Cestování i sólo - Chození pěšky

Autor: Evi Strany 6 z 10

Ahoj! Jsem Eva, a protože tento blog píšu jen já sama, jmenuje se „Bez Adama“. 😊
Baví mě (sólo) cestování, miluji dálkové pochody, běhání a prostě pohyb venku. 👟♥️
No a když zrovna nikde neběhám, tak o tom alespoň mluvím a píšu.

Sólo cestování: Proč a jak si vyzkoušet cestovat sama

Sólo cestování je jako koprovka. Buď to prostě milujete, nebo to není pro vás. V každém případě ale platí, že dokud to alespoň jednou neochutnáte, tak prostě nevíte. Plus existují varianty s hovězím nebo vajíčkem, knedlíkem nebo bramborem…  

TIP: Levné cestování po Evropě: Jak na to?

Moje první větší sólo cesta (když nepočítám Erasmus) vedla do Andalusie. V roce 2018 jsem dala výpověď ve své první práci po škole, kde jsem nevydržela ani rok. Za našetřené peníze jsem si koupila jednosměrnou letenku do Madridu, knihu o Andalusii od Lonely Planet a domluvila si ubytování u kamarádky na první tři dny. Pět týdnů jsem se toulala (na víc mi nestačily úspory 😁). Zatím poslední sólo cesta mě zavedla opět do Španělska na Camino de Santiago.  

Přečtěte si, proč stojí za to vyzkoušet si cestovat sólo a jak se na takovou sólo cestu můžete připravit.  

Sólo cestování a výhledy na hory blízko Granady, ve Španělsku
Moje první větší sólo cesta, Andalusie 2018

Pozitiva i negativa sólo cestování 

Sólo cestování představuje skvělý způsob, jak si rozšířit hranice komfortní zóny a zvýšit sebevědomí. Poznáme při něm o trochu více nejen sami sebe, ale i spoustu zajímavých lidí s jejich životními příběhy. Od této skvělé zkušenosti nás často dělí jenom iracionální strach z neznámého. Pojďme si nejdříve zrekapitulovat pro a proti:  

Pozitiva sólo cestování:  

  • Posunutí hranic komfortní zóny: Komfortní zóna je všechno, co známe a je pro nás bezpečné. Vystavování se novým a zatím neznámým situacím tuhle komfortní zónu rozšiřuje a otevírá prostor pro nová dobrodružství, zážitky a osobní rozvoj. 
  • Zvednutí sebevědomí: Při sólo cestování nastane spousta situací, kdy je potřeba si poradit a vyřešit nenadálé situace. To vede ke zvýšené sebedůvěry.
  • Poznání sama sebe: Mimo svůj běžný život není potřeba nic předstírat, nemusíme svoje chování přizpůsobovat očekávání rodiny nebo kolegů. Můžeme se naopak uvolnit a být sami sebou.  
  • Poznání nových lidí: Při cestování ve skupině nebo v páru se s cizími lidmi bavit nemusíte. Při sólo cestování skoro až není na výběr. A právě tato setkání můžou být nakonec z celé cesty tím největším přínosem.  
  • Svoboda: Nemusíte čekat, až bude mít někdo čas jet s vámi. Na cestě si potom můžete chodit, jíst a spát kdy a kde chcete.  
  • Klid a odpočinek: Pro typy lidí (jako jsem i já), kteří cítí zodpovědnost za svoje okolí, je sólo cestování nakonec ten největší odpočinek. Nestarat se chvíli o nikoho jiného než sami o sebe, přináší spoustu klidu.  

Negativa sólo cestování:  

  • Strach: Největší překážkou bývá strach, který je ale často iracionální. Je normální bát se neznámých věcí a při první sólo cestě bude potřeba strach tak trochu překonávat.  
  • Finance: Pokoj pro dva a více osob je vždycky ekonomičtější varianta, než pokoj pro jednoho. Náklady se ale dají snížit spaním v hostelu.  
  • Pocit osamělosti: Na cestách se můžete někdy cítit osamělí a mít pocit, že zážitky není s kým sdílet. I tohle se dá vyřešit spaním v hostelech a seznamování s novými lidmi. Na druhou stranu je sólo cestování příležitost naučit se užívat si čas jen sám se sebou.  
  • Bezpečnost: Při cestování ve skupině nás často rizika ani nenapadnou. Když ale vyrazíme sami, jako by na nás na každém rohu čekalo nebezpečí. Je dobré si uvědomit, že většina obav je iracionální. A na ten zbytek najdete tipy na konci článku.  

Sólo cestování je zkrátka výzva. A jako každá výzva vás může posunout dál, stačí jenom překonat strach a vyzkoušet si to. No a pokud to nakonec nebude pro vás, alespoň jste to zkusili.  

Půlka melounu, kterou dlabu lžičkou na sólo pikniku v parku v Madridu
Sólo piknik v parku u muzea Reina Sofia, Madrid 2018

Pochod Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice: Jak a proč jsem neušla 70+ km?

Pochod Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice, nejznámější turistický pochod v České republice, absolvovalo letos 22 tisíc výletníků. Na nejdelší trasu Karla Kulleho, se letos vypravilo asi tisíc lidí, včetně mě a mojí kamarádky Jáji.

V článku najdete informace o tom, jak a kde se na pochod registrovat, jaké je značení a vůbec celá organizace. Dočtete se taky o mých letošních zážitcích a chybách, kvůli kterým jsem pochod Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice po 62 kilometrech nedošla do cíle.

Trasy pochodu Praha – Prčice

Legendární pochod sice nese název Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice, ale ve skutečnosti je tato přes 70 kilometrů dlouhá trasa jen jednou z mnoha variant. V roce 2024, bylo možné vybrat si jednu z 21 tras v délce 13–74 kilometrů.

Veškeré informace o variantách pochodu se každý rok dozvíte na oficiálních webových stránkách.

Přestože miluji dálkové pochody, byl letošní 57. ročních pochodu Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice můj úplně první. A nebyla bych to já, kdybych si vybrala jakoukoliv jinou cestu, než 70+ kilometrů. A to přesto, že moje denní maximum bylo do včerejšího dne někde kolem 35 km.

Registrace, organizace a zážitky

Na pochod Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice je potřeba se předem registrovat. Registrace probíhá přes internet a začíná asi dva až tři týdny před dnem D. Na oficiálních webových stránkách stačí vyplnit osobní údaje a zaplatit poplatek kolem 50 korun. Na místě startu už registrace možná nebyla a počet míst je celkově omezený.

Pro všechny případy jsem nás na pochod přihlásila hned první den spuštění registrací. Není nejspíš potřeba úplně bláznit, ale ani čekat na poslední chvíli. Ze sociálních sítích vím o lidech, kteří už své místo nestihli ulovit.  

Po registraci na e-mail obdržíte QR kód, který stačí ukázat na místě startu. U dobrovolníků obdržíte mapu pochodu s popisem všech tras a prostorem pro razítka v kontrolních stanicích. Trasa z Prahy byla velmi dobře značená směrovkami s červenými nápisy P–P, které stačilo sledovat až do Prčic. Orientace v mapě tak nebyla prakticky vůbec potřeba.  

Značení pochodu Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice

Začátek trasy na Hájích

Trasa z Prahy začínala u metra Háje a start byl možný nejdříve od 4:30 hodin ráno. Jely jsem nočním autobusem, abychom byly na Hájích ve 4:25 a zařadily se do fronty, která zahýbala za dva rohy vstupu do metra. Na nejdřívější start přišla dost možná většina lidí.

Oficiální limit pro dokončení pochodu je totiž do 20 hodin večer. Pokud jdete průměrným turistickým tempem 5 km/h, potřebujete na dokončení pochodu skoro 15 hodin. Při začátku ve 4:30 ráno bychom bez jakéhokoliv zastavení došly do Prčic v 19:30 hodin.

Většina chodců i běžců (můžete část trasy proběhnout) proto začíná ve 4:30 a od začátku nasadí svižné tempo.

Pochod Praha–⁠⁠⁠⁠⁠⁠Prčice, 15 km od startu

Můj první půlmaraton – Praha

Od pražského půlmaratonu uběhl týden. Všichni už jsme si stihli desetkrát přečíst kolik běžců zkolabovalo, že se čekalo na vodu na občerstvovačkách a že se nestartovalo tam kde obvykle. Jenže pro mě to byl můj úplně první půlmaraton! Zvládla jsem ho přesně tak, jak jsem si představovala. Doběhla jsem v pořádku, s krásným zážitkem a v horším čase, než jsem si naplánovala. Pro mě byl letošní pražský půlmaraton zkrátka perfektní!

Pokud máte chuť přečíst si o letošním půlmaratonu pozitivnější zážitky jedné prvoběžkyně, jste tady správně.  

Proč jsem vůbec běžela půlmaraton?

V květnu 2023 jsme si splnila sen a prošla francouzské Camino de Santiago (780 km). Camino hodně lidí pokládá za fyzicky a psychicky náročnou cestu, ale pro mě to bylo naopak. Mít čas a možnost ujít každý den 20–30 kilometrů v přírodě, poznávat nové lidi a každý den se dobře vyspat díky fyzické únavě? Jako bych se pro to narodila. Z Camina jsem se vracela ráda, protože na mě doma čekali lidé a zvířata, na které jsem se těšila, ale návrat do „normálního života“ celkově tak jednoduchý nebyl. Prožívala jsem lehké deprese, které jsou po návratu z dlouhých cest poměrně běžné.

Přemýšlela jsem, co dál. Opustit „stabilitu“, kterou jsem si pro sebe dlouho budovala a začít žít na cestách? Nebyla bych první ani poslední, a i to mi v jednu chvíli běželo hlavou jako ne úplně nereálná varianta. Naplánovala jsem si pěší cestu na léto 2024 (coming soon), ale připadalo mi to časově hrozně daleko. Nevěděla jsem, co se sebou, a tak jsem jednoho dne v září 2023  vytáhla sto let staré tenisky a šla si zaběhnout 3 km do Stromovky. Za dva dny jsem šla vyzkoušet 5 km, vyfotila se u toho a přidala fotku na Instagram s vtipem, že se po svém třetím výběhu chystám na maraton.

Od pěti kilometrů k přihlášce na půlmaraton

Běhání mě ze začátku neuvěřitelně bavilo a kdybych se nebála, že si (zase) zraním koleno, tak bych běhala denně. Poslechla jsem si pár běžeckých podcastů, na podzim si vyzkoušela první závod na 5 km (díky kolegyni Martině) a prostě jsem se přihlásila na půlmaraton v dubnu. Maximum, co jsem v tu dobu uběhla bylo asi 7 km.

V běhu jsem našla možnost vydat se na takové malé „camino“ několikrát týdně. Běhání mi umožňuje pravidelně se hýbat v přírodě, poznávat nové lidi a fyzickou únavou kompenzovat psychickou únavu z práce. Umožňuje mi dýchat zhluboka a cítit se svobodně.

TIP: Jak začít běhat úplně od začátku?

Na startu, půlmaraton Praha 2024
Na startu 1/2 Maraton Praha 2024

Strany 6 z 10

Powered by WordPress & Theme by Anders Norén