapojení se do společných aktivit, lekce ranní jógy a možnost si dát ráno výbornou snídani. 10/10
Etapa 11: Sagres -> Salema
Vzdálenost: 20 km
Čas: 6:00 h
Tato etapa je označovaná jako nejtěžší z celého Fisharmen’s Trail. Celkově je to nejspíš kvůli převýšení (přibližně 500 m nahoru i dolů) a povrchu. Na druhou stranu celkově Fishermen’s Trail nepatří mezi náročné traily a není se tak čeho bát.
Vápencové útesy lemují pláže Martinhal, Barranco, Ingrina, Zavial, Furnas, Figueira a nakonec Salema. Dominantní minerál, kalcit, se vlivem vody rozpouští a vytváří různé nepravidelné útvary a jeskyně. Ty uvidíte právě na plážích.
Deník z etapy 11:
V hostelu jsme s Janou potkaly Jade z Londýna a naše holčičí skupina se tak rozrostla.
Další den jsem sice měla v plánu jít etapu 9, místo toho jsem ale zůstala v hostelu na lekci jógy a snídani, po které jsme vyrazily do Salema. Jana jezdí do Salema s rodiči od dětství a ukázala nám tak dinosauří otisky, které v Salema najdete.
Cestování a traily jsou pro mě o spojení s přírodou, překonávání limitů, ale taky (a někdy především) právě o setkávání s lidmi. Holčičí den s Janou a Jade bych tak kdykoliv znovu vyměnila za etapu 9, která je určitě nádherná! 💛
Etapa 12: Salema -> Luz
Vzdálenost: 11 km
Čas: 3:45 h
Na tuto kratší etapu se doporučuje vzít si dalekohled, protože možností pozorovat ptáky jako jsou třeba volavky nebo rákosníci (a další) je opravdu hodně. U cesty rostou plané orchideje a lilie.
V této oblasti se taky na dně moře nachází vrak 60 m dlouhé lodi L’Océan, s posádkou 800 mužů, kterou tady během sedmileté války v roce 1759 potobilo britské námořnictvo.
Další zajímavostí je pevnost blízko pláže Boca do Rio, která byla vybudovaná pro obranu proti častým útokům pirátů.
Deník z etapy 12:
Etapu 12 jsem šla po příletu ze Skotska, v opačném směru z Luz do Salema.
Večer předtím jsme měla přiletět do Faro a ráno se dvěma autobusy a Uberem dostat do Luz. Můj let z Edinburghu se ale opozdil a já jsem do hostelu ve Faro dorazila až pozdě v noci.
Ve Faro mi dalo zabrat najít autobusové nádraží, protože je uvnitř budovy, ale google mapy ukazovaly na zastávku před budovou. K autobusu jsem doběhla přesně ve chvíli, kdy se zavírali dveře a měla jsem velké štěstí, že mě nakonec ještě vzal. Navazoval mi na něj další autobus v Abufeira. Do Luz jsem přijela hodně vyčerpaná po projití upršené West Highlinds way a minimu spánku.
Jako první jsem si šla koupit zmrzlinu a sednout si s mým 12 kg batohem, ve kterém jsem měla stan, spacák, karimatku a teplé oblečení na trek ve Skotsku, k oceánu.
Zmrzlina tála neuvěřitelně rychle a já od ní byla celá ulepená. Dívala jsem se na oceán a útesy a přemýšlela, co je se mnou špatně, že musím být tak impulzivní a nesmyslně si komplikovat život. Říkala jsem si, že jet zpátky do Portugalska, abych si prošla jen pár dalších etap bylo víc hloupé než spontánní.
Když jsem se ale potom v jednu chvíli rozhlédla kolem sebe, viděla jsem všude kolem sebe poházená vystříhaná papírová srdíčka. ❤️
Těsně, než jsem odjížděla ze Skotka, narazila jsem na trhy s ručně vyráběnými věcmi. Zaujaly mě náramky se symbolikou, které mi přišly jako perfektní vzpomínka na West Highlinds way. U stánku jsem stála asi 15 minut a rozhodovala se mezi Harmony, Clarity, Joy, Healing, Experience… Chtěla jsem to všechno (přirozeně 😁), ale musela jsem si vybrat. Po 15 minutách jsem si vybrala trochu neoriginálně, ale taky poměrně jasně Love.
Celá situace s poházenými vystříhanými srdíčky jen den potom, co jsem si náramek vybrala mě donutil se usmát. Jenom dorazím do Portugalska a už najdu lásku! 😆
Přes 12kg batoh se mi nakonec pokračovalo lehce a nádherně. ❤️
Etapa 13: Luz -> Lagos
Vzdálenost: 10 km
Čas: 3:00 h
Poslední část Fisherman’s Trail je hezky upravená. Půjdete převážně po dřevěných chodnících a mísit se s turisty, kteří si sem dělají kratší výlety.
Konec této krásné pobřežní trasy, na které strávíte hodně času o samotě, tak v mnohém připomíná konec Camino de Santiago. Ze samoty spadnete rovnou po hlavě do turistické části, která je moc krásná, ale pro někoho (pro mě vždycky) je to prostě šok.
Deník z etapy 13:
Etapu 13 jsem šla úplně neplánovaně, místo původně plánovaného odpočinku na pláži.
Byla jsem v melancholické náladě, protože se mi nechtělo z Portugalska odjet. Můj stan a spacák byl ale na domluvu uložený v hostelu v Lisabonu, měla jsem koupené letenky a zaplacené kempy ve Skotsku.
Etapu jsem strávila převážně v úzkostech. V takových chvílích si ale vždycky říkám, že když už musím být zrovna v úzkosti nebo depresi, tak proč to nedělat alespoň u moře/na treku/při běhu/na party/při práci… prostě seberu úplně všechnu vnitřní sílu a jdu dělat to, co bych dělala, kdybych se cítila dobře – jenom bez očekávání, že se při tom dobře cítit budu.
Nakonec jsem část 13 etapy šla znovu na úplném konci cesty, kdy jsem po příjezdu ze Skotska došla další etapy a skončila opět v Lagos. Tentokrát už jsem si ale místo zopakování celé etapy lehla na pláž a dovolila si (konečně) vydechnout a odpočívat. 🧘🏽♀️
Ubytování: The Macarena Beach hostel
Ubytování bylo v pořádku, levnější. Spíše hlučnější, starší. Stačilo na přespání a vše bylo v pořádku. Přespala jsem tady jednu noc úplně na konci, kdy jsem věděla, že je to jen přestupní stanice.
Ubytování: Boutique Taghostel
Hezké ubytování a prostory, krásná terasa a pohodlné pokoje. Atmosféra mi nepřišla tak příjemná, ale bude asi hodně záležet na tom, kdo bude zrovna na recepci. Celkově dražší a hezčí.
Závěr a konec Fisherman’s Trail
V Lagos nečekejte žádné oficiální ukončení cesty, Fishermen’s Trail prostě končí, jakmile dojdete do města. Krásná je ale symbolika toho že Lagos byl původně místem, odkud Portugalci vyplouvali dál do světa.
Stejně jako konec Camino de Santiago, je tak „konec“ Fisharmen’s Trail v Lagos naopak začátek – pro další cestu – doslova i metaforicky! 💛
Máš otázky k Fisherman’s Trail? Napiš mi do komentářů nebo na Instagram – ráda pomůžu. 😊
Anonym
This is beautiful 😍