Ahoj! Jsem Eva, a protože tento blog píšu jen já sama, jmenuje se „Bez Adama“. 😊 Baví mě (sólo) cestování, miluji dálkové pochody, běhání a prostě pohyb venku. 👟♥️ No a když zrovna nikde neběhám, tak o tom alespoň mluvím a píšu.
Andalusie dokáže nabídnou nejen klasickou dovolenou v podobě lehátek a koktejlů na pláži v Costa del Sol. Skrývá obrovské kulturní bohatství. Osm století se tady totiž prolínaly dvě odlišné víry – křesťanství a islám.
Když vás přestane bavit koupání, můžete se vypravit obdivovat maurskou architekturu. Na své si přijdou i milovníci hor a přírody (Sierra Nevada, Doñana) a samozřejmě všichni, kdo mají rádi dobré jídlo, pití a trochu té fiesty. 😉
Nejjižnější region Španělska je moje srdcovka (ostatně jako celé Španělsko). Je pro mě symbolem svobody, překonání strachu, a tak trochu pro mě odstartovala novou životní kapitolu. O tom se ale rozepíšu až na konci článku. Je to perfektní místo pro sólo cestovatelky.
Inspirujte se mým itinerářem, příběhy a tipy, jak naplánovat svojícestu po Andalusii.
S batohem, ve kterém jsem měla vše na 5 týdenní cestu, Andalusie 2018
Sólo cestování je jako koprovka. Buď to prostě milujete, nebo to není pro vás. V každém případě ale platí, že dokud to alespoň jednou neochutnáte, tak prostě nevíte. Plus existují varianty s hovězím nebo vajíčkem, knedlíkem nebo bramborem…
Moje první větší sólo cesta (když nepočítám Erasmus) vedla do Andalusie. V roce 2018 jsem dala výpověď ve své první práci po škole, kde jsem nevydržela ani rok. Za našetřené peníze jsem si koupila jednosměrnou letenku do Madridu, knihu o Andalusii od Lonely Planet a domluvila si ubytování u kamarádky na první tři dny. Pět týdnů jsem se toulala (na víc mi nestačily úspory 😁). Zatím poslední sólo cesta mě zavedla opět do Španělska na Camino de Santiago.
Přečtěte si, proč stojí za to vyzkoušet si cestovat sólo a jak se na takovou sólo cestu můžete připravit.
Moje první větší sólo cesta, Andalusie 2018
Pozitiva i negativa sólo cestování
Sólo cestování představuje skvělý způsob, jak si rozšířit hranice komfortní zóny a zvýšit sebevědomí. Poznáme při něm o trochu více nejen sami sebe, ale i spoustu zajímavých lidí s jejich životními příběhy. Od této skvělé zkušenosti nás často dělí jenom iracionální strach z neznámého. Pojďme si nejdříve zrekapitulovat pro a proti:
Pozitiva sólo cestování:
Posunutí hranic komfortní zóny: Komfortní zóna je všechno, co známe a je pro nás bezpečné. Vystavování se novým a zatím neznámým situacím tuhle komfortní zónu rozšiřuje a otevírá prostor pro nová dobrodružství, zážitky a osobní rozvoj.
Zvednutí sebevědomí: Při sólo cestování nastane spousta situací, kdy je potřeba si poradit a vyřešit nenadálé situace. To vede ke zvýšené sebedůvěry.
Poznání sama sebe: Mimo svůj běžný život není potřeba nic předstírat, nemusíme svoje chování přizpůsobovat očekávání rodiny nebo kolegů. Můžeme se naopak uvolnit a být sami sebou.
Poznávání nových lidí: Při cestování ve skupině nebo v páru se s cizími lidmi bavit nemusíte. Při sólo cestování skoro až není na výběr. A právě tato setkání můžou být nakonec z celé cesty tím největším přínosem.
Svoboda: Nemusíte čekat, až bude mít někdo čas jet s vámi. Na cestě si potom můžete chodit, jíst a spát kdy a kde chcete.
Klid a odpočinek: Pro typy lidí (jako jsem i já), kteří cítí zodpovědnost za svoje okolí, je sólo cestování nakonec ten největší odpočinek. Nestarat se chvíli o nikoho jiného než sami o sebe, přináší spoustu klidu.
Negativa sólo cestování:
Strach: Největší překážkou bývá strach, který je ale často iracionální. Je normální bát se neznámých věcí a při první sólo cestě bude potřeba strach tak trochu překonávat.
Finance: Pokoj pro dva a více osob je vždycky ekonomičtější varianta, než pokoj pro jednoho. Náklady se ale dají snížit spaním v hostelu.
Pocit osamělosti: Na cestách se můžete někdy cítit osamělí a mít pocit, že zážitky není s kým sdílet. I tohle se dá vyřešit spaním v hostelech a seznamování s novými lidmi. Na druhou stranu je sólo cestování příležitost naučit se užívat si čas jen sám se sebou.
Bezpečnost: Při cestování ve skupině nás často rizika ani nenapadnou. Když ale vyrazíme sami, jako by na nás na každém rohu čekalo nebezpečí. Je dobré si uvědomit, že většina obav je iracionální. A na ten zbytek najdete tipy na konci článku.
Sólo cestování je zkrátka výzva. A jako každá výzva vás může posunout dál, stačí jenom překonat strach a vyzkoušet si to. No a pokud to nakonec nebude pro vás, alespoň jste to zkusili.
Sólo piknik v parku u muzea Reina Sofia, Madrid 2018
Pochod Praha–Prčice, nejznámější turistický pochod v České republice, absolvovalo letos 22 tisíc výletníků. Na nejdelší trasu Karla Kulleho, se letos vypravilo asi tisíc lidí, včetně mě a mojí kamarádky Jáji.
V článku najdete informace o tom, jak a kde se na pochod registrovat, jaké je značení a vůbec celá organizace. Dočtete se taky o mých letošních zážitcích a chybách, kvůli kterým jsem pochod Praha–Prčice po 62 kilometrech nedošla do cíle.
Trasy pochodu Praha – Prčice
Legendární pochod sice nese název Praha–Prčice, ale ve skutečnosti je tato přes 70 kilometrů dlouhá trasa jen jednou z mnoha variant. V roce 2024, bylo možné vybrat si jednu z 21 tras v délce 13–74 kilometrů.
Přestože miluji dálkové pochody, byl letošní 57. ročních pochodu Praha–Prčice můj úplně první. A nebyla bych to já, kdybych si vybrala jakoukoliv jinou cestu, než 70+ kilometrů. A to přesto, že moje denní maximum bylo do včerejšího dne někde kolem 35 km.
Na pochod Praha–Prčice je potřeba se předem registrovat. Registrace probíhá přes internet a začíná asi dva až tři týdny před dnem D. Na oficiálních webových stránkách stačí vyplnit osobní údaje a zaplatit poplatek kolem 50 korun. Na místě startu už registrace možná nebyla a počet míst je celkově omezený.
Pro všechny případy jsem nás na pochod přihlásila hned první den spuštění registrací. Není nejspíš potřeba úplně bláznit, ale ani čekat na poslední chvíli. Ze sociálních sítích vím o lidech, kteří už své místo nestihli ulovit.
Po registraci na e-mail obdržíte QR kód, který stačí ukázat na místě startu. U dobrovolníků obdržíte mapu pochodu s popisem všech tras a prostorem pro razítka v kontrolních stanicích. Trasa z Prahy byla velmi dobře značená směrovkami s červenými nápisy P–P, které stačilo sledovat až do Prčic. Orientace v mapě tak nebyla prakticky vůbec potřeba.
Značení pochodu Praha–Prčice
Začátek trasy na Hájích
Trasa z Prahy začínala u metra Háje a start byl možný nejdříve od 4:30 hodin ráno. Jely jsem nočním autobusem, abychom byly na Hájích ve 4:25 a zařadily se do fronty, která zahýbala za dva rohy vstupu do metra. Na nejdřívější start přišla dost možná většina lidí.
Oficiální limit pro dokončení pochodu je totiž do 20 hodin večer. Pokud jdete průměrným turistickým tempem 5 km/h, potřebujete na dokončení pochodu skoro 15 hodin. Při začátku ve 4:30 ráno bychom bez jakéhokoliv zastavení došly do Prčic v 19:30 hodin.
Většina chodců i běžců (můžete část trasy proběhnout) proto začíná ve 4:30 a od začátku nasadí svižné tempo.
Web používá cookies soubory. Souhlas mi umožní sbírat data (jako je třeba čtenost článků). Tento souhlas můžete kdykoliv odvolat.
Funkční Vždy aktivní
Tyto cookies jsou nutné pro správné fungování webu a nelze je vypnout. Zajišťují například bezpečnost, základní funkce stránky a přenos dat.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Tyto cookies používám k anonymnímu měření návštěvnosti a zlepšování obsahu webu. Data mi pomáhají pochopit, co na webu funguje, ale sama o sobě vás neidentifikují.
Marketing
Tyto cookies souvisejí s marketingem a affiliate spolupracemi. Pomáhají vyhodnotit, zda doporučení na webu fungují. Neslouží k přímé identifikaci návštěvníků.